Nicota

Anotace: Mé vlastní dílo, dalo by se srovnávat s přeloženým Blouděním. Někomu to může přijít divné. Je to hodně na představivost a přemýšlení.

Mrtvolné ticho. Pak tenounký hlas ze tmy:
„Jsi tu?“
„Dlím vedle tebe, má lásko.“
Opět první hlas – ustrašený:
„Je tu tma.“
Pevná odpověď:
„Tak to musí být.“
„Mám strach.“
„Neboj se. Jsem s tebou.“
„Nevidím tě.“
„Ale jsem tu. Můžeš mě cítit.“
„Prosím obejmi mě.“
„Nejde to.“
„Proč?“
„Pššš…“