Hodná holka

Anotace: Prosím hodnoťte další má povídka prosím i o kritiku ;-)

"Byla to tak hodná holka" kroutila nad mou postelí hlavou má matka s otčímem. "Potřebovala by pořádně seřezat a byl by pokoj" projevil se můj otčím kterého jsem soukromě přezdívala Mlátička. Nic jiného totiž neuměl, pokaždé byl-li nějaký problém chtěl všechny zmlátit. Všechny problémy řešil tím, že mě zmlátil, matka mi zase domlouvala těmi svými řečmi. Ti dva se k sobě hodili jako pěst na oko. Ale co už.

Byla jsem opravdu hodná holka. Moc hodná. Samé jedničky, žádné problémy, hezká, milá, oblékaná jako panenka, milující rodiče, hodného a bezproblémového přítele. No prostě skvělý život o jakém sní kdekdo. No ale já o něm nesnila!!!! Chtěla jsem být svobodná, být to já, kdo rozhodne co si na sebe vezmu ne má skvělá a jedinečná matka. Ale bohužel tomu tak nebylo. Když se nad tím zamýšlím, stejně jsem to vydržela dlouho, skoro tři roky!!!! Než jsem se jim vzepřela.

Ten den si pamatuji úplně přesně, začalo to půl roku před mýma devatenáctýma narozeninama. Do naší třídy přistoupil Eliáš. Na první pohled rebelant. Odrbané, roztrhané džíny, piercing v jazyku, obočí a potetovaný. Moje inteligentní třída ho přijala s velkým sebezapřením a šokem. A posadili ho dokonce vedle mě!! No hrůza!! Mě ale na tomhle týpkovi něco přitahovalo, nedokážu říct co. Asi to, že byl tak hrozně moc jiný a odlišný a já se zoufale moc chtěla lišit. No prostě Eliáš byl číslo. Seděl s nohama na stole a žádný učitel ho nepřiměl k sundání, houpal se v hodinách. Kolikrát přišel do školy pozdě omluvil se učitelovi slůvkem "sorry" a nevzrušeně si vedle mě sedl. Jedl v hodině, kouřil si v klídku při hodině cigaretu prostě pořád šokoval a provokoval. A já ho v hloubi duše začala obdivovat.

Jednou si ke mě v jídelně přisedl a začal si se mnou povídat. Už si ani nepamatuju o čem, asi to nebylo důležité, ale vylezlo z něj pozvání na rande. Jak já jsem byla šťastná. Matce jsem navykládala, že jdu s Martinem a místo toho letěla jako splašená za Eliášem. Vzal mě někam do sklepa, kde to příšerně páchlo a byla tam zima. Nijak se s tím nepáral a hnedka se na mě vrhnul. A já, pod tíhou toho všeho, jsem se s ním vyspala. A tak to šlo dál, scházeli jsme se každý den, kašlala jsem na školu, chodila s Eliášem a tou jeho partou sprejovat vlaky, domy, stěny prostě všechno. Zapalovali jsme odpadkové koše, popelnice, kontejnery.

Nic však netrvá věčně a má matka zjistila, že chodím za školu a s kým se tahám. Udělala mi doma kázání s tím, že mám až do odvolání domácí vězení. Naštvala jsem se, tohle mi dělat nebude!!! Jsem svobodná bytost!!! Sebrala jsem si své věci, vybrala matce celé konto a utekla za Eliášem. Bydlel se svými kámoši v rodinném domku. No bydlel, spíše přežíval. Byl tam nehorázný bordel, všude flašky od piva, vína, vodky, rumu a podobně. Nemyto, neuklizeno prostě hrůza.

Postupem času jsem si ale zvykla. Kradli jsme, i když jsem to neměla zapotřebí, fetovali a já se po čase přidala. První šňupnutí perníku bylo tak strašně ulevující, nic mě netížilo cítila jsem se jako ptáček, volná a svobodná nikdo mi nic nenakazoval, dělala jsem co jsem chtěla. Časem jsme začali dokonce i fet prodávat, neslo to celkem slušně a my měli i fet sami pro sebe. To už jsem si píchala dvakrát denně perník do žíly. Takhle to šlo další dva roky. Než na nás udělala zátah policie. Všechny nás sebrala a odvedla do vězení.

Momentálně jsem ve vězeňské nemocnici, budu mít zítra operaci, ani jsem nevěděla, že jsem těhotná a dítě ve mě prostě zemřelo. Nedivím se, tím, že jsem pořád fetovala a chlastala. Ale já se nechci změnit, chci pořád zůstat taková feťačka, jedině tak se cítím svobodně a volně. Nechci žít svázaný život. Už vím, jak si v lapáku obstarám fet. A můžu to rozjet odznova...