VENGEANCE, SWEET VENGEANCE

Anotace: Taková kratší FF o Zackym z A7x, kdo neví jak vypadá, nevadí, jde přece o obsah:)

VENGEANCE SWEET VENGEANCE

KELSEY

Další nudnej večer, kterej trávim v baru. Nechci jít domů a zase poslouchat opilecký kecy mýho otce a to jak řve na mámu. V tomhle baru mě už všichni znají, jsem tu každej den. Vždycky po škole jdu rovnou sem, dělám si tu úkoly, učím se a podobně. Barmani ví co mám doma za problémy a občas dostanu i něco na něj a nemusím to platit. Jako dneska, jelikož už nemám peníze, tak mi Josh dal minerálku zadarmo. Když mám peněz dostatek, sedím na baru, kecám s barmanama a popíjíme. Zrovna teď řeším příklad z algebry, když mi na sešit padne stín.
„Proč tak krásná holka sedí sama?“ Ozve se nade mnou. Ani nevzhlédnu. Bůh mi do vínku nadělil pěknou tvářičku, ale nijak toho nezneužívám, možná když jsem někde na koncertě a chci od někoho dostat panáka nebo tak.
„Možná proto, že chce sedět sama.“ Zabručím a dál dělím 6589 šestnácti.
„A nechtěla bys společnost?“
„Ne, díky.“
„Páni. Nečekal bych, že zrovna MĚ odmítneš.“ Až teď se podívám nad sebe a pohrdavý úsměv mi ztuhne na rtech, protože se dívám do očí Zackymu Vengeancovi, kytaristovi kapely Avenged Sevenfold, jejichž triko mám zrovna teď na sobě.
„Nějak moc si věříš, ne?“ Usměju se, teď už mile.
„To víš, sláva člověka změní. Tak co, chceš společnost nebo ne? Nudím se a vypadáš moc sympaticky.“
„Když chceš...ale musíš chvíli počkat, jen co vypočtu tenhle příklad.“ Zacky odpoví, že no problem, donese si sem svojí bundu a kšiltovku a sedne si do boxu naproti mně.
„Takže, chodíš sem často?“ Položí mi otázku, jen co zavřu sešit a hodím ho do tašky.
„Jo. Každej den.“
„Proč?“
„Nejsem doma ráda.“
„Proč?“ Zeptá se znovu.
„Nemyslim si, že by tě to zajímalo, navíc je to dost soukromý.“
„Zajímalo, ale jestli mi to nechceš říct, tak mi to neříkej. Chápu to, nic mi do toho není.“
„Právě. Možná pozdějc.“ Sedíme v baru až do jedenácti večer. To je můj limit. V půl dvanáctý nejdýl musím být doma a já chodím vždycky přesně. Doma si vždy jen vyčistím zuby, vysprchuju se, odlíčím se a jdu spát. Se sluchátky na uších abych neslyšela jak se rodiče hádají, protože to dělají skoro pořád. Máma se s tátou nerozvede, to vím na sto procent. Má ho ráda, nechápu proč, ale to je její život. Já už žiju svůj a dřu ve škole jako kůň abych mohla příští rok odmaturovat a jít na vysokou někam daleko. Navíc táta má dost peněz a zaplatí mi cokoliv co se týká školy, proto můžu mít vysoký cíle. Mám je oba ráda, tátu i mámu, ale nesmí být spolu. Tehdy je oba nenávidím a stane se fakt málokdy, že je táta, nebo máma pryč.
„Ahoj.“ Pozdravím mezi dveřmi do obýváku. Táta jako obvykle sedí před televizí s lahváčem v ruce a máma jako obvykle uklízí.
„Ahoj, kdes byla?“ Vyštěkne na mě táta. Už je opilej, takže není radno si s ním zahrávat.
„Byla jsem u Melissy, učili jsme se na zítřejší test z matiky.“ Svému oblíbenému baru přezdívám Melissa, naši se nikdy neptali jak vypadá, ani nikdy nechtěli abych svoji imaginární kámošku přivedla, takže tohle je v pohodě.
