O šedivé dámě

Anotace: ...napadlo mě..jednou..cestou...když bylo zataženo..dopíšu jen pokud přijde inspirace...:)

Sbírka: O šedivé dámě

O šedivé dámě, si povídají i havrani na vrcholech procellských věží. Škrtá sirky času. "Hledám důstojný vztah" vyřkla jednoho rána a tu větu mlha roznesla do ulic...Vídají ji za okny jejího domu, kreslit svůj osud do sražené páry. Kdo zaslouží si pozornost této dámy?..."Celou dobu jsme věděli, co je ten muž zač" bylo skloňováno z úst místních drben a starousedlíků, až musela zabouchnout okenice, by neslyšela nahlas myšlenky honící se jí v hlavě. Toho večera se z procellského nebe spustil déšť, dopadal na tváře šedé sochy z mramoru, původně zářivě bílé a lidé po dlouhých měsících spatřily její oči. "Už není více slepá, ale tolik bolesti v nich bylo, viděli jste?" ptala se starší z dam, která ráno, bylo mladou ženou se zlatými copy, snad z úcty ke smutku, tleskla dlaněmi a celé město zahalila tma...

Nyní hodiny na Ostré věži, ukazují dvanáct, nikdo neví, zda je půlnoc, či poledne. Procella se stala místem iluzí a ztracených existencí. Místní chodí ven, jen když je to nutné, při cestě do hospody, s cílem zahnat samotu párem slov nebo do obchodu. Povídá se, že se v ulicích zhmotňují sny. Na Náměstí padlých andělů leží na lavičce muž. Ruka mu bezvládně visí nad poloprázdnou lahví whisky. "Co na mě všichni hází vinu" škytnul "já ji miloval, to ona byla šílená..ženská!" nikdo neslyší jeho slova, která mumlá si pod týdenním strnišťem. Muž se namáhavě posadí a pokračuje v blábolení "já nikdy nikomu nepatřil a nepotřebuju nikoho" odfrknul si.

Klopýtala ulicemi, na sobě šedý plášť, jehož kápě tlumila už tak tichý pláč. Myšlenky se jí v hlavě míchaly. "Chci být stínem, splynout s deštivou oblohou a pak rozlétnout se nocí jako temný havran." Zdálo se jí to, nebo kolem prosvištěla černá křídla, slyšela krákot. "Včerejší večer, neměla jsem tam chodit, všechny vztahy jsou jen naděje na ráj, vezmou vás a zmuchlají do kuličky poslední zbytky rozumu, vše co jste budovali zhroutí se jako domeček z karet." Ze vzduchu chytila srdcovou dámu, zamyšleně na ní hleděla. Začala se jí motat hlava, nevěděla kam jde. "Potřebuje jen čas. Dejte mi ho trochu. Než popadnu dech. Snažím se, vydržet. Létat na křídlech, jen ty se však v popel obrátí a já splynu se závratí."