Bleskosvod

Anotace: Bojovnice se musí znovu utkat s obyvateli Devíti pekel, aby se dostala dále. A tentokrát na tom vyzíská vylepšení svého meče a čtyřicáté deváté jméno.

Sbírka: Selidah II: Krvelačná ostří, která tě polechtají

Datum neznámé, rok snad 3E892

     Konečně jsem vystoupala po točitých schodech, které vedly středem kmene až na konec. Byly tu stejné dveře, jako dole, takže jsem s jejich otevřením problém neměla. Když jsem však uzřela podivnou oblohu tohoto světa, tak jsem vyvalila oči. Byla celá temně fialová! Na obzoru se podivně zbarvená obloha spojovala s bílým pískem, kterým tu byla pokryta země. Náhle horizont osvítil zelený blesk. Asi tu bude pěkně krušno.

     Vylezla jsem ze stromu a zavřela za sebou dveře. Konečně jsem se mohla pořádně rozhlédnout. Nalevo ode mě se rozprostírala bezútěšná bílá poušť, avšak napravo jsem zahlédla v dálce jakousi stavbu. Rozhodla jsem se tam vyrazit.

     Jenže sotva jsem vykročila, země se kolem mě rozvlnila a objevila se pětice démonů. Čtyři z nich měli mně už dobře známou sekeru Bronzový démon, ale ten pátý, který také jako jediný z nich měl křídla, držel v ruce cosi jako bič.

     Ten veliký ke mně přistoupil a zeptal se mě, jak se mi podařilo utéci. Přemýšlela jsem, co mu odpovědět, když tu mě srazila k zemi jeho ohromná rudá pracka a zanechala mi na obličeji krvavý šrám. Démon na mě upřel své rudé oči a zeptal se znovu.

     Odpověděla jsem mu, že mě pustil jeden z démonů a pokusila se do nich zasít semínko sváru. Avšak velký rudoch se jen zasmál, popadl mě za ruku a hodil snad pět kroků před sebe. Přistála jsem v písku, který se rozletěl na všechny strany. Náhle si démon všiml mých zbraní a odfrknul si.

     Rychlým krokem si to ke mně šinul, ale já mu nehodlala dovolit odzbrojit mě. Rychle jsem popadla první, co mi přišlo pod ruku a sekla nejbližšího z rudochů do nohy.

     Démon zaskučel a pokusil se utéci. Avšak ten velký rudoch něco řekl a všichni čtyři menší démoni se ke mně obrátili s nastavenými zbraněmi. Rychle jsem se postavila na nohy a odrazila úder prvního z nich. Pak jsem se dala na ústup směrem k té stavbě, kterou jsem viděla na obzoru. Okřídlený démon se rozesmál a dál mě pronásledoval.

     Docházely mi síly. Už jsem konečně viděla, že ta stavba je nějaká pevnost. A jediný, kdo mě napadl, že by tu mohl mít pevnost, byl vládce tohoto kruhu. Proto mě asi hnal ten démon před sebou.

     Otočila jsem se a rozhodla se vzdorovat jim. Z opasku jsem stáhla Pohltitelku a mrštila ji po jednom ze sekerníků. Trefila jsem se – sekera se mu zasekla do hrudi a on se skácel. Ač měl ten velký křídla, zřejmě se se mnou nechtěl špinit, protože nechal zbylou trojici jít daleko napřed a sám se zastavil.

     Prvního z trojice jsem skolila snadno: pokusil se mi useknout hlavu a já ho Modrou silou přesekla na dvě půlky. Další dva už byli trochu obtížnější. Jako by jim někdo dával instrukce, co mají dělat. Jednali příliš koordinovaně na to, aby to byla jen shoda náhod.

     Oba zaútočili a já odrazila jejich sekery; v jedné jsem zanechala hluboký zub. Jeden rudoch se mě pokusil obejít a zaútočit, ale všimla jsem si ho a dlouhou čepelí své zbraně mi rozsekla bok. Obluda se svalila na zem, kde po pár chvílích zcepeněla.

     Druhý démon mě zatím zasypával údery. Několika jsem se vyhnula, několik jsem zablokovala, když jsem si najednou všimla, že se ten velký na něco soustředí. Zaútočila jsem nejsilněji, jak jsem dokázala a usekla nepříteli část sekery. Pak jsem se rozeběhla proti tomu okřídlenému. Démon s poškozenou zbraní běžel za mnou a něco syčel.

     Vtom upadl na zem a ten velký otevřel své rudé oči. Namířil své drápy na mě a z oblohy začaly na místo našeho boje dopadat ty zelené blesky. Nemohla jsem bojovat s hrozbou na zemi i ze vzduchu, takže jsem se musela rychle zbavit toho povolávače.

     Pohled za sebe mi řekl, že ten démon, který mě pronásledoval, se už pomalu probral, když vtom ho zasáhl jeden z blesků.  Nechtěla bych dopadnout jako on – jeho maso se rozteklo a zbyla z něj jen kouřící loužička.

     Škobrtla jsem a těsně mě minul jeden z blesků. Rychle jsem tedy přiskočila k té velké obludě a pokusila se mu rozseknout břicho. Jenže jaké bylo mé zklamání, když má čepel od jeho těla neškodně odskočila! Démon se jen rozchechtal, což mě namíchlo. Chytila jsem zbraň obouruč a napřáhla se tak, že jsem měla zbraň až za hlavou. Najednou mnou projelo podivné svěděný, kterému jsem však odolala a sekla.

     Místo modré čepele však teď meč pulzoval zelenou září a hladce se zasekl do démonovy nechráněné hlavy. O chvíli později blesky ustaly a nepřítel se zřítil k zemi.

     Vytrhla jsem obě své zbraně z těl nepřátel a vydala se znovu k pevnosti. Kdo ví, třeba tam najdu vstup do dalšího pekla. Svou vylepšenou čepel jsem pojmenovala Bleskosvod.