Tak jak to chci já...

Anotace: Tenhle příběh se málem opravdu stal, ale jsme ráda, že jsme nakonec couvla a zůstala doma...

TAK JAK TO CHCI JÁ…
Tak Terko, teď v pololetí to necháme na tu troječku, jo? A čtyřku by jste mi dát nechtěla? Já už na všechno seru, na vás seru. Mám vás všechny ráda, ale odcházím. Sbalila jsem si věci a odešla z hodiny francouštiny.
Byla jsem rozhodnutá. Už mě prostě nebaví pořád se za něčím honit a učit se. Stejně jednou umřu a potom mi to všechno bude k ničemu. Pro dobrej pocit? Stejně o něj, až umřu přijdu. Ne, jednou udělám to, co chci já a ne ostatní.
Šla jsem za Míšou. Za mojí Míšou kterou mám nejradši z celýho gymplu, ale ta chce teď jít na stavebku a mě nechat samotnou. Vytáhla jsem si Míšu z hodiny za dveře. Míšo…,. já odcházím. Jéé já půjdu s tebou za školu, dáme retko a přijdeme až zítra, ju? Ne, Míšo, já odcházím na dýl, víš. Prostě se sbalím a s Bárou někam odjedeme a vrátíme se asi za půl roku. Terko…miluju tě, ale tohle si musíš rozhodnout sama. Držím palce. Se slzami v očích jsme se objaly a daly si poslední pusu. Miluju tě! Já tebe taky a nikdy nepřestanu ! budeš mi chybět. A odešla jsem…
No než naposledy opustím brány gymplu, ještě s někým se rozloučím. S jedním klukem jménem Marek, mám ho ráda, ale on se se mnou nedávno rozešel. Dobrý den, pane profesore, já nutně potřebuju mluvit s Markem. Co ti brání? Vy mi ho na chodbu nepůjčíte? Ne. Přistoupila jsem k Markovi a políbila ho. Mám tě ráda, ale odcházím, možná navždy… a odešla jsem. Pane proferose můžu jít na záchod? No utíkej za ní, ať neudělá hloupost.
Šla jsem do šatny, zatím ještě naprosto v klidu. Otevřu skřínku a vybírám si nejdůležitější věci. Vzala jsem si jenom slohovej sešit, bundu a boty. V tom se mi za zády ozve. Řekni mi, co je jiný…co se děje. Nic. A s brekem jsem Marka objala. Já už nemůžu, sbalím si věci a uteču odsud, pojedu někam…možná do Prahy, nevím, rozhodně domů se vrátím, až za dlouho. A čím se budeš živit? To už se někdo najde, kdo mi zaplatí…Terko, já tě miluju a nenechám tě jen tak odjet, vem mě s sebou. Začali jsme se líbat. Já nemůžu. Ale já tě prostě nepustím. Dobře sejdeme se dneska večer v 6 na nádraží v Náchodě, jo? Vem si s sebou jen to, co nejvíc potřebuješ. Ne přijď v 7. Vyhrkly mi znovu slzy. Dobře, já tam budu. Políbil mě, objal a odešel….
Šla jsem na na autobus a jela jsem domů. Cestou jsem hrozně brečela a moc jsem si vyčítala, že jsem mu řekla ať přijde o hodinu dýl, až když my tam nebudeme. Nemůžu mu zkazit život. Taky mě moc mrzí, že jsem se se všemi nestihla rozloučit. Možná je to tak lepší, bude to míň bolet….
Doma jsem pořád brečela a se vším se loučila. Naštěstí doma byla jenom babička, který stačilo říct, že jsem doma tak brzo, protože je mi špatně. Sbalila jsem si mojí krosnu, se kterou jezdím na skautské akce…no jo skauti, ty taky dlouho neuvidím…, nesmím si to tak moc brát. Beru si s sebou nějaký čistý prádlo, mobil s nabíječkou, všechny peníze co mám, a teď se rozhlížím po nějakým mým nejmilejším předmětu. Vezmu si s sebou vílu z Itálie, tu mám hodně ráda. Všechno to tu mám ráda, ale víc si toho vzít nemůžu. Tak ještě napsat dopis našim na rozloučenou….