„Fajn a umíš to?“
„Jo, počítám s áčkem, maximálně á mínus.“ Pokrčím rameny, táta se ještě zeptá jak bylo ve škole, odpovím, že fajn, že jsem dostala áčko z angličtiny a pak už můžu jít k sobě do pokoje, kde si přehážu věci do školy, dojdu si do sprchy a když jdu do pokoje už slyším jak táta na mámu řve, nejspíš něco rozbila nebo nechala na podlaze šmouhu. Jen co dojdu k sobě nasadím si na hlavu sluchátka a pustím si Craddle of Filth, mou oblíbenou kapelu. Vlastně u nás to nebylo takhle vždycky. Když jsem byla malá, tak to bylo v pohodě. Naši se měli rádi, táta podnikal, měl čím dál víc peněz, ale taky starostí a po pár letech je začal řešit alkoholem. Teď je z něj alkoholik, ale nechce se jít léčit. Naštěstí je zároveň i workoholik, takže se nemusíme bát, že bychom neměli peníze. Jako rodina samozřejmě, já mám svoje kapesný sto dolarů na měsíc a musím s nima vyjít na všechno. Na svačiny, na obědy i na svou zábavu. Navíc nedostanu ani cent. Jediné v čem na mě táta nešetří je škola, tudíž chodím na jednu z nejprestižnějších středních škol v celém San Diegu a mám téměř jistou vstupenku na Yale, obor psychologie. Jediné co se po mně chce je abych měla dobré známky a i já sama je chci, abych mohla co nejdřív vypadnout z tohohle blázince.
Zatímco přemýšlím nad svým životem, za zvuku kytar usnu.

Další nudné ráno. Říkám si když vylezu z postele. Ale během pár minut se usmívám jako sluníčko. Protože dneska nejspíš zase uvidím Zackyho. Včera se mě ptal, jestli budu v baru i dneska a když jsem mu potvrdila, že ano, tak mi slíbil, že zase přijde.
Během pár minut splním svoje ranní povinnosti, které čítají vyčištění zubů, nasadit si čočky, nalíčit si silný černý linky, červený stíny kolem celých očí, na sebe natáhnu černý tričko Guns 'n' Roses, černý úzký kalhoty, na nohy si nazuju svoje kotníčkový botky značky Steel, černé barvy, přes triko si natáhnu černý sako, tašku přes rameno a pádím na autobus.
Škola kupodivu ubíhá poměrně rychle, většinu dne trávím tak jako vždycky se sluchátkama na uších, případně s hlavou zabořenou do knížky, nebo do sešitu. Nikdy jsem neměla moc kamarádů, už od základky se mě děti spíš stranili. Nevypadám jako normální teenagerka. Zajímají mě úplně jiný věci, poslouchám jinou hudbu, než ostatní, oblíkám se jinak, než ostatní, prostě jsem jiná. Mojí vášní jsou Craddle of Filth, Caliban, Halloween, Black Sabbath, AC/DC, Led Zeppelin, Children of Bodom, Motörhead a podobné metalové kapely. Moje oblečení má nezřídka černou barvu a můj obličej je od přírody tak světlý, že si někteří lidé myslí, že jsem upírka.
„Tak čau Nicol.“ Pozdravím jediného člověka z naší třídy, kterého můžu považovat za kamarádku, nebo alespoň známou. Zbytek třídy se mnou málokdy prohodí něco víc než „ahoj“ a „měj se“.
„Ahoj Maryl.“ Usměju se na barmanku, jen co vlezu do baru Montana. Sednu si do svého boxu a vytáhnu angličtinu.
„Ahoj Kelsey.“ Odpoví mi, když přede mně postaví minerálku, kterou tu obvykle piju. Vrhnu se na úkoly a ztrácím pojem o čase, než se nade mnou ozve hlas známý ze včera.
„Ahoj krásko.“ Zvednu hlavu a usměju se na Zackyho, který stojí nade mnou s pivem v ruce.
