Sobecké city bláznů

Anotace: Jde o dialog dvou homosexuálů, ani nevím, proč jsem jej napsala. Každý jsme nějaký..a naše city jsou ovlivněny našim náhledem na svět, který může být mnohdy mylný a sobecký.

...otevřené dveře, jeden člověk stojí na chodbě, druhý ve dveřích...
„Chtěl jsem toho moc? Řekni, chtěl? Jen trochu pozornosti, trochu naděje...“
„Nejdřív jsi chtěl přece lásku- říkal jsi mi to- Toužím po lásce, chci ji přijímat celou svou bytostí, utopit se v ní..“
„Proč mě zraňuješ? Víš, že lásky já se už dávno vzdal. Znáš mě, a moc dobře víš, že láska pro mě už neexistuje.“
„Já tě miloval.“
„Lžeš mi.Lžeš mi do očí!“
„To už je jedno, zda uvěříš. Já tě miloval, a ty jsi to necítil. Jen ses stále staral o to, aby byl náš vztah romantický, aby bylo všechno ťip ťop, myslel sis, že láska přijde s krásnými věcmi? Stále jsi toužil po lásce, a chtěl ses dopídit toho, co to je. Při tom jsi nepoznal, když jsi ji měl přímo před očima!“
„Byl jsem slepý...To uznávám. Teď už vím, že láska nezávisí na vnějším prostředí, ale na tom, jak se jí otevřeme.“
„To už je mi ale teď jedno! Zranil jsi mě, chápeš to vůbec? Rok jsme spolu bydleli, spali ve společné posteli, jedli jídlo z jednoho hrnce, a ty jsi za celou tu dobu ani nepoznal, jak moc mi na tobě záleží, jak moc tě miluju..ne, ty ses jen staral o to, jak najít lásku, jak se jí otevřít. Měl jsi deprese z toho, že jsi ji nikdy nepoznal. Chápeš vůbec, jak moc mě to zraňovalo? Víš, ty noci, kdy sis myslel, že jsem šel užít si za děvkama..ty noci, kdy sis myslel, že jsem se na tebe vykašlal...ty noci jsem já celé probrečel v podchodu u našeho domu. Brečel jsem nad světem, nad sebou, ale hlavně nad tebou.“
„Já....kdybych jen věděl...“
„Přišel jsi tu, aby jsi se vybrečel, nadával mi do kurev, pro to jsi přišel- že? Přišel jsi fňukat nad tím, co bylo, a vzlykat nad něčím, čeho se ti podle tebe nedostávalo. Ale víš proč? Víš proč se ti toho nedostávalo?“
..ticho..
„Já ti to nabízel plnými hrstmi, ale ty sis nevzal. A tak mně zbyly plné dlaně nevyužité lásky, které jsem dával do slz a malování. Za ten rok jsem se obrnil před tím vším, před tebou. Dokázal jsem hrát skvělý, klapající vztah, i přesto, že jsme oba cítili, že není něco v pořádku. Ale teď, promiň, já už nemůžu...Přišel ses se mnou rozejít, vím to moc dobře, tak to udělej.“
„Ale já si to rozmyslel....po tom, co jsem právě slyšel, to nechci udělat.“
„Ale já ano. Miluji tě stále strašně moc, ale už nedokážu vést tenhle nesmyslný vztah. Jeden blázen do vztahu je dost, dva jsou příliš.“
„Miluju tě...až teď si to uvědomuju. Nechci tě ztratit!“
„To už jsi udělal. Já nemůžu milovat, když mi to trhá srdce. Odejdi prosím.“
„Ne. Zůstanu tady. Právě na tomhle místě.“
„Já zavřu dveře..zavírám je..“
„Zůstanu tu navždy. Budu tu čekat.“
...dveře se zavřely...