Svět volů

Anotace: Minipovídka

Nechápal svět. Odjakživa byl pro něj divný. Jakoby nadvládu lidí na Zemi převzali kopytníci.

ON, v zajetí volů…

Ráno jede do práce… cesta je samozřejmě vůl, vedle vola. Přehlídka přežvýkavců sedících za volanty svých přibližovadel. Čumí… a zmatkují. Nepochopitelné!

V práci šéf. Kaferský buvol frkající zlostně na všechny strany pěnu ze svých dominantních nozder… inteligencí i postavou však na úrovni klasického českého vola z „Balíkova“.

Nová sekretářka. Fajn holka. Na první pohled. Jenže… mohutný zadek… a ty její vemena! Šukat možná umí dobře, ale… typická kravka předlistopadového JZD.

Cesta tramvají, nebo procházka městem? Peklo! Voly, voly, voly, krávy, voly, telata…

Jeho syn? Katastrofa! Jak se těšil na potomka! Pokračovatele rodu. Rozsévače unikátního genomu. Zklamání… jak jinak?

Na co sáhl, všechno zkonil. No prostě, kůň. Kdyby aspoň Železník, jenže tohle byl typický valach, hoden akorát práce v lese. Měl podezření, že jde o kukaččí dítě. Jednu chvíli si pohrával s myšlenkou genetické analýzy. Jenže znáte to. Doktoři. Samí volové. Co víc, úplatní volové! Cpát volům do tlam bakšiš s nejistým výsledkem? To by věru dokázal jen megavůl!

Manželka? Kapitola sama pro sebe. Slovenka. Na Slovácích snad nejvíc miloval jejich řeč. Krásný jazyk. A jak se v něm dá nadávat. Ženám zvlášť! Slovenským mužům nevýslovně záviděl.
Vždy, když si s ní chtěl vyřídit účty, a zvlášť ji přitom zranit, zneužil k tomu její rodný jazyk. Schválně to smíchal s češtinou. To ji uvádělo v nepříčetnost.

"Jseš vobyčejná ťava", vlepil jí v takové chvíli, a dopředu počítal s její časově nepředvídatelnou mlčenlivostí. Vzhledem k přirozené ukecanosti své ženy to však považoval za něco jako vedlejší pozitivní produkt své msty.

Si ťava! Do prdele, to nemá chybu… krátký jako šleh bičem… a jak účinný! Tohle platí na ty krávy! Slováci se maj! Taková řeč je darem od Boha. Často přemítal nad jazykem bratrů.

Jednou ho ale ta jeho "ťava" zvlášť vytočila.
Měnila lůžkoviny, a omylem vyhrabala odněkud starší deku, která mu byla krátká. Snad po babičce z Liptova, ta byla taková mrňavá.

Ta deka byla natolik krátká, že mu spod ní trčela kopyta…