„Nazdárek.“ Odpovím mu a schovám učebnici i sešit. Zacky si sedne ke mně a začneme řešit hudbu, protože podle něj není moc obvyklý aby sedmnáctiletá holka poslouchala Guns'n'Roses a Motörhead. Souhlasim s ním, protože sama moc dobře vím, že nejsem normální teenagerka. Jak už jsem říkala předtím. Tak jako včera čas se Zackym hrozně rychle uběhne, zvedám se už k odchodu, ale Zacky mě předběhne, podrží mi moje sako abych mohla rukávama prostrčit ruce a pak se andělsky usměje se slovy „můžu tě doprovodit?“. Chvíli váhám, ale nakonec uznám, že rodiče ho nejspíš stejně neuvidí a aspoň mi cesta uteče rychlejc. Takhle večer už autobusy nejezdí, takže musím těch pár bloků chodit pěšky.
Po cestě mi vypráví jak se měli na tour, ze který se nedávno vrátili a podobně. K našemu domu dojdeme se smíchem.
„Tak se měj hezky a...no zítra večer tu nebudu, hrajeme někde ani nevim kde...tak pozítří? Zase v baru?“ Ujišťuje se, jen kývnu a usměju se.
„Tak...se měj hezky Zacky, ahoj.“ Už chci odejit, ale Zacky mě ještě chytí za ruku a dá mi na ní pusu.
„Měj se hezky Kelsey“ řekne rychle, otočí se a svižným krokem odchází.

Tak to šlo pár dní...většinou jsem se se Zackym vídala ob den, nebo každý den. Sbližovali jsme se, ale ne nijak moc. Já jsem zdrženlivá co se vztahů týče. Můj první a prakticky jediný vztah byl někdy ve třetí třídě, kdy jsme si s Damianem, což byl kluk do kterého jsem byla „zamilovaná“, hráli na svatbu. Od té doby jsem neměla známost co by trvala víc než pár dní. Normální kluci se mě prostě bojí a lidi co jsou jako já...moc se tu nevyskytujou. Přecejenom jsme v jižní Kalifornii, tady moc metalistů, gothiků nebo punkerů nepotkáte. Je tu na nás moc vedro, to jo, ale už jsem si tak nějak zvykla a odstěhovat se třeba do New Yorku je pro mě nepředstavitelné. Zima, odporný celodení provoz, musela bych tam jezdit taxíkem nebo metrem...kdepak.
Po několika dnech, nebo lépe řečeno po měsíci téměř každodenního setkávání, když mě šel Zacky doprovodit, mě nechtěl jen tak pustit.
„Měj se krásně Kelsey.“ Usmál se jako vždy, ale tentokrát mě nechytil jen za ruku, tentokrát mě objal a až nebezpečně moc přiblížil svoje rty k mým.
„Ty taky Zacky.“ Odpověděla jsem tiše a čekala na to co přijde, nemýlila jsem se, zrušil mezeru mezi námi a jeho rty se dotkly mých. Popravdě nějaké zkušenosti s líbáním mám, ale nemůžu říct, že bych byla přeborník. A když mě políbil tenhle dokonalý kytarový robot...nějak jsem chvíli nevěděla co dělat. Nevěděla jsem, jestli zapojit do hry jazyk, nebo ho jen nechat aby mě líbal. Zřejmě když vycítil, že ode mě se ničeho nedočká...začal sám. Svým jazykem se dotkl mých rtů a já se podvolila. Líbali jsme se před naším domem několik minut, než jsem si uvědomila kde jsme a odskočila jsem od něj. Moji rodiče jsou trošku zaujatí. Nelíbí se jim můj styl oblíkání, nelíbí se jim kluci co se líbí mě a vidět Zackyho, tak ho táta asi na místě zastřelí. I když nemá čím, ale něco by určitě našel. Jediné proč moji rodiče tolerují moje oblíkání a můj životní styl je to, že mám tak dobré známky. Ale jakmile bych začla trochu kolísat a z A+ by se stalo A nebo dokonce A-, byl by to konec. Musela bych nejspíš vyndat všechny železné ozdoby v mém těle, vyhodit veškeré černé oblečení a podobně. A jestli moji rodiče zjistí, že „chodím“ se Zackym, nebo jak náš vztah pojmout...asi to nepřežijou. Lidi jako je on jsou u nich feťáci a sukničkáři.
„Promiň. Musím jít.“ Rozloučím se v rychlosti a letím do našeho paneláku.
