SYN IS MY SIN

Anotace: Čtvrtý díl:) nastíněný můj maturitní ples, který s největší pravděpodobností proběhne přesně jako v povídce. Jen nejspíš bez Syna, bohužel...

Sbírka: STORY OF A HAPPY CZECH GIRL

SYN IS MY SIN

„Tak v pohodě?“ Ptá se mě moje kamarádka Soňa, která mi právě dodělala delší nehty do špičky a já se právě učím s nima manipulovat. Zítra večer mám maturitní ples a tohle je jen začátek. Ještě si musím vyzvednout šaty, dojít nechat udělat účes a vyzvednout Mary a Zackyho v Táboře na nádraží, protože přijedou. Naštěstí Zackymu vyšlo volno, takže můžou dorazit oba. Za pár týdnů má maturák Mary a to si Zacky volno uhádal, jen museli jeden koncert posunout o den dopředu. Soňa mě naposledy obejma a já sedám do auta abych vyrazila na cestu z Mladé Boleslavi do Prahy, kde si musím vyzvednout šaty a pak do Tábora. Šaty vyzvednu v půl druhý odpoledne a valím zpátky do Tábora, kde už na nádru čekají Mary, Zacky a Syn. Počkat, Syn? Co TEN tady dělá? Tohle jsme si nedomluvili. Zacky měl výslovnej zákaz mu o tom říkat. Když zaparkuju u nádraží a vylezu z auta tváří se Syn šťastně, ale zároveň má v očích strach.
„Čus sis, ahoj Zacky, jaká byla cesta?“ pozdravím je a Syna okázale ignoruju.
„Ale jo v pohodě, jen tady pánovi bylo ve vlaku trošku špatně, holt v Americe to maj vymakanější,“ tlemí se Mary.
„No jo no, postkomunistickej stát, co bys chtěl,“ pokrčím rameny a pak se otočím k Synovi.
„Zdravim, přijels na výlet?“ štěknu po něm.
„Nechtěl jsem zmeškat tvůj maturák. Chtěl bych tam jít jako tvůj doprovod, ale nevim jestli budeš chtít jít se mnou, když ne tak půjdu jako pátý kolo u vozu s Mary a Zackym.“ Sakra, kouká tak smutně, že i kámen by se nad nim ustrnul.
„O tom si promluvíme potom. Doufám, že máš zamluvenej hotel. U nás spát nebudeš“ řeknu hnusnym tónem. Nesmím na něj bejt milá.
„Jo jasně, bydlíme s Vengeancovýma ve Dvořákovi.“
„Fajn, tak zalezte do auta, hodím vás tam. Mary dopředu,“ rozkážu a nikdo nic nenamítá. Když se naskládáme do auta a věci se nahážou do kufru zařadím, rozjedu se a pustím muziku, autem se rozlehne Dear God od Avenged Sevenfold, ve zpětném zrcátku vidím jak se Syn tváří smutně, i já mám tuhle písničku moc ráda, ale připomíná mi Syna, takže to radši přehodím na něco neutrálního. Autem se začnou rozléhat Green Day. Dojedeme těch párset metrů ke Dvořákovi, zaparkuju a jdu s nima dovnitř. Vyřídí rezervaci a jdou nahoru na pokoj. Já jdu s nima, protože Syn si chtěl promluvit.
„Tak co máš na srdci?“ zeptám se, když zavřeme dveře do jeho pokoje a já si sednu do křesla, které je v pokoji.
