THE NIGHTMARE BEFORE WEDDING

Anotace: A blížíme se do finále osmým dílem:)

Sbírka: STORY OF A HAPPY CZECH GIRL

THE NIGHTMARE BEFORE WEDDING

„Princezno, už budeš?“ Slyším přes dveře hlas svého přítele, „rezervaci máme od sedmi a to je za dvě minuty, víš jak nerad chodím někam pozdě.“
„Jo, ještě vteřinku, zlato.“ Odpovím mu stejně hlasitě a naposledy se na sebe podívám do zrcadla. Myslím, že černé krajkové prádélko a černé silonky na podvazky jsou dostatečně slavnostní.Já a můj přítel Synyster Gates máme dnes výročí dva roky co spolu chodíme a slavíme ho v malém, krásném, luxusním hotýlku na Maledivách, kde jsme zároveň na dovolené. Přes prádélko si rychle natáhnu černé saténové šaty, které mi sami sklouznou do půlky stehen a od nich si dolů ke kotníkům stáhnu černou síťovinu. Jo jsem dost slavnostní. Konečně odemknu dveře a pohlédnu do očí svému příteli, který je v černé košili a černobílém kvádru naprosto k sežrání. S čerstvě umytýma vlasama, nalíčen černou tužkou na oči a nalakovanýma nehtama. Tolik ho miluju...
„Jsi nádherná, jako vždy.“ Usměje se a nabídne mi rámě. S úsměvem se do něj zavěsím a vyjdeme z našeho pokoje. Syn kartou zamkne a výtahem vyjedeme na střechu, kde máme ve střešní restauraci zamluvený stůl.
Když vejdeme, už k nám cupitá číšník a vede nás k našemu stolu, který je přímo u zábradlí, s výhledem na celé městečko. Usadíme se a donesou nám jídelní lístek. K pití si oba objednáme červené víno a vybereme si jídlo. Já si dám kuře kung-pao s rýží a Synyster si objedná kuřecí maso na čtyři způsoby a čínské nudle k tomu. Když čísník zase odcupitá a nechá nás samotné, Syn se natáhne po mojí ruce a já mu jí podám. Chvíli se sobě jen díváme do očí, Syn už se chystá nejspíš něco říct, když přijde nějaká holčina.
„Ahoj, ty jsi Synyster Gates, že jo, a ty Wiky Creaked. Mohli byste se mi oba podepsat?“ Kouká s papírem a propiskou v ruce. Zapomněla jsem se zmínit o tom, že můj přítel je kytarista poměrně dost známé kapely Avenged Sevenfold a já jsem známá zaprvé jako jeho přítelkyně, zadruhé jako módní návrhářka jeho sítě oblečení a zatřetí jako průkopnice oblečení vyráběného vlastnoručně. Nosím skoro výhradně modely vytvořené mýma vlastníma rukama, nebo alespoň navržené a zpracované za pomoci zkušenějších lidí. Jako tyhle šaty, můj nápad, zpracování za pomoci Aladiel McFrenny, známá Zackyho, což je přítel mé nejlepší kamarádky, tak jako my mají dnes dva roky výročí, Zacky je taky kytarista u Avenged Sevenfold a tak jako já se Synem, i oni se dali dohromady po jejich koncertě v mém rodném státu České republice.
Holčině se oba ochotně podepíšem i s věnováním a pak zase osiříme.
„Cos chtěl říct, než přišla ta holka?“ nadhodím.
„No...skoro už ani nevim“ usměje se Syn a těká očima ze strany na stranu. Chce mi něco říct, ale přitom nechce.
Po dalších pár minutách nezávazné konverzace nám donesou jídlo, mlčky spořádáme večeři a pak se se Synem přesuneme k sobě a díváme se na světla ve městě.
„Nevím jestli na to není moc brzo...“ promluví Syn do ticha a odmlčí se.
„Na co?“ zeptám se. Nesnáším když někdo něco nakousne a nedokončí myšlenku.