Schody beru po dvou a zastavím se až u dveří.
„...vysvětli mi to Diano. Proč naše dcera?“ Slyším přes dveře tátu ječet. A jé, takže mě viděl, paráda. Potichu odemknu dveře a vklouznu do bytu.
„No, tady jí máš. Kde ses flákala holčičko?“ Oboří se na mě táta mezi dveřma a zastoupí mi cestu do mého pokoje.
„Byla jsem...prostě venku.“
„Prostě venku? Já ti dám prostě venku, ty spratku. Kdo to byl? S kým se taháš no?“ Oboří se na mě táta.
„Kamarád. Známe se chvíli.“
„A není trochu starší než ty? Určitě je mu už přes dvacet.“
„Tati, nemohli bychom toho nechat? Je mi s ním dobře, mám ho ráda a chci s ním chodit. Víš, že jsem vzorná studentka. První je vždycky škola a pak až ostatní věci. Ale prostě...mám přece právo žít svůj život a k tomu teď patří i Zacky.“ Plesk, dostanu facku ani nemrknu. Táta mě nikdy nebil, nikdy mě neuhodil, jo jasně, dostala jsem na zadek, když jsem něco vyvedla, ale ne bezdůvodně a to už muselo být abych dostala. Teď jsem neudělala nic špatnýho a dostanu takovou pecku. Chytnu se za tvář a zle se na něj podívám.
„Žádný takový. Jsi na to ještě moc mladá. Teď zapadni do pokoje a ode dneška žádná Melissa. Ze školy okamžitě domů. Jsi s ní ve škole, nemusíš s ní být i po škole. Budu tě denně kontrolovat jestli všechno umíš a jestli máš úkoly. A toho kluka nechci vidět ani před naším domem ani nikde jinde. Jasný?“ Jen kývnu a se slzami v očích uteču do svého pokoje. Lehnu si na postel a slzy dál nezadržuju. Není to fér, tohle prostě není fér. Mám výborný známky, tak proč bych nemohla chodit se Zackym? Radši mu hned napíšu SMSku, bůhví jestli tátu nenapadne mi i sebrat mobil. AHOJ ZACKY. POHÁDALA JSEM SE S TÁTOU. NECHCE ABYCHOM SPOLU CHODILI. MÁM ZARACHA, PO ŠKOLE MUSÍM HNED DOMŮ. NEVÍM JAK DLOUHO TO BUDE TRVAT, ALE JAK ZNÁM TÁTU TAK DOSTATEČNĚ DLOUHO NA TO ABYS NA MĚ ZAPOMNĚL. POCHOPÍM TO. KDYBYS MĚ NÁHODOU CHTĚL VIDĚT, TAK NA 23 Weeners Street JE MOJE ŠKOLA, TAK NA MĚ MŮŽEŠ POČKAT. V PONDĚLÍ KONČÍME V PŮL ČTVRTÉ, ÚTERÝ VE TŘI, STŘEDA V PŮL TŘETÍ, VE ČTVRTEK V PŮL ČTVRTÉ A V PÁTEK V JEDNU. NEVÍM JESTLI TI JEŠTĚ BUDU MOCT NAPSAT, JE MOŽNÉ, ŽE MI TÁTA SEBERE TELEFON. TAK SE ZATÍM MĚJ HEZKY, BUDU DOUFAT, ŽE SE NĚKTERÝ DEN OBJEVÍŠ U MÉ ŠKOLY. MÁM TĚ RÁDA A DĚKUJU ZA TEN KRÁSNÝ MĚSÍC. KELSEY.
Stisknu odeslat, telefon vrazím zpátky do tašky, během pár minut se osprchuju, vyčistím si zuby a jdu zpátky do svého pokoje, kde zjitím, že telefon už tam není, lehnu si tedy do postele, otočím zády ke světu a s pláčem usínám.

Několik dní proběhlo bez větších komplikací. Po škole jsem přišla domů, otec se zeptal co bylo ve škole, zkontroloval můj prospěch, úkoly, neustále mě zkoušel a já stále excelovala, i když jsem necítila, že žiju, žila jsem. Zackyho jsem neviděla ani jednou. Asi se prostě rozhodl, že mu za to nestojím. Chápala jsem to, takže jsem nebyla naštvaná, ale mrzelo mě to. Myslela jsem si, že on je jeden z těch, co by tohle neudělali.
