Láska

Anotace: aneb pohlavní pud.

--



Pohnula se, mrkla, naklonila se mi – nyní je vhodná chvíle pro vstup, připravuji se k operaci – držím její koleno, jemná ňadra, ty větve. Nějaký rozvitý přívlastek! Modře krásné oči – jiné dívky, stejných plotýnek svíraných prsty. Toť scéna ve škole, ale jsou i jiné, nebo stejné jinde, nebo jinde i jiné – s jinými jinak, nalezneme pro to inspiraci a pak to budeme provádět – to budeme dělat a tím se zabývat, na ono to je třeba položit nevyjádřitelný, tedy žádný, neboť neurčitý důraz, neurčitý, neboli nicotný, neboli neurčující – neboli mávám rukou, je to v mlze, je to ve mně, ty na to taky máš, nic s tím nelze provést. Je hezká, dejte ji na jeviště, postavte ji tam, patří tam, chceme ji tam mít a dívat se na ni, sledujme oči, obličej, tógu, prsa ztracená v tóze, mne prsa nezajímají, ale měla by, dle mých vlastních slov, dle? Hovno podle cesty, léto, koupání, cyklistika, cedule s názvem tvé vesnice v noci za světel očí vyplašené srny. Nikterak se ale nemusím stydět za svou minulost, za svůj původ a svůj úvod, neboť začínám myslet a to vždy znovu, teď opět již vyslovuji nové věci, jež mě napadly, žádnou předchozí myšlenku totiž nerozvíjím, tvořím pro boží rozradostnění – aby měl on něco nového, aby ona měla někoho, kdo jí obětuje sebe alespoň slovem, „stále to zkouší“, „má rád“, „udělal by vše, aby“ – o efektu nevím nic, neumím se vcítit do druhých, nepoznám Boha (který to je), mluvím sám pro sebe, znovu si shrnuji osnovu – body sebe-tebe, stojím před tebou s pyjem ztopořeným a NEVÍM, co říci – měl bych teď říct, že k tobě cítím náklonnost nesmírnou, anebo rozpomenout se na ten dnešní koncert? Cíle zapomenuty, ztraceny, v tomto ohledu je jsoucno pomíjivé – osm tisíc nadějí, pěkně vyrovnáno, v řadě – však poskytuje obraz šťastné v ní (uvnitř ní) budoucnosti – jen trochu se přiblížit, a jsem tam, pak už žádné co pak, co teď, co, ale láska a polibky a růžové její líce, věčnost.


touha, svou marností násobena
udržuje při životě podivného syna

jak na ni myslím, dobře mi je
tak jako v dětství, bez mráčku má duše
bez bolesti mé tělo, já čistou bytostí jsem
ačkoliv objekt své touhy získati nespěji


Motto: „Krásné krásno daleko v tobě se nacházející!“

Musíme se zamysleti nad tím, co je to kniha. Je-li to papír k masturbaci určený, bude zašpiněna.
Jest špinava již ideou
svého čtenáře,
čtenáři pokrytče, můj bližní, můj bratře!
Hypocrite lecteur! Mon semblable! Mon frére!

Naše fantazie – že ano!