Je 14:45 a já s krosnou a hodně špatnou náladou odcházím z domu, kde jsem strávila celej svůj dosavadní život, a jdu si za svým cílem. Snad dělám dobře, snad dělám velkou chybu, každopádně jsem nyní udělala ten poslední krok a už nemůžu couvnout. Poslední ohlédnutí…budete mi chybět všichni. Znovu a znovu brečím. Ale naštěstí už ji vidím. Tu pro kterou neváhám položit vlastní život a teď jí její život zničím. Miluju tě hodně, Báro, ale ne tolik na to, abych tě tady nechala…
Ahojda zlatíčko, kam se to stěhuješ. Pryč, odpovím smutně . Tery…obejme mě Bára, která už ví o co jde a brečí taky.
Kam jdeme teď? K tobě domů, vezmeš si věci a pojedeme do Náchoda, k Patrikoj. Dobře, dáme retko. Jsme obě přepadlý. Obě strašně nešťastný a nadruhou stranu hrozně šťastný.
Cestou jsme daly asi krabku cigeret a já Báru seznámila s mým plánem: ona se doma sbalí a pojedeme do Náchoda tam zavoláme Patrikoj ( to je náš starej známej ) nechá nás u něj přespat a dá nám nějaký peníze do začátku a potom bud u něj chvíli budeme, ale spíš druhej den ráno odjedeme vlakem někam hodně daleko, třeba do Prahy nebo do Brna.
U Báry byl doma jenom její brácha Štěpán. Sbalila si věci a řekla mu, že odchází, a aby dal rodičům dopis. Bára se s domovem loučila ještě hůř než já. Nemohla prostě nechat jen tak Štěpána samotnýho.
Nakonec jsme po hodině konečně odešli na náměstí na autobus, který nás doveze do Náchoda. Cestou jsme si ještě stihly koupit rohlíky a retka, pití vzala Bára doma. Ještě jsme asi 15 minut poslouchaly písničky, ale než přijel autobus neřekly jsme si ani slovo.
Tak slečny, kampak se stěhujete? zeptal se nás rozverně řidič autobusu. Dvakrát poloviční Náchod nádraží, odpověděla Bára smutně. Jakmile jsme se rozjeli vyhrkly nám opět slzy, prostě jsme nemohly jen tak odjet z našeho rodného města. Objaly jsem se a celou cestu brečely.
Po půl hodině nás autobus vyhodil na nádraží a my tam zamlkle stály ještě dlouho potom, co odjel. Z přemýšlení nás vytrhlo něžné Terko? Jsi to ty? Prudce jsem se otočila a tam stál můj Marek s krosnou na zádech. Do prdele, řekla jsem si, ale už bylo pozdě, musely jsme ho vzít s sebou. Objaly jsme se a oba jsme byly rádi, že jsme spolu, ale teď už všichni tři, jsem cítili, že začíná naše smutné dobrodružství…
No, tak už jsem všichni tři a od ted končíme s truchlením a budeme si jenom užívat tak, jak všichni chceme, prolomila to strašně bolestný ticho Bára. Souhlasím. A vytáhla jsem krabku. Ani mi nedošlo, že Marek neví, že kouřím. Vždycky jsem si myslela ,že by mu to hodně vadilo. Hodně mě překvapil, když si prostě jednu vzal a zarazil se až když si jí zapálil. No, nechtěl jsem se ti chlubit tím, že kouřím, ale jak vidím nemusel jsem to tajit. Byla jsem na tom úplně stejně, po pár šlukách jsem už byli v náladě a život byl najednou tak dokonalej, svobodnej a plnej lásky, jako ve filmu….
Já brnknu tomu Patrikoj…ahojda Patriku, tady Tereza ta lolitka z lípy, (tenhle začátek jsem dlouho vymýšlela,ale myslím že stojí za to ).Ta holka v oranžový sukni? Jo to jsem já. Ahojda jsem moc rád, že ses mi ozvala. Víš, my potřebujeme pomoct, někde se sejdeme a všechno ti řekneme, potřebujeme někde na jednu noc přespat. Jo to u mě je místa dost. Výborně seš suprovej., Tak se sejdeme za půl hodiny symbolicky před Lípou? Jojo tak my tam přijdeme, děkuju. Zatím ahoj.