„Víš...já jsem...přemýšlel. O nás dvou...a došel jsem k závěru, že už nikdy nechci žádnou jinou a tak...mě napadlo, že bychom mohli trochu pokročit v našem vztahu...“ Na chvíli se mi zastaví tep, jako další krok si představuju svatbu, děti a další takovýhle věci, ale to né, na to jsem sakra ještě moc mladá. Je mi čerstvích jednadvacet let. Jo Synyster oslavil v červenci už třicátiny, ale shodli jsme se, že děti budou až za čtyři roky. Moje mlčení si Syn vysvětlí jako pokyn pro to, aby pokračoval „tak mě napadlo...jestli by ses...“ Náhle se zvedne, klekne si přede mně na koleno a z kapsy vytáhne černou sametovou krabičku. Bože ne, ne, ne. Já se nechci vdávat nikdy, natož v jednadvaceti letech. Bože...“...nechtěla zasnoubit.“ Vydechne a sklopí hlavu. Moc dobře ví co si o svatbách myslim a taky se do toho nechce hrnout, tak co ho to sakra popadlo?
„Hm...díky, ne.“ Vypálím odpověď bez přemýšlení. Syn zvedne hlavu a v jeho očích vidím bolest, smutek a taky slzy.
„Ne? No...to je trochu jiná odpověď než jsem čekal...ale...no. Ehm...promiň, jsem trošku vedle. Vadilo by ti kdybych si odskočil?“ Jen kývnu a nechám ho odejít. Synyster se vrátí za neuvěřitelných patnáct minut, s linkama rozteklejma a zarudlejma očima. Neptám se ho na nic. Je mi jasný, že brečel. Ale...přece nemá důvod, ví, že se nechci vdávat.
„Promiň lásko. Miluju tě, ale tohle je na mě trochu rychlý.“ Pokrčím rameny a zvedám se. Obejmu Syna kolem pasu, ale on můj stisk neopětuje. Pokusím se ho políbit, ale nastaví mi pouze tvář.
„Chceš jít na pokoj zlato?“ Nabídnu mu. Kývne, takže se sebereme, večeři necháme připsat na náš celkovej účet, kterej už teď čítá něco kolem čtyř set dolarů a to jsme tu teprve dva dny, a jedeme do našeho pokoje v pátém patře.
„Nechci abys byl na mě naštvanej. Miluju tě, to víš, ale jen...je to na mě moc rychlí. Slibuju, že o tom budu přemýšlet, ale víš, že se nechci vdávat.“ Promluvím, když si Syn sedne do křesla, pokrčí nohy a obejme si je rukama. Když řeknu tohle, vzhlédne a zvedne se.
„Já jsem po tobě nechtěl abys mi odpověděla hned, ani já se nechci ženit, zatím. Jen...nečekal jsem odpověď, ne, díky. A víš. Já jsem neřekl, že tě žádám o ruku vyloženě, jen jestli by ses nechtěla zasnoubit. Není to nic extrémně závaznýho, ale přecejenom je to něco víc než jen chození. Můžem být zasnoubeni klidně několik let. Jen prostě...chci mít aspoň trochu jistotu, že mi neutečeš za jinym. Přecejenom je mi třicet a mám za sebou jeden vážnej vztah a ve druhym se právě nacházim. Nemám děti, nemám manželku, jediný co mám je moje kariéra a přítelkyně, která se na mě může kdykoli vykašlat kvůli někomu jinýmu, kdo na ní bude mít víc času. Víš sama jak bylo pro mě a Zackyho těžký si vyhádat tenhle týden volna. Uprostřed turné. Jen mě nebaví říkat „moje přítelkyně“, „moje snoubenka“ je hezčí.“ Krčí Syn rameny a já se musím usmát.
