už je to tady

Anotace: já nevím co bych k tomu řekla, já vím , že má díla nejsou nic moc ale alespon si to zkuste přečíst.A předem děkuji za všechny komentáře.

Šla jsem s hlavou skloněnou ze školy .A doufala jsem, že mě nikdo neuvidí a neosloví . Měla jsem chuť brečet a zároveň křičet. Takže kdyby mě někdo oslovil , tak bych ho nejdřív seřvala a pak bych se rozbrečela. Ale nemohla jsem ani jedno. Křičet jsem nemohla , protože jsem byla na ulici kde bylo hodně lidí . A nejspíš bych se , ani bych nevěděla jak , ocitla na psychině . A brečet sem nemohla protože... no taky nemusíte vědět všechno. Takovou náladu jsem mývala vždy když jsem se pořádně nevyspala , jako zrovna dnes. Už jsem se jen viděla jak zalezu do postele a budu až do zítřka spát. Ale vyzvánějící mobil mě vytrhl ze snění . Ani jsem se nedívala kdo volá a vypnula jsem ho. Zatím jsem došla na nádraží , nasedla na vlaku a jela do Brna .V Brně jsem přestoupila na šalinu a jela k mému bydlišti . Od zastávky jsem šla kousek pešky a nakonec zapadla do velkého starého domu. Vešla jsem dovnitř a zavolala jsem '' Je tady někdo ??'' Jediná odpověď , která se ke mně donesla bylo ťapkání psích pacek. Za chvíli na mě skočilo černé monstrum. ''Ahoj Time zase nikdo není doma? ''ptala jsem se zbytečně svého psa. Šla jsem nahoru do svého pokoje . Vypnula jsem oba telefony a lehla si do postele. Jen jsem slyšela jak si Tim lehl před dveře mého pokoje a už jsem spala.
Když jsem se vzbudila , tak mi dalo trochu práce si na všechno vzpomenout. Vlastně co mě
vzbudilo ?? Já jsem nikdy nevstávala jen tak dokázala jsem klidně prospat 24 hodin , když mě nic nevyrušilo. A i tak jsem měla tvrdé spaní takže mě to muselo vyrušit pořádně. Ale proč jsem teda teď vzhůru , když můj budík ukazuje teprve 22:00 , takže jsem šla spát teprve před 6 hodinami. Během chvilky jsem se probudila trošku víc a už jsem slyšela co mě vzbudilo. Dole jsem slyšela :''vrr haf haf,vrr haf haf '' a už jsem na to přišla. Už mě našly no trvalo jim to docela dlouho na to že jsem jim řekla své jméno. I když je pravda , že stát informaci o změně mého bydliště někde pozapomněl takže museli nejdřív hledat v Blansku , ale i tak jsem myslela že budou rychlejší. Konečně jsem se vyhrabala z postele otevřela jsem dveře a zahvízdala. Dvakrát krátce a jednou dlouze , to bylo pro Tima znamení , že má pustit kořist a jít za mnou.