„Nejdřív mi řekni jestli už máš doprovod na maturák.“
„Nemám. Proč bych měla mít?“
„Fajn, takže co kdybychom šli spolu. Nechci tim říct, že by skončila pauza, dál se můžeš rozmýšlet, ale prostě na ten večer bysme se k sobě vrátili. Co ty na to?“
„No, vzhledem k tomu, že tam nemám s kym jít a ani na tanec s rodičema nemám s kym tancovat, tak by se o tom dalo uvažovat. Tak dobře. Ale jen na ten večer. A mimochodem umíš tancovat?“
„Jo, nějakou tu polku a valčík zvládnu.“
„OK, já musím bejt v Bechyni už od rána, tak buď pojedete rovnou se mnou a pomůžete nám nebo přijedete pak taxíkem.“ Syn mi řekne, že se domluví ještě s Mary a Zackym, ale spíš, že by přijeli tágem. Já to odsouhlasím a chci už odejít, když se Syn zvedne, chytí mě, sevře mě v náručí a políbí, chvíli mám chuť ho odstrčit a dát mu facku, pořád ještě mám před očima to jak líbal Michelle. Svojí bývalou přítelkyni, ale když ucítím jeho jazyk na svém skoro se mi podlomí kolena a obejmu ho kolem krku. Když už ani jeden skoro nestačíme s dechem tak se od sebe odlepíme.
„Promiň, já musel. Vim, že mi teď asi dáš ránu, ale nedalo se to,“ omlouvá se mi.
„Hm“ zamručím, vyprostím se z jeho sevření a bez rozloučení odejdu. Ještě si dojedu k babičce pro šperky a když jedu domů, tak mi dorazí SMSka od Mary, že se teda domluvili, že se sejdeme až v Bechyni, že řeknou, že chtěj ke kulturáku. Ještě se za nima večer stavím na pokec dole v baru a v deset jedu domů abych se mohla pořádně vyspat.

Druhý den, hned po probuzení si dojdu ke kadeřnici, která mi vlasy upraví do viktoriánskýho rozcuchu ve stylu Mrs.Lovett ze Sweeney Todda, pak napakuju věci z domova, což jsou sponzorský dary od pár známých a jedu do Bechyně, kde se hned po příjezdu pustíme do zdobení sálu, připravování šerp a skleniček na stoly, chystání občerstvení na stoly pro rodiče a další nezbytné věci. V pět si vyzkoušíme nástup a od šesti se začnu líčit. V půl sedmé na sebe natáhnu svoje fialové šaty a černý korzet, který mi spolužačky utáhnou tak, že skoro nemůžu dýchat a čekáme až se začnou trousit první hosté.
Moje rodinka i s kámošema dorazí až na půl osmou. Skočím pro ně před kulturák a dovedu je dovnitř. Usadím u stolu a pak si odvedu stranou Synystera.
„Hele, takže na rovinu, pro dnešek jsme spolu, ale jen dneska.“ Synyster kývne, takže ho okamžitě obejmu a začnu ho líbat, je překvapenej, ale pak se taky zapojí.
„Čim jsem si to zasloužil?“ diví se když se od něj trochu odtáhnu.
„Prostě tim, že tu jsi. Děkuju.“ Usměju se, pak se omluvím, že se musím jít připravovat na nástup, lidi udělaj kolečko kolem sálu a naše třída se seřadí do natrénované formace. Jako styl maturáku máme osmdesátá léta a na písničku od Pavla Vítka Má svůj den různě přecházíme po sále, prostřídáváme se, podáváme si ruce až se nakonec sestoupíme do dvou řad tak, že vytvoříme uličku a podle abecedy začneme vystupovat na pódium, kde nám náš třídní předá vínovou šerpu s nápisem Marutant 2010 vepředu a Grafici=ELITA vzadu a památeční stříbrný prstýnek na kterém je vyryto Maturant 2010. Jako první jde Klára Babínková, po ní Jan Dubenský, atd. atd. Konečně se dostane řada na mě. Sálem se ozve příšerný ženský jekot a začne hrát písnička Scream od Avenged Sevenfold, když jdu kolem Mary, Zackyho a Syna, kteří stojí hned u uličky všimnu si jak se kluci kření.
„Veronika Vrzalová. Její oblíbenou osobností je Emilie Autumn, v dětství chtěla být veterinářkou, oblíbeným dnem je sobota a její motto zní: Ženy a kočky si dělají co chtějí, psi a muži by si měli zvyknout.
