UNHOLLY MICHELLE

Anotace: Sedmý díl. Název odvozen od písně Unholly Confessions

Sbírka: STORY OF A HAPPY CZECH GIRL

UNHOLY MICHELLE

„Já mám dceruuuuuuuuuuuuuu.“ Ječí Matt do telefonu, jen co ho zvednu, až mám pocit, že mi asi prasknul bubínek.
„Gratulujuuuuuuuuuuuu.“ Zaječím mu nazpátek. Fakt mám radost.
„Dík. Vyřiď to Synovi a když budete chtít tak přijeďte. Holky leží v St. Paul's. Měj se ahoj. Musim volat dál.“ Cvak a ticho, ani jsem nestihla říct „čus“.
„Co se děje? Na kohos ječela?“ Ptá se okamžitě Syn. Je totiž šest ráno.
„Na Matta. Val porodila. Maj holčičku a máme se za nima stavit.“ Usměju se a stočím se k němu do náruče.
„Paráda, ale hned ne. Chci spát a Val určitě taky.“ Zamumlá Syn, stiskne mě a spíme dál.

„Hannibale ne, ty zůstáváš tady. Nemůžu si tě vzít s sebou. Jdem do nemocnice.“ Vysvětluju svému psu. Fence samojeda. Zvykla si chodit všude s náma a chtěla by i teď. To si bude muset zase odvyknout, protože když jsem ve škole, tak taky musí vydržet sama a stejně tak moje ostatní zvířata. Studuju tady v OC vysokou a přes týden jsem tam. Teď máme akorát volno, končí nám zimní prázdniny, takže jsem ještě doma se Synem, mým přítelem Synysterem Gatesem z kapely Avenged Sevenfold. Jsme spolu už víc jak rok. Nedávno...přímo na naše výročí, jsme se vybourali, lépe řečeno nějakej debil přehlídl červenou a narval to do nás. Syn měl jen zlomenou ruku, zato já měla zlomenou ruku, nohu, žebra a ještě otřes mozku, utrpěla jsem ztrátu paměti a skoro měsíc nevěděla nic. Chvílema se mi něco vybavovalo, ale žádný velký detaily, až po tom měsíci jsem si začla vzpomínat na lidi, příběhy a podobně. Teď už mám svůj život zpátky, sádry sundaný, dokonce i z ruky, kterou jsem měla dost špatně zlomenou, takže prej na ní musím být opatrná, ale jinak si nemůžu stěžovat. Teď zrovna se chystáme do nemocnice navštívit naší kamarádku a manželku zpěváka již zmiňované kapely Valary diBenedetto-Sanders.
„Ona to chápe. Pojď, dojdem s ní až se vrátíme.“ Tahá mě Syn. Neuvěřitelně jsem se na svýho psa upnula. Prakticky od začátku listopadu až doteď jsem byla doma. Se zlomenýma končetinama se pohybuje dost špatně a i ve škole by mi sádra vadila, studuju výtvarničinu, takže tam potřebuju obě ruce. Naštěstí mi dali náhradní termíny na zkoušky a práce jsem jakž takž zvládla s jednou rukou, takže je tam pozítří pojedu odevzdat a složit zkoušky, pak končí zimní semestr a máme další dva týdny volna. Bohužel ne můj přítel, takže je nejspíš strávím ve společnosti svého psa, hada a potkanů. Nebo možná se svojí nejlepší kámoškou Mary, která studuje se mnou a i spolu bydlíme. No a na psa jsem se upnula proto, že Mary měla samozřejmě hodně učení, psychologie není moje grafika, my spíš tvoříme, než se učíme, navíc byla na druhé straně OC a já na Huntington Beach, takže jsem většinu času trávila s Hannibalem na pláži, když Syn nebyl doma, začli zase sjíždět koncerty, takže je každou chvíli někde jinde. Hodně si voláme a píšeme SMSky, ale to není ono. „Cos dneska dělal?“ „Přijeli jsme do New Yorku, dali si věci na hotel, dojeli do haly, zahráli si zkoušku, odehráli koncert, málem jsem slítnul při jednom sólu, pak jsme se osprchovali, jeli na hotel a šli spát a zítra jsme v Los Angeles, takže nás čeká minimálně šest hodin v autobusu...“ Bla, bla, bla pořád to samí. Ne, že by mě nebavilo být součástí Synova života, ale koncerty jsou pořád stejný.
„No jo.“ Zamumlám, zavážu si botu, musím teď nosit tenisky, aspoň čtvrt roku, takže ještě tři týdny a můžu začít nosit zase glády, a jdu za Synem do výtahu. Dojedeme dolů a jdeme k mému Camaru. Dlouho jsem neřídila, takže si to musím zase osvojit. Strčím klíček do zapalování, zařadím, sešlápnu spojku, poté plyn a už frčíme směr St. Paul's Hospital.