„Já vim ty můj mazlíku. Omlouvám se za tu odpověď. Vůbec jsem nad ním nezauvažovala, vyděsils mě. Takže všechno v pohodě? Tvojí nabídku si nechám projít hlavou, nosit na ruce dalších pár gramů železa a říkat „můj snoubenec“ nebo nechat svoje prsty volný a říkat „ten chlápek se kterym spim.““ Usměju se a jdu k Synovi. Obejmu ho a tentokrát odpoví naprosto stejně.
„Tak a teď si pojď rozbalit svůj dárek ke druhému výročí našeho vztahu.“ Zazubím se na něj a nechám ho aby mi sundal šaty a mohl se kochat mým krásným erotickým prádýlkem, kterého mě po chvilce zbaví a užijeme si krásný výroční sex.

Happy Halloween everyone:). Dnes je 31.října 2011, Halloween a právě dneska je obrovská Halloweenská párty, tak jako každý rok. Akorát vloni jsem jí nějak nestihla kvůli škole, ale letos si to užijem. Já a Syn jdeme za Jacka Skellingtona a Sally z filmu Nightmare Before Christmas. Syn si koupil Jackovský oblek přes internet – úzké proužkované kalhoty a sako, bílou košili a takovou prapodivnou mašli svázanou netopýrem. Obličej si napatlal na bílo, kolem očí si udělal obrovské černé ovály, nebo jak to nazvat, prostě Jackovy oči a pusu si obtáhl černou rtěnkou a protáhl do úsměvu, který má Jack. Já jsem pojala Sally trochu jinak. Na netu je sice několik obchodů s jejím oblečením, objednala jsem si to, ale jen kvůli šatům, abych si je nemusela šít a kvůli červené paruce. Jinak, jelikož Sally je modrá a sešitá, jsem si koupila modré silnější silonky a nakreslila na ně švy. Mám je na nohách, na rukách a i na krku, tam to šlo dát dost blbě, ale nakonec se povedlo. Obličej mám namalovaný bílým make-upem a poprášený tlustou vrstvou modrých stínů. Snad z toho nebudu mít vyrážku. Nalíčený oči a pusu jako Sally. Boty mám kotníčkový na podpatku, no, když se Synem stojíme večer vedle sebe a fotíme se, musím uznat, že je to úžasný a moc nám to sluší. Nedávno jsem zrenovovala Synovi fotky. Prakticky celou dobu co s ním žiju měl po bytě fotky sebe s klukama, nebo sebe s Michelle, nijak mi to nervy nedrásalo, až asi pěd měsícem jsem seděla na gauči, koukala na telku a zrak mi padl na fotku, kde se Michelle se Synem líbá. Nedávno jsem s ní měla takový menší problémek, takže mě to naštvalo a se Synovým dovolením jsem prostě nechala udělat naše fotky a vyměnila je za ně. Teď to vypadá mnohem líp a některá z této série tam taky půjde.
„Tak jdeme Sally.“ Usměje se Syn a snaží se nahodit Jackův francouzský přízvuk, nebo jaký přízvuk to vůbec má. Jen se usměju svými bezkrvými rty, chytnu ho za ruku a jdeme do výtahu a taxíkem do haly. Když vejdeme okamžitě si všimneme Zackyho a Mary. Zacky má na sobě červený plášť a cilindr, když se na nás otočí okamžitě v něm poznáme Drákulu. Má upírský zuby(asi půjčený od Matta), bílou pleť, fialový kruhy pod očima a z koutku úst mu jakoby odtéká pramínek krve. Mary vedle něj vypadá jako splozenec satana z Baroka. Má na sobě nádherný černý šaty s korzetem, nadýchanou sukní s černou krajkou dole a několika spodničkami. Vlasy má zkroucené do absolutních maličkých prstýnků (čemuž se divím, svoje od přírody vlnitější vlasy nesnáší) a vyčesané nahoru. Má tak jako Zacky bílou tvář, černé oči s fialovými kruhy, upírský zuby a rudé rty. Potkat je takhle v noci, tak se buď zakousnu do stromu a dělám suchou větev, nebo se k nim rozběhnu s křikem „proměňte mě, prosím“. No...co se týče mě, tak spíš věřím té druhé možnosti. Být upírkou je můj celoživotní sen.
