Smutná to láska ..

Anotace: //Ublížíme ikdyž nechceme, ale nemůžeme se divit, že nám to ostatní zazlívají// Prosím o koment .. třeba co dělám špatně .. ráda bych to věděla a pro příště se poučila .. protože psaní povídek mně baví .. Předem děkuji :-))

Stála tam a dívala se jak kolem ní plyne svět. Nevnímala ho, bylo to, jako kdyby to všechno šlo mimo ní, a ono šlo. Viděla jen jakési rozmazané obrysy něčeho, co asi měli být normální lidé. Ale oni jí normální nepřipadali, oni jí připadali jako lidé, kteří si všímají jen sami sebe. Ale jí si nikdo nevšimne .. Proč??Byla tak neviditelná? nebo proč?Co komu udělala? Dá se této rase vůbec říkat lidé? Když si ani nevšimnou uslzené smutné dívky stojící uprostřed parku? Ptá se proč, jí nikdo nepomůže? Ale v tomto ohledu jí nepomůže nic .. Snad jen .. Vysvobození? Pryč od tohoto monotoního nevšímavého světa? Nebo je tu ještě nějaká možnost? Asi ne .. Připadala si tu už zbytečně. Nikdo ji nechtěl, nikdo ji neměl rád, nikdo ji nemiloval. Neměla pro koho žít. A teď tu stojí, slzy jí stékají po nalíčené, hebké tváří. Přes slzy bolesti a smutku nic nevidí. Jde parkem.. Pořád dál a dál. Nevšímá si okolo jdoucích, stejně tak jak oni si nevšímají jí. Jde dál až narazí na NĚHO !! Ten který jí totálně zničil život, teď k ní stojí tváří v tvář. Jakmile ji zahlídl, ztuhl. Věděl moc dobře jak strašně jí ublížil. Ale jinak to nešlo. Ona ho milovala, strašně moc a on to věděl, ale on ji měl prostě jenom rád. A našel si jinou, kterou miloval. Ona je viděla, a nenechala si to vysvětlit bylo jí to jasné. Ale proč se to stalo jí?? Vždyť ona ho tolik milovala a on ji teď tolik ranil!! Nechtěla ho vidět, a už vůbec ne se s ním bavit. Šla dál a nevšímala si ho. Ale on jí to chtěl vysvětlit. Ale když viděl jak moc spěchá, tak ji nechal být, už se chtěl otočit, když v tom se ozvala hromová rána.. Ona v rozčilení utíkala a nevšimla si jedoucího auta. To ji srazilo a odhodilo o několik metrů dál. Cítila prudkou bolest v hlavě. ALe to bylo NIC proti tomu to cítila uvnitř!! Její duše byla jako rozervaná na kusy. Za toto osvobození byla vděčná. Teď cítila už jen úlevu. A potom už jenom cítila jak jí někdo bere ddo náruče a naříká.. Říká jí ať neumírá, ale copak má jinou možnost?? ALe vždyť je to ON !! Co on se ještě opovažuje ..?! ALe protože ho tolik miluje zašeptá jen : Miluji Tě !! a vydechne naposled!!