Před nemocnicí vidíme Mattova červeného Chevroletta, takže je určitě v nemocnici, no ani by mě nenapadlo, že by tam nebyl, když se mu narodil první potomek. Na recepci se zeptáme kde leží Val, sestra nás nasměruje a my už jdeme chodbou, div neběžíme abychom už viděli mladou Sandersovou. Dojdeme až k pokoji 568 a nakoukneme dovnitř. Je tam Matt, nějaký dvě holky co neznám, jedna paní ve středních letech, jež otipuju na Valarynu mámu a taky její sestra, Synova bývalka Michelle. Vejdeme dovnitř a já klepnu na rameno Mattovi, který stojí u nohou Valiny postele a zubí se jako sluníčko.
„Nazdárek, tak jsme tu.“ Usmějeme se a oba se natahujeme abychom viděli první přírůstek do kapely. Matt nám velkoryse uhne a my už vidíme cosi malého a růžového choulícího se ve Valině náručí a sající z jejího prsa. Takovej pidičlovíček...je to roztomilý.
„Tak Wiky, Syne, představuji vám Joanne Rochelle diBenedetto-Sandersovou.“ Usmívá se otec a my s ním. Chudák dítě, tak dlouhý jméno...
„Krásný jména, ale jak se bude podepisovat? Vždyť na úřadech stráví půlku života.“ Neodpustí si Syn rýpnutí.
„Shodli jsme se s Val, že bude používat mé příjmení a křestní ať si časem zvolí sama. My jí budem říkat JR.“ Jak z Dallasu, uchechtnu se v duchu. Matt si toho všimne a usměje se.
„No jo, já ten seriál měl rád.“
„Umíš číst myšlenky nebo co?“ Ptám se šokovaně.
„Ne, ale už jsem to slyšel tady od všech co zatím přišli.“ Náhle si nás všimne Michelle a hrne se nás pozdravit. Odseknu jí jen „nazdar“ ještě pořád jsem moc nerozdejchala toho loňskýho Silvestra, kde Syna políbila a on se nechal, no jo Absinth dělá svoje...ale stejně jsme se málem rozešli. Syn jí odpoví normálním „ahoj“ bez jakéhokoli citového zabarvení. Michelle po půl minutě koukání na nás sezná, že se od nás asi víc nedozví, takže se odebere zpět ke své sestře. Ještě chvilku si povídáme s Mattem, načež se ty dvě slečny odeberou někam pryč, takže se dostaneme i k Val. Vypadá dost vyčerpaně, ale usmívá se tak jako Matt.
„Ahoj Val.“ Usměju se na ní a líbnu ji na tvář, jak máme ve zvyku.
„Ahoj, tak co. Jak se vám líbí naše malá Jo?“ Vrhne pohled k Mattovi, asi diskutovali o oslování malé a Val má radši Jo. Souhlasím s ní.
„No je nádherná. Má Mattův nos a tvojí pusu.“ Usmívá se Syn zatímco kouká na malou, která se už dokrmila a právě se chystá usnout.
„No jo, jsem ráda, že ten nos nemá po mně.“ Zasměje se Val a přejede si po svém trochu orlím nosíku. Povídáme si dalších pět minut, než do pokoje vtrhnou Leana s Jimmy (bubeník) a hned za nima Mary se Zackym (levorukej kytarista). Se Synem se pohledem domluvíme, že je tu dost přeplněno na tak malou místnost, rozloučíme se se všemi a vycouváme z pokoje. Matt nám ještě mezi dveřma oznámí, že v půlce února budou Joaniny křtiny a účast je povinná. Se Synem samozřejmě slíbíme účast, a míříme zpátky k autu. Po cestě se stavíme na oběd, táhne už totiž ke druhé odpolední a pak jedeme domů, kde popadneme Hanni a jdeme společně surfovat. I když je leden, tady v Kalifornii je třicet stupňů ve stínu, takže pořád chodíme v kraťasech.
Po několikahodinovém sjíždění vln se odebereme zpět domů, já vykoupu svého psího miláčka, blbka skočila do moře, jindy se neodváží, ale asi jí ruplo v bedně a má slepený chlupy solí, svedu teda půlhodinovej boj s psím šamponem a kartáčem, následně ji skoro dvacet minut fénuju a nakonec ji rozčešu její dlouhé chlupy aby vypadala zase jako samojed a ne jako přerostlá laboratorní myš.
„Jdi prosimtě.“ Mávnu na ní, když jí postavím na zem a ona si chce hrát. Mě totiž ještě čeká šichta v koupelně, uklidit ten svinčík co tam udělala.

„Něco pro tebe mám.“ Zašeptá mi Syn do ucha 15.2 když se nakrucuju před zrcadlem v jednoduchých černých šatech na úzkých ramínkách, střižených do půlky stehen. Dnes má malá Joanna křtiny, takže jdeme se Synem slušně oblečení. Křtiny většinou nebývají nijak extra akce, ale Matt z toho udělal pozdvižení, je úžasnej táta. Udělal by pro Jo první poslední a to je jí sotva měsíc.
„No co?“ Otočím se k Synovi čelem, ale on mě otočí zpátky a díváme se sobě do očí v zrcadle, které vrhá náš odraz. Syn vytáhne podlouhlou krabičku a vyndá z ní nádherný černý šperk. Malé, černé, broušené korálky, na kterých se uprostřed houpe jednoduchá černá broušená kapka. Je moc krásnej, Syn mi ho připne na krk a zároveň mě na něj políbí. Mám vyčesané vlasy, takže se oklepu, když mi studený křišťál, nebo z čeho je šperk dělaný, sklouzne na kůži a zastudí mě.