Po deseti dnech mě ale čekalo překvapení, když jsem vylezla z budovy školy, se sluchátky na uších jako obvykle, nedělala jsem prakticky nic jiného než poslouchala muziku a učila se, jsem zahlédla postavu celou v černém opírající se o černé auto proti vstupu do školy a několik studentů stojící v uctivé vzdálenosti od osoby, zírající na ni s neskrývaným úžasem, když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že mě zrak nešálí, skutečně to byl Zacky a opíral se o své auto. Pomalu jsem došla až k němu a vyndala ječícího Kurta Cobaina ze svého ucha.
„Ahoj.“ Pozdravil mě s chabým úsměvem.
„Ahoj.“ Odpovím sklesle a podívám se mu o unavených očí.
„Promiň, že jsem nepřijel dřív. Měl jsem menší zdravotní problémy.“ Až teď si všimnu, že má krk v krunýři.
„Co se ti stalo?“
„Jeden večer s kámošem, dva litry vodky a dva kreténi, co maj něco proti Avenged Sevenfold.“ Usměje se smutně a já si všimnu i vybledlých modřin na jeho obličeji.
„Bože a seš v pořádku?“
„Jo, teď už jo. Vážně mě mrzí, že jsem nemohl přijet dřív. Chybělas mi.“ Zacky mi jemně obtočí ruku kolem pasu a políbí se do vlasů.
„Nápodobně, jsem ráda, že tu jsi, ale já musím tak jako tak domů. Táta je schopnej sem dojet. Navíc mi sebral telefon a prostě je to doma teď všechno hrozný.“ Svěřuju se mu a smutně se mu zadívám do očí. Zacky se smutně pousměje, otevře dveře na straně spolujezdce a pobídne mě dovnitř.
„Dovezu tě domů, budeš tam dřív a můžeme se na pár minut někde zdržet. Jak dlouho ti trvá cesta domů?“
„No, autobusem tak patnáct minut a dalších deset pěšky.“
„Fajn, tak když tě dovezu na roh bloku, tak můžeme být čtvrt hodiny někde sami.“ Jen kývnu, nasednu do jeho auta, Zacky bleskurychle oběhne auto, usedne na místo řidiče a vyrážíme směr Miley Street, kde bydlím. Po cestě zatočí do slepé uličky, kde zastaví a vypne motor. Otočí ke mně tvář a položí mi ruku na rameno.
„Mrzí mě co jsem ti způsobil.“
„To je jedno...tátu to časem přejde, tak za pár let.“ Usměju se svému vlastnímu vtipu, nejhorší na tom ale je, že to je prakticky pravda.
„Tak tě budu takhle krást každej den.“ Usměje se Zacky a políbí mě na ústa. Když mu polibek opětuju jen usykne bolestí.
„Promiň, asi to dost bolí co?“ Až teď si všimnu, že nemá jeden piercing a na spodním rtu má vidět stehy.
„Trochu, ten idiot mi vytrhl piercing.“
„Ale umíš to dobře maskovat, v první chvíli jsem si ničeho nevšimla.“
„No, tuna make-upu způsobí svoje. Kdybys mě viděla dneska ráno, tak mluvíš jinak. Aspoň, že ty modřiny pomalu mizí.“ Jen kývnu a nechám Zackyho aby mě líbal co mu to roztržený ret dovolí, nechci mu způsobovat větší bolest než si způsobuje sám. Jen ho rukou hladím ve vlasech, natáčím si je na prst a různě mu je cuchám. Po patnácti minutách jemného mazlení se od něj odpoutám a oznámím mu, že bychom měli vyrazit k našemu bloku, nebo mě táta zase seřve, Zacky kývne, naposledy mě políbí na krk a už se řítí ulicí k našemu domu. Na rohu mi zastaví, já vyskočím z auta a jdu domů.
