Návštěvnost
WHEN THE DREAMS COME TRUE
WHEN THE DREAMS COME TRUE
Anotace: První díl z deseti o Wiky a Synovi z Avenged Sevenfold.
Sbírka: STORY OF A HAPPY CZECH GIRL
WHEN THE DREAMS COME TRUE
Nemůžu tomu uvěřit. Avenged Sevenfold v Praze. Po pěti letech beznadějného čekání. Můj celoživotní sen se splnil. Teda...celoživotní ne, ale celou dobu co je znám jsem si přála aby zase přijeli a ten den je tu:) A už jen za 28 dní. Doma na poličce se mi už hřeje lísteček do Pražského Matrix clubu. Jsem ráda, že při tour dělají jen klubová vystoupení. Člověk se tak dostane ke kapele blíž a celkově je taková lepší atmosféra. Jenom doufám, že tam nebude nějak moc lidí. Po zkušenosti z koncertu Emilie Autumn vím, že takových pět set lidí by se tam vešlo, ale hlava na hlavě. Na EA nás bylo cca. dvě stě a bylo to v pohodě, tak doufám, že na A7X to bude taky tak.
Tak a je tu den D. Díky bohu nejdu na koncert sama, mám kámošku, která je stejně švihlá jako já, takže vyrážíme spolu. Sice nebydlíme ve stejnym městě, ale to nikomu nevadí. Sejdeme se až v Praze. Teď je devět ráno a já už sedím ve vlaku-směr Praha a trandím si to do srdce naší republiky. V Praze se sejdu s Mary, nějakej čas pocouráme po Praze a pak půjdeme k našemu společnýmu kámošovi, u kterýho máme v plánu nocovat, kde se upravíme, převlečeme a v sedm vyrážíme do víru velkoměsta.
„Tak se měj hezky Wiky a opatruj se,“ loučí se se mnou mamka z vlaku. Je totiž průvodčí a shodou náhod jela dneska Prahu se mnou. No dobře, nebylo to shodou náhod, vybrala jsem si ten vlak schválně, no a? Je mi sice devatenáct pryč, ale není nic špatnýho na tom jet s mámou do Prahy. Navíc když ona z toho vlaku ani nevyleze.
„Ahoj mami, budu, neboj.“ Naposledy se usměju, nadhodím si batoh na zádech a slezu po schodech do útrob hlavního nádraží. Vyjdu před nádraží, sednu si na lavičku, vytáhnu z kapsy cigarety a nadatluju SMSku Mary - Te pero Puglesi, tak kde se flakas? Drepim na lavicce u Sherwoodu, tak koukej makat at me tu ti uchylaci nesezerou. Drakusha – Co se týče toho oslování Puglesi a mého podpisu Drakusha...no to radši nebudeme rozebírat, bylo by to totiž na hodně dlouho a tolik času zas nemám. Asi v půlce cigarety mi úvodní píseň z filmu Addmasovi oznámí, že mi přišla textovka – Cest bratre, vydrz tak deset, maximalne dvacet minut, uz jsem pred Praglem. Joshi – Co se týče toho Joshi..platí to co před chvílí. Říkáme si různě, lepší neřešit.
Na lavičce sedím nakonec přesně sedmnáct minut, stihnu přečíst půlku kapitoly v životopisu Johnnyho Deppa, když mi na knížku padne stín a když zvednu hlavu dívám se do rozesmáté tváře mé nejlepší kamarádky – Mary.
„Nazdáááááár Drakusho“ zařve mi do obličeje a obejme mě.
„Čauves Joshito“ odpovím jí a taky jí stisknu. Je to skoro rok co jsme se neviděli. Udržujeme aktivní styk po ICQ, ale to víte, osobní setkání je osobní setkání. Sama se divím, že naše přátelství se táhne už šest let a z toho se vidíme tak jednou do roka. Výjimečně dvakrát, jako třeba teď.
„Tak co? Budem tu sedět, nebo vyrazíme do centra?“ otáže se Mary a já se zvednu, že teda jako půjdeme do centra. Razíme směr Václavák, po cestě odmítneme heroin, jednoho bezdomovce odkážeme do patřičných míst a pak už se nám jde jedna báseň. Na oběd si skočíme do KFC, pocouráme po obchodech (C&A, New Yorker, Kenvelo, atd.), ovšem tak jako vždy nejvíc času strávíme v Bontonlandu. Maj tu totiž naprosto úžasný věci, jako kalendáře, trička, batohy atd. atd. s různejma kapelama a zpěvákama a jim podobnými lidmi. Obě chvíli slintáme nad batohem A7X, ale vzhledem k tomu, že stojí téměř dva tisíce a navíc ani jedna batohy skoro nenosíme, tak nemá cenu nad tím ani přemýšlet. Když se dosyta vynadíváme v Bontonlandu, což je ve tři odpoledne, tak se shodneme, že už bysme mohli vyrazit k Mílovi. Obě se chceme ještě před koncertem vysprchovat, nalíčit, pořádně vyfiknout a Míla jakožto vyučený kadeřník nás obě bude česat.
Tak a už jsme na Hůrce před domem Milana Strouhala – našeho dlouhoměsíčního přítele a kamaráda. Teda co to plácám, prostě kámoš co bydlí sám a nabídl nám nocleh. Pěšky vyšlapeme do druhého patra panelového domu a zazvoníme na byt číslo sedm.
„Kdo je?“ zeptá se známý hlas zpoza dveří.
„Čert a Mikuláš“ odpoví pohotově Mary.
„Nějak brzo ne? Je teprv listopad.,“ odbyde nás Míla, ale už slyšíme, že v zámku chrastí klíče aby nás vpustil dovnitř.
„Ahoj princezny“ usměje se na nás červenovlasý kluk s piercingem ve rtu a potetovanou rukou. Už v metru jsme se s Mary dohodly, že si zahrajeme na bratry Wayansovi ve filmu Někdo to rád blond, takže mu Mary hodí svůj bágl a tašku přes rameno, stejně tak já a ladně projdeme kolem něj dovnitř.
„Dalších pět tašek je v taxíku dole Chosé.“ Zasměje se Mary a s rozběhem skočí na gauč.
„Vyndej mi z kufru mojí krajtu a vyčisti jí ho, chudáček, pozvracel se v autě.“
„Můžu mít dotaz Paris? Odkdy hadi zvrací?“ Zasměje se Míla a naše věci za pomoci zemské přitažlivosti a Míli letí k zemi.
„Nevim, to jsem nezkoumala. Evra nikdy nezvracel, ale vejcožravý hadi vydávěj pak skořápku, takže zvracecí trakt nebo jak se tomu říká nejspíš mají.“ Míla jen protočí oči nad mojí logikou a jde do kuchyně.
„Dáte si něco k pití dámy?“ Obě si poručíme ledovej čaj a čekáme až se Míla připrdelí zpátky abychom mohli ještě hodit řeč, než se dáme do úprav.
Během půl hodiny probereme všechno co se dá. Od přítelkyň a přítelů, přes školu a práci až po rodičovstvo. Ve čtyři se zvedneme, Mary jde do sprchy a já se jdu namalovat. Udělám si černé linky, nalepovací řasy, které jsou dlouhé až do....aleluja a ještě kouřové stíny. Většinou nosim černý stíny, ale kdybych si je udělala teď, tak by nebyly vidět řasy, takže si udělám jen kouřové. Jinak se jen lehce přepudruju, na rty dám lesk (stejně to nemá význam, protože kouřim) a s Mary se vystřídáme a pak jdem zpátky do obýváku, nechat si vytvořit něco na hlavách.
První jde Mary, oblíkne si svoje volný černý kalhoty, k tomu černočervený tílko a už sedí v křesle u počítače a Míla jí rozčesává. Já si mezitim natáhnu síťovaný silonky, černou minisukni se zipama a plackama a na vrchní část těla si natáhnu tričko Level 27 s kreslenejma zombíkama. Doma jsem se rozmýšlela co na sebe, mám doma tunu triček objednaných z internetu ze zahraničí, včetně čtyř trik Avenged Sevenfold, ale to mi přišlo dost trapný. Brát si na koncert triko s tou kapelou. Nevím proč, ale přijde mi to blbý. Nakonec jsem se rozmýšlela nad Level 27 a Famous Stars and Straps. Nakonec jsem se rozhodla pro Level. Když je Mary hotová jdu na řadu já. Má na hlavě šíleně natupírovaný páčo, ale tak jak je to šílený, tak jí to šíleně sluší. Mě Míla udělá takovej prapodivnej rozcuch za pomoci žehličky, laku a tupírovacího hřebenu. Nakonec i já vypadám jako filmová hvězda. Je sedm, takže nejvyšší čas vyrazit, na nohy natáhnu svoje vysoký boty značky Demonia s přezkami, Mary nazuje skejtový botky Vans, s Mílou se rozloučíme mezi dveřma, tahaly jsme ho sebou, ale A7X nejsou nic pro něj, prej moc slabý, a vyrazíme směr zastávka.
Po cestě metrem a následně autobusem už potkáváme lidi oblečené podobně jako jsme my. Kromě Sevenfolďáků se objevuje i pár emo dětí, které se asi chtějí podívat na dobře vypadající američany, kteří to umí s kytarou, bicíma a mikrofonem, no a samozřejmě i s basou(aby se Johnny neurazil).
„Myslíš, že nám zahrajou na přání?“ vtipkujeme s Mary po cestě a nehorázně se tlemíme představě jak Matt řekne do mikrofonu, že je to pro ty dvě divný holky támhle dole. No jo no...jsme nepoučitelní blázni.
Na zastávce Tachovské náměstí, dojdeme kousek pěšmo a už vidíme klub Matrix, zalezem do takového dvorku a jdeme ke dveřím, kde je fronta až ven.
„Oh my Synyster, to mě poser na unholý záda, jak dlouho tu budem čekat?“ kleju se zoufalstvím v očích.
„Chceš to vážně vědět?“ opáčí Mary se stejným výrazem, ani jedna nejsme z nejtrpělivějších.
„Ani ne“ odpovím a radši si vytáhnu z krbičky další cigaretu. Fronta se pomaličku zkracuje, ale fakt tak pomalu, že to je téměř nepostřehnutelný.
Asi po půl hodině čekání se dostaneme ke vchodu, kde hlídá krásnej kluk s čírem, piercingem v nose a potetovanejma rukama. Dáme mu lístky, hodíme si bundy a tašky do šatny a jdeme si najít nějaký místo k sezení. Když vejdeme do sálu, nebo spíš do sálečku, tak předkapela Caliban už hraje. Bohužel jsme je nestihly celý, ale i tak stojej za to. Neznám je nějak dobře, ale slyšela jsem pár songů a musim říct, že jsou hodně dobří. Dojdeme si s Mary pro pivka a jdeme si stoupnout k pódiu. Po hodině hraní Caliban odejdou a pódium se začne předělávat pro hvězdy večera. Většina lidí odejde, asi pro pití, takže u pódia se uvolní místo. Díky bohu, takže máme bezva možnost se nacpat dopředu a taky to uděláme. Ale ještě předtím se rozhodnem, že si dojdem pro zásoby pitiva. Takže já hlídám místo a Mary jde pro čtyři piva, vzhledem k tomu, že přes léto dělala, tak jako já v hospodě, tak jí nedělá problém je v kelímku donést. Chvilku čekám, sál se plní až se začínám bát, že se zpátky neprocpe, ale štěstí stojí při nás a během dalších pěti minut už je u mě. Piva položí na pódium (je to tu udělaný tak, že jsme přímo u pódia a je tak akorát vysoko, že si tam můžem pivka položit. Ťukneme si spolu, teda pokud se tak dá nazvat zašustění plastových kelímků o sebe, a psychicky se připravujeme na to, že uslyšíme a uvidíme A7X naživo.
Chvíli řešíme, které písničky určitě nevynechají a po nějakých patnácti minutách totálně zhasnou světla, opona, která halila zadní stěnu spadne a na zdi zasvítí znak Avengedů, celej sál je zticha, kdyby spadl špendlík, tak to uslyšíte, znak chvíli svítí, pak začne blikat a pak zhasne. Během tmy matně vidím obrysy postav, které rychlým krokem přijdou na pódium, rozestavý se k mikrofonům, jeden vysokánskej stín sedne za bicí a spolu s prudkým rozsvícením směrem na scénu začnou šíleně skučet kytary a rámusit bicí a já poznávám melodii Beast and the Harlot.
„There's more than meets the eye round here look to the waters on the deep...“ Rozeznívá se Mattův hlas po celém klubu, všichni paří, včetně mě a Mary. Obě hážeme hlavou, zpíváme text, místy samozřejmě totálně špatně, nejsme amíci ani blázni co se učí texty zpaměti, skáčeme na místech a kopeme nohama.
Po Beast and the Harlot jsme polomrtvý, takže já si zapálím cigáro, pořádně se napiju a zatímco Matt zpívá nějakou starší písničku, se mi uklidní tep a já si můžu prohlídnout kapelu. The Rev sedí za bicíma, takže na něm neshledám nic zajímavého. Úplně napravo je basák Johnny, nalevo od něj zpívá Matt, ale nedá se říct, že by tam byl pořád, přebíhá různě po pódiu a když se podívám před sebe tak se málem složim a Mary taky. Chytly jsme totiž evidentně ty nejlepší místa. Synystera a Zackyho, dva naprosto úžasný kytaristy a jako bonus dobře vypadající. Většinou hrajou tak, že Syn je napravo od Matta, vedle Johnnyho, ale dneska si to evidentně prohodili.
Když na ně vytřeštím oči, Synnie se zrovna koukne mým směrem a usměje se. Nejsem si jistá, jestli koukal na mě, ale bylo to tím směrem, takže ve mně ožívá nejspíš falešná naděje, že jo. Po starší písničce nastane ticho a Matt se ujme slova.
„So, hello Praha, we're not first time here...“ No lepší to bude česky, takže znova.
„Ahoj Praho, no, nejsme tu poprvé, a pevně doufám, že ani naposledy. Prvně jsme tu byli někdy před čtyřmi lety s Guns'n'Roses a už tehdy to bylo skvělý, ale dneska je to jen o nás a všichni doufáme, že si to užijete. Jedem!!!“ Po krátkém proslovu se rozezní Almost Easy z desky Avenged Sevenfold, zase všichni paříme, já ale už míň, nechci se unavit hned na začátku. Přijdou jiný věci, kvůli kterým stojí za to zůstat čilá.
Po dalších třech rychlejších písničkách začne hrát pomalejší Seize the Day, takže si můžem odpočinout a trochu probrat pocity.
„Já se asi poseru, oni jsou přímo u nás.“ zařve mi Mary do ucha.
„Nejsem slepá, ty vole, až začne Synnie ject ty svoje sólíčka tak se asi udělám.“ Obě se zasmějeme ale mě smích okamžitě přejde, protože vidím, že hraje jenom Zacky a Synnie se nebezpečně blíží k místu kde stojíme. No jo, nemýlím se, sehne se a pohybem ruky mě k sobě přivolá.
„Můžu se od tebe napít prosim tě?“ Čekala bych cokoli-pojď se se mnou vyspat, vypadáš hrozně- ale tohle fakt ne. Chvíli na něj zírám a pak mu podám svoje pivo.
„Díky, kotě.“ Sladce se usměje a zase se vrátí na své stanoviště aby mohl odehrát sólo.
„What's the fuck?“ Zařve mi do ucha Mary. Jenom se na ní nechápavě podívám a pokrčím rameny.
