pavučina

„What’s the matter Mary Jane?“

Uprostřed lesa zamotaná v pavučinách nadějí a lží, s papírovým drakem utíkám pryč. Pryč před odrazy v zrcadle, pryč před Tvýma očima. Proč mě nenechají být? Stejně jako lidi v kápích, co mě budí ze snů. A jeden temný princ.
Vzpomínky jsou i v kaluži vody a vysmívají se mi do očí. Nesu si květiny na hrob, který nikde není, a přesto je vložím do svých dlaní a zavřu rakev.

Táta se usmíval, tak hezky usmíval, když zase zavíral dveře a já byla statečná. Strach z každého nadechnutí, které mi říkalo…“vrátí se znovu“…

A Ty stojíš nad mým osudem a usmíváš se, nikdy jsem nezjistila proč, nechtěla jsem to vědět.

Z bolesti apatie, z apatie zoufalství, ze zoufalství pravda.

A slzy, slzy všude kolem. Nikdo se jich neptá, jestli se chtějí zrodit, nikdo se jich neptá, jestli chtějí zemřít. Kroužím kolem nich jak sup a čekám na další mrtvoly utopené v moři.

Obmotaná mlhou pobíhám po kmenech a směju se, tak šílená, jak jen umím být.
Temnota získává nový význam, zvlášť, když je všude slunečno.

„I hear you're counting sheep again Mary Jane
What's the point of tryin' to dream anymore?“