Doma je to jako obvykle...Táta se zeptá co škola, zkontruluje známky, vyzkouší mě z různých předmětů, klidně z látky co jsme brali na začátku roku. Jako vždy všechno umím a pak mě nechá dělat si co chci, tudíž si vlezu do pokoje, zapnu si stereo, na uši si nasadím svoje milovaný obří sluchátka, pustím si Pendulum a tancuju na drumec. Sice se to úplně vymyká mému stylu, ale každý občas potřebuje vypnout a odreagovat se. Když doposlouchám drum'n'bass, pustím si AC/DC a jdu se něco učit.

Několik dní všechno běželo jako po másle. Zacky mě vyzvedával a vozil domů, mohli jsme spolu trávit aspoň tu čtvrt hodinku. Táta mi sice nepovolil chodit ven, ale aspoň mi vrátil mobil, takže jsem se Zackym mohla udržovat kontakt, ale samozřejmě omezeně. Můj kredit nebyl nevyčerpatelný. Jednoho dne se to ale všechno po...
Jako vždy jsem vyšlapala schody v našem domě, dobře naladěná, po čtvrthodince se Zackym. Odemkla jsem si dveře a tam na mě čekal táta.
„Nazdar, tak co jak bylo ve škole?“ Nadhodil a koukal na mě.
„Jo, dobrý.“ Odpověděla jsem jako vždy, jen co jsem vlezla domů, táta zabouchl dveře a přišpendlil mě mezi svoje ruce. Přiblížil se k mým vlasům a nasál.
„Smrdíš cigárama, ty snad kouřiš?“
„Ne, nekouřím.“ Odpověděla jsem okamžitě. Táta nasál znovu.
„A taky kolínskou, ty se s ním pořád scházíš?“ Plesk, facka.
„Ne, nescházím. Vždyť jsi mi to zakázal.“ Plesk, další facka.
„Takže mi chceš říct, že používáš pánskou kolínskou a sypeš si na hlavu popelník?“ Tentokrát rána do ramene.
„Ne, já...“ Nemohla jsem tak rychle vymyslet dostatečnou odpověď a to mě prozradilo. Další rána, tentokrát pěstí.
„Tak jak je možný, že smrdíš jako chlap?“
„Nevím asi ze školy.“ Tohle jsem neměla říkat. Kromě toho, že jsem chytla další ránu se tátovi rozšířily oči.
„Fajn, takže tě mám vyzvedávat ze školy? Jak si přeješ.“ Konečně mě přestal mlátit a usmál se.
„Ne, to nemusíš, já přece umím dojít domů sama.“ Bráním se, nechci aby mě připravil o těch pár vzácných minut se Zackym.
„No evidentně ne. Buď se s ním pořád scházíš, nebo místo školy chodíš do hospody a ani jedno se mi nelíbí, takže pro tebe budu jezdit. A dej mi mobil, nezasloužíš si ho.“ Natáhne ke mně ruku a já zadržuju slzy. Ne, nedovolím mu aby mě viděl na kolenou, všechno snáším s kamennou tváří. Vytáhnu svůj mobil z kapsy, vypnu ho a dám mu ho do ruky. Táta naštěstí nezná můj PIN a ctí soukromý druhého, takže by mi zprávy snad nečetl.
„A teď táhni do pokoje. Neposíláme tě na soukromou školu aby ses flákala s nějakym propíchanym idiotem.“ Dojdu teda do pokoje a teprve tam se naplno rozbrečím. Proč? Tohle je tak nespravedlivé. Vždyť jsem vzorná studentka, nikdy jsem nedonesla domů horší známku než C, za kterou jsem teda pořádně dostala, a skoro nikdy ve škole nechybím.
Bloudím ubrečenýma očima po pokoji a pohled mi padne na můj vystřelovací nůž. Většinou jsem ho u sebe nosila do baru, protože jsem chodívala v noci domů sama, ale teď...jen by mi to připomínal, takže ho nechávám doma. Chvíli uvažuju, co mi to můj mozek naznačuje, nakonec vezmu nůž, přiložím ho ke svojí levé ruce a říznu se. Bolí to...a moc, ale uvolňuje mě to a zároveň zapomínám na to jak moc bolí ponížení a facky od otce. Když sleduju potůček krve, který slabě vytéká z mojí poškozené ruky, usměju se. Tak tohle je to...sebepoškozování... No docela chápu proč to lidi dělají, zapomenete na všechny problémy. Ale pro dnešek by to stačilo. Nůž schovám, lehnu si do postele a s pohledem upřeným na svou ránu na ruce, která se postupně zatahuje, natýká, splaskává a mění se ve strup, usnu.

