Na Valentýna

Anotace: ne vždy se Valentýn podaří tak dobře

Milan seděl u stolu a vzpomínal na to, co bylo před rokem. To ještě bývali s Monikou v domě spolu. Jenže pak přišlo horší období, kdy se mu trochu ohleděla a říkal jí často věty typu „Tohle je všechno co umíš, proč nejsi jako bývalka, nestojíš za nic, nechci teď s tebou vůbec mluvit…“ a nějaké ty nadávky. Nepřešlo ho to ani, když Moniku v autě jednou na cestě do práce srazil náklaďák a ona skončila na vozíku. Spíš ji hned po návratu z nemocnice čekala taška u dveří. Ani ji nepustil dál, jen ji zavolal taxík a pomohl jí do něj nasednout. Odjela ke své matce do vedlejší vesnice. Spoustě lidí by to přišlo hnusné někoho takhle v tu chvíli odkopnout, ale Milanovi to nevadilo. Byl na to zvyklý.
Brzo po této události přijela její matka a dlouho zvonila. Milan prve nechtěl otevřít. Poslouchal hudbu v obyváku a neměl náladu poslouchat její výlevy, které mu byly beztak k smíchu. Ale už tam trdlovala patnáct minut u zvonku, tak šel nasraně ke dveřím, že jí to rychle vysvětlí a jestli se jí to nelíbí, ať si jde stěžovat na lampárnu. Věděl, že žádný zákon neporušil, nebyli ani manželé. Žili spolu sice 4 roky, jenže to nic není. Otevřel dveře a uviděl známou, avšak nějak unavenou tvář své skoro tchýně. Chvíli na něj hleděla a pak řekla:
„Dobrý den, Milane. Potřebuji s vámi mluvit. Mohu na chvíli dál?“
Moc se mu nechtělo si ji tahat do kvartýru, ale co už, mezi dveřma se mu taky nechtělo být. Tak jen kývl hlavou, jakože ať zapadne a nesere. Sotva došli do obýváku zase začala:
„Víte, nic mi do toho není, je to jen vaše věc a Moniky, ale jestli máte trochu lidskosti v sobě, tak uznáte, že už byste se měli udobřit. Celého půl roku mi doma Monika vykládá, že to nechápe, že vás pořád miluje a nechce vás stratit… A jak víte už nikdy nebude moct chodit…“ ,když v tom ji do toho Milan skočil:
„Podívejte, mě ona už nic neříká. Já chci normální ženskou a na nějaké ty vaše city seru. Teď se zvedneme z křesel a já vás vyprovodím. Nehodlám poslouchat, jak jako matka tady orodujete za svou dcerušku. Nesnáším tyhle vaše kecy, kvůli kterejm vypadám jako blbec, milá dámo. Takže prosím, tudy!“, a pokynul ke dveřím.
Žena na něj vyděšeně hleděla. Tohle nemůže být pravda. „Jak je chladný!“, pomyslela si. Když odcházela, otočila se ve dveřích a řekla mu:
„Nedopadnete dobře, boží mlýny melou!“ Milan měl všeho dost, rozhlédl se, bylo šero a najednou to přišlo. Plác! Natáhl ji jednu facku za ty kecy.
Na tohle všechno teď vzpomínal. Lepil valentýnku pro Moniku. Místo srdíčka na ní byla ale nakreslená píča, andělé nebo medvídci byli nahrazeni čuráky a hovny. Libé veršovánky, které bývají v rožku napsané, nahradily pravé zvěrstva. Ani na její fotku nezapomněl. Vzal jednu ze starého alba, kde byla jen ona. Byla to docela hezká fotka a slušelo jí to na ni. Tím víc mu zářily oči nad nápadem políčit ji hovnama a poslat s valentýnkou. Milan měl výbornou náladu. Vzal valentýnku, obálku se známkou a fotku. Venku za chvíli našel hovno od psa. Políčil jím fotku, dal ji k valentýnce, zalepil obálku a tradá k poštovní schránce.
Ten den se mu dobře usínalo. Věděl, že takhle jim hodně ublíží. V plánu měl ještě poslat fotku svojí nové holky, jak si to rozdávají, ale to až v létě, až se zase trochu psychicky zotaví, aby znova spadly do depresí. Chvíli o tom přemýšlel. Nakonec se rozhodl, že tu fotku dá hned na Facebook a nemusí nic posílat. „Ráno si Monička prohlídne mého ohniváka v akci!“ říkal si pro sebe a smál se.
Čas běžel a Monika se neozývala. Možná už na to neměla sílu. Jednou seděl na zahradě a četl si v novinách, když uviděl sousedku. Pozdravil a ona mu odpověděla. Šla k plotu a povídá:
„Dobrý den pane Kroudvík, slyšel jste tu novinu? Ta vaše bývalá žena, ta hysterka jak jste říkal, se zabila. Měl jste pravdu, ta ženská byla vážně magor. Vy takový slušný člověk… Určitě vás to netěší, ale beztak byste se to dozvěděl od někoho jiného. Představte si, že ji našla doma její matka podřezanou s dopisem na rozloučenou. Potom prý hodinu běhala po vsi, jak smyslů zbavená a křičela, že za to můžete. Nakonec ji odvezli policajti do blázince.“
Milan složil noviny a otočil se směrem k domu. Dneska si vychutná hudbu ze svých oblíbených reproduktorů.