Dál si užíváme koncert, při Bat Country málem vypustím duši. Připadám si jak magor v kleci, ale prostě ze sebe musím dostat lásku k téhle písničce. Nevím jak to popsat, prostě hudební orgasmus. Tuhle písničku jsem od nich slyšela jako první a zůstala mojí oblíbenou doteď, po Bat Country hrajou Unholly Confessions, taky krásnou, maj k ní parádní klip, kde ukazujou lidi svý tetování A7X nebo jejich znaku, prostě různě fanoušky. No myslim, že kdybych jim ukázala svůj nápis A7X tak by hodně dlouho nespali:D, mám ho totiž na zadku a na předloktí tu jejich krásnou okřídlenou lebku. A na ornamentu, co se mi táhne po pravý půlce těla mám na noze ukrytý nápis A7X, moje tvorba:). Po UC si vezme mikrofon Synyster.
„Díky vám všem, jste skvělí a tuhle písničku chci věnovat krásné slečně v tričku Level 27, která stojí tady před pódiem, zachránilas mi život.“ Zase se usměje a já skoro nedýchám, určitě je to pro mě, musí to bejt pro mě. Akorát, že s tim zachraňováním života dost přehání. A když zazní první tóny písničky, tak se málem rozbrečim, je to totiž A Little Piece of Heaven. Je hrozně romantická, hlavně ten klip. Kluk zabije holku, mrtvou jí opí....ehm, no víte co, pak si jí sešije dohromady a vystaví si jí u televize, ona pak oživne, taky ho zabije a jsou spolu v posmrtném životě, kde se vezmou a pijou koktejl z hlavy nějakýho chlapa či čeho. Prostě romantika:D. Po téhle písničce zahrajou ještě Afterlife, Walk, Blinded in Chains, Crossroads, Critical Acclaim, Flash Of The Blade a pak Dear God, u který to fakt nevydržim a pár slz mi ukápne. S Mary se obejmeme a užíváme si tuhle krásnou pomalou modlitbu, nebo jak to nazvat. Hlavně kvůli videoklipu, pořád nadáváme, že bydlíme v týhle hnusný republice a nemáme šanci někde potkat naše oblíbený kapely.
„Tak a to bylo všechno. Díky vám všem. Ahoj“ rozloučí se Matt do mikrofonu a odchází. Ale to vůbec, nějakej kluk okamžitě začne křičet, že ještě jednu a o pár vteřin později se ozývá celý sál. Jak jinak, kluci ještě vylezou a vystřihnou písničku z nejnovější desky Diamonds In The Rough s názvem Demons a pak fakt odejdou. Lidi se začínají rozcházet a na pódium vleze organizátor a oznámí do mikrofonu, že tak za deset, maximálně dvacet minut bude autogramiáda vzadu a prej se určitě dostane na každýho, protože kluci maj fůru času. S Mary se teda dohodneme, že tam nepůjdeme socit hned mezi prvníma, dojdeme si na panáka k baru a pak se odebereme k obchůdku, kde prodávaj věci s kapelou. Poučená z Emilie Autumn jsem si poctivě šetřila celý půl rok, takže se můžu rozšoupnout. Koupím si všechny cédéčka, což znamená pět céd po dvě stě padesáti korunách, mikinu se zelenejma žebrama a růžovým srdcem propíchlým mečem, vyhlídla jsem si jí na internetu, ale řekla jsem si, že počkám, třeba tu bude levnější a fakt, že je. Pak si koupím set tří plakátů, čtyři placky a sponku do vlasů se stříbrnou okřídlenou lebkou, samozřejmě se mi nevyhne ani nákup dvou triček a zapalovače. Mary si koupí tričko, placky, nášivku, sponu na pásek a dva plakáty, ten třetí se jí nelíbí. Po nákupu si dojdeme pro věci, fronta tam totiž ještě skoro není, takže v pohodě. Do tašek dáme co se dá, co se nedá tak podržíme a jdeme si stoupnout do fronty na podpis. Je tam asi už jen posledních dvacet lidí. Frontu si vystojíme v klidu a míru a už jsme na řadě.
„Ségra, foťák do pozoru. Jdu první, ukradnu jim trsátka, podpisy, vyfotíš mě a pak já tebe a ty okradeš Reva a znásilníš Zackyho.“ Zasměju se tomu poslednímu a jdu na lov. Sbírám totiž trsátka. Mám jich na krku kolem stovky a takovejhle skvost se tam bude vyjímat. Nastoupím před kluky a začnu vybalovat věci.
„Mám toho hodně.“ Usměju se omluvně. Rozbalím první plakát, druhej, třetí, vyskládám cédéčka a nevinně se usměju.
„Jo a kdyby tam někdo z vás mohl napsat pro Wiky. Dvojitý v, měkký i, k a tvrdý y.“ Diriguju je. Psaní jména se ujme Syn.
„Ještě nějaké přání?“ Zeptá se Matt zatímco mi podepisuje cédéčko City of Evil.
„Ale jo, Syne, Zacky a Johnny, dáte mi trsátka? Prosííííííím.“ Snažím se o andělskej úsměv a koukám na ně stylem, že neumím do pěti napočítat. Všichni zalový v kapsách, já nastavim ruku a během chvíle mi v ruce přistanou tři trsátka.
„Díky, jste zlatý, jo a ještě bych chtěla fotku.“ Matt se začne hrozně smát uprostřed nápisu M.Shadows.
„Koukám, že seš fakt nenáročná.“ Ale nemyslí to zle, to poznám podle tónu hlasu.
„No co, hele já si váš koncert vyloženě vysnila, tak to musim využít co nejdřív, Synyster ví kdy zase přijedete.“ Všichni se kouknou na Synnieho a ten jen pokrčí rameny.
„Nevim.“
„Ehm, sorry, někdo říká můj bože, já řikám můj Synystre. Každej máme něco.“ Usměju se a cítím, že rudnu jako rak. Kluci se mi dopodepíšou, já si sroluju plakáty, céda narvu zpátky do tašky a jdu se nacpat mezi Matta a Zackyho. Oba mě obejmou kolem krku a všichni se usmějeme do objektivu foťáku, který drží Mary. Já jsem spokojená nade vše, takže už jsem na odchodu, zastavím se ještě abych převzala foťák a čekám až bude hotová Mary, taky jí vyblejsknu a už jsme na odchodu, když cítím, že mě něco, nebo spíš někdo chytil za ruku. Otočím se a koukám se na Synnieho.
„Počkej. Co teď budeš dělat? Nebo spíš budete?“ Tahle otázka mě překvapí, takže nedokážu logicky uvažovat, nakonec se přece jen seberu a vysoukám ze sebe kloudnou odpověď.
„No asi nic záživnýho, pojedem ke kámošovi domů, popijem a půjdem spát.“
„A nechcete radši popít s náma? Spát ještě určitě nepůjdem a v Praze jsme až do pátku.“
„No já nevim. Ale zeptám se Mary. I když dopředu řikám ano, jak jí znám tak by mě zabila kdybych řekla ne a navíc takovýhle pozvání se neodmítá.“ Usměju se na něj.
„Hej sis, chce se nám jít chlastat někam do města s klukama?“ Mary na mě vyvalí oči a začne zběsile kývat hlavou.
„Seš magor ne? Ty bys to odmítla? I kdyby to mělo bejt to poslední co v životě udělám, tak řikám ANO.“
„Tak jo, půjdem.“
„Fajn, tak...hele je to sice blbý, ale počkáte na nás tak půl hodinky? Tady, já to řeknu barmanovi ať vám ještě naleje a nechá vás tu a pak někam zapadnem. Musíme sbalit nějaký věci co jsou v zákulisí. Hele anebo pojďte s náma. Ale je tam děsnej bordel.“
„V klidu, já jsem na to zvyklá.“ Usměju se a všichni teda vyrazíme směr zákulisí. V šatně to vypadá přesně tak jak Synnie řikal, bordel, ale jakej. Tuna hadrů poházená po zemi. U zrcadla snad sedm černejch tužek na oči, plus různobarevný stíny, laky na vlasy, gely, tužidla. Musim říct, že jakožto holka toho doma nemám tolik co oni.
„Tady to vypadá jak u tebe čuníku.“ prohlásí Mary, naštěstí česky.
„What did she said?“ ptá se anglicky Matt, zatímco prohrabuje jednu kopu triček.
„Nic zajímavýho, že to tu vypadá jak u ní doma“ usměju se.
„Kecá, vypadá to tu jak u ní, já mám doma náhodou uklizeno“ obhajuje se a prozrazuje tak, že jsem kecala.
„No jo, tak mám v pokoji decentní bordel, ale na tohle to nemá.“
„To ne, musim říct, že jste horší jak my dvě dohromady a to jste chlapy. Proč tu je tolika triček?“ Diví se Mary a zvedne jedno, poznám z něj Mattovo triko z klipu Bat Country- Why Disneyland?.
„Jé, slavný triko, jdem se poprat ségra?“ šeptne mi Mary a ukazuje mi triko.
„Radši až u toho nebudou tihle, ještě by je to rozrajcovalo a jsou na nás v přesile.“
„Ty by ses snad chtěla bránit?“
„Hmmmm, ne“ zasměju se, ale triko hodí zpátky na zem. Sedneme si na sedačku, která je v šatně a s povolením kluků si vezmeme každá jedno pivo v plechovce z ledničky. Hm, americký pivo jsem ještě neměla.
Když kluci po půl hodině konečně jakž takž douklízej a věci nahážou do tašek, shodneme se, že můžem vyrazit. The Rev nám ještě oznámí, že skočí říct manažerovi, že jdem do hospody a jestli by byl tak laskav a jejich bagáže odvezl tágem do hotelu, kde bydlej (mimochodem je to hotel Hilton, ble).
„Tak, kam půjdem?“ Ptá se Matt před klubem.
„Hmmm, abych byla upřímná, tak to tu neznám, vim, že když jsem tu byla posledně tak po cestě byl nějakej nonstop, kam údajně chodí zdejši underground crew, tak tam můžem zalíst“ navrhuju, nikdo není proti, takže vyrazíme. Nevim, proč, ale držim se v uctivé vzdálenosti od Synnieho, jdeme s Mary někde uprostřed a mlčíme, posloucháme jak Matt s Revem řeší dnešní koncert a to, že mu místama přeskakoval hlas.
„Hele, jak se jmenuje ta barva co máš na hlavě?“ slyším a vidím, že to Zacky mluví na Mary, Mary mu celá šťastná začne vysvětlovat co to je webový server nosferatu a slíbí mu, že zítra spolu půjdou do kamenného obchodu tady v Praze a koupí jí. Johnny se jim do toho zapojí s tim, že by si chtěl koupit nějakou gotickou sukni, čímž oba rozesměje, ale pak jim oznámí, že vážně uvažuje spíš o kalhotách. Při pohledu na ně se musím usmívat.
„A co ty, tak sama?“ Synnie:). Jaké překvapení.
„Ani nevim.“
„Neruším tě?“ ptá se s vážným výrazem.
„Ale né, vůbec, jen přemýšlím“ usměju se.
„Nad čím?“
„Že tohle je nejspíš hrozně pěknej sen a bojím se probuzení. Jsem hloupá.“
„Nejsi hloupá, ale věř, mi, že tohle je realita, a poměrně pěkná realita.“ Jen se usměju se a vytáhnu další cigaretu, chvíli pátrám v kapsách po zapalovači, nakonec mi ho musí půjčit Synnie. Když mu ho dávám zpátky tak se naše ruce dotknou a přeskočí mezi námi elektřina.
„Au, tys mě praštila“ dělá uraženýho.
„Já nechtěla, vážně ne. Kdybych chtěla tak to vypadá jinak“ zasměju se a pohladim ho po poškozené ruce. On moje ruce chytí do svých a zadívá se mi do očí.
„Jsem hrozně rád, že jste šly se ségrou jako poslední. Jinak bych neměl možnost s tebou začít mluvit.“
„Nechtěli jsme se cpát...a navíc jsem si řikala, že aspoň bude víc času a vyplatilo se to. Jo ještě jsem ti chtěla říct, že ti moc děkuju za A Little Piece of Heaven. Tohle je opravdu jak nebe, a velkej kus nebe.“
„Nemáš za co, fakts mi zachránila život, bez piva bych umřel“ zazubí se Synnie a odstraní mi pramínek vlasů z očí. Napětí mezi náma by se dalo krájet, pomalu se nadechnu, vydechnu a vidím, že Synnie chce ještě něco říct, když ho nekompromisně přeruší hlas jeho kolegy.
„Tak kde se couráte?“ křičí na nás Johnny.
„Už jdem“ odpoví mu stejně hlasitě Synnie, oba se otočíme a dáme se do rychlejší chůze. Zajímavost-ještě nepustil mojí ruku.
Vejdeme do modře osvětleného baru, kde sedí tři lidi. Okamžitě zamíříme k jedinému většímu stolu, okolo kterého je osm židlí. Sem se vejdem úplně krásně. Zasedací pořádek asi ani nemusím říkat co? Ale jen pro kontrolu. V čele sedím já, zprava vedle mě Synnie, vedle něj Zacky, vedle kterého trůní Mary, naproti nám v čele sedí The Rev a nalevo ode mě jsou Matt s Johnnym.
„Co si dáte?“ Ptá se barman. Anglicky se zeptám svých spolusedících a objednám sedmkrát pivo. Mary se Zackym je ještě pořád zabraná do barev na vlasy, co jsem tak pochopila, tak jí právě vyjmenovává jaké barvy měl na hlavě.
„Hele, kdes byla na všech těch piercingách?“ zeptá se mě Matt. Bezdečně si přejedu rukou po svých snake bitech(spodní ret propíchlý na obou stranách).
„No, ty snake bity jsem si dělala sama, stejně tak uši, na jazyku, přepážce a mikrodermalech jsem byla v Hellu“ Matt vyvalí oči.
„Kolik jich máš proboha? Já myslel, že máš jen tohle v obličeji.“
„Nené, dohromady jich mám šest, když nepočítám uši.“ usměju se. Asi půl hodiny nám vydrží téma piercingy, nechci se chlubit ale v tom exceluju, vpichů v těle mám celkem třicet, ale zůstalo mi jich jen pár(výše vyjmenované). Další dvě hodiny řešíme tetování. Protože jich máme každej požehnaně. Teda až na Mary, která má jenom hvězdičku na ruce. Všichni kluci až na Johnnyho mají rukávy(potetované obě ruce), Johnny má potetovanou jen jednu ruku. Já mám pořezanou levou ruku, mám na ní skaraba a písmena důležitých lidí a zvířat co už nejsou na světě a druhou jakoby omotanou ornamentama, který se mi jakoby v provaze táhnou od nártu pravé nohy přes celou pravou půlku těla až k rameni a třikrát mi omotávají ruku a končí na malíčku. Dál mám na zádech biomechaniku, na zadku nápis A7X, na předloktí pravý (omotaný) ruky mám lebku Avengedů a zezadu na krku mám vlastnoručně vymyšlený trojcípí ornament, který pro mě znázorňuje všechny důležité osoby v mém životě, většinou jsou totiž po třech. Máma, babička, prababička; Mary, Bára, Soňa(mé nejlepší kamarádky); Aneta, Míša, Klára (mé nejlepší kámošky ze školy); Dan, David, Matěj (moji nejlepší kamarádi), atd., atd. No a to je zatím vše, plánuju další, ale ještě nevim kam a ani co, nechávám to osudu. Po dořešení tetování hlasitá konverzace trochu utichne. Asi po další hodině tiché konverzace se zvedne Matt, že se mu chce spát a jede na hotel, Johnny oznámí, že pojede s Mattem, aby se mu něco nestalo:D. The Rev si nás všechny změří pohledem a usoudí, že nám tu nijak chybět nebude a jede pryč s klukama. Takže my dva „páry“ osiříme. Mě pivo už trošku začíná lést do hlavy, takže mluvím jen se Synniem, probíráme knížky a filmy, pak naše životy až se dostaneme na téma láska.
