Lilith se jmenovala

Anotace: Příběh se smutným koncem...ale je ten konec opravdu taks mutný?

Lilith se jmenovala. Přes den obyčejná dívka, ale v noci anděl. Každou noc chodila ve starých svatebních šatech po městě. Procházela tmavými ulicemi a poslouchala ticho. Někdy plakala, někdy se smála nad osudem světa, světa kterému už nikdo nepomůže.
Jedné noci, když měsíc jasně zářil rudou barvou, potkala taky anděla, ale anděla temnoty. Patrika. Přes den to byl obyčejný kluk, ale v noci se z něho stával temný anděl, anděl jako Lilith. Ted tam stál ve stínu lípy, celý oděný v černém a smál se. Nahlas se smál do nočního ticha.
Lilith k němu přistoupila a řekla mu, at se směje potichu, že ruší noční spánek tichého města.
„Proč se smát potichu, když celý svět je k smíchu? Tolik k smíchu, že se nedá smát potichu.“ Lilith chvíli přemýšlela, a když si vzpomněla,jak dnes viděla přejet pejska malé holčičky, oči se jí zalily slzami. A pak se rozesmála, nahlas a vesele jako Patrik.
„ Ano, celý svět je k smíchu. Lidé se zbytečně honí za maličkostmi a přitom úplně zapomenou na jiné, mnohem důležitější věci.“ Patrik se náhle přestal smát a potichu řekl: „Ale jsou i lidi, kteří se zabívali správnými věcmi. Můj kamarád, Samuel, ten se staral jen o to, co je opravdu důležité.“ Dlouze se nadechl,
„Bohužel dobří lidé mají smůlu. Přejelo ho auto…No už ho niky neuvidím, ale svět jde dál. Carpediem, „
„ Užij dne „ dořekla Lilith a objala ho. On se jí podíval do pomněnkových očí a políbil ji.
„ Miluji tě“ zašeptali skoro zároveň. A jelikož to přeci jen byli lidé, polibky byli stále vášnivější a vášnivější až dvě duše-dvě těla splynula v jedno. Ano počali dítě dvou andělů, ale ještě nepředbíhejme…
„Lilith, musím odejít“
„Dobře. Zítra se tu zase sejdeme?“
„ Víš Lil, já musím odejít domů, a to je hodně daleko. Já nebydlím v tomhle městě a musím domů.“
„NE ! „ Lilith neznala všechny lidi z města a myslela, že on tu bydlí. Nedokázala si představit, že by Patrika už nikdy neviděla.
„A uvidím tě ještě někdy?
„To nevím. Zavolej mi na tohle číslo.“ A podal jí kus zmuchlaného papíru. Naposledy jí objal, naposledy si dívali do očí, naspoledy ji políbil. Pak se usmál , otočil se k ní zády a odešel. Lilith se za ním dlouho dívala a slzy se jí kutálely po tvářích. Pak zahnul za roh a znovu se rozesmál tím jeho veselým smíchem. I Lilith se rozesmála a přitom plakala. Ted, když konečně poznala někoho, kdo by ji miloval jako ona miluje jeho, musel odejít…
Od té doby nočními ulicemi chodil anděl temnot. Byla to stále Lilith, ale ted již chodila jen v černém a už se nesmála, nikdy se nesmála, jen plakala. Uplynul měsíc od té noci a Lilith stále číslo na Patrika jen muchlala v ruce, neměla odvahu mu zavolat. Ale jednoho dne zjistila, že čeká dítě a to už Patrikovi říct musela.
Byla černá noc a ulicí kráčel anděl. Vlastně anděl a dítě – malý Samuel, tak se měl jemnovat- po Patrikově kamarádovi. Lilith plakala a pak vytáhla ono číslo a začala volat Patrikovi. Dlouho nic a pak to vzala nějaká žena.
„ Dobrý den, můžu mluvit s Patrikem?“
„Víš děvče, nemůžeš, ten už s nikým nepromluví.“
„Proč s nikým nepromluví? Já jsem Lilith, jeho kamarádka.“
„Lilith…pak ti musím vzkázat, že tě Patrik miluje.“ A rozbrečela se.
„Co se stalo?“
Víš děvče, Patrik včera zemřel, přejelo ho auto. A umíral se slovy : Miluju tě Lilith…“ a zavěsila.
„Néééé !“ nese se výkřik tichým městem. Pak dlouho ticho a najednou veselý zvonivý smích. Ten smích, kterým se Lilith smála s Patrikem. Plakala a smála se jako tenkrát . Ale ted jí žádný smích nešel ozvěnou. Náhle byla sama, tak strašně sama, ne s Patrikem – tak se bude jmenovat její dítě.
O devět měsíců později píší noviny : Padlý anděl, víme,kdo je vrah !
Dne 3.5. byl dopaden vrah mladé slečny Lilith a jejího syna Patrika. Srazilo je auto, které řídil Josef Kosinka. Stejný muž srazil a zabil několik pejsků, Samuela Víta i Patrika Obrtlíka…….