Ještě že myšlenky nejsou vidět

Anotace: Povídka tak trochu na odlehčení

      Byla červnová sobota. Taková ta sobota, kdy člověk nemá nic v plánu a chce si jen v klidu užít volna. Ráno jsem vstal, uvařil si kávu a připravil pár toustů. Sedl jsem si na verandu a se zavřenýma očima nastavil tvář hřejícímu slunci. Káva voněla, drobky toustů mi padaly do klína a někde v dálce se ozvala cirkulárka. „Sakra,“pomyslel jsem si, „také bych měl nařezat nějaké dřevo. Ale dnes ne. Dnes si chci užít volna. Manželka odjela na víkend k rodičům a tak dnes nebudu nic dělat.“ Dál jsem chroupal drobící se tousty a poslouchal zvuky kolem. Za plotem se ozval zvuk sekačky na trávu. Otevřel jsem oči a letmo zkontroloval stav našeho trávníku. „To ještě týden vydrží,“ pomyslel jsem si a znovu zavřel oči. Netrvalo to dlouho a sekačka utichla. Nedalo mi to a otevřel jsem oči, abych zkontroloval co se děje. Zahlédl jsem Vlastičku, tedy sousedku Vlastičku v bikinkách, jak klečí u záhonku. Její zadeček se kýval v pomalém rytmu a vzbuzoval ve mně nemravné myšlenky. Patrně ucítila, jak na ní civím, postavila se a otočila k plotu. „Dobré ráno sousede,“ zavolala a s úsměvem na mě mávla. Opětoval jsem pozdrav a zvedl noviny, jako že budu číst. Vlastička se znovu ponořila do záhonku a mně se opět rozbušilo srdce. „To se nedá, tady není opravdu klid.“ Odložil jsem noviny a vyrazil na zahradu. „Raději budu něco dělat, nebo se zblázním.“ Z kůlny jsem vyndal sekačku na trávu. Přejížděl jsem zahradou sem a tam, a pokaždé když jsem Vlastu míjel, zvedla hlavu a usmála se. Jako kdyby věděla, jak moc na ni myslím. Zastavil jsem, abych vysypal koš a smotal kabel. Vlasta se protáhla a její nádherná prsa se opřela o pletivo plotu. „ Já už musím jít vařit,“ zahalekala přes plot a mávla rukou na pozdrav. Uklidil jsem sekačku a vrátil jsem se na verandu. Jenže sobotní klid byl pryč. „Úplně mi zkazila sobotu,“ pronesl jsem směrem k teď už prázdnému plotu. Vidina klidné soboty se rozplynula a tak jsem se dal i do toho dřeva, abych přišel na jiné myšlenky. 
    V neděli se vrátila žena a nevěřila svým očím. „ Zahrada posekaná, tráva shrabaná, dřevo nařezané a naštípané, no to jsi mne fakt překvapil.“ Přistoupila ke mně a políbila mne. Trochu jsem se zastyděl. Ještě že myšlenky nejsou vidět.