Ztracená láska

Anotace: Po ukrutném boji a jeho zvláštních okolnostech se dostala Selidah do rukou její dvaadvacátá zbraň.

Sbírka: Selidah I: Věrní pomocníci, kteří tě zahubí

12. Avërnil, 3E891    

     Putovali jsme s Amem do Elfie, abychom se setkali s Královnou lesa. Měla pro nás nějakou nabídku a my jsme se rozhodli ji vyslechnout.

     Když jsme se nacházeli nedaleko hor, nazývaných Ëal Celeb, Stříbrné pohoří, zaslechli jsme podivné zvuky.

     Am zastavil koně a naslouchal. Také jsem zastavila, ale nic jsem znovu nezaslechla. Najednou se z houští vyřítil obří minoutaur a hned za ním dva temní elfové. Měla jsem pocit, že už všichni vymřeli! No, nejspíš ne. Jeden z elfů začal drmolit nesrozumitelnou drowštinou, nepodobnou jakémukoliv z používaných jazyků Říší, ale když si uvědomil, že mu nerozumíme, přešel do lámané Obecné řeči. Skřehotavým hlasem požadoval naše jména a vojenskou pozici. Nechápavým výrazem jsem se podívala na Amaruse, ale ani ten neměl tušení, o co jde. Drow se stále domáhal informací a oba začali být silně netrpěliví.

     První drow začínal pomalu ječet a vytáhl druhý zahnutý meč. Druhý temný elf sundal ze zad černý luk. Minotaur se taky připravoval na útok. Tři, neřkuli čtyři na dva, to není moc fér. Když útočníci stále nedostávali požadované informace, rozhodli se nás zbavit. První z nich zaútočil oběma čepelema, skoro jakoby létal. Nemít docela slušné reflexy, sundal by mě střílející elf. Taktak jsem se vyhnula šípům, až zazvonily o skálu za mnou. Rychle jsem seskočila z koně a tasila Sladkou pomstu. Jestli je vizáž zbraně překvapila, vůbec to nedali znát. Krčila jsem se za koněm a snažila se postřehnout, kam zmizel střelec. Am zatím odrážel útoky drowa ozbrojeného dvěma zahnutými čepelemi. Problém byl jen v tom, že minotaur se rozhodl jít po mém muži. Snažila jsem se nalákat minotaura k sobě - Am už měl tak dost práce s elfem. Držel si ho sice od těla dlouhou čepelí Zvláštního kyvadla, ale drowovy útoky se čím dál více přibližovaly. Minotaur na mé houkání nedbal, ale drowí lučištník jo. Klisna, kterou mi Am daroval k zásnubám schytala v rychlém sledu dva šípy a klesla k zemi. Musím toho střelce najít, ale nejdřív minotaur. Ta obluda měla v každé pracce dvousečnou bitevní sekeru se zkráceným toporem. Otočil se, až když jsem ho zasáhla kamenem do hlavy. Asi ho to nakrklo. Vydal zvířecí řev a rozběhl se ke mně. Místo zbraní ale nastavil rohy. Dusot jeho kopyt se přiblížil. Střelec nejspíš nechtěl trefit ani svého druha, ani minotaura, tak na chvíli přestal střílet. Mě ale teď spíš zajímala útočící obluda. Byl už sotva tři kroky ode mě, když jsem vyskočila a švihla mečem svisle dolů. Usekla jsem minotaurovi jeden roh asi v půlce. Blbý bylo, že ho to jen ještě víc rozzuřilo. Jeho oční štěrbiny se ještě zúžily, až jsem měla pocit, že mě snad nemůže ani vidět. Druhého koně ta obluda rozsekla v půli. Chudák.

     Začala jsem panikařit. Nevypadalo to vůbec dobře. Tu Am křiknul bolestí, když jeden z drowových mečů prosekl jeho koženou vestu. Se starostí jsem se otočila k němu, ale to byla chyba. Běžící minotaur mé zastavení sice nečekal, ale přesto po mně ťal jednou ze sekyr. A trefil se, sice ne plnou silou, ale i tak mě čepelí seknul. Mé rameno zalila strašná bolest, a to nemluvím o krvi.

     Najednou Am zařval a já se lekla, že ho drow dostal. Opak byl ale pravdou. Krátký pohled na bojující dvojici mi ukázal, že se na malou chvíli drow odkryl a Amarus toho využil. Bodl elfa a čepel prorazila pláty drowí plátové zbroje. Elfa to zřejmě překvapilo, ale sesunul se k zemi.

     Jenže já málem taky - kolem ucha mi prolétl šíp. Druhého elfa zřejmě už nebavilo koukat na zápas a rozhodl se zapojit. No a ještě tu stále byl ten minotaur. Když mě zasáhl, zastavil se na okamžik asi tři kroky ode mě. Teď už ale zase přiklusával, aby mě dodělal. Pach krve ho ještě více rozlítil a on cítil vítězství. Skočila jsem k mrtvé kobyle a vytáhla z mého batohu Vězně nekromantů. Minotaur frknul a zamručel, ale stejně se na mě hnal dál. Zkusila jsem své dvě zbraně zkřížit s těmi jeho. Když se zbraně srazily, oslepily mě odlétající jiskry. Minotaur měl strašnou sílu a slušně mě přetlačoval. Jestli upadnu, bude po mně. Zkusila jsem ho odstrčit, ale byl moc těžký. Najednou ale odtrhnul jednu sekeru ze sevření a pokusil se po mně seknout. Díky tomu ale také uvolnil moji zbraň a já mohla ho mohla zasáhnout. Švihla jsem po odkryté paži a překvapivě mu ji usekla v rameni. Minotaur vytřeštil žluté oči a na chvíli se stáhnul. To mi dalo šanci přejít do ofenzívy. Sice jsem byla docela unavená, ale začala jsem ho zasypávat sérií úderů. Rameno mě bolelo jako ďas. Minotaur ustupoval před mými útoky, ale za chvíli se zastavil a zarazil moje zbraně o zbývající sekeru. Švihnul prackou a poslal mě na procházku, zastavila jsem až asi po pěti krocích. I bez jedné paže byl svalnatý minotaur docela nebezpečným protivníkem. Myslela jsem, že zase zaútočí, ale nepřibližoval se.