Tak jste slyšely…Celkem dobrej začátek, usoudila Bára. A kdo to vlastně je? zeptal se Marek. Nemohli jsme si s Bárou odpustit výtlem, který byl nyní naším věrným společníkem. No…víš jak jsem ti říkala, že už umím líbat? No..Tak to jsme se jednou opili v Lípě a tak jsem se s ním seznámila a tam mě to naučil. Je mu 30, má ženu a Dominika, kterýmu je 9 let, ale chce se rozvést. V tuhle chvíli už to Bára nevydržela a totálně se mi vytlemila. No a když jsme se loučily, řekl mi, až budu potřebovat pomoc, at se ozvu…tak jsme se ozvali, ale nebude nadšenej, že jsem s tebou.
Marek mě objal a hodnou chvíli jsem se líbali. Z našeho světa plného lásky nás vytrhla až Bára, když už jsme se museli přesunout k Lípě. Vzal mě za ruku a šli jsme vstříct novému životu. V tuhle chvíli jsem měla všechno, to co jsem kdy chtěla. Měla jsem ohromnou svobodu, už jsem dělala jenom to, co jsem chtěla já, měla jsem mojí Báru a měla jsem lásku, Marka. Bylo to dokonalý a všichni tři jsme to cítili, v srdci.
Sice jsem k Lípě přišli o 10 minut dřív, ale Patrik už tam na nás čekal. Po krátkém přivítání nás vzal do Lípy na panáka a koupil 2 flašky vodky domů. Potom jsem naskákali k němu do auta a jeli jsem do jeho malého bytečku v paneláku. Byt byl malý, ale byl jeho a mohl si v něm dělat, co chtěl, a my tři jsme opět společně cítili, že takhle jednou budeme bydlet i my.
Patrik jídla doma sice moc neměl, ale my něco donesli a to nám všem stačilo. Potom se otevřela první vodka a my se opět dostali do tý super nálady, kdy vám je všechno jedno a jsem prostě spokojení. Nejdřív jsme to všechno Patrikovi vylíčili, ale čím víc jsme měli „nálady“ v krvi tím častější byli dotyky mezi mnou a Markem.
Po pátým panákoj už jsem to nevydržela a Patrik-nePatrik začali jsme se líbat. Nejdřív Bára s Patrikem jenom koukali, ale potom se přidali. Když už jsem s byla skoro nahá Patrik zpozorněl, přestal se líbat s Bárou a oba na nás jenom koukali. My je prostě nevnímali. Viděli jsme jenom naše těla a velkou lásku, která nám dala odvahu a my, ač ani jednomu nebylo 15, jsem se spolu prostě vyspali. Bylo to něco úžasnýho. Prostě to byla nejkrásnější chvíle mýho života, bejt svobodná a milovaná.
Když tuhle scénu plnou lásky viděl Patrik, došlo mu jak moc se s Markem máme rádi a už na mě nikdy nesáhl. Byla jsem mu za to vděčná, už kvůli Markovi. On se vyspal s Bárou a oba si to náramně užili i když, prostě láska je láska. Nakonec jsem všichni celkem spokojeni usnuli kolem 3 hodiny.
Ráno jsme nikdo nespěchali a přispali jsme si. Vstala jsem jako první a tak jsem je všechny nechala spát a šla jsem do města pro snídani. Bylo asi kolem 10 hodin a já na ulicích zalitých sluncem potkávala lidi, kterým jsem četla ve tvářích starost a spěch. Já byla svobodná a nejšťastnější člověk na světě. Koupila jsem nějaký rohlíky a hlavně retka. Ted když to nikdo nehlídá všichni hodně kouříme.
