Samota

Anotace: Pro slečnu Rozmarnou.... krátce, ale přeci...

Kráčejíc temnotou cítila se sama. Avšak byla ve společnosti... Byla v katakombách. Své oči upírala před sebe. Mířila tam, kam všichni. Někdo tomu říkal party, někdo obludnost a ona... Zapomínala na to, jaký je svět nad ní...
Přešla k baru a poručila si Absinth, vypila ho hned, jakmile se kostka cukru rozpustila do zelené tekutiny. Zaposlouchala se do líbivých tónů elektrické kytary a přemýšlela...
-"Pěkný nehty.", ozvalo se kousek od ní. Otočila se za tím hlasem. Uviděla dívku s očima jako čokoláda, vlasy spadající jí na ramena měly barvu kaštanů. Brýle měla už pověšené za výstřih tílka.
-"Dík. Dělám si je sama." věnovala jí lehký úsměv a pokynula barmanovi o další sklenku, kterou do sebe během chvíle obrátila...
-"Tančíš?"
-"Ty mě vyzíváš k tanci?"
-"Vadí ti tanec s holkou?"
-"Spíše naopak...", zamumlala si pro sebe a následovala tu zvláštní dívku ruku v ruce na parket...
Vecpaly se mezi ostatní a začaly se pohybovat do rytmu skladby, jež hrála. Rukama putovaly po těle té druhé a ke konci... Polibek, něžný a zárověň vášnivý, nebyl tak plný lásky jako touhy...
Cítila, že je jako ona... Dítě noci... Věčně v samotě... Ale nyní... Možná navěky ve dvou...
Klub zachvátil požár. Nedobrovolně se rozdělily... Vyběhla ven. Sama.
"Emily?!", volala ji, ale nikdo neodpovídal. Pár lidí, co se dostalo ven včas běželo pryč...
"Emily..." zašeptala a klub vybouchl...
Zavřela oči a padla na kolena... Jediný projev smutku... Ta černá slza na konci řasy...