Jistebnický kancionál

Anotace: Poněkud šílený, divný, parodický text. Pochopí jej možná tak Amélie, Kávový poutník nebo Neurobeat, ten by to ale raději ani číst neměl. A lepitlapka rozhodně také ne,... je ještě mladá.

PROMLUVA PRVÁ

Mluvit o smyslu života má přibližně stejný smysl, jako on sám. Jsem rád, že jsem vydán napospas vší strasti, bolesti, trýzni a hrůze, jež mě v mém životě čeká, a jsem ochoten to vše podstoupit, aniž bych se v tom nutně musel umět orientovat. Nač věděti něco o mečích, když stačí jistota, že tento meč dopadne a rozedře ti mozek a úzkostně stažené břicho plné vln, tzv. špeků? Opravdu není důvodu se o životě něco dozvídati, rozumná cesta je jen jediná: být a hrdinně, stoicky odolávat. Čtenáři, vyzývám tě tímto okamžikem k tomu, abys usedl na zem a přečkal svůj život až do konce. Nenech se ošálit žádným utrpením nebo nutkáním nebo potřebou, nýbrž seď klidně a vyčkej zániku. Toto je jediná správná cesta. Sedni si a zemři. Milený můj čtenáři a pokrevní bratře, neprovedeš-li, jsi odsouzen k dlouhosti. Zkrať jsoucno nihilismem! Vyveď život ze dveří! Rozdrť existenci v prach!

ZPĚV OBŘADU SEBEVRAŽEDNÉHO

Nechtiž mou duši pohltí úmysl můj
a i s tělem nechť obé spojí se v jedinou paži.
Nechtiž má vůle veliká a slavná a všejediná,
nechtiž má vůle oslavena jest a olejem posvěcena.

Vše lidské, vše co mě nabádalo, abych žil,
vši soudruhové, všechny dívky rozesmáté,
všechen lidský bol a trud, vše oranžové, fialové,
všechno organické, celé biologično,

nechtiž zanikne dechem vůle mé!
nechtiž zanikne dechem vůle mé neomezené!

Vše morálno, časovo a omezovačno,
nechť mi ustoupí,
vši zavšivené dívky všech jmen a všech uch,
nechtiž rozpadnou se,
i láska

nechtiž zanikne dechem vůle mé!
nechtiž zanikne dechem vůle mé neomezené!

všechny telefony, všechny židle,
slova, školky, hodnoty a autority,
vše bahno, jež není ničeho hodno
nežli opovržení,
vše lidské, příliš lidské

nechtiž zanikne dechem vůle mé,
ničím neomezené!
jdu!

PROMLUVA DRUHÁ, POSMRTNÍ PRVNÍ

Milení, růžolící mí bratři umrlci! Kterak svatě vyhlížíte v tomto nejvyšším kostele! Konečně dospěli jsme tam, kam každé slovo bralo se, a kam jsme, nehledě na naše myšlenky a řeči, kam pouze jsme si vždy přáli dojít, kam směřuje každé vědomí! Ó, slavme smrt, jež triumfuje! Zde již nemusíte se omezovati, neboť duše a tělo vaše dosáhly zde spolu vskutku pravé svobody. Děkujte absolutním vůlím svým, jež vás sem svou mocí donesly. Každé přání je tu už předem splněno, zde již není třeba se snažit, zde nefunguje spravedlnost, nýbrž spravedlnost vyšší, vše co nárokujete si, dostanete. Příděl něhy je zde měřen pouze vaší vlastní touhou po ní! Vysmějte se hledání, snaze a cestám, jste už po cestě! V království smrti jste! Bratři, pouta a svazky jste zpřetrhali, od nízkého žití a lnutí k životu jste se osvobodili, blahodárnou silou nihilismu jste si věčnost dobyli! Milení, růžolící mí bratři umrlci!

ZPĚV VĚČNOSTNÍ

hahaha, hahaha
haha, haha
hahaha, hahaha

haha, haha ...


PROMLUVA TŘETÍ, POSMRTNÍ DRUHÁ

Jak krásně je na světě, když si člověk představí smrt, když předloží před sebe svůj strach z ní. Pak se u něj dostaví smích, ne vzdálený tomu šílenému, ve který věříme u bláznů a dementů. Můžete se nyní vysmát těm váženým autoritám, pohled na něž vás kdysi tak týral, když jste si představovali, že někdy budete jako oni či dokonce že už jste jako oni. Každé mladé černokněžné srdce se však tomu musí vzepřít. To není možné! Já nejsem hnus! Já nejsem schlíplá kůže, já nejsem ubohý, blátivý život, já nejsem sociální nádor planety země, já nepotřebuji se přetvařovat pro svou touhu! Nikoliv, já chci smrt. Já jsem černokněžné srdce. Já jsem znechucen všemi poklady. Vším dobýváním cudnosti. Jak ohyzdná je dívčí ctnost, jak ohyzdné mohou být dívky, jimž přirostla inteligence anebo stud. Jak odporné se mi jeví všechny mé povinnosti, jež mi vtlačuje bídná společnost, jak nehezké všechny slíbené dary. Chci rovnou smrt, dar nejvyšší, nejkrasší. Já jsem prozřel. Já jsem absolutní vůle, já prohlédl zrůdným mechanismem, jímž mě chcete vysát. Já nesnesu představu života. Já upřímně věřím, že neexistuji, že život neexistuje, že bolesti není, že mě nečekají desítky horoucích zpropadených let. Já pohlížím na své otce a matky s důvěrou, já očekávám od nich, že mě brzce usmrtí. Trpím představou té možnosti, že by utrpení bylo věčné. Utrpení je všude. Není úniku. Jen...

ZPĚV ŽALOSTNÝ

Žádná svoboda není v radosti
žádná svoboda není ve štěstí
žádná svoboda není v dětech
žádná svoboda není v cenách
žádná svoboda není ve slovech
žádná svoboda není v milování
žádná svoboda není v touze
žádná svoboda není v tobě
žádná svoboda není ve mně
žádná svoboda není v demokracii
žádná svoboda není v bohu
žádná svoboda není ve zhýralosti
žádná svoboda není v nápojích
žádná svoboda není v klínech
žádná svoboda není v nudě
žádná svoboda není ve stereotypu
žádná svoboda není v pekelné snaze
žádná svoboda není v myšlence
žádná svoboda není v myšlence nad myšlenkou
žádná svoboda není ve vysokosti a vznešenosti
žádná svoboda není ve vrásčitém čele
žádná svoboda není ve vzteku
žádné svoboda není, ach bože, není
je jen
je jen
je jen
je jen
UTRPENÍ
.

ZPĚV REZIGNOVANÝ

Já se nedokážu zabít,
já život miluji,
nezbyde mi, než se trápit,
stále prosit ji.