„No, já jsem se teď nedávno rozešel se svojí holkou. Byli jsme spolu hrozně dlouho. Nějakejch šest let, ale prostě...posledních pár měsíců to byl vztah ze setrvačnosti a ne z lásky.“
„Ale to se tak občas stane, že po šesti letech už nemáš co novýho objevovat.“
„No jo, ale odvažuju si říct, že až potkám tu pravou, tak jí budu milovat po zbytek života.“ Pokrčí rameny a cucne si piva.
„Možná jo, možná ne, to se já nedozvim.“ Zvednu koutek do úsměvu a popotáhnu z cigarety.
„No jo no, a co ty a kluci?“
„Na houby, pár vztahů jsem měla, ale nevydrželo to. Asi nejsem stvořená pro lásku.“
„Ale nekecej, každej je stvořenej pro lásku. Tebe nevyjímaje“ usměje se krásně a pohladí mě po ruce.
„Díky“ odpovím a zadíváme se navzájem do očí.
„Máš nádherný oči“ zašptá Syny a nebezpečně se přiblíží.
„Ty taky“ opětuju mu pochvalu a aby viděl, že se nebojím tak se taky přisunu blíž, posledních deset centimetrů zrušíme asi najednou a musim říct, že je to něco úžasnýho, líbá jako bůh a věřim, že kdybych neseděla tak by se mi tak klepaly kolena, že bych to neustála. Po ani nevím jak dlouhém vyměňování si slin se od sebe odpoutáme a oba se radši díváme do země. Nevim proč, ale je mi to nějaký blbý. Ale když se koukneme na vedlejší místa, zjistíme, že není proč, protože Mary se Zackym si taky ochutnávají jazyky a vypadají, že ani neví, že tu ještě jsme. Usoudíme, že ani jim chybět nebudeme, zaplatíme a vyjdeme ven na ulici. Jsme už poměrně dost nalitý, takže se domluvíme, že se trochu projdeme abychom zaprvý vystřízlivěli a zadruhý abychom spolu mohli být dýl. Jdeme ruku v ruce a mlčíme, ale není to takové to trapné ticho, je to takové to ticho kdy není potřeba mluvit. Procházíme se po noční Praze až dobloudíme na autobusovou zastávku.
„Asi bych už měla jít. Míla o nás bude mít strach, sice jsem mu psala, ale stejně...“ řeknu a dívám se na řády, ale bohužel žádný z těhle autobusů nejede na Hůrku a přestupovat z autobusů a tramvají moc neumím.
„Sakra, odsud mi tam nic nejede, dostanu se tam leda až v pět metrem“ nadávám.
„A nechceš přespat u mě v hotelu? Slibuju, že ti nic neudělám“ zubí se Synnie jako sluníčko. No upřímně mě to už napadlo, ale nechtělo se mi to říkat jako první.
„No...tak jo, ale tam se taky nedostaneme, leda taxíkem, ale ty jsou hrozně drahý tady v Praze.“
„Kotě, já mám prachů dost, to je to poslední co by mě na tvym místě trápilo.“ usměje se, pohladí mě a dá mi pusu. Pak zavolá na nějaký číslo, řekne kde jsme a, že chceme tágo(samozřejmě anglicky) a pak chvíli čekáme, než taxík přijede. Celou tu dobu se líbáme a ani jednomu z nás nevadí, že v sobě máme několik piv a cigára z nás táhnou jak z továrního komínu.
Za patnáct minut přijede taxi, sedneme si dozadu, já ho nasměruju k hotelu (sice se v Praze nevyznám, ale když řeknu Hilton tak chlap hned ví) a necháme se odvést až před hotel. Synnie zaplatí, neuvěřitelné dva tisíce korun českých a jdeme do hotelu. Na recepci si vyzvedne klíče, recepční se nás zeptá jestli slečna zůstane i na snídani, Synnie jí to odsouhlasí s tim ať to připíšou na jejich účet, objedná nám na pokoj jídelní lístek, že si dáme večeři a jedeme do sedmého patra, kde sídlí celý jejich tým. Hned na chodbě narazíme na Reva.
„Ale, zdravím vás děti, co máte v plánu dělat? Sami dva? Jen aby se nestala nějaká nehoda.“ Synnie ho odkáže do patřičných míst a já mu s úsměvem na tváři oznámím, že jsme měli v plánu pařit Playstation, ale, že nás přivedl na novej nápad. Dojdeme teda do pokoje, s dovolením si dám sprchu, oblíknu si hotelovej župan a jdu do pokoje. Synnie si vleze taky do sprchy a já zatím prostuduju jídla, vyberu si čínský nudle se sýrem a Synnie římskou pizzu. Pustíme si kabelovku a chvíli koukáme na MTV, než nám donesou jídlo, v rychlosti se najíme a shodneme se, že můžem koukat z postele. Oběma je jasný, že se koukat nebudem, ale je hezký si to naivně myslet, ne? Vlezeme si teda do postele, já v županu, Synnie stále s ručníkem kolem pasu. Má úžasnou postavu, lehneme si vedle sebe a já s tím, že nevidim pořádně na televizi si mu lehnu na hrudník, on mě začne pomalu hladit ve vlasech, pak po zádech, po zadečku až nakonec ani já nevydržim se ho nedotýkat a během necelé minuty už se po sobě válíme a během další minuty už se divoce milujeme. Po tomhle úžasnym zážitku se schoulím na boku zády k Synovi, ten mě pevně obejme kolem pasu a ještě mě dost dlouho lechtá, líbá zezadu na krk a jemně hladí po břiše. Páni, tohle teda byla noc.
Pomalu otvírám oči a protahuju se, ale počkat...tohle není můj pokoj...ani Mílův obývák, tohle je...vzpomínám na včerejšek. Ježíši Kriste, já už vím co se stalo, ale to snad...to je blbost, vždyť já jsem jenom obyčejná holka z malýho města a on je celebrita z Ameriky... Ale pohled na stranu mě usvědčí v tom, že se mi to nezdálo. Můj princ už je vzhůru a dívá se na mě.
„Dobrý ráno krásko“ usměje se, pohladí mě a dá mi pusu.
„Dobrý ráno zvíře“ oplatím mu úsměv a přitulím se k němu.
„Proč ses tvářila tak šokovaně?“
„Ty by ses netvářil? Když by ses probudil někde kde to absolutně neznáš, a postupně si vybavoval včerejšek a nakonec usoudil, že je to až moc fantasty?“ Zasměju se a přivinu se k němu co nejblíž to jde.
„Jak moc sci-fi? Vždyť jsme žádný ufouny neviděli, nebo ty snad jo?“
„Ale ne, nemluvím o ufo, ale o tom, že já jakožto naprosto obyčejná holka z malýho města na jihu Čech a ty kytarista, mimochodem úžasnej kytarista, v naprosto úžasný kapele a z Ameriky a ležíme tu spolu v hotelu Hilton, kam jsem se zapřísáhla nikdy nevkročit, to ti nepřijde fanstasty?“
„No...ani ne. Já jsem vždycky snil o tom, že na koncertě potkám nějakou nádhernou holku, zamiluju se do ní a budu s ní navěky.“
„Ty myslíš, že to bude navěky?“ Musím se zasmát jeho naivitě.
„Ty snad ne?“
„Hele, nerada ti beru iluze zlato, ale skoro celej rok seš někde v háji, navíc tvůj domov je za velkou louží, ne tady, já bych s tebou strašně chtěla být, ale bojim se, že není šance aby nám to vydrželo na dálku. Navíc já nemám zrovna moc času.“
„Vždyť to já taky ne. Mohli bysme to aspoň zkusit ne? Hele, zítra odpoledne odjíždíme, pak čtrnáct dní v kuse hrajeme a pak máme čtyři dny volna. Budem zrovna v Anglii, tak co kdybych přiletěl, ty si mě vyzvedneš na letišti a budem spolu.“
„Lásko, já mám školu.“
„Lásko a to bys nemohla na čtyři dny vpadnout?“
„Počkej, co to bude za dny?“
„Myslim, že pátek, sobota, neděle, pondělí, to bys mohla ne?“
„Jo, to možná i jo a do omluvňáku si napíšu- S přítelem.“ Zasměju se a představuju si výraz našeho třídního a to jak přemejšlí jak to zapsat do třídnice aby to neznělo blbě.
„To by šlo.“ Zazubí se Syn, dá mi pusu, pak já jemu, až se to strhne v regulérní líbačku a skončí to zase sexem. A musim říct, že Synnie je vážně moc dobrej. Po sexu si spolu skočíme dát sprchu, no nejenom sprchu, samozřejmě. Pak se oblíkneme, jelikož moje oblečení od včerejška strašně smrdí cigárama a chlastem, tak si půjčim Synovo triko. Sice v něm plavu, ale to se vsákne. Oba se nalíčíme a vyrazíme výtahem až dolů. Na snídani už u stolu sedí kluci, včetně Mary a Zackyho.
„Á dobré ráno hrdličky. Tak co, jaká byla noc?“ Dobírá si nás The Rev, kterej má pokoj hned vedle Syna.
„Nevyzvídej, stejně jsi určitě seděl u zdi s hrnkem na uchu, poslouchal a honil si u toho péro“ kamarádcovsky mu dá pěstí do ramene.
„Narozdíl od tebe kamaráde to nemám zapotřebí. Protože mám Leanu.“
„Jo, ale až ve státech.“
„Holky, nehádejte se, já mám hlad. Pojď, jdem si pro něco k jídlu.“ Popostrkuju Syna, když si odloží svoje nezbytnosti (mobil, peněženka) u stolu. Dojdeme si teda ke švédským stolům vybrat jídlo. Dám si ovesný vločky s mlíkem a rozinkama, pořádně silný kafe a ještě si vezmu talíř s houskou a pořádnej kopec nutely. Synnie se nijak neupejpá, nechá si nandat tunu vajíček, rohlíky, různý sladký koblížky atd. atd. Já se necítím po včerejšku nejlíp, takže to nebudu přehánět. Doneseme si všechno ke stolu a pustíme se do jídla. Vyčůraně jsem se usídlila vedle Mary abychom mohli všechno probrat.
„Hej tak co. Povídej co se dělo když jsme odešli?“ Ptám se ségry česky.
„No líbali jsme se, pak jsme si všimli, že už jste pryč, tak Zacky zaplatil za sebe a za mě a řekl, že mě nenechá jet v noci samotnou někam do řiti, když ani neví, kde bydlí Míla a, že ať chci nebo ne, tak jedem k nim na hotel. Já jsem řekla, že teda jo a, že jestli na mě šáhne, tak si dojdu k Revovi pro paličky a narvu mu je do řiti, on se začal hrozně smát, tak jsem ho násilně umlčela polibkem, no dojeli jsme do hotelu. Pustili si na dývku nějakej film...“
„Nějakej? Jak nějakej?“ Musím se smát, protože to je fakt moc.
„Prostě nějakej, já viděla jen úvodní titulky, kde bylo Paramount pictures uvádí, protože jak Zacky přišel a lehl si do postele vedle mě, byl osprchovanej, a krásně voněl, tak mi to nedalo a začla jsem se po něm sápat. No a bylo po Paramount pictures. Pak jsem viděla jen seznam písniček na konci, ale myslim, že tam někoho zabili.“ Obě chytneme nehoráznej výtlem až na nás koukají nejenom kluci, ale i nějaká starší paní od vedlejšího stolu.
„Něco vtipného dámy?“ ptá se Zacky a majetnicky obejme Mary kolem pasu.
„Ale né, jen jsme si povídali.“ zazubím se výmluvně a doporučím mu aby se věnoval jídlu, že jsme to ještě nedořešily a zase spustíme česky.
„No a co vy?“ vyzvídá Mary.
„No, my jsme vylezli z baru, chvíli se procházeli a pak jsme došli na zastávku, kde jsem zjistila, že nic nejede a tak Synnie řekl, že půjdem na hotel. No tak jsme šli. Proč o mě sakra neměl taky strach?“ stěžuju si, ale nemyslím to vážně. Nesnášim když se o mě kluk bojí.
„Nevim, asi nevypadáš tak křehce jako já“ zase se obě začneme smát, ale pak už se každá věnujeme svým miláčkům, já s Mary na sebe máme ještě mrtě času, ale na kluky málo. Po snídani se domluvíme, že si dojedeme pro věci k Mílovi a vysvětlíme mu co se dělo a taky, že napíšeme našim milovaným maminkám SMSku s tím, že se prostě v Praze o den zdržíme. Pak vyzvedneme kluky v Hiltonu, dáme si tam věci a provedeme je po Praze, ne, že bysme byly nějaký pražandy, ale Karlův most, Orloj a takovýhle památky snad najdeme.
Kluci si mezitím dají zkoušku a bude to. Takže vyrážíme k Mílovi. Jakmile zazvoníme otevře nám celej rozdrbanej.
„Tě péro“ pozdravíme ho s Mary a usoudíme, že taky prožil krušnou noc.
„Tak co? Cos dělal?“
„Ále, v devět mi volal kámoš co dělám, jestli nechci jít někam zakalit. Přišel jsem domů v sedm ráno.“
„Tak to je celkem výkon. No my taky přišli poměrně pozdě, asi v pět, nebo možná trochu dřív, ale nějak mi spánek tři hodiny stačil.“
„No, to mě ani ne. Co potřebujete ostatně?“
„No víš, jsme ti sice neskonale vděčné, že jsi nás u sebe jakože nechal přespat, ale holt, nám dvěma neporučíš a jak jde o kluky, tak neznáme hranice, takže ti s lítostí oznamujeme, že se na dnešní noc stěhujeme do hotelu Hilton. Já k Synysterovi a Mary k Zackymu.“ Shrnu vše obřadní řečí.
„Páni, jak se vám to povedlo?“
„Až jindy, čas je drahej. Zítra ráno odjíždějí a já bych si ještě párkrát ráda píchla, než odjedou pryč.“ Mary obrátí oči, ale vim, že myslí na to samý. Je to starý prase. Míla nás pustí dovnitř, kde na gauči leží drobná blondýnka.
„Jů, ta noc byla asi dost vášnivá co.“ Potichu se vkrademe do ložnice, kde jsme nechaly svoje bágly, popadneme je a pádíme ke dveřím, rozloučíme se s Mílou s tím, že za pár měsíců se zas uvidíme a kdyžtak na ajsku a letíme zase pryč. Na metro a vzhůru na Florenc, kde vystoupíme a doplazíme se do hotelu. Na recepci řekneme, že jdeme za Zacharym Bakerem a za Brianem Hanerem. Sakra to zní divně jejich pravý jména, slečna nás pustí s tím, že jsou momentálně zabednění v hale v apartmá v pátém patře a lidi ze čtvrtého nadávají, že je tam rámus jak kdyby tam byla banda slonů. Obě se tomu s Mary zasmějeme a jdeme nahoru. Ani se neobtěžujeme klepáním a vezemem za dveře. Kluci jsou zrovna uprostřed nějaký písničky, omlouvám se, ale podle pár akordů a dvou slov fakt nepoznám, která to je.
„Á vida, vítejte dámy. Neva, že budem ještě chviličku hrát? Nestihli jsme ještě celej playlist.“ Klukům odpovíme, že v klidu. Půjčíme si klíče od Synysterova pokoje s tim, že se tam nějak zabavíme. Dolezeme nahoru a svalíme se na už ustlanou postel. Já usoudím, že nemůžu po Praze lítat v tričku, který na mě vypadá jako by bylo hoperský, takže na sebe natáhnu svoje triko Made(jsem inteligentní a vzala jsem si sebou dvě, no ale na zejtra už nemám nic, no to se nějak vyřeší), Mary na sebe hodí Glamour Kills a pustíme si bednu. Jelikož Synnie není zásobovanej na dývka, na rozdíl od Zackyho, tak nemáme pořádně na co koukat, takže přepínáme kanály až to zastavíme na nově, kde běží nějaká mexická telenovela. Fakt zábava koukat na to, že Alejandra pláče, protože Jose nepřijel a čeká dítě s Juanem, kterej je čistě náhodou otcem Joseho, nevim jestli mám jména správně a ani mě to nezajímá, ale prostě slátanina na entou. Naštěstí dohrání klukům netrvá moc dlouho. Během čtvrt hodiny jsou u nás, akorát musíme ještě počkat až se naše princezny nachystaj. Mary jde k Zackymu, ale za pět minut přijde s tim, že nemůže poslouchat jeho nadávání co si má sakra vzít na sebe a jak se nalíčit aby se to k tomu hodilo. Díky bohu, že ten můj si dělá jen linky, občas rozmazaný. Po dvaceti minutách konečně Zacky přijde, nalíčenej, učesanej, oblečenej a ještě furt se kriticky sjíždí pohledem v zrcadle.