„Tak můžeme jít. Máme tam být až za hodinu, ale myslim, že nikomu nebude vadit, když tam budeme dřív.“ Ujistí mě Syn, dojdeme se do chodby obout, já si nazuju černý páskový boty na klínku a Syn glády. On si na rozdíl ode mě vzal jen černé manžestráky, vínovou košili a černé manžestrové sako, takže jeho bordó boty k tomu vypadaj úžasně. I on se kriticky sjede v zrcadle, nasadí si na hlavu černej klobouk a černý sluneční brejle a usměje se na sebe. Přistoupím k němu a opřu si bradu o jeho rameno, takže vedle jeho hlavy je moje, ale tělo není vidět.
„To víš, že ti to sluší, ty můj pekelnej princi.“ Usměju se na něj a pohladím ho po tváři.
„Díky, od tebe to sedí ty ďáblice.“ Usměje se a políbí mě na tvář. Nakonec seznáme, že nám to spolu fakt sluší a vyrazíme k autu.
„Ahoj Syne, ahoj Wiky.“ Vítá nás Val mezi dveřmi, když nám otevře u nich v domě. Maj ho parádní, s Mary jsme jí pomáhaly s výběrem nábytku a zbarvením jednotlivých místností. Tudíž jejich ložnice má světle fialový odstín, já bych řekla lila, ale to málokdo ví co tím myslím, pokoj pro miminko jsme zařídili světle zelenou, obývák modrošedý, kuchyň do oranžova, pokoj pro hosty má červený pruh na bílých stěnách atd. atd. Místností v domě mají celkem asi deset a dvě koupelny, které jsou obě černobílé, to byl můj nápad je sladit.
„Ahoj Vallie.“ Obdařím jí úsměvem a natáhnu se abych ji líbla na tvář. Val nás pozve dál, takže si sedneme do obýváku, kde v postýlce spí Jo a Matt se nad ní rozplývá.
„Chcete kafe, nebo tak?“ Nabídne nám paní domácí, oba si poručíme kafe a koukáme na Matta, jak na ní žvatlá. Je to fakt zajímavej pohled. Nakonec neodolám a jdu žvatlat s ním. Je zajímavý jak za měsíc může mimčo vyrůst. Neměla jsem teď vůbec čas, takže jsem malou viděla v porodnici, pak před týdnem a až teď. Hned po narození měla slabej porost tmavejch vlásků, teď už jí raší po celý hlavičce a chytají tmavě hnědý odstín.
„Koukni na ní, jakej má krásnej nosánek a tu pusinku. Celá Valary a ty její očička, je tak krásná.“ Matt pomalu brečí.
„Je krásná, hele Matty, spíš vůbec?“ Usměju se když vidím jak z ní nemůže.
„Jo, to víš, že spim, ale pořád koncertujem, vždyť to víš sama, tak si prostě užívám každou vteřinku co s nima můžu bejt. Protože mimča rostou jako z vody, ani se nenaděju a půjdu jí na maturák.“ Najednou se Matt rozesmutní, asi mu právě proběhl před očima celej Joaniny život, i když je na světě teprve měsíc.
„Ale no tak. Do maturáku času dost. Vždyť je jí měsíc, maturovat bude za dvacet let.“
„Ježiš fuj, neřikej mi to, vždyť mě bude padesát.“ Oba se zasmějeme a jdeme si sednout na gauč, protože Val je v kuchyni, tak nás Matt musí obstarat a Jo stejně nevypadá, že by chtěla vstávat.
Val se vrátí s kafem a Matt se nenápadně odebere k postýlce aby zase mohl obdivovat svojí nejrychlejší spermii.
Val nám vypráví, že zatím je to s malou v pohodě, ale prej do půl roku jí začnou růst zoubky a pak bude určitě pořád brečet a skoro vůbec se nevyspí. Dává mi rady do života až budu mít sama mimčo a Syn se celou dobu jen zubí a drží mě za ruku. Když jsme o tři čtvrtě hodiny později na odchodu, šeptne mi do ucha, že bysme si taky mohli uklohnit nějakýho takovýhodle pinďu.
„Lásko, zklidni hormon, je mi dvacet, jsem v prváku, ještě nechci dítě. Třeba časem, tak za deset let.“
„To mi bude čtyřicet.“ Prostestuje Syn.
„Fajn, tak za pět.“ Povzdychnu si v kompromisu. Syn se usměje a přivine si mě k sobě.
„Dobře, případně si koupíme novýho psa, když ne dítě.“
Cesta do nedalekého kostela proběhla za našeho smíchu a představ, kterak vozíme dogu v kočárku.
Do kostela vcházím zavěšená do Syna a ze srandy zanotuju svatební pochod. Syn se usměje a prohodí „Do you take this silly man in death for the rest of your unnatural life?“
„Yes, I do.“ Odpovím s úsměvem a ptám se já jeho: „Do you také this crazy girl in death for the rest of your unnatural life?“
„I do.“ Usměje se Syn a Matt, který jde za náma a nejspíš poslouchal náš rozhovor nás oba chytne kolem pasu a oběma nám dá ze srandy pusu na tvář: „You may kiss the bride.“
Všichni v sobě dusíme výbuch smíchu, díky bohu se nezačneme smát uprostřed kostela a dojdeme na svá místa, vedle Leany a Jimmyho. Vengeancovi dorazí několik minut po nás a zasednou vedle nás.
