Opojení

Anotace: Proč tu není kategorie absurdní? Vždyť absurdní próza je plnohodnotný žánr. Tahle je zamilovaná :-)

Moje milovaná se na mě usmála a já ji vyzval k tanci. Bledý svit pouliční lampy se jí zaleskl v očích a dodával jim nadpozemský nádech. Vzal jsem ji za jemnou ručku a přitiskl k sobě. Její hruď pomalu stoupala a zase klesala s každým nádechem. Luskl jsem prsty, aby kapela začala hrát.
Moje milá se mi zadívala do očí a andělé spustily první tóny. Koutkem oka jsem zahlédl míhající se tlusté prstíky a noty vylétávající z malých harfiček. Za každou notou se jako ohon za kometou táhla hřejivě zlatá barva a zalévala nás teplým světlem. Jedna dopadla na asfalt a změnila ho v naleštěné zlato, druhá na lampu, z níž se stala planoucí pochodeň. Další noty jsem nestihl sledovat. Začalo tango.
Vyleštěné boty klapaly na asfaltu a míhaly se v rytmu melodie. Kolem nás už nezbylo nic ze skutečného světa. Nebo byl toto skutečný svět? Pečlivě schován před obyčejnými lidmi? Nevím. Nezajímalo mě to a nezajímá. Důležitý je jen okamžik. Okolní ploty a domy se rázem proměnily ve zlaté stěny plné zrcadel, v kterých se odrážely naše krásné šaty překypující lemováním a krajkami.
Jednotlivé tóny se vlnily a navzájem proplétaly, stejně jako naše těla. Už jsme netančili tango ani valčík, ani žádný jiný tanec, který znám. Naše nitro nás vedlo a ukazovalo nám kroky.
Nikdy jsem nezažil krásnější tanec.
Melodie zrychlila a s ní se rozbušilo i mé srdce. Všechna krása, již nás obklopovala se spila do jediné zlaté kaňky. Přitiskl jsem ji blíž k sobě, abych cítil tlukot zvonu v její hrudi. Tempo tance se zrychlovalo až na neúnosnou míru, ale mi stále tančily. Tančily pod stříbrným měsícem ve zlaté komnatě. Tančili na studeném asfaltu pod lucernou.
Ve chvíli, kdy jsem ji vzal do náručí a políbil bylo všechno pryč. Hudba ustala a zbyly jsme tam jen my dva, objímající se v noci na zaprášené silnici.
Došli jsme domů. Nevím jak jsme šli dlouho. Čas se stal nekonečným stejně jako okamžikem. Nic nebylo jisté. Ani život. Právě v tom jsem viděl tu největší krásu.
Zapálil jsem svíčky a rozložil je kolem vany jako malé světlušky zavřené v křišťálových klecích. Plameny se míhaly a rozpíjely v páře vycházející z vany. Moje milovaná si svlékla šaty a postavila se proti mně. Barevné stíny se jí rozutíkaly po krásném mladém těle. Věnovala mi polibek a vklouzla hluboko pod páru, kde se ukrývalo tekuté stříbro.
Když jsem ji následoval, srdce mi nejdříve několikrát prudce udeřilo a potom se uklidnilo. Pára se rozestoupila a já zahlédl její orosený obličej. Byla krásná. Krásnější, než kdykoliv předtím.
Na křišťálové vodě tančila pěna a prskala si do rytmu. Trochu jsem jí vzal do dlaně a udělal jsem z ní malého pejska, ne většího než palec. Jemně jsem do něj foukl a on se vznesl a doletěl až k Péťe. Zavrtěl ocáskem, zastřihal ušima a olízl jí tvář – potom se rozplynul na stovky bublinek. Moje láska se usmála a na tváři ji naběhl ruměnec. Měla úsměv záhadný jako Mona Lisa a krásnější než Kleopatra.
I ona vzala do dlaní pěnu. Chvíli si s ní hrála a nakonec jí z dlaní vykouklo koťátko. Dvě perly místo očí se podívaly nejdříve na ní a poté na mě. Jemně do něj foukla a pustila ho proti mně. I já vypustil z dlaní koťátko. V tom mém se plamen svíček lámal do oranžova a v jejím byl růžový jako podzimní červánky. Koťátka se o sebe otřela hřbety a dívala se na sebe perlovýma očima. Moje láska jim udělala ještě klubíčko s kterým by si mohli hrát. Vypadala tak skutečně jak jen koťátka z pěny vypadat mohla. V tu chvíli pro nás nebylo nic skutečnější.
Péťa se dívala na dovádění dvou zvířátek a nevšimla si, jak dělám z pěny růže, hezky květ po květu. Měl jsem jich už celý tucet a zrovna jsem je barvil svíčkami do pestrých barev, když se koťátka dotkla čumáčky a rozplynula se. Akorát na mne pohlédla, když jsem barvil poslední do křišťálové modři.
Vzala si růže, usmála se a vyšla z vany. Ve dveřích udělala gesto, abych ji následoval. Věděl jsem kam jde. Věděl jsem to a proklatě jsem se těšil.

Ráno jsem se probudil z krásného snu. Drogové omámení skončilo, ale já stále v duchu slyšel hrát tu nadpozemskou hudbu na níž jsme včera v noci tancovali.
,,Dobré ráno,“ řekl jsem své lásce.