„Sakra, ten pásek se k tomu nehodí“ hodnotí se, ale Mary ho chytí za ruku a tou druhou mu zakryje oči.
„Ne, nedívej se na sebe, sluší ti to, hlavně se na sebe nedívej a nechoď se převlíkat. Jdem.“ Na chodbě počkáme na zbytek bandy a jde se. Jako první musíme na metro, všichni si koupíme celodenní lístky, cvakneme je a lezeme dolů. Jako první se rozhodneme ukázat klukům Václavák, pak Orloj a pak se doplazit na Karlův most. Musím říct, že z Václaváku jsou nadšený, hlavně proto, že na koni seděj nějaký emo děti a když jdeme kolem nich, tak na nás zíraj jak na vyvoranou myš, chvíli se mezi sebou potichu baví, jestli to jsou Avenged Sevenfold, nebo maj halucinace, nakonec seznaj, že asi jo a dojdou si k nim pro podpisy. Když se jim kluci podepisujou, tak s Mary koukáme a já jen tak prohlásím.
„Sákra, já si měla vzít to Anti-emo triko.“ Dětičky se otočí a zírají na mě.
„Vy jste češky?“
„Jo jsme. Vadí?“ zazubíme se, než stačí něco říct, poslední emo dítě se dofotí, takže Synnie a Zacky nás obě zatahaj za ruku a musíme jít.
„Páčko a pamatujte děti, jdeme podél silnice, nepřecházíme.“ To je narážka na jejich sebevraždění. Zasvěcení pochopí. Jdeme teda dolů po Václaváku, kluci se co chvíli zastavujou a fotí si různý blbiny. Nakonec se zajdeme kouknout do New Yorkeru, ne, že mě by takový obchody zajímaly, ale máme s sebou Zackyho...to mluví za vše. Synnie si tam nakonec koupí fialovej pásek a pak se zeptá mě jestli něco nechci, že mi chce něco koupit na pamatáku a ať nekoukám na cenu. Sice se chvilku dohadujeme, nechci aby to vypadalo, že ho využívám, div mě neseřve, že pro něj prostě peníze nejsou důležitý a, že si prostě mám něco vybrat abych to měla od něj, takže mě násilim dotáhne k dopňkům a stojí tam tak dlouho, dokud si nevyberu korále a náramek dohromady asi za pět set.
„Lásko, já to ale nepotřebuju. Je to od tebe hezký, ale mě stačí, že mám tebe“ chytám ho kolem pasu.
„Sakra miláčku, mě to nezajímá, chci ti něco prostě koupit. Podívej se, já zítra ráno odjedu, uvidíme se až za dva týdny a já nechci abys na mě zapomněla hned jak náš autobus zmizí za první zatáčkou. Chci abys na mě myslela a když ti něco koupim, tak mám aspoň šanci, že když si to budeš brát na sebe, tak si řekneš: Tohle mi koupil ten magor z Ameriky. Chápeš to zlato?“ kouká na mě psíma očima. Sakra tomu se nedá odolat, ale stejně si přijdu jak socka.
„Chápu no, ale co ti mám dát já? Taky chci abys na mě myslel, ale do háje, už nemám prachy,“ usměju se smutně.
„Třeba ponožky,“ zasměje se Synnie a já s nim. Po nákupu se shodneme, že na zbytek počkáme venku, stejnej nápad měl i Matt, kterej stojí u lampy, kouří a popíjí pivo z kelímku. Dozvíme se, že se mu dovnitř nechtělo, takže jenom nakoukl, pak si došel koupit pivo a prohlíží si Pražský holky. Sice je zadanej, ale to mu nijak nebrání v tom koukat po holkách. Čekáme dobrých dvacet minut a povídáme si o nesmrtelnosti švába, než se z obchodu vyhrabou The Rev s Johnnym a každej nese plnou tašku čehosi co se tváří jako pásky.
„Oh my god, to jsou ale magoři“ směje se Matt, když se kluci zastaví uprostřed ulice a začnou na sebe oba namotávat všechny pásky. Nakonec jich maj oba asi dvacet a dojdou tak až k nám.
„Jsme si koupili abysme měli co házet na dalšim koncertě. Paličky jsou out“ mluví vážně Rev.
Chvíli řešíme, jestli je lepší házet do publika paličky a vyrazit někomu oko, nebo metat pásky a pomalu fanouškům usekat hlavy. Nakonec se shodneme, že s jednim okem se žít dá, ale bez hlavy těžko, člověk není šváb. Asi dvě minuty na to přijdou Zacky s Mary, Zacky v ruce třímá šátek a Mary nic. Náhle mě osvítí...no ani nevim co, ale pouliční lampa to neni, ale oznámím, že jdeme do Nirvany, takže tam zelezeme a vylezeme až za skoro půl hodiny, protože se nám tam všem líbí. Já si koupim tričko HTF, Synnie to samý co já ale ve většim, abysme měli něco stejnýho. A ještě dostanu krááááááááááááááásnej pásek:). Nadšení vylezeme a jelikož je tři čtvrtě na dvě, tak se vydáme k Orloji a stihneme ho jen tak tak. Kluci jsou jak u vytržení, my s Mary ani ne, radši okukujeme náměstí, protože Orloj jsme obě viděli milionkrát. Nechápu co na tom cizince tak baví, ale asi něco jo, máme ho jako jediní na světě, takže je to prostě rarita. Po skončení Orloje dojdeme ještě do obchodu Red Raven, kde si Johnny koupí vysněné kalhoty a Zacky barvu na vlasy (do Nosferatu se nám nechce) a i já udělám Synovi radost, protože si vyberu černý vršek s netopýrama. Po obhlídce obchodu se začneme sunout směr Karlův most, ale tady je trochu problém, já ho našla když jsem se tu jednou ztratila, takže tak docela nevim kudy tam, naštěstí Mary zná směr, ale ne přesnou cestu a druhý naštěstí, jsou pak dál už ukazatele. Takže tam dolezeme. Na mostě jsou jako obvykle různí pouliční umělci, jako karikaturistě, portrétisté atd. atd. Kluci z toho maj vánoce, a nechaj se zvěčnit na papír hned od dvou takových pánů. Pak se nechají nakreslit normálně portrétama každej zvlášť a nakonec mě k sobě zatáhne Synnie, že se necháme nakreslit spolu a, že to bude mít na mě jako památku a nalepí si to vedle svojí postele v tour busu aby mě měl pořád u sebe. Mary se Zackym se pro změnu nechají zkarikaturizovat. Po procházce Karlákem se vydáme na Petřín a vylezeme si až nahoru. Můžu říct, že nohy mě bolí jako čert a proklínám chvíli kdy jsem nahlas pronesla, že bysme mohli na Petřín. Nahoře všichni kuřáci funíme jak psi po honu. No, takže jedinej kdo se směje je Mary. Mrcha jedna:D. Na Petříně trávíme hodně času. Z výšky klukům ukazujeme, kde co je, a plánujeme co budeme dělat večer. Dohodneme se, že navečer si půjdem zaplavat do bazénu a pak že si skočíme někam do klubu zatancovat. No, ale je tu menší problém, protože já ani Mary tu nemáme plavky. No sorry, ale vy si sebou na koncert snad berete plavky? Takže se vrhneme na nákup plavek. Obejdeme pár vietnamců a nakonec si koupim jediný co mi padnou, sice jsou odporný, modrý se žlutejma kytkama jak pro stabou bábu, ale jediný, který mají košíčky 80C, sakra, si myslej, že plavky nosej jenom vychrtlí slečinky s plochym hrudníkem? Já sice nejsem nijak tlustá, ale ani vyhublina, prostě tak akorát. Při svojí vejšce 167 cm vážím 65kg, takže myslim, že je to OK. Po nákupu plavek si ještě zajdeme na na kafe a pak se odebereme do hotelu. Všichni si dáme odpolední klid, teda hm, no jak kdo...pak si zajdeme na véču, kde se nacpu dosytosti rizotem, ze kterého ale vydloubu maso. Maso nejím odmalička, takže jsem zvyklá. Pak se dojdeme převlíct do plavek a jdeme plavat. Kravneme ve vodě snad do devíti do večera, pak se zajdeme zase převlíct, já a Synnie si vezmeme triko Happy Tree Friends a ještě se pořádně pomazlíme. Pak se sejdeme se zbytkem a vyrazíme ven. Vezmeme si dva taxíky a necháme se zavést do Mazanýho králíčka. Dřepneme si k takovýmu menšímu stolu, ale nám to nijak nevadí, se uskrovníme, ostatně nepotřebujeme nic, než sedm půllitrů piva a popelník. No...to jsem si aspoň myslela, ale jelikož Matt pojal dnešní večer jako rozlučku, tak za chvíli začnou padat panáky, takže to je první absinth, druhej absinth, třetí absinth a vzhledem k tomu, že absinth nepiju po hektolitrech, ale po litrech, tak mám po pěti panácích během půl hodiny fakt dost. Radši se zvednu spolu s Mary a jdem pařit. Dokud to ještě zvládnu a mám šanci, že to vytancuju. Za chvíli se k nám připojí kluci a paříme dohromady. Pak střídavě sedíme, paříme a kalíme. Jo a já se Synniem se ještě vášnivě líbáme. No večer dopadne tak, že se všichni totálně vožereme, ve čtyři ráno si zavoláme tágo, teda zase dvě a necháme se odvést do hotelu. Tam se sotva vyhrabeme do pátýho patra, zapadáme do pokojů a div všichni nepochcípáme. Já jsem teda zvyklá chodit z chlastaček, takže jsem schopná se dojít aspoň umejt, když nic jinýho. Synnieho tam dotáhnu taky, protože nechci spát s chlapem, kterej smrdí hospodou. Teda spát teď nemyslim jako spát, toho by asi nebyl schopnej, ale spát vedle něj. Nakonec se za mojí drobné pomoci umyje a pak se navzájem dotáhneme do postele, kde lehneme, a během chvíle oba usneme, ovšem ruku v ruce.
„Sit here on the stairs ’cos I rather be alone If I cant’t have you right now I'll wait dear ...“ slyším hlas z koupelny. Sakra mě bolí hlava. Kromě zpěvu slyším taky proud vody, takže je mi jasné, že Synnie se sprchuje. Podívám se na budík u postele a posmutním. Je osm ráno, takže za dvě hodiny kluci odjíždějí. Vylezu z postele a jdu do koupelny, překvapit svého milého. Vlezu k němu do sprchy a zezadu ho obejmu.
„Dobrý ráno šípková růženko,“ usměje se na mě a dostanu krásnou ranní pusu. Až na to, že z mojí pusy táhne odér chlastu.
„No ahoj. Sorry, táhne mi z držky“ směju se a začnu si vyplachovat pusu aspoň vodou.
„To mi nějak moc nevadí. Tak už jsi vstala?“
„Už? Blázníš? Spali jsme ani ne tři hodiny. Ale vzhledem k tomu, že za chvíli už tu nebudeš, tak souhlasim s tim už.“ Posmutnim. Syn mi zvedne hlavu a podívá se mi do očí.
„Nebudu, ale za pár dní budem zase spolu. Neboj krásko“ a políbí mě. Nakonec se spolu pomilujeme ve sprše, pak se oba zkulturníme a musíme balit. Pomáhám mu s tim aby to bylo hotový co nejdřív a my měli ještě aspoň pár minut pro sebe. Když je po zemi už jen pár věcí, tak se sehnu pro jedno tričko ze Synovi kolekce oblečení.
„Já si ho půjčim jo? Ty jich máš doma určitě mrtě a tohle voní tebou. Budu v něm spát.“ Čichnu si k němu a labužnicky nasaju vůni trička.
„Dobře no a co mi dáš ty princezno?“
„Řetízek s poutama a celejch čtrnáct dní budu chodit v jednom tričku abych ti ho mohla pak dát nafurt a aby mnou pořádně smrdělo“ slibuju mu s úsměvem na rtech.
„Tak jo. Už se těšim.“ Během rozhovoru si sundám z krku řetízek s příveskem pouta a připnu je Synniemu, je k nim takovej malej speciální klíček, bez něj nejdou sundat.
„A co klíč?“
„Na co klíč? Aspoň máš důvod se za mnou vrátit“ vypláznu na něj jazyk. Synnie si mě přitáhne blíž a do jazyku mě jemně kousne.
„Ty moje mrško.“
„Ti dám mršku ty...ty...sakra, mě nic nenapadá.“
„No jo, ty moje blondýnko.“ Tak tohle si posral, začnu Syna lechtat a mlátit ho, až spadneme na postel. Chvíli se kočkujeme, ale nakonec to dopadne tak, že se půl hodiny v kuse líbáme a mazlíme. Nakonec nás vyruší až klepání na dveře.
„Hej Gatesi, seš už hotovej?“ Slyšíme za dveřma manažera.
„Jo, už jdu.“ Odpovídá Synnie, ač nerad, tak se musí zvednout, do tašky hodí pár posledních věcí, já mu pomůžu. Do batohu hodim triko od Syna, batoh si dám na záda, tašku na rameno a spolu vycházíme ze dveří. Na chodbě už stojí Mary se Zackym a objímají se. Všichni sjedeme výtahem dolů. Před hotelem už stojej kluci a dávaj věci do busu. Synnie se Zackym tam hodí svoje věci, kytary už tam mají. Ještě se naposledy políbíme, obejmeme, v rychlosti nadiktuju Synniemu svoje číslo, on mi dá svoje, pak už skutečně poslední polibek, nastoupí a odjíždějí. Divim se, že nebrečim. Stojíme s Mary u hotelu dokud nám nezmizí z pohledu v Pražském provozu. Kdyby tohle bylo zfilmované, tak u toho hraje písnička Dear God...
„Dear God, the only thing I ask of you, is to hold her when I'm not around, when I'm much too far away...“ Jako bych slyšela Synnieho hlas jak se sám sebe v duchu ptá.
„Tak jdem.“ Pobídnu Mary a vydáme se na cestu na metro. Mobilama si objednáme lístky a ještě než vlezeme do podzemí pípne mi SMSka: Už se mi stýská. MILUJU TĚ. Synyster odtextuju mu, že mi taky chybí a, že ho taky miluju, pak vlezeme do metra a jedeme na hlavák. Tam si koupí Mary lístek, já nic, páč já jezdim zadarmo a vydáme se obhlídnout v kolik nám co jede. Oběma za půl hodiny. Mě teda ještě o asi deset minut dýl, ale to není důležitý. Sedneme si na lavičku a probíráme co se vlastně mezi kym stalo. Dozvím se, že Mary se Zackym se dohodli, že taky přijede za dva týdny a uvidí jak to bude šlapat. Zacky má totiž přítelkyni a neví teď pro kterou z nich se rozhodnout, takže se uvidí za dva týdny. Já jí vylíčím, že se Synniem spolu chceme být, pak jí doprovodim na nástupiště a sama jdu na svoje nástupiště, kde si dám ještě cigáro, pak už přijede vlak, takže nalezu dovnitř, sednu si do prázdného kupé, kde si zatáhnu závěsy a spím až do Tábora.