Dojdu po schodech na pódium, třídní mi předá šerpu a navlíkne prstýnek, od ředitele dostanu červený karafiát a pod schodama mě fotograf vyfotí a Vojta od výtvaráků(jinej obor na naší škole) mi předá skleničku s červeným vínem a ještě mi řekne do ucha : „Absinth to není, ale přežiješ to ne?“ jen se usměju a jdu uličkou, kde na mě lítají prachy. Koruny a dvoukoruny, díky bohu, že po mě lidi nemetají dvacky. Stoupnu si vedle Richarda, který je od jedno místo přede mnou v abecedě a tudíž stojí vedle mě. Jen se při pohledu na něj usměju, je mu skoro třicet (do praváku nastoupil ve dvaceti pěti letech), má černý oblek, černou košili, bílou kravatu, černý cilindr a k tomu vínovou šerpu. Když dostužkujou i posledního člověka, což je Michaela Žďárská, která je hned po mně začne hrát písnička Dead Cell od Papa Roach a my začneme sbírat drobáky do skleniček od vína, který jsme vypili. Po nějakých třech minutách když písnička dohraje máme všichni nabráno, sroluje se červenej koberec a na pódium vystoupí kapela mojí kamarádky Barush. Jako první je tanec s rodičema, jelikož nemám tátu a máma nemá přítele, ani dědečky už nemám, tak si dáme tanec se Synem. Jako písničku jsme vybrali Nothing Else Matters od Metallici, chtěli jsme se držet osmdesátek, ale nepadlo nás nic dostatečně pomalýho abychom se u toho nezabili. Tedy ti z nás, kteří se vyhnuli tanečním, což se mě nepovedlo. Synovi to dost jde, vůbec jsem netušila, že umí tak dobře tancovat.
„Tancuješ skvěle“ pochválím ho s úsměvem.
„Díky. Taky tancuješ dobře a strašně ti to sluší. Nevim jestli si to dneska můžu dovolit říct, ale mám na tebe hroznou chuť.“ Jen se usměju, protože já na něj mám chuť od té doby co jsem ho uviděla. Navíc miluju kluky v obleku a Synyster v něm vypadá tisíckrát líp než jakejkoli jinej kluk, s pyramidovým páskem, gládama na nohách, červenou košilí s černou kravatou a v červeném klobouku je tak neuvěřitelně sexy.
„Dneska můžeš říct cokoliv. Dneska to nepočítám a jsem na tom stejně jako ty.“ Usměju se a vyjedu mu rukou z ramene na krk.
„A co s tim?“ kouká smutně.
„Nech si to v kalhotách, aspoň prozatim, uvidíme pozdějc.“ Když dohraje písnička a dotancujeme jdeme najít Mary se Zackym a společně si dojdeme pro pití. Jelikož jsem dneska za dámu, nebo no...dámu, prostě nevypadám jako obvykle, tak nechci pít pivo, takže si dám bílé víno se Spritem. Chvilku sedíme u stolu a kecáme, protože zatím hrajou jen takový ty valčíkovky a podobně. Ale když začnou hrát old schoolovky, jako třeba You're The One That I Want z muzikálu Pomáda, tak se zvedneme a jdeme pařit.
„Ta jejich angličtina je naprosto šílená“ stěžuje si Zacky a já mu musím dát zapravdu, protože se to fakt nedá poslouchat. Mary nám doporučí ať posloucháme melodii a ne slova, takže se pokusíme řídit se její radou a jde to celkem dobře. V deset má vystoupení Táborská šermířská skupina, pak zase tancujeme a popíjíme a v půl dvanáctý se odeberu do místnosti pro maturanty abychom se přichystali na půlnočko, což bude spartakiáda, všichni na sebe natáhneme modrý trenky a bílý tílka a jdeme na to.
