Asi už zapomněl

Anotace: Na každém konci je hezké, že něco nového začíná.. I když to bolí, je to tak.

Už mi nenapíše.
Když mi říkal, že je konec, uvědomil si, co vlastně zabil? Co krásného skončilo a už se to nikdy nevrátí zpět?
Řekl mi, že už nemůže se mnou být, prý už to není jako na začátku. Ale vždyť přece nic není pořád stejné, vše se mění a právě to je to jedinečné na každém vztahu. Jenže mu to asi tak nepřišlo. Přitom to byl on, kdo mě první políbil a byl to on, který mi řekl, že mě miluje. Tak proč mě opustil?
Proč mě nechal stát uprostřed pokoje se slzami v očích? Proč mě předtím líbal na rty a řekl mi, že jsem to nejlepší v jeho životě, když mě pak opustil? Proč mi to jen udělal?
Možná už zapomněl na ten strom, na kterém přichystal deku a svíčky. Asi zapomněl i na naše noční procházky po polní cestě, kde nám dělaly společnost jen hvězdy. A možná i na ten večer, kdy jsme se spolu poprvé milovali. Co když to pro něj nic neznamenalo?
Vždyť mi říkal, jak šťastný je se mnou a jak si váží každé chvíle, kdy můžeme být spolu.
Stojím sama v pokoji a dívám se na věci, které jsem od něj dostala. Co teď s nimi?
Co se všemi vzpomínkami? Věci schovám do krabice, ale kam mám dát vzpomínky a svoje srdce?