Lásko prosím zustan se mnou

Anotace: Nevím jak to popsat budu to psát jen tak z hlavy uvidíme co z toho bude :)

Pomalu jsem otočil hlavu směrem k Rachel a opatrně ji přikryl holá ramena její oblíbenou dekou od babičky.Když byla malá nesnášela peřiny.Dokázala byt celou noc zavrtaná do téhle deky,nikdy by ji nevyměnila,byl to poslední dárek od babičky než zemřela.Rachel se lehce zavrtěla a přitulila se ke mě blíž,ruku mi položila na hrud a koutky ust se jemně povytáhli nahoru.
Stále vypadala krásně i když na tom nebyla nejlépe,pod očima byli jasně znát temné kruhy a líce postrádali ten krásný ruměnec.Když byla zdravá byla nádherná.Cítil jsem bolest při pomyšlení na to že už nic nebude jako dřív,tohle je náš poslední den.Den který muže tolik znamenat,tolik věcí muže změnit a přesto některé věci už nevrátím zpět.Toužil jsem jen po tom aby tohle ráno už neskončilo a já cítil její vlasy,které mě lochtali na holé hrudi a byl donekonečna oslepován východem slunce.
´´Dobré ráno lásko.´´Zabroukala Rachel svým kočičím hláskem a špičkami ledových prstu mě pohladila po tváři.
Nedokázal jsem ani vyloudit usměv,jen jsem ji vtiskl polibek na tvář a dál zamyšleně sledoval obzor zalitý slunečními paprsky.
Rachel po mě hodila znepokojený pohled,navzdvedla se nad lokty a vážně se mi zadívala do očí.
´´Coline já vím že je to těžké i pro tebe,ty víš že já budu bojovat...budu bojovat abych mohla žít´´Zase mluvila tím smrtelně vážným tonem.Ráda ho používala při hádkách,kdybych si byl jistý že tohle není den kdy ji vidím naposledy,možná by mě to rozesmálo.
´´Já tě miluju,ty jsi mě požádal o ruku a já souhlasila muj život je tvuj život a i když to nezvládnu ..´´Na tvář ji stekli dvě slzy ale statečně pokračovala,nikdy neměla ráda slabost,ale tohle byla situace kdy člověk nedokázal být tvrdý.Vstříc boji o svuj život ztrácela svou odvahu,své sny jediné co ji zbylo byla víra.
´´I když to vzdám chci aby jsi ty to nikdy nevzdal,jestli budu já tak zbaběla tak ty to nikdy neudělej a vždycky bojuj o všechno co za to bude stát.´´Díval sem se do jejich očí,měla tak odhodlaný výraz,bylo v něm tolik víry,víry ve mě samotného.Vždycky jsem ji plnil vše co si přála ale ted jsem si tím nebyl jistý.
Jestli odejde z mého života pak už nikdy nebude nic jako dřív a všechny boje budou malicherné a bezvýznamné oproti tomu který mě čeká.Boj o její život,boj doktoru se smrtelnou chorobou.
´´Slibuju.´´Zašeptal jsem a vtiskl ji polibek do vlasu.