Bílý zachránce

Anotace: K osmému meči se Selidah dostala téměř náhodou, ale cesta k němu byla věru trnitá.

Sbírka: Selidah I: Věrní pomocníci, kteří tě zahubí

7. Nil Frïa, 3E891

      Našla jsem tuhle zbraň v polorozbořeném hradě plném kostlivců.

     To bylo pořád kostlivec tady, kostlivec támhle, až mi z toho duněla hlava. Škoda, že nikdo nekupuje kosti, to bych byla milionářka. Prošla jsem skoro celou zříceninu, když tu jsem narazila na zamčenou bránu. Jsem docela dobrá se šperhákem, ale tohle bylo i na mě moc. Musím najít klíč. Prošmejdila jsem všechny truhlice, na které jsem narazila až v jedné místnosti, nejspíš to byla kdysi pánova komnata, jsem našla zlatý klíček, který se sice k bráně vůbec vzhledem nehodil, ale když jsem to zkusila, tak tam pasoval. Otočila jsem jím a brána se otevřela. Z konce místnosti se linulo světlo, tak jsem k němu zamířila. Došla jsem až ke zdroji - byl jím dlouhý meč se zeleným drahokamem v jílci a bílou čepelí, která zářila. Jenže když jsem se ho dotkla, abych si ho vzala, zaslechla jsem za sebou zvuk, jako když se zavírá ta železná brána. Upustila jsem svítící čepel a běžela k brance. Klíček zmizel a branka byla zase zamčená. Teprve teď jsem si všimla, že u protější zdi leží dvě kostry. Najednou kde se vzala, tu se vzala, objevila se černá vznášející se postava v otrhaném plášti. Zřetelně jsem zaslechla, jak tasí černý meč. Také jsem tasila svůj oblíbený Starostův dar a když jsem viděla, že se nijak nebrání, zabodla ho do jeho pláště. Zjevení udělalo něco, co se dalo nazvat smíchem a Starostův dar začal nějak bobtnat a tavit se.

     Odhodila jsem ho a on se jakoby vpil do podlahy. Sakra. Zjevení zaútočilo a já zkusmo nastavila rychle tasený Urgent. Meč se sice o něj zastavil, ale síla úderu jakoby meč rozkmitala. Zjevení nevypadalo moc překvapeně, ale přesto asi nečekalo, že odrazím jeho útok. Netušila jsem, jak ducha zničit, když taví i magické zbraně. Skočila jsem pro tu sněhobílou čepel s nadějí, že mi pomůže. Rudé oči zjevení se zúžily a vrhla po mě svůj meč jako nějakou černou vlnu energie. Naštěstí mě minul. Jenže duchovi se v rukou zjevil nový a ihned zaútočil. Nastavila jsem mu tu bílou čepel a, ač to zní neuvěřitelně, ten černý ektoplamatický meč se o ni zlomil. Tak jsem si řekla, že za pokus to stojí, a bodla zjevení tímto mečem. Obraz zjevení se zamihotal, zakvílelo uširvoucím řevem a plášť se rozpliznul po zemi. Nato se objevil v brance klíček a ta se otevřela.

Zvláštní past. No, ale já mám novou zbraň.