Alexandra

Anotace: Každý někdy potkáme člověka na kterého až do konce života nezapomeneme..I když ne vždy tak jak bychom chtěli. VAROVÁNÍ! 0PĚT MŮŽETE NĚCO CHYTIT !!! DEJTE SI POZOR :D

Probudily mě paprsky Slunce prosvítající přes záclony. Hodiny hlásily 13 hodin, ale já si připadal ještě unavenější, než když jsem usínal. Byla to vážně dlouhá noc plná holek, alkoholu a možná i drog. Pamatoval jsem si jen útržky, ale pomalu se mi začalo něco vybavovat.

Jmenovala se Alexandra. Strašně moc se mi líbili její vlasy. Měly nádhernou barvu. Byly červené jako západ Slunce. Byla prostě vyjmečná. Mezi ostatními dívkami  vybočovala jako černá ovce mezi bílými. Její úsměv zářil na kilometry daleko a ty uhrančivé oči, byly nádherně jantarové. Nemohl jsem z ní spustit oči a ona ze mě očividně taky ne. Měla takový škádlivý pohled. Jako kdyby mě svlékala pohledem. Vypadala podobně jako Hermiona z Harryho Pottera, tak krásná byla. Ach, už se mi všechno vybavovalo. Jako z mlhy vyplouvaly útržky rozhovoru.

,, Ahoj" pozdravil jsem ji. ,,Ahoj, slyšela jsem, že jsi hostitel. Pěkný dům" prohodila. ,,Díky". Usmála se. Pak jsem se zeptal, jak se jmenuje a zašli jsme k provizornímu baru a povídali si. Nakonec prohlásila, že je tam moc hluku, a tak jsem ji zavedl k sobě do pokoje. Uvelebila se na mé posteli, jako kdyby byla doma ona a ne já. Sedl jsem si k ní. Povídali jsem si a povídali, pak už ani nebylo o čem si povídat. Vymýšlel jsem, co dál říct, ale najednou se ke mně nahnula. ,,Vzrušují mě párky v rohlíku," mrkla na mě. Vykulil jsem oči. ,, Mě taky!" vydechl jsem. Tak jsem došel pro 2 párky v rohlíku a začali jsme se líbat. Pošeptala mi do ouška: Chtěla bych vidět tvé koule. Řekl jsem jí pevným hlasem, aby šla za mnou. Na krku na řetízku jsem měl klíč. Odepnul jsem ho z řetízku a došel k mohutným dubpovým dvěřím. Dlouho jsem tam žádnou holku nezavedl. Dveře se proto chvilku bránily, ale nakonec povolily a komnata se otevřela. Rozsvítil jsem světlo a před námi stál velký kulečníkový stůl. Po stěnách byla pověšená tága. Zamkl jsem za námi dveře. Vzal jsem ji za ruku a dovedl ke stolu, kde jsem ji opatrně posadil doprostřed stolu.Sám jsem došel k ebenové skříni a vyndal z ní krabičku. Došel jsem zpět ke stolu, otevřel ji a vyndal z ní luxusní kulečníkové koule. ,, Páni", vydechla u vytržení ,,takové koule jsem ještě nikdy neviděla". ,,Počekj až uvidíš moje tágo". Ze stojanu u zdi jsem vytáhl jedno z mnoha kulečníkových tág a podal jí ho. ,, To je ale dlouhé!" vykulila oči a ohmatávala ho. ,, To teda, zahrajeme si?" Podívala se na mě trochu zklamaně, ale vzala si druhé tágo a začala hrát.

Koukal jsem na ni, jak je nádherná při hře, jak se tága dotýká, až jsem si představil, jak by asi vypadala bez oblečení, na stole... Neudržel jsem se a vrhl se na ní. Podle jejího chování bylo vidět, že to je přesně to, co chce. ,,Pozdravuje tě Marek", pošeptala mi mezitím, co mi rozepínala košily. Jak proboha znala Marka? Proč zá zrovna Marka? A proč mě sakra Marek pozdravuje? Přestal jsem s rozepínáním její blůzy a zeptal se na něj. Zatvářila se tajemně a řekla jen: ,,No, řekněme, že bývalý přítel." Zarazil jsem se. ,, Cože ?" Začala mě líbat. Zapomněl jsem na to a pokračoval v rozepínání blůzky. Ona mi přetáhla tílko přes hlavu. ,, To jsou svaly" přejížděla mi rukou po pekáči buchet na mém břiše. ,,Škoda, že mám lepší", sundala si blůzku a odhalila břišáky lvl. Arnold Schwarzeneger. Oči mi málem vypadly z důlků. ,,WOW, jak si to udělala?" Sjel jsem její břicho závistivým pohledem. ,,Ale těžká minulost", usmála se a začala mi líbat krk. Pomalu jsem jí sundával i kalhoty. Byla nádherná, jak tu tak stála přede mnou jen v kalhotkách. Začala mi rozepínat pásek u kalhot a pak mi je začala schválně pomalu stahovat. Já byl ale nedočkavý, položil jsem ji na kulečníkový stůl a stahoval jí kalhotky zatímco jsem jí líbal po celém těle. Nakonec jsem se dostal až k jejímu klínu.

Bylo tam něco, co mě překvapilo. Táhla se tam dlouhá jizva. Nechtěl jsem se jí na ní ptát, ale ona si všimla, jak na ní koukám. Zase se trochu usmála a řekla: ,, Pamatuješ na párek v rohlíku?" a hořce se zasmála. A najednou mi to došlo. Chvíli jsem se té myšlence bránil, ale nakonec jsem si to připustil. Alexandra byla Marek. Viděla porozumění v mých očích a jen čekala, co bude dál. ,, A... kdy si mi tohle jako hodlala sdělit?" trochu jsem na ni vyjel. ,,Nevím... doufala jsem, že si toho nevšimneš." ,,Nevšimnu? ... Jsem snad slepý? " začal jsem nervózně pochodovat po místnosti a sbírat svoje svršky. Ona jen seděla a koukala na mě. Nakonec vstala, přišla ke mně a položila mi ruku na rameno. ,, Uklidni se, prostě to tak je." Měla pravdu. Pomalu jsem se na ní otočil a zadíval se na ni. Ponořil jsem se do jejích jantarových očí a ochutnal její rty. Najednou jsem se nemohl nabažit, všechno znechucení bylo pryč. Stejně je to jen na jednu noc. Přesunuli jsme se do ke kulečníkovému stolu a pokračovali ...

To je vše co si pamatuji, I přes třeštící hlavu jsem se donutil zvednout z postele a šel do koupelny. Tam mě ale čekal daleko větší šok, než celý včerejšek. Na zrdcadle bylo temně rudou rtěnkou napsáno: Vítej v klubu AIDS :*