Slib

Anotace: Co se skrývá za žalem, který nelze vysvětlit a touhou, která nelze naplnit? Kdysi, kdesi...

Narodila se za bouřlivé noci a její život byl stejně neklidný. Ve svém dětství byla nejprve šťastná, neboť nevěděla, co jí život předurčil. Později však začala pociťovat zvláštní vnitřní tlak, jež ji často doháněl až k šílenství. Pociťovala v sobě velké tajemství, které ji trápilo za bezesných nocí, když druzí, slastně a nevědě nic o lidském trápení se oddávali svému spánku. Jí neznámá touha ji začala pohlcovat a ona se s každým uplynulým snem vzdalovala svému okolí. Lidé, jež milovala se jí stranili a ona se stávala osamělou nešťastnou duší, toužící žít životem prostých lidí, neznalých těch příšerných muk duše. O co více se však snažila rozumět své vnitřní touze, tím víc byla neklidná. Stala se nočním stínem, můrou, která ji trápila a které zcela propadla její zmučená mysl.. Každou noc chodila spát se zžíravým strachem, z toho co přijde a probouzela se zpocená a rozechvělá, ale když se pokoušela vybavit si svůj noční přízrak, nepamatovala si vůbec nic. Jediné, co si nevysvětlitelným způsobem spojovala s nocí, byly rozbouřené výkřiky lidí. Slyšela je křičet tak hlasitě a nesnesitelně blízko... A ačkoliv jim nerozuměla jediné slovo, cítila z nich hrůzu nahánějící nenávist a opovržení, které se pomalu stávaly jejím denodenním prokletím.
A tak z kdysi šťastné dívky se stala jen zubožená bytost, marně hledající lék na své trápení. Ptala se sama sebe, ve snaze odhalit své nitro, ale nedokázala už rozumně uvažovat a proto začala číst. Knihy se stávali jejími přáteli a ona pomalu nacházela alespoň částečné uspokojení v tom, že utíkala od své vlastní reality. Jednoho dne však četla příběh, při kterém se jí málem zastavil dech.
Když jej četla, věděla, co bude následovat a krajina, jež zde byla tak velkolepě popsána jí připadala už od věčnosti známá. Všechno jako by už jednou zažila...
Příběh vyprávěl o dívce, jež v drsné středověké společnosti našla člověka, pro kterého by položila svůj život. Ona pocházela ze vznešeného rodu, stejně jako ten, kterého milovala. On však byl jejím zapřísáhlým nepřítelem. Jejich rody se od nepaměti nenáviděli, třebaže již nikdo nevěděl proč. Jejich láska a touha mladých, jež mají víru změnit svět, byla však natolik silná, že jim nic nezabránilo stýkat se potají a oddaně se milovat.Jaké štěstí si oba vzájemně dávali a v jejich romantických představách dvou zamilovaných lidí se jim zdálo možné, aby ukončili nenávist svých zatrpklých rodů. Čas se pro opojené milence zastavil a vše se zdálo být jako krásná romance, o nichž dnes slýcháme už jen v legendách. Z lásky však vzniká jen další láska a tak byla za krátko mladá dívka těhotná. Když se to dozvěděli nenávistí zaslepení rodiče, nelítostně svou dceru poslali na smrt i s nechtěným bastardem, jehož nosila ve svém lůně.
Ti dva, kteří jediní se mohli stát spásou a nadějí na nový lepší život, který by nenesl břímě starých sporů stali se navždy odloučenými. A pak už jim nikdo nemohl vzít víc. Mladíka, který se divoce zmítal a prudce jako smyslů zbavený vykřikoval hrůzná slova , uvěznili do temné chladné kobky, aby tam dožil svůj nečistý život.
Ona byla upálena na hranici za bouřlivé neutišené noci, snad jako zoufalý protest přírody nad ohavným zločinem. Shořela za mučivé bolesti s jeho jménem na rtech... Předtím, než však opustila tento svět, slíbili si navzájem, že jeden druhého si v příštím životě najdou. Poslední na co myslela, byl její slib, jež si opakovala snad stokrát, ve snaze vrýt si ho do paměti, až do tajemných hlubin svojí duše...