Vzpomínka...

Anotace: stalo se kdysi dávno...

Byl vlahý podvečer. Parkem se linula omamná vůně šeříků a rozkvetlých stromů a nad hlavou mi zpívali ukolébavku poslední ptáci, kteří ještě nešli spát. Jejich teskná krásná píseň proplouvala mým vědomím spolu se vzpomínkami na dávnou minulost. Několikrát jsem zamrkala, abych setřásla slzy, které se mi vetřely do očí. Bylo to krásné a smutné, ale bylo to skutečně tak?

Před mnoha lety se tu procházela a těšila se zpěvem ptáku stejně jako já. Měla černé vlasy a byla krásná. Oči otevřené, ale prázdné, byla slepá a přesto viděla svým velice zvláštním a tajným způsobem. A každý večer, i když bylo chladno, pomalu kráčela kamennými cestami a vnímala zelený svět okolo sebe.

Sledovala jsem svůj odraz na vodní hladině jezírka, zvlněný křídly líně plovoucích kachen, a opírala se o starou rozeklátou vrbu. Bůh ví, kolik let už tady stojí, kolik kruhů času bych napočítala v nitru jejího kmene. Možná, že právě tady tenkrát stál a opíral se jistý mladý muž, který pomohl dívce, když uklouzla po vlhkých kamenech.

„Jste v pořádku?“ Řekl a chytil jí za ruku. „Nic mi není.“ Řekla překvapená a zachvěla se. Jeho ruce byly tak jemné a z jeho šatů voněl terpentýn a barvy. „Nechtěl jsem s vámi mluvit,“ potichu pokračoval. „Rád se na vás dívám. Víte, maluji obrazy a právě jsem chtěl namalovat vás." Držela ho za ruce a cítila se šťastná jak nikdy před tím. Setmělo se, ale oni světlo nepotřebovali.

Tak uplynula noc pod zářící hvězdnou oblohou. A byla krásná a teplá, jako ty letní bývají. Den za dnem se pak spolu na tom místě scházeli, uprostřed voňavých stromů, a věřili na život.

Jednoho dne přistoupil mladík k dívce a vložil ji do ruky obálku s chladnou pečetí. Neviděla nic ale přesto ji pálila její temně rudá barva. Pochopila, musel jít. Neřekla nic, ústa jí svázal smutek, a oči se naplnily slzami. „Sbohem,“ řekl a vtiskl dívce na rty poslední polibek.

Ona pak sama bloudila rozkvetlými uličkami, s prázdným výrazem ve tváři, sedávala pod krčícím se stromem a hledala to, co tam kdysi ztratila...
Bylo to naposled, kdy se moje babička s dědečkem potkali.