Celý půlnočko mělo překvapivě úspěch, z maturáků mám zkušenosti, že půlnočka bývají většinou kraviny, i tohle mi přijde jako kravina, ale asi to až tak strašný nebylo. Po půlnočku se zase dojdeme převlíct, mě musí holky pomoct do šatů, kapela odjede a na pódium si vleze DJ a pouští set našich vybraných písniček, takže hrajou i Pendulum, i Mettalica, i Korni, prostě cokoliv si vzpomenete to hraje. Tancujeme v kolečku já, Syn, Mary, Zacky a moje máma. Babička s prababičkou už jeli, odvezl je strejda s tetou. Sama se divím jak lidi našeho ražení můžou tancovat na takovou diskárnu jako je třeba Dr. Jones od Aquy, ale baví nás to. Celá party skončí kolem půl páté ráno, kdy už jsme na parketě jen my a pár dalších lidí. DJ nám oznámí, že už se mu chce docela spát a tak to zapícheneme i my. Zavoláme si taxík a ten nás doveze do Tábora. Nejdřív hodí moje přátele před hotel a já vylezu s nima abych se mohla rozloučit, no dobře, vim moc dobře, že tu s nima zůstanu. Prostě Syna chci.
„Tak moc děkuju za krásnej večer děti moje“ poděkuju Mary a Zackymu, zítra už je asi nestihnu, odjíždějí ve tři odpoledne a já až vstanu tak budu muset jet ještě do Bechyně pomoct trochu s úklidem, a obejmu je.
„Nemáš za co, jsme rádi, že jsme mohli přijet ségra. A za dva tejdny v Mostě jasný?“ Jen zasalutuju a ještě naposledy stisknu Mary i Zackyho, zapomněla jsem se zmínit, že i jemu to v obleku moc sluší. Zacky s Mary mávnou ještě mojí mamce do auta na pozdrav a odejdou do hotelu.
„Tak a co my? Už ses rozhodla?“ ptá se mě Syn.
„Ještě ne úplně, ale nebude to dlouho trvat“ usměju se a obejmu ho.
„Moc děkuju za dnešek. Udělals mi radost“ doplním a dám mu pusu.
„Nemáš za co, já rád.“
„Tak já už půjdu.“ Sakra, on se snad nezeptá.
„Dobře.“ Kývne a koukne do země.
„Tak ahoj.“ Rozloučím se a otáčím se k odchodu, když mě chytne za ruku.
„Počkej, nechceš tu zůstat?“ V očích mu jasně čtu, že čeká odmítnutí.
„Já už myslela, že se nezeptáš, to víš že chci.“ Dojdu si teda do auta pro kabelku, mámě oznámím, že budu spát v hotelu, dám jí prachy na tágo až domů a jdeme se Synem do hotelu. Na recepci oznámíme, že na pokoji 418 bude jedna osoba navíc. Dojdeme se Synem na pokoj, oba se zujeme a jdeme do pokoje. Svlíknu si kabát a Syn sako. Panebože, bez toho saka je ještě šukadeličtější.
„Pomůžeš mi sundat si šaty? A půjčíš mi něco na spaní?“ ptám se Syna, sakra nehledejte v tom žádnej záměr, já ty šaty fakt sama nesundám.
„Velice rád“ usměje se Syn a jde ke mně, stoupne si ke mně zezadu a opatrně mi rozvazuje a povoluje korzet. Když je korzet asi z půlky rozvázaný, ucítím vlhký polibek zezadu na krku. Neubraním se a levou ruku ze svého stehna přesunu na Synovo stehno, stisknu ho a přimáčknu zezadu na sebe. Synovi ruce se pro změnu z mých zad přesunou no moje břicho a následně na stehna a začnou mi vytahovat šaty, zatímco mě Syn líbá už na rameni. Já ho pravou rukou hladím ve vlasech, sice je to nadlidskej výkon, ale dá se to. Po nějaké chvíli jsem ze šatů venku a otočím se k Synovi čelem. Chytím ho kolem krku a pořádně ho políbím, poté přesunu svoje ruce ke kravatě, kterou mu pomalu rozvážu a poté knoflíček po knoflíčku rozepínám tu sexy červenou košili. Rukama přejíždím po jeho opáleném hrudníku a ochutnávám jeho kůži jazykem. Pak si kleknu, rozepnu mu kalhoty a ty mu sjedou až ke kotníkům. Chvíli ho líbám na břiše a místo abych sjela ještě níž zase si stoupnu a políbím ho na rty.