Přesně ve tři začne obřad. Moc to nevnímám, spíš projíždím očima lidi v kostele. Nejsem věřící a ani svoje dítě nechci nechávat pokřtít. Očima se zastavím na Michelle, která sedí kousek od nás a vrhá po mně pomalu vražedný pohledy. Nechápu jí. Se Synem jsou od sebe víc jak rok, tak co jí pořád vadí.
Po křtu se, tak jako vždycky pořádá žranice a chlastačka. Stejně se křty dělaj jen kvůli tomu aby byl důvod se opít.
Autama dojedeme do nedaleké restaurace a tam teprve započne zábava. Všichni si objednáme oběd a baví se všichni se všema. Já nejvíc času trávím vedle Leany a Mary. Tak nějak se z nás stalo trio. Jsme spolu hodně, Lea je skvělej člověk a je s ní sranda, bohužel nemáme ani já ani Mary tolik času co bysme si přály, ale to nám nijak neva. Lea má taky svojí práci, ale jsme spolu kdykoli můžeme. A když jsou kluci někdy na víkend pryč tak pořádáme dámský jízdy, i s Lacey, Val a MissHell, která se k nám s radostí přidružuje. I když teď to budou spíš miminkovský večírky.
„Hele, nepůjdem na chvíli ven?“ Ptám se Syna.
„Jo, klidně a mohli bysme vzít Jo, ať si taky užije sluníčka.“ Dojdeme teda k Val zeptat se jí jestli jí můžeme unést mimčo, není proti, takže malou dáme do kočárku a jdeme před restauraci. Chvilku sedíme na lavičce, jsem opřená o Synovo rameno a v náručí chovám Joannu, Syn mě jednou rukou objímá kolem ramen a druhou má položenou na mé noze. Slunce se pomalu blíží k obzoru, takže je to celý takový romantický.
„Že si taky uděláme malýho Synystera?“ Prohodí Syn do ticha. Chvilku mlčím a uvažuju o tom. Jo, vždycky jsem chtěla dítě, ale ne hned. Nejlepší doba se mi jevila pětadvacet až třicet let, ale musím brát v úvahu i to, že chodím s klukem, který je skoro o deset let starší než já, tudíž nemůžeme mít dítě až mi bude třicet, protože jemu bude čtyřicet. No...vidím to na ten kompromis. Já dvacet pět a Syn třicet pět.
„Pokud se nemusí jmenovat Synyster.“ Prohodím zpátky, ale pořád se dívám na západ slunce.
„Nemusí, ale proč? Tobě se to jméno nelíbí?“
„Ale jo líbí, ale znám prostě hezčí. Navíc neuznávám to, že by se měli děti pojmenovávat po rodičích. U nás v rodině je tradice čtyř jmen. Já jsem první kdo jí porušil, respektive moje máma tím, že mě pojmenovala jak mě pojmenovala, tak v tom budu pokračovat.“
„Aha, no a jak si předstauješ, že by se naše dítě jmenovalo?“
„Edgar a Valary.“ Prohodím bezmyšlenkovitě.
„Edgar a Valary? No to nezní špatně a proč vlastně? Vždyť Val pro tebe neznamená tolik co třeba Mary nebo Leana.“
„Tohle neříkej, víš, že jí mám moc ráda, nedělám rozdíly mezi kamarádkama, snad jen u Mary, no prostě se mi to jméno hrozně líbí a do češtiny je to Valérie, jméno co bych svojí dceři dala kdybych byla v Čechách, nebo Viola, a Edgar, no je to krásný jméno a hrozně dobrej spisovatel.“ Usměju se.
„Aha, takže ty bys chtěla dvojčata?“
„Jo a jsem si skoro jistá, že je mít budu. U nás v rodině jsou ob generaci. Prababička je z dvojčat, mamka taky, takže to vychází na mě, nebo na bratrance se sestřenicí.“ Pokrčím rameny a kouknu zpátky na Joannu, která se právě probudila ze sna a kouká na nás velikýma hnědýma očima.
„Tak fajn, taky bych rád dvojčata, ale nechtěl jsem tě děsit tim, že bych ti řekl až budeme mít děti.“ „No, upřímně si to radši odbudu najednou, než rodit dvakrát třeba rok po sobě.“ Synnie se začne smát a políbí mě.
„Seš úžasná, škoda, že neexistuje jiný slovo pro to abych vyjádřil co pro mě znamenáš, než miluju tě.“
„No...to miluju tě mi úplně stačí.“ Ještě chvilku jen tak plkáme, ale pak slunce zapadne a trošku se ochladí, takže jdeme zase dovnitř aby Joanna nenastydla, odevzdáme ji jejím rodičům, rozloučíme se s přáteli a jedeme domů. Pro dnešek na velkou společnost nemáme náladu. Navíc si zítra musím sbalit a večer na kolej, protože Syn v sedm odjíždí na koncert někam do tramtárie.