     Tak jsem se rozhlédla, co se děje s Amem. Ten už odhalil, kde se skrýval střelec a teď spolu bojovali na život a na smrt. Am byl ozbrojen svým předlouhým mečem a drow v jedné ruce zahnutý meč, stejný jako jeho bývalý druh a ve druhé měl mnohem kratší věc s dvěma čepelema, která svítila červenou září.

     Zaregistrovala jsem pohyb právě včas. To zvíře využilo mou chvilkovou nepozornost a zaútočilo. A pak, že nejsou minotauři inteligentní. Seknul po mě a do rány se položil vskutku celý. Sotva jsem uhla, následovala další rána. Tentokrát jsem se ji pokusila vykrýt, ale nepovedlo se mi to úplně. Čepel bitevní sekery sjela po čepeli Vězně nekromantů za silného proudu jisker a řízla mě do nohy. Sykla jsem bolestí. Druhou zbraní jsem ale nataženého minotaura bodla do boku. Čepel hladce pronikla srstí a vyjela zády ven. Následně jsem ale neměla pocit, že by se to netvora nějak dotklo. Udeřil mě do rozseknutého ramene hranou tlapy a narovnal se. Já naopak trochu poklesla, protože to děsně zabolelo. To dalo minotaurovi výhodu a připravil se na konečný úder. S vypětím sil jsem taky pozvedla zbraně k obraně. Naše zbraně se střetly a Vězeň nekromantů přesekl čepel minotaurovy bitevní sekery. Úplně jsem zkoprněla, netvor jakbysmet. Když se vzpamatoval, hodil po mě v zoufalé naději zbytek nepoužitelné zbraně a snažil se dostat pro druhou, která stále vězela v jeho uťaté ruce. Zkusila jsem ten trik, který mi vyšel, když jsem naposled bojovala s upíry a hodila točící se Sladkou pomstu po dusajícím minotaurovi. Netvor se zrovna otáčel se sekerou ve zbývající tlapě, když meč doletěl. Chtěla jsem minotaura sice setnout, ale zasekl se do jeho boku a tlak úderu nejspíš přelomil několik žeber. Zvíře upustilo sekeru a sáhlo po zbrani zaražené ve svém boku. Vytrhlo ji z těla i s kusem masa. Dost nechutný. Čekala jsem, že se na mě netvor zase vrhne, ale otočil se k bojující dvojici elfa a mého muže a začal dusat k nim. To jsem nečekala. Chvíli jsem v ohromení stála, ale když jsem si uvědomila, že se obluda řítí přímo na mého muže, tak jsem na něj zakřičela. Nejspíš mě ale neslyšel. Elf seknul delší čepelí po Amovi, ten úder snadno vykryl, ale elfovi nešlo o to, aby muže zranil. Poskytlo mu to dost času na to, aby se obrátil a dal na útěk. Am se za ním pustil. Teprve nyní jsem si všimla, že všichni tři - jako první minotaur, elf a za ním Amarus - míří k velkému modrému kolu rotující vody.

     Chtěla jsem utíkat za Amem, ale zraněná noha mi to ztěžovala. Když obluda dorazila ke kotouči, skočila do něj a za ní hned elf. Am stačil chytit prchajícího elfa za plášť a ten ho vtáhl s sebou do víru. Belhala jsem se za nimi, ale portál, či co to bylo, se začal zavírat. Odhodila jsem zbraně v bláhové naději, že mě to zrychlí, ale moc to nepomohlo. Než jsem stačila dorazit k místu, kde Am zmizel, brána do neznáma se uzavřela.

     Padla jsem zdrcená na kolena. Můj manžel se ztratil neznámo kam. Chvíli jsem tam tak dřepěla, ale pak jsem se uvědomila realitu. Nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. Byla jsem si jistá, že se Am někde zase objeví a rozhodla jsem se ho hledat.

     Prozatím musím dorazit ke Královně lesa a vysvětlit jí, co se stalo. Bude to dlouhá cesta, bez koní a se zraněnou nohou. Podívala jsem se na své rameno, ale naštěstí už nekrvácelo. Dobelhala jsem se k mrtvým koním a z batohu vytáhla bílou košili. Roztrhala jsem ji a obvázala si svá zranění. Pak jsem šla posbírat své zbraně, když jsem si všimla, že v půdě leží ona sekera, kterou minotaur při svém útoku odhodil.

     No, manžela mi nenahradí, ale aspoň mám něco za ztracenou Sladkou pomstu, která zmizela v portálu spolu s netvorem.