Návštěvnost
Lux aeterna
Lux aeterna
Prolog:
Ve tmě vidím. I v té černočerné tmě tmoucí vidím. Malá světélka. Hýbou se jako světlušky. Nebo nitě. Možná to jsou lampy. Žárovky lampiónů, které svítí do noci. Nahromaděné na sebe, vedle sebe, pod sebe, točící se dokola, vytvářející podivuhodné obrazce.
Halucinace.
Občas dávají smysl. Občas to jsou hlavy. Třeba koní. Nebo lidí. Vyjde to nastejno. Často na ně nemyslím. Občas je vídám i za dne. Ale tehdy vypadají jinak. Nejsou spolu. Nic netvoří. Jsou to malé pulzující tečky chvějící se v modru. Nebo šedi.
Svět je rozdělen na černou, na modrou, na šedou. Lidi v tom nevidí rozdíl. Ale já jo.
Třeba teď je modrá. V té modré je dnes jen jedna tečka. A já ji vidím. Chci ji vidět pořád. Navždy.
Pak je černá; ta je taky dobrá. Tam jsou ty lampióny zavěšené na nitích. Svítí jako svatojánští.
Co nemohu snést je šedá. V ní je to jako... Jako by v ní mělo být vidět. Něco. Ale nevidím nic. Všecko si se mnou hraje. Světla jsou zrádná. Zakopávám, padám, ničím. Sebe.
Lux Aeterna: představení o žádném jednání.
Postavy:
..........Petr Slunce (Narodil se 21. 4. 1945 v Prostějově. Matka Jana (za svobodna Smutná) umřela po porodu. Dříve pracovala v textilce. Otec Pavel byl učitelem dějepisu na základní škole. Ve válce byl nasazen do Wehrmachtu. Poté pracoval pro prostějovskou textilní společnost. Zemřel 18. 5. 1968.
Petr vystudoval gymnázium v Prostějově. Poté odešel do Prahy studovat právo. Po roce skončil a našel si práci v ústecké chemičce. Datum jeho umrtí: 1. 5. 1970 - tuberkulóza.)
..........Žena
..........Kněz
..........Sbor (Staré ženy)
___________
Petr má na sobě starý černý oblek po otci, bílou, spíše žlutou, ušmudlanou košili a hnědé polobotky. V rukou drží něco jako kytku.
Žena je v černém.
Kněz je v běžném kazatelském rouchu. V ruce drží bibli.
Scéna:
Petr se mírně usmívá.
Žena pláče.
Kněz cituje text z bible.
Sbor pláče.
Hřbitov. Prší. Kněz stojí nad hrobem. Žena sedí trochu dále, nalevo od něj. Za ní stojí sbor. Petr Slunce leží mrtev v rakvi.
Epilog:
Ale dnes je modrá. A bude dlouho. Cítím to. Cítím. Poprvé.
Ve tmě vidím. I v té černočerné tmě tmoucí vidím. Malá světélka. Hýbou se jako světlušky. Nebo nitě. Možná to jsou lampy. Žárovky lampiónů, které svítí do noci. Nahromaděné na sebe, vedle sebe, pod sebe, točící se dokola, vytvářející podivuhodné obrazce.
Halucinace.
Občas dávají smysl. Občas to jsou hlavy. Třeba koní. Nebo lidí. Vyjde to nastejno. Často na ně nemyslím. Občas je vídám i za dne. Ale tehdy vypadají jinak. Nejsou spolu. Nic netvoří. Jsou to malé pulzující tečky chvějící se v modru. Nebo šedi.
Svět je rozdělen na černou, na modrou, na šedou. Lidi v tom nevidí rozdíl. Ale já jo.
Třeba teď je modrá. V té modré je dnes jen jedna tečka. A já ji vidím. Chci ji vidět pořád. Navždy.
Pak je černá; ta je taky dobrá. Tam jsou ty lampióny zavěšené na nitích. Svítí jako svatojánští.
Co nemohu snést je šedá. V ní je to jako... Jako by v ní mělo být vidět. Něco. Ale nevidím nic. Všecko si se mnou hraje. Světla jsou zrádná. Zakopávám, padám, ničím. Sebe.
Lux Aeterna: představení o žádném jednání.
Postavy:
..........Petr Slunce (Narodil se 21. 4. 1945 v Prostějově. Matka Jana (za svobodna Smutná) umřela po porodu. Dříve pracovala v textilce. Otec Pavel byl učitelem dějepisu na základní škole. Ve válce byl nasazen do Wehrmachtu. Poté pracoval pro prostějovskou textilní společnost. Zemřel 18. 5. 1968.
Petr vystudoval gymnázium v Prostějově. Poté odešel do Prahy studovat právo. Po roce skončil a našel si práci v ústecké chemičce. Datum jeho umrtí: 1. 5. 1970 - tuberkulóza.)
..........Žena
..........Kněz
..........Sbor (Staré ženy)
___________
Petr má na sobě starý černý oblek po otci, bílou, spíše žlutou, ušmudlanou košili a hnědé polobotky. V rukou drží něco jako kytku.
Žena je v černém.
Kněz je v běžném kazatelském rouchu. V ruce drží bibli.
Scéna:
Petr se mírně usmívá.
Žena pláče.
Kněz cituje text z bible.
Sbor pláče.
Hřbitov. Prší. Kněz stojí nad hrobem. Žena sedí trochu dále, nalevo od něj. Za ní stojí sbor. Petr Slunce leží mrtev v rakvi.
Epilog:
Ale dnes je modrá. A bude dlouho. Cítím to. Cítím. Poprvé.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
epilog a prolog dělají hodně, bez nich by to nemělo ani smysl, ani šťávu, ale s nima se mi to líbí. co se týče prologu, líbil by se mi i jako samostatná črta :)
14.01.2009 01:05:00 | kokeš od pana krbce