„Tak připravená?“ Ptá se mě maskérka. Kluci dneska a zítra natáčejí nový video klip a já i Mary tam hrajeme. Ne nějakou roli, jako třeba Val v Seize the Day, prostě jen kompars. Ani jedný z nás se nelíbí to jak jsou s klukama všude sexy tančenice s umělým poprsím, tak nás obě bez dovolení zapojili do jejich novýho klipu.
Má to být jakože dva tábory, jeden ten sexistickej, holky co maj na sobě jen kalhotky nebo tak a svíjej se jak hadi a druhej tábor, oblečený holky, který maj mozek. Já s Mary jsme mezi těma normálníma samozřejmě. No a kluci budou hrát v obou těch táborech, štětky po nich polezou, budou je hladit a tak no a my budem prostě pařit. Mezi těma normálníma je i Leana a Lacey, Val to odmítla, prej hrála už dost a neměl by kdo hlídat Joannu.
„Jo v pohodě.“ Usměju se na Ericu, maskérku a jdu k Mary. Máme na sobě obě černý hadry, s tunou řetězů a podobných věcí, jsme prostě oblečené jako metalistky. S holkama se kterýma budeme hrát se ještě neznáme. Kromě nás čtyř tam bude ještě dalších asi patnáct holek, deset z nich vyhrálo v nějaké soutěži na netu, a zbylých pět jsou prostě kámošky kluků, co se týče těch sexy krasavic, to jsou většinou profesionální tanečnice, nebo tak.
„Sekne ti to.“ Pochválí mi Mary moji černou proklatě krátkou minisukni, černé silonky s dírama, černé dvacítkové glády (ne demonie), dál mám na sobě černé tílko se žebrama, na krku obojek a na rukou ostnatý náramky. Ona má černý džíny a tričko A7X, pyramidový náramky a na krku obojek s pentagramem. Vypadáme obě dobře.
„Tak, tady jsou tanečnice, seznamte se.“ Přivede před nás Michael kolem dvaceti holek, oblečených ještě v normálních hadrech. Můj zrak padne na jednu, která má skoro blond vlasy s víc blond proužky a je mi set sakramentsky povědomá. Projede mnou vlna vzteku, ale jakž takž se ovládám, takže si se všema potřesu rukou a představím se, až na tu poslední, které jenom plivnu do tváře „nazdar“. Michael nás na chvíli propustí a já se rozběhnu do přívěsu kluků. Rozrazím dveře a nakráčím si to přímo před Syna, který má právě po gauči, který tam je, roházeno několik triček a nejspíš si vybírá co se bude hodit k jeho tmavě modrým kalhotám.
„Mohl bys mi prosím vysvětlit co tady dělá Michelle diBenedetto?“ Zařvu na něj, koukne na mě s děsem v očích.
„Co prosim?“
„Co taky sakra dělá. To mi vážně chceš říct, že se mám dívat na to jak tě ohrabává? Jak v přímim přenosu tak pokaždý když se podívám na ten klip až bude natočenej!“
„Lásko já o ničem nevim. Ona je tu Michelle?“ Syn povytáhne obočí a já si povzdechnu, asi fakt o ničem neví.
„Jo, vždyť o tom celou dobu mluvím. Co tady dělá?“
„Já o ničem nemám ani páru. Výběr hereček je čistě na rejžovi. My ty holky většinou vidíme až na place. Ale hned zjistím jakto, že tu je, jen počkej až se obleču.“ Koukne na hromadu svých triček a dál se v nich přehrabuje. Až je mi ho líto, je z toho fakt rozhozenej.
„Lásko promiň, já vim, že o ničem nevíš. Nechci se chovat jak stíhačka nebo žárlivá manželka, ale prostě bojim se abych tě neztratila, ještě pořád si pamatuju toho Silvestra a nechci to vidět znova.“ Kouknu na něj prosebně a obejmu ho kolem holého pasu. Je tak uklidňující si přitisknout tvář na jeho horkou kůži a poslouchat tlukot jeho srdce. Vydržela bych tak hodiny a hodiny. Jen ležet a poslouchat rytmické bum bum, bum bum.
„Nemyslim si, že jsi stíhačka, ani žárlivka, chápu to. Taky by se mi nelíbilo kdyby se kolem tebe pořád motal tvůj bejvalej. A co se týče Michelle tak z toho taky nejsem nadšenej. Pro mě to už dávno skončilo.“ Mručí Syn a hladí mě po vlasech.
„Tak jí to vysvětli. Já o tebe nechci přijít.“ Syn mě ujistí, že to zařídí a zjistí proč tu je, pak se rozloučíme, musí se fakt oblíct a navíc nám oběma stačí málo abychom se rozpálili a naše líbání a hlazení tomu jen napomáhalo.