„Zlato, mohl bys pro mě něco udělat?“
„Cokoliv lásko“ zašeptá Syn se zavřenejma očima, protože jsem momentálně do bodu P přesunula svojí ruku a začla mu dělat dobře.
„Dáme si sprchu jo? Jsem ulepení.“ Usměju se, je to ode mě podlý, že tohle po něm chci v tomhle stavu, ale fakt nesnášim mít na sobě uschlej pot. Syn si jen povzdychne, ale nakonec souhlasí, takže
se odebereme do koupelny, kde na sebe pustíme proud vody. Syna zase začnu hladit a líbat a když jsem jazykem na břiše, práci dokončím. Po sprše se osušíme a přesuneme se do pokoje, kde se vášnivě pomilujeme na posteli. Syn je lepší než kdy jindy. Svádí to na to, že takhle nadrženej na mě ještě nebyl, snad jen poprvý. Jo zakázaný ovoce chutná nejlíp. Nakonec šťastně ležíme vedle sebe v objetí a povídáme si co jsme kterej dělal od tý doby co jsme se neviděli. Syn mi vypráví, že vůbec nevěděl co beze mě má dělat a tohle je asi nejšťastnější den jeho života. Prej mi složil písničku, ale zazpívat mi jí se brání zuby nehty. Nakonec mi slíbí, že až budu chtít tak mu mám napsat a přiletět tam kde zrovna budou vystupovat a tam mi jí zazpívá. Souhlasím s tím a nakonec někdy kolem deváté ráno usneme.

Ráno se vzbudím kolem půl druhé, teda spíš odpoledne. Když se podívám na Syna musím se usmát. Vypadá tak sladce. A já mám neuvěřitelné štěstí, že ze všech holek na světě si vybral zrovna mě. Mě obyčejnou holku z obyčejného malého města na jihu obyčejného státu Česká Republika. Skočím si na záchod a když se vrátím Syn už je vzhůru a když mě uvidí celý se rozzáří.
„Já už se lekl, žes mi utekla.“ Nadzvedne peřinu a já zase vklouznu k němu.
„Neboj lásko, to bych ti neudělala.“ Chvíli se mazlíme, ale ve dvě musíme vylést, protože Synovi a Vengeancovým jede vlak a kluci musí letět zas někam daleko předaleko a Mary domů. No a já musím do Bechyně trochu pomoct s úklidem. Takže se obleču do kalhot a trika (naštěstí jsem si to sebou vzala), doprovodím Mary, Zackyho a Syna na nádraží a když čekáme na jejich vlak vezmu si Syna stranou.
„Tak myslim, že už jsem se rozhodla. Oficiálně se k tobě vracím“ usměju se na něj nevinně a čekám co on na to. Přesně jak jsem předpokládala mě obejme a zvedne do vzduchu.
„Já jsem tak šťastnej princezno moje“ vykřikne a je nám úplně jedno, že na nás koukají lidi okolo a div si neťukaj na hlavu. Ostatně dva blázni, kteří vypadají jak z hororu a ječej tu anglicky, na to Tábor není zvyklej.
Mary se Zackym to pochopěj, takže když k nim dojdeme zpátky jen se usmívaj a pogratulujou nám. Posledních deset minut do odjezdu vlaku prolíbáme a když mi vlak zmizí za obzorem, projdu podchodem z vlakáče zpátky do haly a jdu na vlak do Bechyně.

THE END