Blbej život

Anotace: I když je blbej,važme si ho.

Trrrrrr.
Blbej budík. Zase mně čeká další těžkej a dlouhej den v továrně. A To mi Lada říkala:"Tome,vem si taky někdy dovolenou", ale copak můžu, když je taková zlá doba?
Kafe, jo kafe to mně probere. Nalívám si velkej hrnek černýho nápoje a těším se na to vzezření.
V televizi běží ranní zprávy a nutím se do montérek,snad milionkrát zašívaných. Další dvanáctka přede mnou.
Zapaluju cigáro a vykročím ze dveří. Kosa. "To snad není pravda. Se na to fakt můžu vys..t!"
Na autobusovém nádraží netrpělivě vyhlížím svou linku a zima mi leze do všech pórů,ale ta blbá kára nikde.
"Co se to zas děje?"
Na autobusáku jsem sám jako každé ráno.
No který jiný blbec jezdí do práce v jednu ráno?
Jen já a na to jsem si už zvykl. Je to prostě můj úděl. Někdo se narodí a žije si svůj poklidnej život a někdo, třeba jako já, se musí ohánět, aby si vydělal aspoň na to jídlo.
Ale nelituju se, protože jsem se vždycky o sebe uměl postarat.Jen jsou prostě špatní lidi. A toho se bojím nejvíc.
Avšak bylo to divné ráno. Mlha, zima, nikdo nikde, pekelná úzkost.
Autobus se ale neobjevil. Snad někde zapadl? Nebo se změnil jízdní řád?
Proč mi nikdo nic neřekl? KURVA!!!
Bolí mně hlava. A to jsem včera nic nepil. Nohy mám těžké, ale přesto do práce jdu pěšky. Deset kilometrů není zas taková hrůza.
Do práce prostě musím, když je dnes taková těžká doba.
Kolik mých skvělých kamarádů a kolegů vyhodili, aby si mohli ještě víc namastit kapsy.!!!SVINĚ!!!
Sakra, kdyby aspoň nebyla taková kosa.
Šel jsem po silnici a okukoval za chůze alej stromů a litoval se, jak špatnej to život vedu. Už začalo být tepleji a za celou dobu těžké chůze jsem nepotkal ani živáčka.
"Aspoň auto bych mohl stopnout,kdyby nějaké jelo."
Nic. Fakt hnusnej den.
Cesta se blížila ke svému konci, když v tom jsem proti sobě uviděl přicházet siluetu nějakého člověka. Jindy bych to nechal bez povšimnutí, ale dnes to byl první člověk, kterého jsem měl spatřit.
Už byl ode mně asi nějakejch deset metrů a tak jsem pozdravil.
"Dobrej den, ze šichty?"
Muž bledého zjevu, v obyčejných černých šatech se na mne dlouze podíval a řekl: "Ne příteli, na šichtě a hledám tě už pěkně dlouho.Jseš první,kdo mi utekl za celých třitisíce let..Tak půjdem?"
Blbej život,krásná smrt.