Dojdu až na místo kde jsou rozestavěné rekvizity a zaujmu místo mezi Lacey a Mary. Po dalších patnácti minutách konečně přijdou kluci. Pustí se playback a začne se natáčet. Celá písnička hraje několikrát pořád dokola, dokud nemá kameraman aspoň jeden dobrej záběr. Pak se přemístí kamera nad nás a snímá nás zeshora. Písnička hraje zase aspoň sedmkrát a tak dále až do oběda. Po obědě jdou na scénu tanečnice. Natáčet budeme i zítra, ale je to rozvržený, že napřed jsme byly my a pak tanečnice, zítra opačně. Kluci jdou zase na plac a některé holky odcházejí domů. Samozřejmě naše čtyřka a pár fanynek zůstává. Koukám, jak se ty plastikový prsa míhaj kolem kluků a když vidím Michelle, která tancuje u Synystera, vaří se mi krev v žilách. Když Matt zpívá „kiss you goodbye“ Michelle se natáhne a políbí Syna na tvář. Musím říct, že ačkoliv jsem omezila kouření, za posledních patnáct minut jsem vytáhla půlku krabičky a teď si zapaluju asi tak jednáctou cigaretu. Mary nesouhlasně kouká, ale na to kašlu, musím kouřit. Prostě musím nějak zaměstnat ruce, jinak bych jí asi utrhla hlavu.
„Jo, to bylo dobrý. Michelle, líbilo se mi jak jsi dala Synovi pusu. Udělej to znova, sjedeme to znova.“ Hlásí režisér do megafonu, pak se otočí ke mně, protože na něj zírám jako na cvoka.
„Sorry holka, je to práce.“
„Běž do hajzlu Michaeli, víš moc dobře kdo ta holka je a víš moc dobře co chce.“ Prsknu na něj, radši si sednu na zem a zírám dál na natáčení. Michelle polibek Synovi na tvář zopakuje ještě třikrát. Počtvrté mu během jeho hraní prostě otočí hlavu a políbí ho na ústa, to ve mně vyvolá výbuch vzteku.
„Jdu něco rozmlátit.“ Zasyčím na Mary, zvednu se ze země a jak nejrychlejc to jde odejdu z areálu. Jakmile jsem si jistá, že mě nikdo neuslyší šíleně zaječím, jo nejspíš to slyšeli i tam, pokud zrovna není puštěná muzika, ale fakt to ze sebe potřebuju dostat.
Když se vyječím rozhodnu se, že musím do něčeho mlátit. Naštěstí nejsme nijak daleko od našeho bydliště, takže sednu do Synova auta, klíčky měl naštěstí v kapse u kalhot, který nechal v přívěsu a jedu domů. Během cesty mě vztek jakž takž přejde, ale stejně se potřebuju vybít. Díky bohu, že mám doma takovýho posilovacího blázna, omotám si ruce bandáží a začnu mlátit do boxovacího pytle. Představuju si při tom obličej tý mrchy a po půl hodině vytrvalýho bušení se mi fakt uleví. Jsem propocená jak štěně, takže si vlezu do sprchy a nechám na sebe téct horkou vodu. Je to osvěžující. Když vylezu ze sprchy slyším zvonek. Kdo to sakra je. Když otevřu dveře kouká na mě pobavený ale zároveň smutný Syn.
„Ahoj princezno. Tys mi zdrhla jo?“
„Promiň, ale nešlo to. Mrzí mě to zlato.“ Kouknu na něj omluvně a přivinu se k němu. Ještě pořád mám mokrý záda a vlasy, ale Synovi to evidentně nevadí.
„V pohodě. Já se jen bál abys nebyla naštvaná na mě. Já si to nevymyslel. Ale mám na tom svojí vinu. Měl jsem se bránit.“
„Ale ne, kašli na to. Je fakt, že to tam vypadá dobře, jen kdyby to nebyla ona.“ Povzdechnu si a přitulím se k Synovi ještě blíž, on mi zvedne hlavu, políbí mě a zatlačí mě zpátky do bytu. Pořád ještě stojíme v otevřených dveřích. Zavře za sebou, zvedne mě do náruče a nese do ložnice. Můj ručník spadne už během cesty, takže se před Synniem ocitnu v rouše Evině a on má pořád ještě boty i džínovou bundu.
„Nechtěl by sis taky odlehčit?“ Kouknu na něj provokativně a nadzvednu se na loktech.
„No...mohl bych.“ Zazubí se, sundá si bundu, boty a triko, ale kalhoty si nechá. Ví nejlíp, že takhle ho miluju nejvíc. Podle mě je tohle nejvíc sexy, plus ještě když má opálenou kůži a bílou rozeplou košili.
Mazlíme se fakt hrozně dlouho. Syn si vychutnává mojí nahotu a bezbrannost a já to, že má nade mnou absolutní moc. Nakonec ho vysloveně prosím aby to už dál neprotahoval, protože toužím po tom mít ho v sobě víc než po čemkoli jiném. Syn se při mém úpěnlivém prošení jen usmívá a dál mě hladí a dráždí, nakonec mi přecejen vyhoví a já jsem hotová během dvou minut.
„Proto tě miluju.“ Zašeptá Syn do ticha, když jen ležíme u sebe a odpočíváme.
„Proč?“ Zvednu hlavu z jeho hrudníku, otočím se na břicho a koukám na něj.
„Protože si to umíš užít. V posteli jsi naprosto fantastická. Ještě jsem to nezažil, kdyby záleželo na mě, nevylezl bych z postele aspoň rok. Je to fakt nádherný.“ Zubí se Syn a já se div nečervenám. To, že jsem v posteli fantastická mi ještě nikdo neřekl.
