Z nuly se může stát hvězda 3

Anotace: smysleny pribeh o zivote nekolika kluku.... =)

Sbírka: Z nuly se může stát hvězda

Kristián se chvilku na mě dívá pak uhne pohledem a řekne že to sedí akorát si ponechá začáteční písmeno svého jména.
" Fajn, tak tě vítáme mezi náma Kiro." Dojde k němu Lumi a obejme ho.
Pak se zvedneme a jdem každej svým směrem.
" Tak čau pozítří."
" Čago… a Yu dejte my vědět jak to dopadlo s tim bubeníkem."
Houknu na ně a odcházím směr svůj byteček.


Yu:

Nechápu co se s tim Strifym zase děje. Když jsme přišli s Kirem vypadal, že mě chce zabít, že sem ho vzal sebou a teď se chová jako by ho znal celá léta. Prase aby se v něm vyznalo.
Celou cestu domu s Kirem mlčíme.
Před domem vytáhnu klíče a odemknu.
Vejdem a já si uvědomím, že nemáme co si dát k večeři. Měl jsem dojít nakoupit, ale nějak jsem na to zapomněl.

klik-->
" Sakra. Zapomněl jsem dojít nakoupit. Nevím co si dneska teda dáme k jídlu, jelikož surovin máme hafec, ale já neumím vařit." Začnu se drbat na hlavě a přemejšlim. Obchody už teď budou zavřený.
" Tak já uvařim, když řekneš co bys rád."
" To jako fakt?"
" Jasně. Jsem docela dobrej kuchař." Usměje se Kiro a razí si to směr kuchyně.
Okamžitě naberu za ním. Otevřu spíž a čumíme do ní co by se dalo použít. Nakonec to vzdám.
" Hele mě je to úplně jedno co uvaříš. Já se v tomhle směru neorientuju."
Kiro zase nahodí smile a popadne sáček s těstovinami.
" Tak fajn."
" No, jelikož sem v kuchyni jako slon v porcelánu jdu se vykoupat.Kdybys něco potřeboval houkni na mě."
Kiro mi kejvne a já si du vlézt do sprchy.
Jsem v koupelně něco přes hoďku, když ke mně zavane neznámá, ale velice lahodná vůně.
Rychle si svážu vlasy do culíku a jdu mrknout do kuchyně.
" Za 10 minut to bude hotoví." Oznámí mi Kiro jen co mě zahlédne.
" Super mám hlad jako vlk."
Projdu kolem něj, dám na stůl příbor a sednu si ke stolu.
" Co to vlastně bude?"
" Zapečený těstoviny.Takovej rodinej recept. Dělávala ho babička, když jsem byl ještě malej. Mamka se nikdy pořádně vařit nenaučila a tak jsem začal já."
Koukám na něj jako na blázna. To já bych radši umřel hlady než bych se pustil do vaření. Taky mu to hned povím.
" To bych radši umřel než abych začal vařit.Podle mě je to děsná ztráta času lítat kolem plotny."
" Jo to musím souhlasit, jenže když se člověk nudí dá se i na vaření."
" Neříkej že umíš třeba i vyšívat." Řeknu a čekám co z něj vypadne.
Jenže on se tam začne neskutečně tlemit. Chvilku ho pozoruju a pak se začnu smát taky.
" No to bych tě asi dostal, kdybych to uměl co?" ptá se mě po chvíli, když se trochu uklidníme.
" To bych asi nestihl ani na záchod.. v záchvatu smíchu."
" Ale tak určitě by to bylo lepší než chodit s partou feťáků." Poví mi vážně a já musím kejvnout na souhlas.
" Hele jak dlouho seš s tou partou v kontaktu?"
Nedá mi to docela by mě zajímalo zda se dostaví nějakej absťák nebo něco podobného.
" Nevím, znám je už od 10 let. Většina těch lidí z party chodila na stejnou školu.Ale začal jsem s trávou až ve 13. A asi chceš vědět jestli v něčem jedu co?"
Zeptá se mě zcela vážně.A při to nandavá to báječně vypadající jídlo na talíř.
" Jo zajímalo."
" A já musím říct, že nevím. Nepociťuju žádný abstinenční příznaky.Ač sem je čekal. Trávu hulím nějakejch 7 let, ale je to děsně nepravidelný.Já do party chodím jen, když to doma nejde vydržet. A je fakt, že poslední dobou sem byl s nima často."
Dá přede mě talíř a sedne si ke stolu.
" A kdybych ti řekl, že až budeš mít problém, přijď za mnou, chodil bys pořád za nima?"
" Ne. Já si plně uvědomuju, jak si ničím život.A jsem neskutečně rád, že sem tě potkal.Chtěl bych začít znova."
" Tak teď máš supr příležitost." Usměju se a dám se do jídla.
" Takhle báječně pomalu nevaří ani moje mamina. Tohle jí budeš muset naučit."
" Nevím aby nevadilo, že se tu chovám jak doma."
" Tak to strach mít nemusíš. Naši jsou zvyklí, že tu mívám kámoše. Strify je tu vařenej, pečenej. S nim jsme děsný závisláci na hrách. A tak mě napadá nezahrajem si?"
" Mh… počítej s tim, že tohle nebude moje parketa." Řekne mi a je vidět, jak rád by to vzdal a šel dělat něco jiného.
" To půjde.Nikdo učenej z nebe nespal.A kdybys viděl ty moje začátky se tu složiš na zem a budeš se smát až do rána." Povzbudím ho a táhnu k sobě do pokoje k telce.Hodim tam hru a jde se na věc.