ZACKY

Jako každý jiný den jsem na Kelsey čekal u její školy, abych jí vyzvedl, mohl s ní být čtvrhodinky a dovezl jí domů. Ale stalo se něco s čím jsem nepočítal. Už, už jsem jí vyrazil naproti, když vyšla ze školy, ale její oči mě zarazily na místě. Dívala se vyděšeně, smutně a totálně zničeně. Sledoval jsem její pohled, ode mě švihla pohledem ke stříbrnému volvu, zaparkovanému deset metrů od mého auta. Kelsey se na mě opět podívala, pak nastoupila do volva a odjela. Netušil jsem co se stalo, radši jsem sedl do auta a odjel do baru.
Po desátém drinku jsem si něco uvědomil. Kelsey mi nenapsala od včerejška žádnou zprávu, dnes se dívala smutně a nastoupila do cizího auta. Nejpravděpodobnější věc byla, že na nás přišel její otec a zakázal jí mě. Během čtvrthodinek mi stihla nastínit, že její otec nechce aby s kýmkoli chodila. Natož s někým kdo je o téměř deset let starší než ona. Pochopil jsem o co šlo a jediná možnost jak se k ní dostat byla o obědové pauze. Rozhodl jsem se, že zítra dojedu do školy, zjistím kdy má která třída polední přestávku a prostě mezi lidmi Kelsey najdu.

Jak jsem si naplánoval, tak jsem taky splnil. Seděl jsem na zídce a zkoumal každého studenta, jestli se pod kšiltovkou, nebo slunečními brýlemi neukrývá Kelsey. Našel jsem ji po hodině a půl pátrání. Vystřídalo se tu několik tříd, než jsem ji konečně uviděl. Šla pomalu, celá v černém, i když je tady vedro, měla černé triko s dlouhým rukávem, dlouhé kalhoty, sluneční brýle a černou kšiltovku a tváři zdrcený výraz. Honem jsem šel proti ní. Nemohl jsem se dočkat až ji obejmu a políbím.
„Kel.“ Vydechl jsem když jsem ji bez jakéhokoli varování popadl do náruče.
„Au.“ Zasyčela a já jí pustil. Až teď jsem si všiml modřiny na její tváři.
„Co se ti stalo?“ Nedokázal jsem uvěřit tomu co mi došlo jakoby do mě uhodil blesk. Bylo mi jasné, že to byl její otec, kdo mohl za tu modřinu.
„Spadla jsem. Zacky, tak ráda tě vidím.“ I přes modřinu se usmála a znovu mě objala. Chtěl jsem se jí zeptat kde ještě má takovéhle hnusné modřiny, ale její objetí způsobilo, že jsem na to úplně zapomněl.
„Pojď honem. Máme pauzu na oběd, ale jídlo mi neuteče.“ Usmála se a táhla mě okamžitě zpátky do školy a do jedné opuštěné třídy. Znovu mě objala a vyhledala moje rty abychom se mohli políbit.
„Tolik jsi mi chyběl.“
„Ty mě taky.“ Vydechl jsem a nasál vůni jejích vlasů.
„Co doma?“ Vyzvídal jsem. Chtěl jsem vědět co jí ten idiot udělal.
„No...klasika. Táta přišel na to, že se scházíme a vyzvedává mě teď ze školy.“
„Já nechápu proč nemůžeš mít vlastní život. Vždyť jsi vzorná studentka, nekouříš, skoro nepiješ, tak co mu pořád vadí?“
„No...on trpí představou, že potkám kluka, do kterýho se zamiluju a vykašlu se na školu. Kluka, kterýho miluju už jsem našla, ale škola stranou nejde.“ Pokrčí rameny a konečně si sundá brýle. Modřina je modro zelená a svítí jasně jako slunce na obloze.