Přivítáme se s upírskými milenci a jdeme společně na panáka. Mary sice prostestuje, že se jí smyje rtěnka, ale Syn jí ubezpečí, že nebude sama. Že celej Halloween je o tom se vožrat na sračky v kostýmech. Zatímco krafeme u baru, najdou si nás The Rev s Leanou namaskováni jako Sweeney Todd a Mrs. Lovett. Taky nás to se Synem napadlo, oba ten film milujeme a milujeme i Johnnyho Deppa, ale Syn byl za Sweeneyho už před pár lety a prý se nerad opakuje, takže jsme nakonec zvolili tuhle alternativu. Lee to v černých dlouhých šatech nehorázně sluší a taky jí to řeknu. Ona mi pochválí mojí kreativitu co se týče těch silonek a dá si se mnou okamžitě panáka. No..jak jinak. Nakonec se přivítáme se všema, na střídačku paříme a popíjíme, kecáme s přátelema a dohadujeme se o blbostech. Třeba Mattovi se snažím vysvětlit proč je podle mě kravina říkat svýmu dítěti JR a on to ne a ne pochopit. Nakonec ho chytnu za jeho mickeymousí uši (jsou s Val za Mickeyho a Minnie) a oznámím mu, že to vzdávám, ať si jí říká třeba Motherfucking Asshole, ale, že ho Joanne bude jednoho dne nenávidět.
Zábava v pravém slovasmyslu, kdy nikdo nesedí, tedy kromě těch co chtějí a povídají si nebo pijí, je asi do půl třetí do rána. Pak začnou někteří pomalu odpadávat a nakonec zůstane na parketu jen naše šestka – já, Syn, Zacky, Mary, Jimmy a Leana. Momentálně paříme na Song 2 od Blur. Někteří už šli domů, někteří prostě jen sedí a pijou pivko, případně si ještě povídají a někteří (Johnny) leží na sedačce a netuší která bije. Lacey je totiž v nemocnici, hnula si s krkem, takže je tu Johnny sám.
Kolem půl páté (fakt jsme vydrželi pařit ještě dvě hodiny, ale s poměrně častýma pauzama) se mi už klíží oči, stejně tak Synovi, kterej spíš vypadá, že spí za tance, takže si callnem taxíka a jedeme domů. Kde se sotva dovleču do koupelny, abych si smyla šminky a převlíkla se do pyžama. Syn se tím ani neobtěžuje, takže si vezmu odličovač, otočím ho na záda a aniž by o tom věděl mu odlíčím obličej. Sundám mu kalhoty, sako i košili, všechno hodím na zem, lehnu si k němu a s Hannibalem (mým psem) u hlavy a rukou kolem Synova pasu během pár minut spím.

Marry Christmas everyone:). Dneska máme Vánoce, trávíme je u Synovejch rodičů, pár kiláků od místa, kde bydlí on sám. Je tu i moje máma. Vloni byla u babičky, ale letos jsem jí pozvala do Ameriky, sice to asi nebude až tak jednoduchý, protože pořád neumí ani slovo anglicky a Syn se česky přestal učit, když jsem se k němu přestěhovala, takže zvládne leda tak Ahoj, jak se máš, a pár frází.
„Dobré ráno miláčku.“ Usměje se na mě Syn ráno, když se protáhnu a otočím na bok, takže se dívám přímo na něj.
„Ahoj lásko.“ Usměju se a přitulím se k němu.
„Jak ses vyspala?“
„Nádherně, když jsi byl vedle mě. Poslední dva roky se mi spí krásně.“
„Mě taky. Je deset pryč, vstávme?“
„Hm...né, napřed tě znásilním.“ Zavrtím hlavou a přesunu se na Synystera abych mohla svou výhružku splnit.