THE END
Nemůžu tomu uvěřit. Avenged Sevenfold v Praze. Po pěti letech beznadějného čekání. Můj celoživotní sen se splnil. Teda...celoživotní ne, ale celou dobu co je znám jsem si přála aby zase přijeli a ten den je tu:) A už jen za 28 dní. Doma na poličce se mi už hřeje lísteček do Pražského Matrix clubu. Jsem ráda, že při tour dělají jen klubová vystoupení. Člověk se tak dostane ke kapele blíž a celkově je taková lepší atmosféra. Jenom doufám, že tam nebude nějak moc lidí. Po zkušenosti z koncertu Emilie Autumn vím, že takových pět set lidí by se tam vešlo, ale hlava na hlavě. Na EA nás bylo cca. dvě stě a bylo to v pohodě, tak doufám, že na A7X to bude taky tak.
Tak a je tu den D. Díky bohu nejdu na koncert sama, mám kámošku, která je stejně švihlá jako já, takže vyrážíme spolu. Sice nebydlíme ve stejnym městě, ale to nikomu nevadí. Sejdeme se až v Praze. Teď je devět ráno a já už sedím ve vlaku-směr Praha a trandím si to do srdce naší republiky. V Praze se sejdu s Mary, nějakej čas pocouráme po Praze a pak půjdeme k našemu společnýmu kámošovi, u kterýho máme v plánu nocovat, kde se upravíme, převlečeme a v sedm vyrážíme do víru velkoměsta.
„Tak se měj hezky Wiky a opatruj se,“ loučí se se mnou mamka z vlaku. Je totiž průvodčí a shodou náhod jela dneska Prahu se mnou. No dobře, nebylo to shodou náhod, vybrala jsem si ten vlak schválně, no a? Je mi sice devatenáct pryč, ale není nic špatnýho na tom jet s mámou do Prahy. Navíc když ona z toho vlaku ani nevyleze.
„Ahoj mami, budu, neboj.“ Naposledy se usměju, nadhodím si batoh na zádech a slezu po schodech do útrob hlavního nádraží. Vyjdu před nádraží, sednu si na lavičku, vytáhnu z kapsy cigarety a nadatluju SMSku Mary - Te pero Puglesi, tak kde se flakas? Drepim na lavicce u Sherwoodu, tak koukej makat at me tu ti uchylaci nesezerou. Drakusha – Co se týče toho oslování Puglesi a mého podpisu Drakusha...no to radši nebudeme rozebírat, bylo by to totiž na hodně dlouho a tolik času zas nemám. Asi v půlce cigarety mi úvodní píseň z filmu Addmasovi oznámí, že mi přišla textovka – Cest bratre, vydrz tak deset, maximalne dvacet minut, uz jsem pred Praglem. Joshi – Co se týče toho Joshi..platí to co před chvílí. Říkáme si různě, lepší neřešit.
Na lavičce sedím nakonec přesně sedmnáct minut, stihnu přečíst půlku kapitoly v životopisu Johnnyho Deppa, když mi na knížku padne stín a když zvednu hlavu dívám se do rozesmáté tváře mé nejlepší kamarádky – Mary.
„Nazdáááááár Drakusho“ zařve mi do obličeje a obejme mě.
„Čauves Joshito“ odpovím jí a taky jí stisknu. Je to skoro rok co jsme se neviděli. Udržujeme aktivní styk po ICQ, ale to víte, osobní setkání je osobní setkání. Sama se divím, že naše přátelství se táhne už šest let a z toho se vidíme tak jednou do roka. Výjimečně dvakrát, jako třeba teď.
„Tak co? Budem tu sedět, nebo vyrazíme do centra?“ otáže se Mary a já se zvednu, že teda jako půjdeme do centra. Razíme směr Václavák, po cestě odmítneme heroin, jednoho bezdomovce odkážeme do patřičných míst a pak už se nám jde jedna báseň. Na oběd si skočíme do KFC, pocouráme po obchodech (C&A, New Yorker, Kenvelo, atd.), ovšem tak jako vždy nejvíc času strávíme v Bontonlandu. Maj tu totiž naprosto úžasný věci, jako kalendáře, trička, batohy atd. atd. s různejma kapelama a zpěvákama a jim podobnými lidmi. Obě chvíli slintáme nad batohem A7X, ale vzhledem k tomu, že stojí téměř dva tisíce a navíc ani jedna batohy skoro nenosíme, tak nemá cenu nad tím ani přemýšlet. Když se dosyta vynadíváme v Bontonlandu, což je ve tři odpoledne, tak se shodneme, že už bysme mohli vyrazit k Mílovi. Obě se chceme ještě před koncertem vysprchovat, nalíčit, pořádně vyfiknout a Míla jakožto vyučený kadeřník nás obě bude česat.
Tak a už jsme na Hůrce před domem Milana Strouhala – našeho dlouhoměsíčního přítele a kamaráda. Teda co to plácám, prostě kámoš co bydlí sám a nabídl nám nocleh. Pěšky vyšlapeme do druhého patra panelového domu a zazvoníme na byt číslo sedm.
„Kdo je?“ zeptá se známý hlas zpoza dveří.
„Čert a Mikuláš“ odpoví pohotově Mary.
„Nějak brzo ne? Je teprv listopad.,“ odbyde nás Míla, ale už slyšíme, že v zámku chrastí klíče aby nás vpustil dovnitř.
„Ahoj princezny“ usměje se na nás červenovlasý kluk s piercingem ve rtu a potetovanou rukou. Už v metru jsme se s Mary dohodly, že si zahrajeme na bratry Wayansovi ve filmu Někdo to rád blond, takže mu Mary hodí svůj bágl a tašku přes rameno, stejně tak já a ladně projdeme kolem něj dovnitř.
„Dalších pět tašek je v taxíku dole Chosé.“ Zasměje se Mary a s rozběhem skočí na gauč.
„Vyndej mi z kufru mojí krajtu a vyčisti jí ho, chudáček, pozvracel se v autě.“
„Můžu mít dotaz Paris? Odkdy hadi zvrací?“ Zasměje se Míla a naše věci za pomoci zemské přitažlivosti a Míli letí k zemi.
„Nevim, to jsem nezkoumala. Evra nikdy nezvracel, ale vejcožravý hadi vydávěj pak skořápku, takže zvracecí trakt nebo jak se tomu říká nejspíš mají.“ Míla jen protočí oči nad mojí logikou a jde do kuchyně.
„Dáte si něco k pití dámy?“ Obě si poručíme ledovej čaj a čekáme až se Míla připrdelí zpátky abychom mohli ještě hodit řeč, než se dáme do úprav.
Během půl hodiny probereme všechno co se dá. Od přítelkyň a přítelů, přes školu a práci až po rodičovstvo. Ve čtyři se zvedneme, Mary jde do sprchy a já se jdu namalovat. Udělám si černé linky, nalepovací řasy, které jsou dlouhé až do....aleluja a ještě kouřové stíny. Většinou nosim černý stíny, ale kdybych si je udělala teď, tak by nebyly vidět řasy, takže si udělám jen kouřové. Jinak se jen lehce přepudruju, na rty dám lesk (stejně to nemá význam, protože kouřim) a s Mary se vystřídáme a pak jdem zpátky do obýváku, nechat si vytvořit něco na hlavách.
První jde Mary, oblíkne si svoje volný černý kalhoty, k tomu černočervený tílko a už sedí v křesle u počítače a Míla jí rozčesává. Já si mezitim natáhnu síťovaný silonky, černou minisukni se zipama a plackama a na vrchní část těla si natáhnu tričko Level 27 s kreslenejma zombíkama. Doma jsem se rozmýšlela co na sebe, mám doma tunu triček objednaných z internetu ze zahraničí, včetně čtyř trik Avenged Sevenfold, ale to mi přišlo dost trapný. Brát si na koncert triko s tou kapelou. Nevím proč, ale přijde mi to blbý. Nakonec jsem se rozmýšlela nad Level 27 a Famous Stars and Straps. Nakonec jsem se rozhodla pro Level. Když je Mary hotová jdu na řadu já. Má na hlavě šíleně natupírovaný páčo, ale tak jak je to šílený, tak jí to šíleně sluší. Mě Míla udělá takovej prapodivnej rozcuch za pomoci žehličky, laku a tupírovacího hřebenu. Nakonec i já vypadám jako filmová hvězda. Je sedm, takže nejvyšší čas vyrazit, na nohy natáhnu svoje vysoký boty značky Demonia s přezkami, Mary nazuje skejtový botky Vans, s Mílou se rozloučíme mezi dveřma, tahaly jsme ho sebou, ale A7X nejsou nic pro něj, prej moc slabý, a vyrazíme směr zastávka.
Po cestě metrem a následně autobusem už potkáváme lidi oblečené podobně jako jsme my. Kromě Sevenfolďáků se objevuje i pár emo dětí, které se asi chtějí podívat na dobře vypadající američany, kteří to umí s kytarou, bicíma a mikrofonem, no a samozřejmě i s basou(aby se Johnny neurazil).
„Myslíš, že nám zahrajou na přání?“ vtipkujeme s Mary po cestě a nehorázně se tlemíme představě jak Matt řekne do mikrofonu, že je to pro ty dvě divný holky támhle dole. No jo no...jsme nepoučitelní blázni.
Na zastávce Tachovské náměstí, dojdeme kousek pěšmo a už vidíme klub Matrix, zalezem do takového dvorku a jdeme ke dveřím, kde je fronta až ven.
„Oh my Synyster, to mě poser na unholý záda, jak dlouho tu budem čekat?“ kleju se zoufalstvím v očích.
„Chceš to vážně vědět?“ opáčí Mary se stejným výrazem, ani jedna nejsme z nejtrpělivějších.
„Ani ne“ odpovím a radši si vytáhnu z krbičky další cigaretu. Fronta se pomaličku zkracuje, ale fakt tak pomalu, že to je téměř nepostřehnutelný.
Asi po půl hodině čekání se dostaneme ke vchodu, kde hlídá krásnej kluk s čírem, piercingem v nose a potetovanejma rukama. Dáme mu lístky, hodíme si bundy a tašky do šatny a jdeme si najít nějaký místo k sezení. Když vejdeme do sálu, nebo spíš do sálečku, tak předkapela Caliban už hraje. Bohužel jsme je nestihly celý, ale i tak stojej za to. Neznám je nějak dobře, ale slyšela jsem pár songů a musim říct, že jsou hodně dobří. Dojdeme si s Mary pro pivka a jdeme si stoupnout k pódiu. Po hodině hraní Caliban odejdou a pódium se začne předělávat pro hvězdy večera. Většina lidí odejde, asi pro pití, takže u pódia se uvolní místo. Díky bohu, takže máme bezva možnost se nacpat dopředu a taky to uděláme. Ale ještě předtím se rozhodnem, že si dojdem pro zásoby pitiva. Takže já hlídám místo a Mary jde pro čtyři piva, vzhledem k tomu, že přes léto dělala, tak jako já v hospodě, tak jí nedělá problém je v kelímku donést. Chvilku čekám, sál se plní až se začínám bát, že se zpátky neprocpe, ale štěstí stojí při nás a během dalších pěti minut už je u mě. Piva položí na pódium (je to tu udělaný tak, že jsme přímo u pódia a je tak akorát vysoko, že si tam můžem pivka položit. Ťukneme si spolu, teda pokud se tak dá nazvat zašustění plastových kelímků o sebe, a psychicky se připravujeme na to, že uslyšíme a uvidíme A7X naživo.
Chvíli řešíme, které písničky určitě nevynechají a po nějakých patnácti minutách totálně zhasnou světla, opona, která halila zadní stěnu spadne a na zdi zasvítí znak Avengedů, celej sál je zticha, kdyby spadl špendlík, tak to uslyšíte, znak chvíli svítí, pak začne blikat a pak zhasne. Během tmy matně vidím obrysy postav, které rychlým krokem přijdou na pódium, rozestavý se k mikrofonům, jeden vysokánskej stín sedne za bicí a spolu s prudkým rozsvícením směrem na scénu začnou šíleně skučet kytary a rámusit bicí a já poznávám melodii Beast and the Harlot.
„There's more than meets the eye round here look to the waters on the deep...“ Rozeznívá se Mattův hlas po celém klubu, všichni paří, včetně mě a Mary. Obě hážeme hlavou, zpíváme text, místy samozřejmě totálně špatně, nejsme amíci ani blázni co se učí texty zpaměti, skáčeme na místech a kopeme nohama.
Po Beast and the Harlot jsme polomrtvý, takže já si zapálím cigáro, pořádně se napiju a zatímco Matt zpívá nějakou starší písničku, se mi uklidní tep a já si můžu prohlídnout kapelu. The Rev sedí za bicíma, takže na něm neshledám nic zajímavého. Úplně napravo je basák Johnny, nalevo od něj zpívá Matt, ale nedá se říct, že by tam byl pořád, přebíhá různě po pódiu a když se podívám před sebe tak se málem složim a Mary taky. Chytly jsme totiž evidentně ty nejlepší místa. Synystera a Zackyho, dva naprosto úžasný kytaristy a jako bonus dobře vypadající. Většinou hrajou tak, že Syn je napravo od Matta, vedle Johnnyho, ale dneska si to evidentně prohodili.
Když na ně vytřeštím oči, Synnie se zrovna koukne mým směrem a usměje se. Nejsem si jistá, jestli koukal na mě, ale bylo to tím směrem, takže ve mně ožívá nejspíš falešná naděje, že jo. Po starší písničce nastane ticho a Matt se ujme slova.
„So, hello Praha, we're not first time here...“ No lepší to bude česky, takže znova.
„Ahoj Praho, no, nejsme tu poprvé, a pevně doufám, že ani naposledy. Prvně jsme tu byli někdy před čtyřmi lety s Guns'n'Roses a už tehdy to bylo skvělý, ale dneska je to jen o nás a všichni doufáme, že si to užijete. Jedem!!!“ Po krátkém proslovu se rozezní Almost Easy z desky Avenged Sevenfold, zase všichni paříme, já ale už míň, nechci se unavit hned na začátku. Přijdou jiný věci, kvůli kterým stojí za to zůstat čilá.
Po dalších třech rychlejších písničkách začne hrát pomalejší Seize the Day, takže si můžem odpočinout a trochu probrat pocity.
„Já se asi poseru, oni jsou přímo u nás.“ zařve mi Mary do ucha.
„Nejsem slepá, ty vole, až začne Synnie ject ty svoje sólíčka tak se asi udělám.“ Obě se zasmějeme ale mě smích okamžitě přejde, protože vidím, že hraje jenom Zacky a Synnie se nebezpečně blíží k místu kde stojíme. No jo, nemýlím se, sehne se a pohybem ruky mě k sobě přivolá.
„Můžu se od tebe napít prosim tě?“ Čekala bych cokoli-pojď se se mnou vyspat, vypadáš hrozně- ale tohle fakt ne. Chvíli na něj zírám a pak mu podám svoje pivo.
„Díky, kotě.“ Sladce se usměje a zase se vrátí na své stanoviště aby mohl odehrát sólo.
„What's the fuck?“ Zařve mi do ucha Mary. Jenom se na ní nechápavě podívám a pokrčím rameny.
Dál si užíváme koncert, při Bat Country málem vypustím duši. Připadám si jak magor v kleci, ale prostě ze sebe musím dostat lásku k téhle písničce. Nevím jak to popsat, prostě hudební orgasmus. Tuhle písničku jsem od nich slyšela jako první a zůstala mojí oblíbenou doteď, po Bat Country hrajou Unholly Confessions, taky krásnou, maj k ní parádní klip, kde ukazujou lidi svý tetování A7X nebo jejich znaku, prostě různě fanoušky. No myslim, že kdybych jim ukázala svůj nápis A7X tak by hodně dlouho nespali:D, mám ho totiž na zadku a na předloktí tu jejich krásnou okřídlenou lebku. A na ornamentu, co se mi táhne po pravý půlce těla mám na noze ukrytý nápis A7X, moje tvorba:). Po UC si vezme mikrofon Synyster.