Vrátila jsem se celkem brzy a našla jsem Marka jak kouří na balkoně. Šla jsem za ním. Dobré ráno miláčku, přivítal mě polibkem. Dobré první ráno na svobodě zlatíčko, přinesla jsem ti snídani. Hmm, kde je zbytek? No, spí spolu v ložnici tak jsem nechtěl rušit. Doufám, že to Bára nedělá jenom pro peníze, strachovala jsem se. Neboj ,určitě si to oba užívají jako my včera, začali jsme se líbat, ale dál jsme nezašli. Dali jsme si každý asi 3 retka než konečně přišla Bára. Sice se moc nesmála, ale v očích jí jiskřilo něco nového, něco co se tam dostalo až po včerejší noci. Byli jsme všichni Šťastní.
Po snídani plné vtipů a rozverných narážek jsem začali vážně uvažovat, co dál. Patrik nám za tuhle noc zaplatil 1000Kč všem dohromady. Bylo to víc než jsme čekali, ale přeci jenom nebylo to dostatečně mnoho na to odejet. Nakonec jsme se s Patrikem dohodli, že na dnešní večer k sobě pozve několik přátel, o kterých věděl , že si u nich snadno ještě něco vyděláme. Jste vážně dobrý a je škoda odjet tak brzy, počkejte až si něco vyděláte a potom to budete mít snažší. Navíc vám dohodím kamarády, kteří vám opravdu nic neudělají. Tahle lákavá nabídka se nedala odmítnout.
Šli jsem na pozdní oběd do pizzérky a potom jsem zbytek dne vesměs odpočívali, čeká nás parná noc. Kolem 5 odpoledne přišel k Patrikovi první host, náš známý Lukáš. Setkání bylo bouřlivý, prostě jsem se všichni rádi viděli a když ještě přišel Kuba, David i Martin z Lípy byli jsme všichni naprosto spokojeni. Zapíjení Šťastného setkání nebralo konce. Ještě, že bylo, co pít, jinak by jsem moc nevydělali. Alkohol byl klíč k penězům.
Kolem 20 hodiny už tu by byli všichni, celkem asi 10 kluků ve věku 22-35 a ani z jednoho „zákazníka“ nám nebylo na nic. Naše noční show začala striptýzem. Prostě jsem se já s Bárou začali kroutit do rytmu a postupně se svlékat. Když už jsme byli nahoře bez, přišel ke mně Marek a my jim předvedli naše „číslo“ jako včera. Všichni byli nadšení i když se jenom dívali. Čím víc se blížil nový den, tím byla nálada lepší. Nakonec vznikl takový grupáč , že spal každý s každým. Kolem 6 ráno jsem všichni úplně vyčerpaní noční aktivitou usnuli. Já v obětí mýho milovanýho Marka.
Když jsme se v poledne probudili, už tu byl jen Patrik, Lukáš, David a Kuba. Ostatní se vrátili domů ke svým rodinám…
Snídani nám uvařil Lukáš a David, Patrik venku kouřil a Kuba ještě spal, jako obvykle nepoznal, kdy přestat pít. Byli jsme úžasní všichni tři, upřímně nám řekl David, vy tři se uživíte. Jenom za tuhle noc máte 8 táců a s tím už se dá něco dělat. Nevěřili jsme svým uším, tolik štěstí najednou…to snad není možný. Celej den jsem nakupovali jako šílení až nám zbyli jenom 2 tisíce. To nám však nevadilo večer se měl opakovat, a to ještě třikrát než odjedeme, úspěch byl velký.
Takže jsem u Patrika bydleli ještě 3 dny a už jsem měli asi 15 tisíc a pořád se nám nechtělo odjet. Měli jsem tam hodně přátel a možná by jsme tam i zůstali kdybych 4 dne neslyšeli v Rádiu Magic jak nás hledají. Do prdele! , jenom jsem si řekli a to všichni, kdo nás znali. Museli jsem pryč. Zrušilo se večerní Představení a všechna další. Nakoupili jsme všechno, co jsem potřebovali na cestu do Prahy. Nikdo neví proč nakonec Praha vyhrála, ale prostě tam pojedeme. Hned zítra ráno. Tuhle noc tu spali jenom staří známí z Lípy a nikdo s nikým nespal. Všichni měli v srdci až moc pěkných chvil strávených společně, na to abychom prostě jenom tak odjeli.