„No, taky nejsi špatnej.“ Usměju se a přitulím se k němu. Bůh je mi svědkem, že lepšího milence jsem ještě neměla.

Druhý den natáčení. Dnes natáčí první tanečnice, už od rána držím v jedné ruce antistresový míček a máčkám ho takovou silou, že skoro praská, i když podle příbalového letáku to není možné. V druhé ruce držím cigáro a mozek mě samotnou uklidňuje. Michelle se dneska motá jen kolem Synystera, pořád ho osahává a snaží se ho líbat. Syn nic nezmůže, protože když jí jednou řekl ať toho nechá tak ho režisér zastavil s tím, že jeho prací je jen hrát a nechat rejžu pracovat a rejžovi se to líbí, takže Syn si to musí nechat líbit a já nejspíš taky. Ale krev se ve mně vaří jako bych ležela na sporáku.
„Jdu se spláchnout do záchodu.“ Oznámím Mary a jdu na záchod. Když vylezu všimnu si, že tam stojí i Michelle, vyměníme se bez jediného slova a já se chvíli dívám do zrcadla. Nakonec se rozhodnu jí něco říct.
„Zapomeň na něj.“ Prohodím do ticha. V kabince je napřed ticho, ale pak přecejen promluví.
„Co tím chceš říct?“
„Nejspíš vím o co ti jde. Dřív ti patřil, ale uvědom si, že ty ses rozešla s nim, on už se z toho dostal, už víc než rok chodíme spolu, tak se na to prostě vykašli. Nevrátí se k tobě, už k tobě nic necítí. Chápu, že tě to asi žere, ale už spolu nejste a to dost dlouho, tak ho prosim nech na pokoji a nesnaž se nám zničit náš vztah.“ Ozve se splachování a Michelle vyleze z kabinky.
„O nic mi nejde. Já prostě dělám svojí práci a co se týče Synystera, vždycky bude můj. Mám nad ním moc, ty si to jen nechceš přiznat.“ Pokrčí rameny a já musím počítat do deseti abych jí nedala pěstí. Vím, že mám docela sílu a nerada bych měla na krku obvinění z ublížení na zdraví, protože její nosík by mohl přijít ke zlomenině ani by nemrkla.
„Mysli si co chceš. Já vím svoje. Vím, že mě miluje, tebe už ne. Smiř se prostě s tím, že už pro něj nic neznamenáš.“ Zazubím se na ní a odejdu.
Ještě půl hodiny přetrpím jak se Michelle plazí po mém příteli, teď s ještě větší vervou, ale on je pořád chladnej, díky bohu, a pak jdeme na řadu my. Fakt nemám zapotřebí si dokazovat, že ode mě ošmatlávání přijme s větší radostí, takže prostě s Mary paříme v těsné blízkosti Matta a zpíváme s ním celý text. Jo když jste na natáčení desky a slyšíte tu písničku několikrát za den než jí nazpívají a nahrajou a následně každej den když jí dolaďujou, tak se text naučíte slovo od slova a kdyby mě vzbudili o půlnoci to vysypu z rukávu jako malou násobilku. No...v tý násobilce bych si nebyla tak jistá jako v tomhle.
V půl osmý večer skončí natáčení a já se jdu převlíct do svýho oblečení. Jelikož jsem byla celý den v jiných hadrech, tak jsem si nebrala žádný svůj extravagantní model. Prostě jen černý džíny s dírama na kolenou a k tomu triko Guns 'n' Roses, takže jsem převlíklá během dvou minut a už se řítím zpátky na plac vyzvednout svojí princeznu Brianku. Najdu ho jak stojí u Michelle, která se opírá zádama o zeď a v očích má bolest a strach. Až je mi jí líto. Jdu kousek blíž, ale tak aby si mně nevšimli.
„...chápeš to už konečně? Já tě už nechci, ty jsi minulost, kdyby to šlo, tak se odstěhuju někam na severní pól abych tě už nikdy neviděl, ale bohužel jsi ségra mojí hodně dobrý kamarádky, takže musím snášet tvoje pohledy, ale sakra nejsme spolu skoro dva roky, tak už konečně pochop, že pro mě nejsi nic. Nic víc než otravná moucha. Miluju Wiky, tak se mi už proboha nepleť do života, nechci tě znát.“ Michelle stojí v šoku před ním a krčí se u zdi, teď je mi jí vážně líto, tak krutej k ní bejt nemusel.
„Ale Briane...já...prostě jen...myslela jsem, že bychom mohli být aspoň přátelé, nechci ti ubližovat, ale nesnesu abych tě už nikdy neviděla...“ Sklopí oči do země a očekává další příval slov ze strany mého přítele.
„Přátelé bysme mohli být kdybys mě nepodváděla. Nezapomeň kdo koho opustil, kdo komu ublížil jako první. Pro mě seš proradná mrcha a děvka. Nenávidim tě, tak se podle toho chovej. Teď odsud prosím vypadni a už mi nikdy nepiš, nevolej ani nic podobnýho. Děkuju.“ Syn se pomalu otáčí, takže udělám krok zpátky do stínu a čekám až se oba odeberou jiným směrem. Pak teprve vylezu a jdu k Synovu přívěsu. Nehodlám mu řikat, že jsem to všechno slyšela...ale co mělo být to „už mi nepiš ani nevolej“.