Když se nakonec v jedenáct vyhrabeme z postele a dáme si sprchu, jdeme do obýváku, kde už sedí na židli moje a Synova máma Suzy. Obě pijou kafe a povídají si, teda povídají...snaží se domluvit rukama nohama. Máma mě překvapí, když si všimnu, že jakž takž komunikuje anglicky. Nějaký slovíčka evidentně ještě umí a zbytek řeší rukama, nohama a obrázkama na papíře.
„Ahoj mami.“ Pozdravím mámu česky a dám jí pusu na tvář, totéž zopakuji se Suzy akorát anglicky. Syn udělá to samý a jdeme si dát něco na snídani. Po snídani nás mamka se Suz vyženou, protože jdou dělat krocana na večer a prej bysme jim jen překáželi. Rozhodli jsme se udělat si česko-anglický vánoce. Tudíž bude krocan, k tomu bramborový salát a jak práskací balíčky, tak naše cukroví. Večer si povíme nějaké pověsti a koukneme se na české pohádky, které mám na DVD s anglickými titulky. Dárky si rozbalíme zítra ráno a bude to:).
„Tak co budem dělat?“ Ptá se Syn, když jsme zpátky u něj v pokoji, pokrčím rameny a přemýšlím.
„Pustíme si nějakou romantiku.“ Navrhnu ze srandy, ale Syn se toho chytne. Kleknu si před jeho skříň s DVD a začnu se v nich přehrabovat. S některými udělám krátký proces, některá dám stranou. Nakonec zůstanou na výběr Sedmý hřích a Střihoruký Edward. Sedmý hřích jsem viděla už tisickrát, Edwarda sice ještě víckrát, ale nakonec se přecejen rozhodnu se pro Johnnyho Deppa. Syn se usměje a skočí do postele.
Já strčím DVD do přehrávače a usalaším se vedle něj, hlavu si položím na jeho hrudník a obejmu ho. V některých chvílích filmu se smějeme, v některých skoro ani nedýcháme. Oba jsme ten film viděli už hodněkrát, ale pořád nás uchvacuje. Já to jako obvykle nevydržím a na konci brečím jak malý dítě. Syn mě hladí po vlasech a utěšuje mě.
„Lásko, v pohodě, já u toho brečím vždycky.“ Usměju se a sednu si, protože právě teď jsem se rozhodla mu odpovědět na jeho otázku, kterou mi položil před více než měsícem.
„Platí ještě ta nabídka?“ Ptám se ho a zírám na něj. Proč jsem si to neuvědomila dřív?
„Která?“ Kouká nechápavě.
„Myslím to co jsi mi nabídl na naše výročí.“
„Zásnuby?“
„Jo.“
„Jasně, že pořád platí.“
„Rozhodla jsem se.“
„Vážně?“ Syn posmutní, nechápu proč.
„Jo, a odpověď zní ne, nechci se s tebou zasnoubit, chci si tě vzít.“ Vyrazím ze sebe na jeden nádech. Rozhodnout se bylo lehčí, než mu to říct do očí. Synovi se v první chvíli stáhl obličej smutkem a bolestí, ale když mu řeknu, že si ho chci vzít má v očích tak šťastný výraz, jaký jsem ještě neviděla.
„Vážně?“ Ujišťuje se.
„Vážně. Tak, kde je prstýnek? Teď nevím jestli tě mám o ruku pořádat já, protože tys mi nabídl jen zasnoubení, já ti nabízím svatbu, nebo ho mám nosit já.“ Přemýšlím nahlas. Syn se zazubí, zvedne se na lokti, chytí mě kolem pasu a stáhne na sebe, druhou rukou si podá svojí tašku, na chvíli mě pustí a přehrabuje se v ní. Po pár vteřinách vyndá černou krabičku, zvedne se a klekne si přede mně.