„Díky vám všem, jste skvělí a tuhle písničku chci věnovat krásné slečně v tričku Level 27, která stojí tady před pódiem, zachránilas mi život.“ Zase se usměje a já skoro nedýchám, určitě je to pro mě, musí to bejt pro mě. Akorát, že s tim zachraňováním života dost přehání. A když zazní první tóny písničky, tak se málem rozbrečim, je to totiž A Little Piece of Heaven. Je hrozně romantická, hlavně ten klip. Kluk zabije holku, mrtvou jí opí....ehm, no víte co, pak si jí sešije dohromady a vystaví si jí u televize, ona pak oživne, taky ho zabije a jsou spolu v posmrtném životě, kde se vezmou a pijou koktejl z hlavy nějakýho chlapa či čeho. Prostě romantika:D. Po téhle písničce zahrajou ještě Afterlife, Walk, Blinded in Chains, Crossroads, Critical Acclaim, Flash Of The Blade a pak Dear God, u který to fakt nevydržim a pár slz mi ukápne. S Mary se obejmeme a užíváme si tuhle krásnou pomalou modlitbu, nebo jak to nazvat. Hlavně kvůli videoklipu, pořád nadáváme, že bydlíme v týhle hnusný republice a nemáme šanci někde potkat naše oblíbený kapely.
„Tak a to bylo všechno. Díky vám všem. Ahoj“ rozloučí se Matt do mikrofonu a odchází. Ale to vůbec, nějakej kluk okamžitě začne křičet, že ještě jednu a o pár vteřin později se ozývá celý sál. Jak jinak, kluci ještě vylezou a vystřihnou písničku z nejnovější desky Diamonds In The Rough s názvem Demons a pak fakt odejdou. Lidi se začínají rozcházet a na pódium vleze organizátor a oznámí do mikrofonu, že tak za deset, maximálně dvacet minut bude autogramiáda vzadu a prej se určitě dostane na každýho, protože kluci maj fůru času. S Mary se teda dohodneme, že tam nepůjdeme socit hned mezi prvníma, dojdeme si na panáka k baru a pak se odebereme k obchůdku, kde prodávaj věci s kapelou. Poučená z Emilie Autumn jsem si poctivě šetřila celý půl rok, takže se můžu rozšoupnout. Koupím si všechny cédéčka, což znamená pět céd po dvě stě padesáti korunách, mikinu se zelenejma žebrama a růžovým srdcem propíchlým mečem, vyhlídla jsem si jí na internetu, ale řekla jsem si, že počkám, třeba tu bude levnější a fakt, že je. Pak si koupím set tří plakátů, čtyři placky a sponku do vlasů se stříbrnou okřídlenou lebkou, samozřejmě se mi nevyhne ani nákup dvou triček a zapalovače. Mary si koupí tričko, placky, nášivku, sponu na pásek a dva plakáty, ten třetí se jí nelíbí. Po nákupu si dojdeme pro věci, fronta tam totiž ještě skoro není, takže v pohodě. Do tašek dáme co se dá, co se nedá tak podržíme a jdeme si stoupnout do fronty na podpis. Je tam asi už jen posledních dvacet lidí. Frontu si vystojíme v klidu a míru a už jsme na řadě.
„Ségra, foťák do pozoru. Jdu první, ukradnu jim trsátka, podpisy, vyfotíš mě a pak já tebe a ty okradeš Reva a znásilníš Zackyho.“ Zasměju se tomu poslednímu a jdu na lov. Sbírám totiž trsátka. Mám jich na krku kolem stovky a takovejhle skvost se tam bude vyjímat. Nastoupím před kluky a začnu vybalovat věci.
„Mám toho hodně.“ Usměju se omluvně. Rozbalím první plakát, druhej, třetí, vyskládám cédéčka a nevinně se usměju.
„Jo a kdyby tam někdo z vás mohl napsat pro Wiky. Dvojitý v, měkký i, k a tvrdý y.“ Diriguju je. Psaní jména se ujme Syn.
„Ještě nějaké přání?“ Zeptá se Matt zatímco mi podepisuje cédéčko City of Evil.
„Ale jo, Syne, Zacky a Johnny, dáte mi trsátka? Prosííííííím.“ Snažím se o andělskej úsměv a koukám na ně stylem, že neumím do pěti napočítat. Všichni zalový v kapsách, já nastavim ruku a během chvíle mi v ruce přistanou tři trsátka.
„Díky, jste zlatý, jo a ještě bych chtěla fotku.“ Matt se začne hrozně smát uprostřed nápisu M.Shadows.
„Koukám, že seš fakt nenáročná.“ Ale nemyslí to zle, to poznám podle tónu hlasu.
„No co, hele já si váš koncert vyloženě vysnila, tak to musim využít co nejdřív, Synyster ví kdy zase přijedete.“ Všichni se kouknou na Synnieho a ten jen pokrčí rameny.
„Nevim.“
„Ehm, sorry, někdo říká můj bože, já řikám můj Synystre. Každej máme něco.“ Usměju se a cítím, že rudnu jako rak. Kluci se mi dopodepíšou, já si sroluju plakáty, céda narvu zpátky do tašky a jdu se nacpat mezi Matta a Zackyho. Oba mě obejmou kolem krku a všichni se usmějeme do objektivu foťáku, který drží Mary. Já jsem spokojená nade vše, takže už jsem na odchodu, zastavím se ještě abych převzala foťák a čekám až bude hotová Mary, taky jí vyblejsknu a už jsme na odchodu, když cítím, že mě něco, nebo spíš někdo chytil za ruku. Otočím se a koukám se na Synnieho.
„Počkej. Co teď budeš dělat? Nebo spíš budete?“ Tahle otázka mě překvapí, takže nedokážu logicky uvažovat, nakonec se přece jen seberu a vysoukám ze sebe kloudnou odpověď.
„No asi nic záživnýho, pojedem ke kámošovi domů, popijem a půjdem spát.“
„A nechcete radši popít s náma? Spát ještě určitě nepůjdem a v Praze jsme až do pátku.“
„No já nevim. Ale zeptám se Mary. I když dopředu řikám ano, jak jí znám tak by mě zabila kdybych řekla ne a navíc takovýhle pozvání se neodmítá.“ Usměju se na něj.
„Hej sis, chce se nám jít chlastat někam do města s klukama?“ Mary na mě vyvalí oči a začne zběsile kývat hlavou.
„Seš magor ne? Ty bys to odmítla? I kdyby to mělo bejt to poslední co v životě udělám, tak řikám ANO.“
„Tak jo, půjdem.“
„Fajn, tak...hele je to sice blbý, ale počkáte na nás tak půl hodinky? Tady, já to řeknu barmanovi ať vám ještě naleje a nechá vás tu a pak někam zapadnem. Musíme sbalit nějaký věci co jsou v zákulisí. Hele anebo pojďte s náma. Ale je tam děsnej bordel.“
„V klidu, já jsem na to zvyklá.“ Usměju se a všichni teda vyrazíme směr zákulisí. V šatně to vypadá přesně tak jak Synnie řikal, bordel, ale jakej. Tuna hadrů poházená po zemi. U zrcadla snad sedm černejch tužek na oči, plus různobarevný stíny, laky na vlasy, gely, tužidla. Musim říct, že jakožto holka toho doma nemám tolik co oni.
„Tady to vypadá jak u tebe čuníku.“ prohlásí Mary, naštěstí česky.
„What did she said?“ ptá se anglicky Matt, zatímco prohrabuje jednu kopu triček.
„Nic zajímavýho, že to tu vypadá jak u ní doma“ usměju se.
„Kecá, vypadá to tu jak u ní, já mám doma náhodou uklizeno“ obhajuje se a prozrazuje tak, že jsem kecala.
„No jo, tak mám v pokoji decentní bordel, ale na tohle to nemá.“
„To ne, musim říct, že jste horší jak my dvě dohromady a to jste chlapy. Proč tu je tolika triček?“ Diví se Mary a zvedne jedno, poznám z něj Mattovo triko z klipu Bat Country- Why Disneyland?.
„Jé, slavný triko, jdem se poprat ségra?“ šeptne mi Mary a ukazuje mi triko.
„Radši až u toho nebudou tihle, ještě by je to rozrajcovalo a jsou na nás v přesile.“
„Ty by ses snad chtěla bránit?“
„Hmmmm, ne“ zasměju se, ale triko hodí zpátky na zem. Sedneme si na sedačku, která je v šatně a s povolením kluků si vezmeme každá jedno pivo v plechovce z ledničky. Hm, americký pivo jsem ještě neměla.
Když kluci po půl hodině konečně jakž takž douklízej a věci nahážou do tašek, shodneme se, že můžem vyrazit. The Rev nám ještě oznámí, že skočí říct manažerovi, že jdem do hospody a jestli by byl tak laskav a jejich bagáže odvezl tágem do hotelu, kde bydlej (mimochodem je to hotel Hilton, ble).
„Tak, kam půjdem?“ Ptá se Matt před klubem.
„Hmmm, abych byla upřímná, tak to tu neznám, vim, že když jsem tu byla posledně tak po cestě byl nějakej nonstop, kam údajně chodí zdejši underground crew, tak tam můžem zalíst“ navrhuju, nikdo není proti, takže vyrazíme. Nevim, proč, ale držim se v uctivé vzdálenosti od Synnieho, jdeme s Mary někde uprostřed a mlčíme, posloucháme jak Matt s Revem řeší dnešní koncert a to, že mu místama přeskakoval hlas.
„Hele, jak se jmenuje ta barva co máš na hlavě?“ slyším a vidím, že to Zacky mluví na Mary, Mary mu celá šťastná začne vysvětlovat co to je webový server nosferatu a slíbí mu, že zítra spolu půjdou do kamenného obchodu tady v Praze a koupí jí. Johnny se jim do toho zapojí s tim, že by si chtěl koupit nějakou gotickou sukni, čímž oba rozesměje, ale pak jim oznámí, že vážně uvažuje spíš o kalhotách. Při pohledu na ně se musím usmívat.
„A co ty, tak sama?“ Synnie:). Jaké překvapení.
„Ani nevim.“
„Neruším tě?“ ptá se s vážným výrazem.
„Ale né, vůbec, jen přemýšlím“ usměju se.
„Nad čím?“
„Že tohle je nejspíš hrozně pěknej sen a bojím se probuzení. Jsem hloupá.“
„Nejsi hloupá, ale věř, mi, že tohle je realita, a poměrně pěkná realita.“ Jen se usměju se a vytáhnu další cigaretu, chvíli pátrám v kapsách po zapalovači, nakonec mi ho musí půjčit Synnie. Když mu ho dávám zpátky tak se naše ruce dotknou a přeskočí mezi námi elektřina.
„Au, tys mě praštila“ dělá uraženýho.
„Já nechtěla, vážně ne. Kdybych chtěla tak to vypadá jinak“ zasměju se a pohladim ho po poškozené ruce. On moje ruce chytí do svých a zadívá se mi do očí.
„Jsem hrozně rád, že jste šly se ségrou jako poslední. Jinak bych neměl možnost s tebou začít mluvit.“
„Nechtěli jsme se cpát...a navíc jsem si řikala, že aspoň bude víc času a vyplatilo se to. Jo ještě jsem ti chtěla říct, že ti moc děkuju za A Little Piece of Heaven. Tohle je opravdu jak nebe, a velkej kus nebe.“
„Nemáš za co, fakts mi zachránila život, bez piva bych umřel“ zazubí se Synnie a odstraní mi pramínek vlasů z očí. Napětí mezi náma by se dalo krájet, pomalu se nadechnu, vydechnu a vidím, že Synnie chce ještě něco říct, když ho nekompromisně přeruší hlas jeho kolegy.
„Tak kde se couráte?“ křičí na nás Johnny.
„Už jdem“ odpoví mu stejně hlasitě Synnie, oba se otočíme a dáme se do rychlejší chůze. Zajímavost-ještě nepustil mojí ruku.
Vejdeme do modře osvětleného baru, kde sedí tři lidi. Okamžitě zamíříme k jedinému většímu stolu, okolo kterého je osm židlí. Sem se vejdem úplně krásně. Zasedací pořádek asi ani nemusím říkat co? Ale jen pro kontrolu. V čele sedím já, zprava vedle mě Synnie, vedle něj Zacky, vedle kterého trůní Mary, naproti nám v čele sedí The Rev a nalevo ode mě jsou Matt s Johnnym.
„Co si dáte?“ Ptá se barman. Anglicky se zeptám svých spolusedících a objednám sedmkrát pivo. Mary se Zackym je ještě pořád zabraná do barev na vlasy, co jsem tak pochopila, tak jí právě vyjmenovává jaké barvy měl na hlavě.
„Hele, kdes byla na všech těch piercingách?“ zeptá se mě Matt. Bezdečně si přejedu rukou po svých snake bitech(spodní ret propíchlý na obou stranách).
„No, ty snake bity jsem si dělala sama, stejně tak uši, na jazyku, přepážce a mikrodermalech jsem byla v Hellu“ Matt vyvalí oči.
„Kolik jich máš proboha? Já myslel, že máš jen tohle v obličeji.“
„Nené, dohromady jich mám šest, když nepočítám uši.“ usměju se. Asi půl hodiny nám vydrží téma piercingy, nechci se chlubit ale v tom exceluju, vpichů v těle mám celkem třicet, ale zůstalo mi jich jen pár(výše vyjmenované). Další dvě hodiny řešíme tetování. Protože jich máme každej požehnaně. Teda až na Mary, která má jenom hvězdičku na ruce. Všichni kluci až na Johnnyho mají rukávy(potetované obě ruce), Johnny má potetovanou jen jednu ruku. Já mám pořezanou levou ruku, mám na ní skaraba a písmena důležitých lidí a zvířat co už nejsou na světě a druhou jakoby omotanou ornamentama, který se mi jakoby v provaze táhnou od nártu pravé nohy přes celou pravou půlku těla až k rameni a třikrát mi omotávají ruku a končí na malíčku. Dál mám na zádech biomechaniku, na zadku nápis A7X, na předloktí pravý (omotaný) ruky mám lebku Avengedů a zezadu na krku mám vlastnoručně vymyšlený trojcípí ornament, který pro mě znázorňuje všechny důležité osoby v mém životě, většinou jsou totiž po třech. Máma, babička, prababička; Mary, Bára, Soňa(mé nejlepší kamarádky); Aneta, Míša, Klára (mé nejlepší kámošky ze školy); Dan, David, Matěj (moji nejlepší kamarádi), atd., atd. No a to je zatím vše, plánuju další, ale ještě nevim kam a ani co, nechávám to osudu. Po dořešení tetování hlasitá konverzace trochu utichne. Asi po další hodině tiché konverzace se zvedne Matt, že se mu chce spát a jede na hotel, Johnny oznámí, že pojede s Mattem, aby se mu něco nestalo:D. The Rev si nás všechny změří pohledem a usoudí, že nám tu nijak chybět nebude a jede pryč s klukama. Takže my dva „páry“ osiříme. Mě pivo už trošku začíná lést do hlavy, takže mluvím jen se Synniem, probíráme knížky a filmy, pak naše životy až se dostaneme na téma láska.
„No, já jsem se teď nedávno rozešel se svojí holkou. Byli jsme spolu hrozně dlouho. Nějakejch šest let, ale prostě...posledních pár měsíců to byl vztah ze setrvačnosti a ne z lásky.“
„Ale to se tak občas stane, že po šesti letech už nemáš co novýho objevovat.“
„No jo, ale odvažuju si říct, že až potkám tu pravou, tak jí budu milovat po zbytek života.“ Pokrčí rameny a cucne si piva.