„Dále.“ Ozve se ze Synova přívěsu když zaklepu.
„Ahoj zlato.“ Pozdravím s hranou radostí a jdu k němu abych si mu mohla sednout na klín.
„Ahoj princezno. Nezajdem si ještě někam na drink? Potřebuju se odreagovat. Tohle bylo náročný.“ Opře si čelo o moje rameno a obejme mě kolem pasu.
„Jo, když chceš. Ostatně souhlasím s tebou. Už nikdy ve vašem klipu hrát nebudu. Nemám na to nervy.“
„Není to vždycky takový, ale já nemyslel to natáčení. Spíš Michelle.“
„Aha, no to taky. Nemůžu říct, že by mi nevadilo jak na tebe pořád šmatala.“ Usměju se pro sebe, protože Syn se ještě pořád schovává v mých vlasech na rameni.
„Kdyby jenom to. Včera v noci mi od ní přišlo snad pět zpráv, kde mi psala, že nemůže spát a, že na mě pořád musí myslet. Že je jí líto, že jsme se rozešli atd. atd. A ráno mi volala, když jsi byla ve sprše. Ptala se mě jestli bych s ní po natáčení někam nešel.“
„A cos jí odpověděl?“ Snažím se mít vážnou tvář, ale skoro se usmívám, protože vím, že jí odmítl.
„Že nešel, protože jestli si toho nevšimla, tak jsem už nějakej ten pátek zadanej a nehodlám na tom nic měnit ani s ní nikam chodit a před chvílí mě odchytla, začla se mi omlouvat a řikat jak byla blbá, když mě podváděla, že jsem to nejlepší co jí v životě potkalo a další takový kecy, tak jsem jí slušeně vysvětlil, že o ní nemám zájem.“
„Nebyls na ní moc tvrdej? Víš já vás slyšela, ale nechtěla jsem ti to přiznávat, aby sis nemyslel, že tě šmíruju. Jen jsem šla za tebou a slyšela vás.“ Pokrčím rameny a čekám na reakci.
„Neboj to si nemyslím, no a Michelle jsem to vysvětlil tak aby to pochopila. Prostě na ní musíš někdy fakt přímo.“ Usměje se Syn a mě hlavou projede opovrhující „blondýna“. Sice není přírodní, ale jí bych to i věřila.
„Jasný, no nic jdem na ten drink ne? Hele a něco mě napadlo zlato. Jak jsi na tom v Syn Gates Clothes? Máš nějaký nový věci?“ Tahle alternativa mě napadla už před hodně dlouhou dobou, ale nechtěla jsem nic řikat.
„No...popravdě ne. Máme docela krizi, ne, že by se produkty neprodávali, to jo, ale už dlouho jsme neměli něco novýho. Neřikej, že bys mi chtěla něco pomoct navrhnotu.“ Syn se usmívá jako sluníčko a já jen pokrčím rameny.
„Jestli chceš. Popravdě mě už pár věcí napadlo. Na koleji mám nákresy.“
„Lásko, ty seš úžasná.“ Zubí se Syn a přitiskne si hlavu na moje prsa.
„Jo, vím o tom,“ zasměju se a pohladím ho po vlasech „a teď jdem na pivo.“ Usměju se a zvednu
se , aby se Syn mohl převlíct.
„Rozkaz šéfe.“ Oznámím mu, že na něj počkám venku a ještě naverbuju Zackyho s Mary. Dlouho jsme spolu nikde nebyli. Já s Mary naposledy předevčírem, když jsme se loučili před kolejí a zítra se zase budeme vítat. Zacky to nadšeně přijme, ale řekne mi ať to neplánuju nějak na dlouho, že ještě musí splnit své sexuální povinnosti a já se zazubím s tím, že my se Synem taky, takže si zajdeme do nedaleké hospůdky na jedno velký. Syn si pak dá ještě další dvě, já už jen minerálku, protože budu řídit domů. Jedno pivo mi fakt nic neudělá.
Doma si dáme společnou sprchu a Syn objeví na telefonu SMSku od Michelle, nic neřekne, jen mi podá telefon a já čtu: Milý Briane. Mrzí mě co se mezi námi stalo. Omlouvám se za své chování, nechci abys mě nenáviděl. Omlouvám se tobě i Wiky, měl bys někdy čas abychom to vyřešili z očí do očí? Stále tě miluju, ahoj Michelle.
„Půjdeš?“ Ptám se ho s obavou jak odpoví.
„Blázníš? S ní? Sám? Ani omylem. Byl by to hodinovej průjem omluv a proseb abych se k ní vrátil.“ Zavrtí hlavou a rychle naťuká odpověď. Po sprše si vlezeme do obýváku, kde roztáhneme gauč, lehneme si a pustíme si Requiem za sen.
„Měl bych si konečně pořídit televizi i do ložnice.“ Zabručí Syn v půlce filmu. Oběma se nám chce spát a popravdě ani nevím jak to dopadlo. Teda vím, ten film jsem viděla už tisíckrát, ale zrovna dneska ho nedokoukám.

THE END