Jak říkal, že mu to nepůjde.Se pěkně spletl je šikovnější než sem myslel.Hrajeme asi 3 hoďky, než mi začne hrát mobil.
" Kdo zas co chce?" Zvednu se neochotně a jdu si přečíst zprávu.
Je to od mojí bejvalý přítelkyně.Prej by mě ráda viděla a jestli nechci zajít.No tak to nechci. Byla sice skvělá v posteli, ale já teď nemám čas. A hlavně bydlí až na druhý straně Berlína a teď v noci se mi letět přes celej Berlín nechce. Zašklebím se a odhodím telefon zpět na pohovku.
" Kiro měli bysme ještě zavolat tomu tvojemu kámošovi."
" Jo. A zavoláš mu ty?" Kouká na mě prosebně. Co s nim mám dělat.
" A co mu mám říct?"
" Třeba to, že se se mnou znáš a že máš kapelu a hledáte bubeníka.Jestli by se nechtěl přidat."
" To by šlo. A číslo?"
Vytáhne mobil a nadiktuje mi číslo. Vyzvání to pěkně dlouho, ale nakonec to přece jen veme.

Prosim. Tady Tim.
Ahoj tady Yu. Mohl bych se tě zeptat. Znáš Kristiána Schlafer?
Jo. Proč?
Supr.Jelikož od něho sem dostal kontakt na tebe.A prej umíš hrát na bicí.
Jo to umim.
A nechtěl by si se přidat k mojí kapele? S klukama hledáme bubeníka a nikoho nemůžeme sehnat.
Nevim. Bude záležet kde hrajete a co hrajete.
Supr.Tak bychom si mohli dát někde spicha a pokecat.
Kdy?
Třeba zítra?
Fajn kde a v kolik?
Hodí se ti retro kafe v půl druhý?
To by šlo.
Tak good čau zítra.
Čau.

"Musím říct, že moc ukecanej nejni."
" To nebyl nikdy."
" Uvidí se zítra. Sem docela zvědavej."
" Jo to já taky.Dlouho sem se s nim neviděl a nevim, jak se bude tvářit až mě uvidí.Možná bude lepší, když tam nepůjdu."
" Ne na to ani nemysli seš taky člen skupiny a tím pádem tam jdeš s náma."
Řeknu rozhodně a dál se o tom nehodlám bavit.
Ještě vyťukám sms Strifymu a Lumimu aby s tim zítra počítali a jdem s Kirem spát.
Nechám ho u sebe v pokoji a sám si zalezu k našim do ložnice. Proč bych se mačkal na gauči, když nemusim.

Ráno mě probudí vůně z kuchyně. Vstanu a jdu se podívat co tam Kiro kuchtí.
Ani se neotočí a ptá se mě.
" Brý ráno co si dáš? Kafe, čaj nebo něco jiného."
" Kafe." Odpovím a vydám se směr koupelna abych se trochu zkulturnil.
Když se vrátím zarazím se. Kiro má namalovaný oči… no je to možný? Chvilku na něho beze slov koukám.Pak si sednu ke stolu a čekám, až přede mě postaví hrnek s kafem a nějaké koláčky.
Musím uznat, že takovej servis bych bral každej den.
" Ty nebudeš snídat?"
" Jo jenom ještě udělám nádobí." Ježiš ten je aktivní po ránu.
" To nech bejt, já to pak udělám."
Položí utěrku a sedne si konečně ke stolu.Podám mu hrnek a naliju mu taky kafe.
Snídáme pěkně v tichosti což mě docela vadí. Vždy když sem doma sám a jdu do kuchyně zapínám aspoň televizi. Proč já jí vlastně dneska nezapl?
Jo už vím, jak sem čuměl na Kira.
" Hele Kiro ty sis namaloval oči viď?"
" Neva, že sem si půjčil tvoje šminky?"
" Ne a sluší ti to."
" Dík."
Musím se začít smát, když se mu v obličeji objeví rumělec.
" Čemu se směješ?" Vypalí na mě.
" Ale ničemu." A nemůžu přestat. Asi mu to došlo protože se zvedl a chystal se odejít.
" Počkej, já to nemyslel zle. Jen mě překvapuješ."
Chytnu ho za ruku a donutím se vrátit. Sedne si proti mně a kouká do hrnku.
" Heleď Yu opravdu si myslíš, že je dobrej nápad jít za Timem s váma?"
" Jo."
" Když já nevím, aby ho to neodradilo, že hraju s váma."
" A co na to koukat tak, že si konečně potkal lidi, kteří tě vytáhli z problému?"
Na to mi už nic nepoví.

Po jídle se tedy pustím do nádobí, které by tu leželo až do příjezdu rodičů, nebýt Kira.
Když utírám poslední kousek zazvoní zvonek u dveří.

" Kiro dojdi prosím otevřít. Počítám, že to bude Strify nebo Lumi."

pokračování příště....... =)