Líbám tě do červánku

Anotace: Život bývá někdy hodně krutý...

Sbírka: O životě...

Líbám Tě do červánků
Po delší době jsme zase spolu. Opět můžu cítit Tvou vůni a bříška prstů, jak mne hladí po tváři. Vzpomínám na první okamžik, kdy jsme se setkali. Zůstali jsme stát překvapením, když se naše oči spojili. Oba jsme věděli, že bůh nás stvořil pro sebe. Celý večer jsme tenkrát strávili spolu, jakoby svět zmizel a zůstala pouze naše dimenze. Jen já a ty. Ani jsi mne tenkrát nemusel žádat o tanec. Sama jsem vklouzla do Tvé náruče na náruživě sála Tvou vůni. Tvé první dotyky byly krásně nesmělé, ale než dozněla první písnička, oba jsme cítili, že nás bude provázet celým životem. Tenkrát jsme odcházeli domů a jako malé děti jsme si tiskli ruce a každý krok do cíle byl těžší a těžší. Když jsme se zastavili před naším domem, zoufale jsem chtěla zastavit čas. Kdyby to bylo jen trochu možné, zastavila bych ručičky hodin na celém světě. Chtěla jsem se s tebou hodiny líbat a nechat se objímat do skonaní světa.
Vzpomínám, jak jsme se později mnohokrát smáli tvému nesmělému, kratičkému polibku. Jako by ses bál, že vše tak krásné, co se událo v ten den, zmizí mávnutím proutku. I tak jsem ale celou noc cítila Tvé dotyky, Tvou vůni, Tvé ruce, tvé rty. A druhý den jsem dostala svou první nedostatečnou v životě. Dodnes ji mám schovanou. Profesorka byla tak naštvaná, že ji napsala na dva řádky. Dvanáct jedniček a jedna velká pětka.
Dlouho jsme byli na sobě tak závislí, že jsme si pod peřinou psali nekonečné esemesky, byť jsme se rozešli před pár vteřinami a ráno, to jsme se předbíhali, kdo koho prozvoní dříve. Naše večerní procházky byly nabité vzrušením a touhou, když se naše ruce spojily, svět kolem nás přestal existovat. Bolely nás rty od polibků, ale stejně mé ústa bažily po Tvých.
Naplánovali jsme si první milování na prázdniny. Chtěli jsme strávit celé dva měsíce spolu na chatě tvých rodičů a milovat se od rána do večera. Stejně to ale přišlo dřív. Byla jsme tehdy nemocná a ty jsi utekl ze školy. Když jsi zazvonil a já ti otevřela tak jak jsem vylezla z postele, rozespalá, rozmrzelá, rozcuchaná a s akné, které se mi vyrazilo s horečkou, myslela jsem, že v tu chvíli umřu. Že se otočíš a z hrůzou utečeš. Namísto toho jsi mne sevřel v náručí a tvé ústa šeptaly lásku do mých vlasů. Když se tenkrát naše těla poprvé spojila, bylo to jako dívat se na svět z růžového obláčku. Oba jsme plakali štěstím. Dodnes cítím tvé slzy, za které ses styděl, jenž mi tekly po prsou..
To absolutní štěstí jsme spolu zažili ještě dvakrát. Když jsme si řekli své ANO a tys mi navlékl ten malý kroužek z bílého zlata. Srdce nám bušilo tak, že jsme neslyšeli svatební zvony. A pak, když se nám narodil syn. Když téměř po osmi hodinách bolesti přišla ta obrovská úleva a sálem se rozlehl jeho křik. Tehdy si také plakal. Slzy ti tekly po tvářích a tenkrát ses za ně vůbec nestyděl. Strašně jsem se smála, když jsi pro nás přijel a dal mu kopačky a míč. Byly tak velké, že ležely ve skříni téměř pět let, než si je slavnostně obul.
Sedím tady s Tebou a pomalu se stmívá. Ani ptáčci nade mnou již nezpívají svou lásku a ze sluníčka zbývá jen malinký kousek. Večerní vánek pomaličku ochlazuje mramorovou desku. Jsi tady se mnou a přesto tak daleko, tak strašně daleko. Když jsi tenkrát odešel, dali jsme si pouze letmé políbení. Kdybych jen tušila, že namísto tebe přijdou dva v uniformách, líbala bych tě nekonečné hodiny. Nikdy bych tě nepustila ze své náruče. Slyším Tvá slova „LÁSKO, netrap se a neplakej, život jde dál. Usměj se, vždyť komu se poštěstí, aby ho někdo miloval až do konce. Zamkni mne do svého srdce, ale otevři jej pro život a pro LÁSKU“ Ale copak to jde? Milovat, ztratit a znovu milovat? Jak Tě mám uzamknout, když doma vidím v dětském pokoji Tvůj úsměv, Tvé oči i to vzteklé pohození hlavou když se Ti něco nelíbilo. Copak jde odkrojit půlku srdce ? Stokrát jsem si říkala, že tam kde něco končí, něco začíná, ale PROČ někdo ukončil to krásné a ve vteřině zničil vše, čím jsem žila...
Už musím domů, náš syn mne potřebuje. Líbám Tě do červánků a slibuji že budu žít. Trpělivě čekat na novou LÁSKU. Nikdy už nebude taková, ale věřím, že jednou opět přijde. Musí přijít neboť pro lásku žijeme, pro lásku dýcháme, pro lásku jsme stvořeni a pro lásku umíráme. Ale vždy budu slyšet Tvá slova - MILUJI TĚ, MÁM TĚ RÁD.