„Bože, ohlásilas někam co ti tvůj táta udělal?“ Koukám na ní nešťastně.
„On mi nic neudělal. Praštila jsem se o roh.“ Lhát teda vůbec neumí.
„Nekecej.“ Chytl jsem jí za ruku a vytáhl jí jeden rukáv dřív než mě mohla zastavit, až k rameni. Na rameni měla pár menších modřin, ale co mě zarazilo bylo její předloktí. Pokryté poměrně čerstvými strupy, v jasných, rovných, červených linkách. Nemohl jsem uvěřit tomu co jsem viděl a moje oči se zalily slzami.
„Prosím. Ne, že není pravda to co vidím.“ Zíral jsem na její ruku, která se rychle zase schovala do černé látky.
„Zacky...já ti nemám co říct, ale prosím, neopouštěj mě.“ Koukala na mě zdrceně a já jí znovu objal a políbil.
Několik dlouhých minut jsme se objímali a mazlili, když zazvonilo.
„Musíš na hodinu.“ Kelsey se jen usmála, počkala až dozvoní a pak mě chytla za ruku a pomalu jsme vyšli ze třídy. Ale nemířila do učebny. Mířila ven ze školy.
„Co to děláš?“
„Hákuju. Doma to už horší být nemůže a ve škole o nic nepřijdu. Umím vždycky několik látek dopředu. Ani si nevšimnou, že chybím. Máme mít tělák a matiku.“ Zubí se Kel a já nevím co si počít. Chci s ní být, ale nechci aby měla kvůli mně problémy. Než se ale stihnu rozmyslet, už sedí v mém autě, jen se tedy usměju nad tím jak mě ta holka dokáže ovládat, nasednu do auta na druhé straně a jedeme do mého bytu.
„Tak, vítej v Casa de Vengeance.“ Pustím jí dovnitř a nechám jí aby se usadila na mé sedačce, zatím dojdu do kuchyně pro skleničky s džusem.
„Musíme hlídat čas. V půl druhý zvoní na konec hodiny, takže abych radši ve čtvrt na dvě už byla u školy. Možná radši v jednu.“ Kouká Kel na hodiny a já s úsměvem zjistím, že máme dvě hodiny času.
„Fajn. Máme dvě hodiny, co budeme dělat?“ Kouknu na ní a Kel roztáhne ruce.
„No, nějak se zabavíme. Pojď sem, Zacky.“ Nenechám se pobízet dvakrát a už jsem u ní. Svírám jí v náručí a líbám její sladké rty. Náhle ucítím její teplou ruku na mé holé kůži na zádech, nenechám se dvakrát pobízet a taky začnu hmatem zkoumat její holou kůži pod trikem. Netrvá to dlouho a oba se líbáme a mazlíme úplně nazí. Je mi jasné, že s klukama zkušenosti moc nemá, tudíž když do ní proniká můj penis opatřený samozřejmě kondomem dávám pozor abych jí nezpůsobil větší bolest než je potřeba, Kel sice usykne, nehty mi zaryje do zad, ale jinak nijak nedává najevo, že by byla proti. Když dosáhnu vyvrcholení věnuji se jí za pomoci svého jazyku a prstů, pak si dáme společnou sprchu, oblečeme se a já jí dovezu autem ke škole.
„Tak ahoj princezno.“ Usměju se a přitáhnu si jí abych jí mohl ještě jednou políbit. Kel se taky zazubí, vystoupí a jde do budovy školy. Já jí ještě mávnu a radši jedu domů, kde se natáhnu k televizi, ale během chvíle spím.

Několik týdnů šlo všechno krásně. O obědové pauze jsme se mazlili v prázdných třídách, vždycky v úterý Kel chyběla na poslední tři hodiny a milovali jsme se u mě doma. Ale jednoho dne...byla to středa, nebyla ve škole. To by mi tak divné nebylo. Co bylo divné byla černá vlajka, která vlála nad školou a divné byli květiny u dveří do školy a velice divné byla titulní stránka novin, kterých jsem si všiml při odchodu. OTEC UBIL DCERU, PO ČINU SPÁCHAL SEBEVRAŽDU a k tomu fotka Kelsey...