Vzepřu se existenčnímu útlaku, jenž způsobuje starosti mé duše, mého vědomí, jenž naplňuje – jenž jest mým vědomím, leč filozofie je něco okrajového, okrajová záležitost. Nepředstírej smrt, princezničko, víš jako já, že jsme živi pro tuto věčnost a neumíme to správně vyjádřit, neboť nejsme filozofové, nenaučili jsme se ještě být přesně jako oni, k Nietzschemu nám chybí kníry, k Schopenhauerovi rozhodně vlasy, k Sartrovi šilhavé oko a zlověstná postava – ten dopadl, podobu Platónovu příliš neznáme, prohlašuji to, co vím, za vědění univerzální a potom za celý svět, svět je jen to, co z něj já poznávám, což je to, co o něm říkám, což je toto, což je tamto – tam daleko na tvé kuži rukou milostné znamení rozpoznané analytickým mozkem, intelektem oplývajícím – inteligence umožňuje lidem spojovat neboli, vznešeně řečeno, nacházet souvislosti, spojí se žena s mužem, jak se tomu říká, pohlavní styk, ano, a také podobnost, vidět podobnost, to je také projevem inteligence – když už máme tolik projevů inteligence, nemůžeme pochybovat, že inteligenci máme nebo druzí ji mají, můžeme hodnotit a reflektovat jednotlivé případy jejího výskytu, případy výskytu projevů – nu, kde najdeme hodně inteligence, tam je živo, tam jsou lidé, tam je vůle, ta tam je ta vůle, kterou jsem kdysi měl, odměníme je, ty, u nichž bude nejčastější, vystavíme je na odiv, do popředí, na jeviště, aby se mohli jevit ještě svobodněji, veřejněji, s větším ohlasem, každá holka pak začne nosit stejné boty, s podpatkem, stejně si nalíčí oči a bude mít stejné rty, ve všem všudy budou stejné, všechny, jako ta, co stála na pódiu, na molu, na papíře, tady, tam, někde, jinde, příslovečné určení místa. Kde? Úvaha o tom, že sex neexistuje. Zdá se vám to směšné, zvlášť některým z vás, nesmyslné, nevhodné, dokonce nesprávné, nemístné, je to jako říkat „člověk nemá nohu“ nebo „pesar není slovo“, ale já začnu jednoduše, sex neexistuje, neboť nelze dokázat opak, tedy že sex existuje, neboť pro to žádné důkazy nemám -> nejsou. Porno nic nedokazuje, protože to není bezprostřední zážitek, může to být fikce, když vidíme v nějakém sci-fi město v oblacích apokalyptického vakua, také to neznamená, že něco takového je i ve skutečnosti, je to všechno jen sen. Na řeči o tom, jak kdo s kým spal, se také nedám nachytat, a konečně argumenty typu „sexem se lidé počínají, soulož, spermie, vejcovody břicho, porod, dítě, hrob,“ zametám rovnou pod stůl, obecně platí, že čím starší informace – a tyto jsou velmi staré, dala mi je má matka kdysi ve tmě pokoje (chambre), když jsem ještě neuměl psát – tím méně jsou závažné a pro pravdu hodnotné – mnohem více věřím verzi, že se lidé vůbec nerodí a že stále existují tak, jak jsou, bez jakýchkoliv změn času, to jsem se dozvěděl poměrně nedávno, „nedávno“ nepatří do kategorie času, ale místa, „nedávno“ znamená tu v knize, v Beckettovi, možná jinde, ale Beckettovi to bylo zvlášť nápadné, až ostentativně nápadné. Říkám: sex neexistuje, a jediné, jak mě můžete přesvědčit o opaku, jakože je to vaše povinnost, mi odpovídat, je umožnit mi mít sex s dívkou, kterou miluji, nejlépe neprodleně, tedy v mém pokoji, ale klidně až za chvíli, tedy v jejím, teď vám popíši, jak si to představuji, je to sladké a básní se o tom jedna radost – hlavně nesouložte vy, to by mne nepřesvědčilo, ani slyšet vaše vzdechy, ani vidět vás by mi nebylo důkazem – užívám tu opět čas, futurum, navíc podmiňovací způsob, jsem v kondici, myslel jsem tím – není to, pro jiného, mne, také ne, v Praze taky ne. Tak tedy tu penetraci sladkým květem – s náležitými psychologickým formalitami – jsem tím posedlý, musí to tak být, es muss sein – vniknu do ní, maje ji na posteli vypreparovanou, budu ji držet a pohybovat boky, ona vcelku celkem nehybná, nesnáším, když mi ostatní – tj. já – neumožní popisovat věci, které chci, jak chci, snažím se býti stoprocentní impotentní prase, oni mi v tom zabraňují, chtějí, abych jim pomáhal množit plémě, co je to plémě, jsem tím neuvěřitelně sužovaný, touto totalitou, ale nebudu mlčet – vypovídám, penetruji, mám ho tam – lehko a těžko o tom psát, lehko a těžko – psát ohledně těch psychologických náležitostí, je mi jedno, co bude ona dělat, předpokládám pasivitu, je mi jedno, co bude cítit, předpokládám a konstruuji své vlastní pocity, mlčky předpokládám vyrovnání, sloučení, syntézu našich bytostí a citů, bude tedy cítit, co já, budeme tedy cítit, co ona a budeme cítit – smrdět, ona bude prdět – a tím bude mi existence sexu dostatečně prokázána, takže o něm již nikdy nebudu pochybovat. Kniha se dobře prodává, výnosy mi umožňují sex s dívkou, kterou miluji, můj to dávný sen. Čtenáři kontemplují, jsouce spokojeni, já jsa spokojen, souložím dívkou, kterou miluji, jsa jí celý posedlý, co dívka s tím, nestará se o to, že je někdo posedlý, když chce, tak chce, dá mu, dá mu se, není posedlá, ale může dát, takřka posloužit, není to pro ni nic zásadního, je-li, nebo není-li v ní někdo v nějaké míře, v posteli stejně leží často, může být zdvihnuta, chycena – rozumíte? Toť můj ideál. Pyj velké erekce v děloze, první varianta, čurák v kundě, druhá varianta, penis ve vagině uzavřený, třetí varianta, dívka pro mé zvrácené touhy na posteli položená, znásilněná, varianta čtvrtá – čistý rukopis. Modernistické porno. Hlavně pěstovat fantazii, pohlavně. Teď nějaké verše:

o boha ani o lidi se nestarám
jen na sex strašlivou chuť mám
pořád si představuji, jak ***** *****
zarývám prsty do jejího svetru
(vynechány dva trocheje,
možná něco jiného,
metrické schéma nechť zkoumá

v pohlavní podstatu – jež jediná smysl má
toužím se vzdáliti – z domova nejspíš ne,
leč zažít vše dobré a špatné, podstatné,
dlím tu, zakázat ženskou psychiku,
nechat jen fyziku, to bych chtěl, to bych si přál,
ačkoliv vím, že přání toto je mou slabostí
a slabost že jest vyvráceným stromem