„Možná jo, možná ne, to se já nedozvim.“ Zvednu koutek do úsměvu a popotáhnu z cigarety.
„No jo no, a co ty a kluci?“
„Na houby, pár vztahů jsem měla, ale nevydrželo to. Asi nejsem stvořená pro lásku.“
„Ale nekecej, každej je stvořenej pro lásku. Tebe nevyjímaje“ usměje se krásně a pohladí mě po ruce.
„Díky“ odpovím a zadíváme se navzájem do očí.
„Máš nádherný oči“ zašptá Syny a nebezpečně se přiblíží.
„Ty taky“ opětuju mu pochvalu a aby viděl, že se nebojím tak se taky přisunu blíž, posledních deset centimetrů zrušíme asi najednou a musim říct, že je to něco úžasnýho, líbá jako bůh a věřim, že kdybych neseděla tak by se mi tak klepaly kolena, že bych to neustála. Po ani nevím jak dlouhém vyměňování si slin se od sebe odpoutáme a oba se radši díváme do země. Nevim proč, ale je mi to nějaký blbý. Ale když se koukneme na vedlejší místa, zjistíme, že není proč, protože Mary se Zackym si taky ochutnávají jazyky a vypadají, že ani neví, že tu ještě jsme. Usoudíme, že ani jim chybět nebudeme, zaplatíme a vyjdeme ven na ulici. Jsme už poměrně dost nalitý, takže se domluvíme, že se trochu projdeme abychom zaprvý vystřízlivěli a zadruhý abychom spolu mohli být dýl. Jdeme ruku v ruce a mlčíme, ale není to takové to trapné ticho, je to takové to ticho kdy není potřeba mluvit. Procházíme se po noční Praze až dobloudíme na autobusovou zastávku.
„Asi bych už měla jít. Míla o nás bude mít strach, sice jsem mu psala, ale stejně...“ řeknu a dívám se na řády, ale bohužel žádný z těhle autobusů nejede na Hůrku a přestupovat z autobusů a tramvají moc neumím.
„Sakra, odsud mi tam nic nejede, dostanu se tam leda až v pět metrem“ nadávám.
„A nechceš přespat u mě v hotelu? Slibuju, že ti nic neudělám“ zubí se Synnie jako sluníčko. No upřímně mě to už napadlo, ale nechtělo se mi to říkat jako první.
„No...tak jo, ale tam se taky nedostaneme, leda taxíkem, ale ty jsou hrozně drahý tady v Praze.“
„Kotě, já mám prachů dost, to je to poslední co by mě na tvym místě trápilo.“ usměje se, pohladí mě a dá mi pusu. Pak zavolá na nějaký číslo, řekne kde jsme a, že chceme tágo(samozřejmě anglicky) a pak chvíli čekáme, než taxík přijede. Celou tu dobu se líbáme a ani jednomu z nás nevadí, že v sobě máme několik piv a cigára z nás táhnou jak z továrního komínu.
Za patnáct minut přijede taxi, sedneme si dozadu, já ho nasměruju k hotelu (sice se v Praze nevyznám, ale když řeknu Hilton tak chlap hned ví) a necháme se odvést až před hotel. Synnie zaplatí, neuvěřitelné dva tisíce korun českých a jdeme do hotelu. Na recepci si vyzvedne klíče, recepční se nás zeptá jestli slečna zůstane i na snídani, Synnie jí to odsouhlasí s tim ať to připíšou na jejich účet, objedná nám na pokoj jídelní lístek, že si dáme večeři a jedeme do sedmého patra, kde sídlí celý jejich tým. Hned na chodbě narazíme na Reva.
„Ale, zdravím vás děti, co máte v plánu dělat? Sami dva? Jen aby se nestala nějaká nehoda.“ Synnie ho odkáže do patřičných míst a já mu s úsměvem na tváři oznámím, že jsme měli v plánu pařit Playstation, ale, že nás přivedl na novej nápad. Dojdeme teda do pokoje, s dovolením si dám sprchu, oblíknu si hotelovej župan a jdu do pokoje. Synnie si vleze taky do sprchy a já zatím prostuduju jídla, vyberu si čínský nudle se sýrem a Synnie římskou pizzu. Pustíme si kabelovku a chvíli koukáme na MTV, než nám donesou jídlo, v rychlosti se najíme a shodneme se, že můžem koukat z postele. Oběma je jasný, že se koukat nebudem, ale je hezký si to naivně myslet, ne? Vlezeme si teda do postele, já v županu, Synnie stále s ručníkem kolem pasu. Má úžasnou postavu, lehneme si vedle sebe a já s tím, že nevidim pořádně na televizi si mu lehnu na hrudník, on mě začne pomalu hladit ve vlasech, pak po zádech, po zadečku až nakonec ani já nevydržim se ho nedotýkat a během necelé minuty už se po sobě válíme a během další minuty už se divoce milujeme. Po tomhle úžasnym zážitku se schoulím na boku zády k Synovi, ten mě pevně obejme kolem pasu a ještě mě dost dlouho lechtá, líbá zezadu na krk a jemně hladí po břiše. Páni, tohle teda byla noc.
Pomalu otvírám oči a protahuju se, ale počkat...tohle není můj pokoj...ani Mílův obývák, tohle je...vzpomínám na včerejšek. Ježíši Kriste, já už vím co se stalo, ale to snad...to je blbost, vždyť já jsem jenom obyčejná holka z malýho města a on je celebrita z Ameriky... Ale pohled na stranu mě usvědčí v tom, že se mi to nezdálo. Můj princ už je vzhůru a dívá se na mě.
„Dobrý ráno krásko“ usměje se, pohladí mě a dá mi pusu.
„Dobrý ráno zvíře“ oplatím mu úsměv a přitulím se k němu.
„Proč ses tvářila tak šokovaně?“
„Ty by ses netvářil? Když by ses probudil někde kde to absolutně neznáš, a postupně si vybavoval včerejšek a nakonec usoudil, že je to až moc fantasty?“ Zasměju se a přivinu se k němu co nejblíž to jde.
„Jak moc sci-fi? Vždyť jsme žádný ufouny neviděli, nebo ty snad jo?“
„Ale ne, nemluvím o ufo, ale o tom, že já jakožto naprosto obyčejná holka z malýho města na jihu Čech a ty kytarista, mimochodem úžasnej kytarista, v naprosto úžasný kapele a z Ameriky a ležíme tu spolu v hotelu Hilton, kam jsem se zapřísáhla nikdy nevkročit, to ti nepřijde fanstasty?“
„No...ani ne. Já jsem vždycky snil o tom, že na koncertě potkám nějakou nádhernou holku, zamiluju se do ní a budu s ní navěky.“
„Ty myslíš, že to bude navěky?“ Musím se zasmát jeho naivitě.
„Ty snad ne?“
„Hele, nerada ti beru iluze zlato, ale skoro celej rok seš někde v háji, navíc tvůj domov je za velkou louží, ne tady, já bych s tebou strašně chtěla být, ale bojim se, že není šance aby nám to vydrželo na dálku. Navíc já nemám zrovna moc času.“
„Vždyť to já taky ne. Mohli bysme to aspoň zkusit ne? Hele, zítra odpoledne odjíždíme, pak čtrnáct dní v kuse hrajeme a pak máme čtyři dny volna. Budem zrovna v Anglii, tak co kdybych přiletěl, ty si mě vyzvedneš na letišti a budem spolu.“
„Lásko, já mám školu.“
„Lásko a to bys nemohla na čtyři dny vpadnout?“
„Počkej, co to bude za dny?“
„Myslim, že pátek, sobota, neděle, pondělí, to bys mohla ne?“
„Jo, to možná i jo a do omluvňáku si napíšu- S přítelem.“ Zasměju se a představuju si výraz našeho třídního a to jak přemejšlí jak to zapsat do třídnice aby to neznělo blbě.
„To by šlo.“ Zazubí se Syn, dá mi pusu, pak já jemu, až se to strhne v regulérní líbačku a skončí to zase sexem. A musim říct, že Synnie je vážně moc dobrej. Po sexu si spolu skočíme dát sprchu, no nejenom sprchu, samozřejmě. Pak se oblíkneme, jelikož moje oblečení od včerejška strašně smrdí cigárama a chlastem, tak si půjčim Synovo triko. Sice v něm plavu, ale to se vsákne. Oba se nalíčíme a vyrazíme výtahem až dolů. Na snídani už u stolu sedí kluci, včetně Mary a Zackyho.
„Á dobré ráno hrdličky. Tak co, jaká byla noc?“ Dobírá si nás The Rev, kterej má pokoj hned vedle Syna.
„Nevyzvídej, stejně jsi určitě seděl u zdi s hrnkem na uchu, poslouchal a honil si u toho péro“ kamarádcovsky mu dá pěstí do ramene.
„Narozdíl od tebe kamaráde to nemám zapotřebí. Protože mám Leanu.“
„Jo, ale až ve státech.“
„Holky, nehádejte se, já mám hlad. Pojď, jdem si pro něco k jídlu.“ Popostrkuju Syna, když si odloží svoje nezbytnosti (mobil, peněženka) u stolu. Dojdeme si teda ke švédským stolům vybrat jídlo. Dám si ovesný vločky s mlíkem a rozinkama, pořádně silný kafe a ještě si vezmu talíř s houskou a pořádnej kopec nutely. Synnie se nijak neupejpá, nechá si nandat tunu vajíček, rohlíky, různý sladký koblížky atd. atd. Já se necítím po včerejšku nejlíp, takže to nebudu přehánět. Doneseme si všechno ke stolu a pustíme se do jídla. Vyčůraně jsem se usídlila vedle Mary abychom mohli všechno probrat.
„Hej tak co. Povídej co se dělo když jsme odešli?“ Ptám se ségry česky.
„No líbali jsme se, pak jsme si všimli, že už jste pryč, tak Zacky zaplatil za sebe a za mě a řekl, že mě nenechá jet v noci samotnou někam do řiti, když ani neví, kde bydlí Míla a, že ať chci nebo ne, tak jedem k nim na hotel. Já jsem řekla, že teda jo a, že jestli na mě šáhne, tak si dojdu k Revovi pro paličky a narvu mu je do řiti, on se začal hrozně smát, tak jsem ho násilně umlčela polibkem, no dojeli jsme do hotelu. Pustili si na dývku nějakej film...“
„Nějakej? Jak nějakej?“ Musím se smát, protože to je fakt moc.
„Prostě nějakej, já viděla jen úvodní titulky, kde bylo Paramount pictures uvádí, protože jak Zacky přišel a lehl si do postele vedle mě, byl osprchovanej, a krásně voněl, tak mi to nedalo a začla jsem se po něm sápat. No a bylo po Paramount pictures. Pak jsem viděla jen seznam písniček na konci, ale myslim, že tam někoho zabili.“ Obě chytneme nehoráznej výtlem až na nás koukají nejenom kluci, ale i nějaká starší paní od vedlejšího stolu.
„Něco vtipného dámy?“ ptá se Zacky a majetnicky obejme Mary kolem pasu.
„Ale né, jen jsme si povídali.“ zazubím se výmluvně a doporučím mu aby se věnoval jídlu, že jsme to ještě nedořešily a zase spustíme česky.
„No a co vy?“ vyzvídá Mary.
„No, my jsme vylezli z baru, chvíli se procházeli a pak jsme došli na zastávku, kde jsem zjistila, že nic nejede a tak Synnie řekl, že půjdem na hotel. No tak jsme šli. Proč o mě sakra neměl taky strach?“ stěžuju si, ale nemyslím to vážně. Nesnášim když se o mě kluk bojí.
„Nevim, asi nevypadáš tak křehce jako já“ zase se obě začneme smát, ale pak už se každá věnujeme svým miláčkům, já s Mary na sebe máme ještě mrtě času, ale na kluky málo. Po snídani se domluvíme, že si dojedeme pro věci k Mílovi a vysvětlíme mu co se dělo a taky, že napíšeme našim milovaným maminkám SMSku s tím, že se prostě v Praze o den zdržíme. Pak vyzvedneme kluky v Hiltonu, dáme si tam věci a provedeme je po Praze, ne, že bysme byly nějaký pražandy, ale Karlův most, Orloj a takovýhle památky snad najdeme.
Kluci si mezitím dají zkoušku a bude to. Takže vyrážíme k Mílovi. Jakmile zazvoníme otevře nám celej rozdrbanej.
„Tě péro“ pozdravíme ho s Mary a usoudíme, že taky prožil krušnou noc.
„Tak co? Cos dělal?“
„Ále, v devět mi volal kámoš co dělám, jestli nechci jít někam zakalit. Přišel jsem domů v sedm ráno.“
„Tak to je celkem výkon. No my taky přišli poměrně pozdě, asi v pět, nebo možná trochu dřív, ale nějak mi spánek tři hodiny stačil.“
„No, to mě ani ne. Co potřebujete ostatně?“
„No víš, jsme ti sice neskonale vděčné, že jsi nás u sebe jakože nechal přespat, ale holt, nám dvěma neporučíš a jak jde o kluky, tak neznáme hranice, takže ti s lítostí oznamujeme, že se na dnešní noc stěhujeme do hotelu Hilton. Já k Synysterovi a Mary k Zackymu.“ Shrnu vše obřadní řečí.
„Páni, jak se vám to povedlo?“
„Až jindy, čas je drahej. Zítra ráno odjíždějí a já bych si ještě párkrát ráda píchla, než odjedou pryč.“ Mary obrátí oči, ale vim, že myslí na to samý. Je to starý prase. Míla nás pustí dovnitř, kde na gauči leží drobná blondýnka.
„Jů, ta noc byla asi dost vášnivá co.“ Potichu se vkrademe do ložnice, kde jsme nechaly svoje bágly, popadneme je a pádíme ke dveřím, rozloučíme se s Mílou s tím, že za pár měsíců se zas uvidíme a kdyžtak na ajsku a letíme zase pryč. Na metro a vzhůru na Florenc, kde vystoupíme a doplazíme se do hotelu. Na recepci řekneme, že jdeme za Zacharym Bakerem a za Brianem Hanerem. Sakra to zní divně jejich pravý jména, slečna nás pustí s tím, že jsou momentálně zabednění v hale v apartmá v pátém patře a lidi ze čtvrtého nadávají, že je tam rámus jak kdyby tam byla banda slonů. Obě se tomu s Mary zasmějeme a jdeme nahoru. Ani se neobtěžujeme klepáním a vezemem za dveře. Kluci jsou zrovna uprostřed nějaký písničky, omlouvám se, ale podle pár akordů a dvou slov fakt nepoznám, která to je.
„Á vida, vítejte dámy. Neva, že budem ještě chviličku hrát? Nestihli jsme ještě celej playlist.“ Klukům odpovíme, že v klidu. Půjčíme si klíče od Synysterova pokoje s tim, že se tam nějak zabavíme. Dolezeme nahoru a svalíme se na už ustlanou postel. Já usoudím, že nemůžu po Praze lítat v tričku, který na mě vypadá jako by bylo hoperský, takže na sebe natáhnu svoje triko Made(jsem inteligentní a vzala jsem si sebou dvě, no ale na zejtra už nemám nic, no to se nějak vyřeší), Mary na sebe hodí Glamour Kills a pustíme si bednu. Jelikož Synnie není zásobovanej na dývka, na rozdíl od Zackyho, tak nemáme pořádně na co koukat, takže přepínáme kanály až to zastavíme na nově, kde běží nějaká mexická telenovela. Fakt zábava koukat na to, že Alejandra pláče, protože Jose nepřijel a čeká dítě s Juanem, kterej je čistě náhodou otcem Joseho, nevim jestli mám jména správně a ani mě to nezajímá, ale prostě slátanina na entou. Naštěstí dohrání klukům netrvá moc dlouho. Během čtvrt hodiny jsou u nás, akorát musíme ještě počkat až se naše princezny nachystaj. Mary jde k Zackymu, ale za pět minut přijde s tim, že nemůže poslouchat jeho nadávání co si má sakra vzít na sebe a jak se nalíčit aby se to k tomu hodilo. Díky bohu, že ten můj si dělá jen linky, občas rozmazaný. Po dvaceti minutách konečně Zacky přijde, nalíčenej, učesanej, oblečenej a ještě furt se kriticky sjíždí pohledem v zrcadle.