„Takže Veroniko Vrzalová, vezmeš si mě?“
„Ano Briane Hanere. Vezmu si tě a moc ráda.“ Usměju se na něj a nechám ho aby vyzkoušel na který prst mi prstýnek půjde. Kupoval ho podle mého prstýnku, ale nevěděl na jaký prst je, nakonec ho usídlí na mém prostředníčku, takže si ho nechám natáhnout a pak ho zkoumám. Je to jednoduchý stříbrný kroužek, trochu širší než jsou obvyklé dámské prstýnky a v něm jsou vyryté klínovým písmem nějaké znaky. Syn si všimne na co koukám a usměje se.
„To jsou naše iniciály. Chtěl jsem pro tebe něco originálního a tak jsem se trošku popídil po klínovém písmu, protože vím, že se ti líbí a nechal tam udělat tohle.“ Usměje se skromně a já mu skočím kolem krku.
„Děkuju lásko, mockrát děkuju, seš moje všechno.“ Usměju se, strhnu ho na postel a začnu ho vášnivě líbat.
S mazlením skončíme až navečer, když k nám do pokoje přijde Synova mamka abychom se ustrojili, že půjdeme večeřet. Syn si oblíkne svoje oblíbené černé manžestráky a bílou košili, já na sebe spustím jednoduché sametové šaty v japonském stylu. Takové to šikmé zavírání a je až ke krku. Nejsou dlouhé, jen ke kolenům, takže vypadají fakt krásně. Na nohy si obuju páskové boty bez podpatků, pouze na středně vysokém klínku a Syn si nazuje Conversky. Dojdeme ruku v ruce ke stolu a usadíme se na svá místa. V čele sedí Brian starší a Suzy, po jejich pravici sedí Syn, vedle něj já, naproti nám Kenna a Brent a v čele naproti Hanerovým sedí moje máma. Už, už se chystáme zasednout, když mě Syn chytí za zápěstí a odtáhne mojí ruku od opěradla židle.
„Měli bychom jim to říct hned.“ Pošeptá mi a já kývnu, narovnáme se a pět párů očí spočine na nás.
„Ehm, takže, chtěli bychom vám něco oznámit. Před víc než měsícem jsem Wiky požádal o ruku, dnes jsem dostal odpověď, takže vám chceme oznámit, že se budeme brát.“ Usměje se a Kenně vypadne vidlička, kterou už držela, z ruky.
„Páni, to je skvělý brácho.“ Zavýskne Kenna a letí Syna obejmout. I moji budoucí parents-in-law nám jdou přát a já si až teď uvědomím, že moje máma asi nic z toho nepochopila. Soudě podle jejího výrazu nemá páru o co jde.
„Mami, budu se vdávat.“ Usměju se na ní a i ona nám jde blahopřát. Samozřejmě musím ukázat prstýnek a vysvětlit proč nemám s diamantem a co znamenají ty „podivné čáry s šipkama“.
Když se všichni uklidní ze šoku, že se budeme brát, zasedneme ke štědrovečerní tabuli a pustíme se do jídla. Já sním pláteček krocaního masa. Suzy samozřejmě ví, že nejím maso, ale stejně jako vloni do sebe ten plátek nacpu, lepší než vepřové.
Když dojíme, natrháme bouchací bonbony, nabereme si cukroví a jdeme k televizi, kde zkoukneme Popelku, Princeznu se zlatou hvězdou a Byl jednou jeden král. Všem se to moc líbí, akorát Kenna nadává, že jí nebaví číst titulky já jí odpovím, že aspoň ví jak jsou češi v nevýhodě, co se týče cizích filmů. My je musíme číst téměř u všeho, na to mi zaargumentuje, že mluvím anglicky perfektně a já na to nemůžu odpovědět jinak než, že tomu vždycky tak nebylo.
Něco málo po půlnoci se se Synem odebereme na naše lože. Po sprše se sejdeme v ložnici, zachumláme se do peřiny a přitulíme se k sobě.
„Tak dobrou noc snoubenko.“ Ozve se jemně do ticha a já cítím pohlazení po vlasech.
„Dobrou noc snoubenče.“ Usměju se spíš jen pro sebe a přitáhnu se k němu blíž. Myslím, že už ani nemůžu být šťastnější.

THE END