„Sakra, ten pásek se k tomu nehodí“ hodnotí se, ale Mary ho chytí za ruku a tou druhou mu zakryje oči.
„Ne, nedívej se na sebe, sluší ti to, hlavně se na sebe nedívej a nechoď se převlíkat. Jdem.“ Na chodbě počkáme na zbytek bandy a jde se. Jako první musíme na metro, všichni si koupíme celodenní lístky, cvakneme je a lezeme dolů. Jako první se rozhodneme ukázat klukům Václavák, pak Orloj a pak se doplazit na Karlův most. Musím říct, že z Václaváku jsou nadšený, hlavně proto, že na koni seděj nějaký emo děti a když jdeme kolem nich, tak na nás zíraj jak na vyvoranou myš, chvíli se mezi sebou potichu baví, jestli to jsou Avenged Sevenfold, nebo maj halucinace, nakonec seznaj, že asi jo a dojdou si k nim pro podpisy. Když se jim kluci podepisujou, tak s Mary koukáme a já jen tak prohlásím.
„Sákra, já si měla vzít to Anti-emo triko.“ Dětičky se otočí a zírají na mě.
„Vy jste češky?“
„Jo jsme. Vadí?“ zazubíme se, než stačí něco říct, poslední emo dítě se dofotí, takže Synnie a Zacky nás obě zatahaj za ruku a musíme jít.
„Páčko a pamatujte děti, jdeme podél silnice, nepřecházíme.“ To je narážka na jejich sebevraždění. Zasvěcení pochopí. Jdeme teda dolů po Václaváku, kluci se co chvíli zastavujou a fotí si různý blbiny. Nakonec se zajdeme kouknout do New Yorkeru, ne, že mě by takový obchody zajímaly, ale máme s sebou Zackyho...to mluví za vše. Synnie si tam nakonec koupí fialovej pásek a pak se zeptá mě jestli něco nechci, že mi chce něco koupit na pamatáku a ať nekoukám na cenu. Sice se chvilku dohadujeme, nechci aby to vypadalo, že ho využívám, div mě neseřve, že pro něj prostě peníze nejsou důležitý a, že si prostě mám něco vybrat abych to měla od něj, takže mě násilim dotáhne k dopňkům a stojí tam tak dlouho, dokud si nevyberu korále a náramek dohromady asi za pět set.
„Lásko, já to ale nepotřebuju. Je to od tebe hezký, ale mě stačí, že mám tebe“ chytám ho kolem pasu.
„Sakra miláčku, mě to nezajímá, chci ti něco prostě koupit. Podívej se, já zítra ráno odjedu, uvidíme se až za dva týdny a já nechci abys na mě zapomněla hned jak náš autobus zmizí za první zatáčkou. Chci abys na mě myslela a když ti něco koupim, tak mám aspoň šanci, že když si to budeš brát na sebe, tak si řekneš: Tohle mi koupil ten magor z Ameriky. Chápeš to zlato?“ kouká na mě psíma očima. Sakra tomu se nedá odolat, ale stejně si přijdu jak socka.
„Chápu no, ale co ti mám dát já? Taky chci abys na mě myslel, ale do háje, už nemám prachy,“ usměju se smutně.
„Třeba ponožky,“ zasměje se Synnie a já s nim. Po nákupu se shodneme, že na zbytek počkáme venku, stejnej nápad měl i Matt, kterej stojí u lampy, kouří a popíjí pivo z kelímku. Dozvíme se, že se mu dovnitř nechtělo, takže jenom nakoukl, pak si došel koupit pivo a prohlíží si Pražský holky. Sice je zadanej, ale to mu nijak nebrání v tom koukat po holkách. Čekáme dobrých dvacet minut a povídáme si o nesmrtelnosti švába, než se z obchodu vyhrabou The Rev s Johnnym a každej nese plnou tašku čehosi co se tváří jako pásky.
„Oh my god, to jsou ale magoři“ směje se Matt, když se kluci zastaví uprostřed ulice a začnou na sebe oba namotávat všechny pásky. Nakonec jich maj oba asi dvacet a dojdou tak až k nám.
„Jsme si koupili abysme měli co házet na dalšim koncertě. Paličky jsou out“ mluví vážně Rev.
Chvíli řešíme, jestli je lepší házet do publika paličky a vyrazit někomu oko, nebo metat pásky a pomalu fanouškům usekat hlavy. Nakonec se shodneme, že s jednim okem se žít dá, ale bez hlavy těžko, člověk není šváb. Asi dvě minuty na to přijdou Zacky s Mary, Zacky v ruce třímá šátek a Mary nic. Náhle mě osvítí...no ani nevim co, ale pouliční lampa to neni, ale oznámím, že jdeme do Nirvany, takže tam zelezeme a vylezeme až za skoro půl hodiny, protože se nám tam všem líbí. Já si koupim tričko HTF, Synnie to samý co já ale ve většim, abysme měli něco stejnýho. A ještě dostanu krááááááááááááááásnej pásek:). Nadšení vylezeme a jelikož je tři čtvrtě na dvě, tak se vydáme k Orloji a stihneme ho jen tak tak. Kluci jsou jak u vytržení, my s Mary ani ne, radši okukujeme náměstí, protože Orloj jsme obě viděli milionkrát. Nechápu co na tom cizince tak baví, ale asi něco jo, máme ho jako jediní na světě, takže je to prostě rarita. Po skončení Orloje dojdeme ještě do obchodu Red Raven, kde si Johnny koupí vysněné kalhoty a Zacky barvu na vlasy (do Nosferatu se nám nechce) a i já udělám Synovi radost, protože si vyberu černý vršek s netopýrama. Po obhlídce obchodu se začneme sunout směr Karlův most, ale tady je trochu problém, já ho našla když jsem se tu jednou ztratila, takže tak docela nevim kudy tam, naštěstí Mary zná směr, ale ne přesnou cestu a druhý naštěstí, jsou pak dál už ukazatele. Takže tam dolezeme. Na mostě jsou jako obvykle různí pouliční umělci, jako karikaturistě, portrétisté atd. atd. Kluci z toho maj vánoce, a nechaj se zvěčnit na papír hned od dvou takových pánů. Pak se nechají nakreslit normálně portrétama každej zvlášť a nakonec mě k sobě zatáhne Synnie, že se necháme nakreslit spolu a, že to bude mít na mě jako památku a nalepí si to vedle svojí postele v tour busu aby mě měl pořád u sebe. Mary se Zackym se pro změnu nechají zkarikaturizovat. Po procházce Karlákem se vydáme na Petřín a vylezeme si až nahoru. Můžu říct, že nohy mě bolí jako čert a proklínám chvíli kdy jsem nahlas pronesla, že bysme mohli na Petřín. Nahoře všichni kuřáci funíme jak psi po honu. No, takže jedinej kdo se směje je Mary. Mrcha jedna:D. Na Petříně trávíme hodně času. Z výšky klukům ukazujeme, kde co je, a plánujeme co budeme dělat večer. Dohodneme se, že navečer si půjdem zaplavat do bazénu a pak že si skočíme někam do klubu zatancovat. No, ale je tu menší problém, protože já ani Mary tu nemáme plavky. No sorry, ale vy si sebou na koncert snad berete plavky? Takže se vrhneme na nákup plavek. Obejdeme pár vietnamců a nakonec si koupim jediný co mi padnou, sice jsou odporný, modrý se žlutejma kytkama jak pro stabou bábu, ale jediný, který mají košíčky 80C, sakra, si myslej, že plavky nosej jenom vychrtlí slečinky s plochym hrudníkem? Já sice nejsem nijak tlustá, ale ani vyhublina, prostě tak akorát. Při svojí vejšce 167 cm vážím 65kg, takže myslim, že je to OK. Po nákupu plavek si ještě zajdeme na na kafe a pak se odebereme do hotelu. Všichni si dáme odpolední klid, teda hm, no jak kdo...pak si zajdeme na véču, kde se nacpu dosytosti rizotem, ze kterého ale vydloubu maso. Maso nejím odmalička, takže jsem zvyklá. Pak se dojdeme převlíct do plavek a jdeme plavat. Kravneme ve vodě snad do devíti do večera, pak se zajdeme zase převlíct, já a Synnie si vezmeme triko Happy Tree Friends a ještě se pořádně pomazlíme. Pak se sejdeme se zbytkem a vyrazíme ven. Vezmeme si dva taxíky a necháme se zavést do Mazanýho králíčka. Dřepneme si k takovýmu menšímu stolu, ale nám to nijak nevadí, se uskrovníme, ostatně nepotřebujeme nic, než sedm půllitrů piva a popelník. No...to jsem si aspoň myslela, ale jelikož Matt pojal dnešní večer jako rozlučku, tak za chvíli začnou padat panáky, takže to je první absinth, druhej absinth, třetí absinth a vzhledem k tomu, že absinth nepiju po hektolitrech, ale po litrech, tak mám po pěti panácích během půl hodiny fakt dost. Radši se zvednu spolu s Mary a jdem pařit. Dokud to ještě zvládnu a mám šanci, že to vytancuju. Za chvíli se k nám připojí kluci a paříme dohromady. Pak střídavě sedíme, paříme a kalíme. Jo a já se Synniem se ještě vášnivě líbáme. No večer dopadne tak, že se všichni totálně vožereme, ve čtyři ráno si zavoláme tágo, teda zase dvě a necháme se odvést do hotelu. Tam se sotva vyhrabeme do pátýho patra, zapadáme do pokojů a div všichni nepochcípáme. Já jsem teda zvyklá chodit z chlastaček, takže jsem schopná se dojít aspoň umejt, když nic jinýho. Synnieho tam dotáhnu taky, protože nechci spát s chlapem, kterej smrdí hospodou. Teda spát teď nemyslim jako spát, toho by asi nebyl schopnej, ale spát vedle něj. Nakonec se za mojí drobné pomoci umyje a pak se navzájem dotáhneme do postele, kde lehneme, a během chvíle oba usneme, ovšem ruku v ruce.
„Sit here on the stairs ’cos I rather be alone If I cant’t have you right now I'll wait dear ...“ slyším hlas z koupelny. Sakra mě bolí hlava. Kromě zpěvu slyším taky proud vody, takže je mi jasné, že Synnie se sprchuje. Podívám se na budík u postele a posmutním. Je osm ráno, takže za dvě hodiny kluci odjíždějí. Vylezu z postele a jdu do koupelny, překvapit svého milého. Vlezu k němu do sprchy a zezadu ho obejmu.
„Dobrý ráno šípková růženko,“ usměje se na mě a dostanu krásnou ranní pusu. Až na to, že z mojí pusy táhne odér chlastu.
„No ahoj. Sorry, táhne mi z držky“ směju se a začnu si vyplachovat pusu aspoň vodou.
„To mi nějak moc nevadí. Tak už jsi vstala?“
„Už? Blázníš? Spali jsme ani ne tři hodiny. Ale vzhledem k tomu, že za chvíli už tu nebudeš, tak souhlasim s tim už.“ Posmutnim. Syn mi zvedne hlavu a podívá se mi do očí.
„Nebudu, ale za pár dní budem zase spolu. Neboj krásko“ a políbí mě. Nakonec se spolu pomilujeme ve sprše, pak se oba zkulturníme a musíme balit. Pomáhám mu s tim aby to bylo hotový co nejdřív a my měli ještě aspoň pár minut pro sebe. Když je po zemi už jen pár věcí, tak se sehnu pro jedno tričko ze Synovi kolekce oblečení.
„Já si ho půjčim jo? Ty jich máš doma určitě mrtě a tohle voní tebou. Budu v něm spát.“ Čichnu si k němu a labužnicky nasaju vůni trička.
„Dobře no a co mi dáš ty princezno?“
„Řetízek s poutama a celejch čtrnáct dní budu chodit v jednom tričku abych ti ho mohla pak dát nafurt a aby mnou pořádně smrdělo“ slibuju mu s úsměvem na rtech.
„Tak jo. Už se těšim.“ Během rozhovoru si sundám z krku řetízek s příveskem pouta a připnu je Synniemu, je k nim takovej malej speciální klíček, bez něj nejdou sundat.
„A co klíč?“
„Na co klíč? Aspoň máš důvod se za mnou vrátit“ vypláznu na něj jazyk. Synnie si mě přitáhne blíž a do jazyku mě jemně kousne.
„Ty moje mrško.“
„Ti dám mršku ty...ty...sakra, mě nic nenapadá.“
„No jo, ty moje blondýnko.“ Tak tohle si posral, začnu Syna lechtat a mlátit ho, až spadneme na postel. Chvíli se kočkujeme, ale nakonec to dopadne tak, že se půl hodiny v kuse líbáme a mazlíme. Nakonec nás vyruší až klepání na dveře.
„Hej Gatesi, seš už hotovej?“ Slyšíme za dveřma manažera.
„Jo, už jdu.“ Odpovídá Synnie, ač nerad, tak se musí zvednout, do tašky hodí pár posledních věcí, já mu pomůžu. Do batohu hodim triko od Syna, batoh si dám na záda, tašku na rameno a spolu vycházíme ze dveří. Na chodbě už stojí Mary se Zackym a objímají se. Všichni sjedeme výtahem dolů. Před hotelem už stojej kluci a dávaj věci do busu. Synnie se Zackym tam hodí svoje věci, kytary už tam mají. Ještě se naposledy políbíme, obejmeme, v rychlosti nadiktuju Synniemu svoje číslo, on mi dá svoje, pak už skutečně poslední polibek, nastoupí a odjíždějí. Divim se, že nebrečim. Stojíme s Mary u hotelu dokud nám nezmizí z pohledu v Pražském provozu. Kdyby tohle bylo zfilmované, tak u toho hraje písnička Dear God...
„Dear God, the only thing I ask of you, is to hold her when I'm not around, when I'm much too far away...“ Jako bych slyšela Synnieho hlas jak se sám sebe v duchu ptá.
„Tak jdem.“ Pobídnu Mary a vydáme se na cestu na metro. Mobilama si objednáme lístky a ještě než vlezeme do podzemí pípne mi SMSka: Už se mi stýská. MILUJU TĚ. Synyster odtextuju mu, že mi taky chybí a, že ho taky miluju, pak vlezeme do metra a jedeme na hlavák. Tam si koupí Mary lístek, já nic, páč já jezdim zadarmo a vydáme se obhlídnout v kolik nám co jede. Oběma za půl hodiny. Mě teda ještě o asi deset minut dýl, ale to není důležitý. Sedneme si na lavičku a probíráme co se vlastně mezi kym stalo. Dozvím se, že Mary se Zackym se dohodli, že taky přijede za dva týdny a uvidí jak to bude šlapat. Zacky má totiž přítelkyni a neví teď pro kterou z nich se rozhodnout, takže se uvidí za dva týdny. Já jí vylíčím, že se Synniem spolu chceme být, pak jí doprovodim na nástupiště a sama jdu na svoje nástupiště, kde si dám ještě cigáro, pak už přijede vlak, takže nalezu dovnitř, sednu si do prázdného kupé, kde si zatáhnu závěsy a spím až do Tábora.
THE END
Komentáře (2)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Promiň, tu otázku o pokračování beru zpět a jdu ihned číst OX)
22.07.2009 13:29:00 | Adéla Jamie Gontier
ST. Líbilo se mi to :) A tudíž se musím zeptat, bude to pokračovat???
BTW: jsem taky z Tábora :D
22.07.2009 13:28:00 | Adéla Jamie Gontier