SILENTIUM

Anotace: *

 

„Tý, vole, to je piča! Chtěl bys ju?“

„Kurva, ani omylem.“

 

Proč to říkají? Nechápou, že je slyší? Že ji to zraňuje? Na malou holku si každej troufne.

 

Leží v díře, kterou si našla. Poslouchá. Silentium. Je v bezpečí? Přitiskne se k ní huňatý kožich. Přede.

 

Krev. Bolest. Krev. Modlí se. Umřela. S roztaženýma nohama, když jí dělali výškrab. Zase ji oživili. Zombie. Její dítě. Je pryč.

 

Rumpluje klikou od okna. Panika. Zabil se. Její muž. Viděla to ve snu. Předtím. Lomcuje klikou. Sny… o pádu koček z okna... ptáček… mávne tlapkou… vyskočí... padá… utíká jako šílenec po schodech… z očí jí tryskají potoky slz…. nestihne to… nestihne… smrt… probudí se zalitá potem.

 

„Joyce?“

„Jsem u tebe, miláčku. Dýchej.“

 

„Chceš-li, holka, vědět, chceš-li, holka vědět, jakej je můj dům.“ Ve chvílích velké únavy zpívá. „Pod tím širým nebem, to daleký pole, to je ten můj dům.“ Každý nádech a výdech je vysilující. Zvládne to.

 

Buší jí srdce. Brní prsty. Zapomněla vzít prášek. Nemohla kvůli té bolesti spát mnoho měsíců. Záněty močového měchýře. Po každém styku. Pálení. Výtok. Ten prášek. Dýchej.

 

Už je pozdě. Moc pozdě. Ticho. Rozevírá a zavírá dlaň. Cokoliv. Pomůže. Zahnat paniku.

 

Smějí se. Kolegové. Pořád. Všechno jí leze na nervy. Touží se stulit někomu do náruče a vyplakat.

 

Jack. Silný. Vášnivý. Nenasytný. Jediný z mála mužů, ji pokaždé dovedl k orgasmu. Vnímavýma rukama, s dlouhými štíhlými prsty hrál na její tělo jako na klaviaturu citlivou a něžnou melodii, až šílela rozkoší. Jeho hrdost. Její hrdost. Je pryč.

 

Nezvládá nic. Život. Práci. Co může mít pod kontrolou? Jídlo. Proč jí ho dávají? Kolik sil ji stojí se ovládnout a nežrat! Opatrně ho uloží do lednice. Hodnotí ho pohledem. Čichá. Prudce zabouchne dvířka. Neklid. Chodí po pokoji. Nezvládne to. Otevírá lednici. Vychutnává si tu dobrotu, slast. Hltá, mlaská. Hlad roste. Otevírá šuplíky. Brambůrky. Oplatky. Čokoláda. Střídá slané a sladké. Ovesná kaše. Leží. Nacpaná k prasknutí. Zlost. Odpor. Musí si strčit prst do krku a všechno vyzvracet. Musí přestat jíst. Hned.

 

Citalec. Je ve skříni. Bude mít průjem, vyrážku, bude jí pískat v uších a špatně se jí dýchat. Zdát se děsivé sny, po kterých se bude budit hrůzou. Ale přestane cítit. Zombie.

 

„Joyce?“

„Dýchej.“

 

Cítí, že je těhotná. Jako předtím. Jako poprvé. Bolest. Strašlivá. To nesmí dovolit. Přála si Honzíka, nebo Ondru, Tomíka. Elišku. Báru. Kačenku, Verču, Nikitu… „Otevřeme Vás, a pokud bude všechno v pořádku, zase zavřeme. Modlí se. Umřela. Zase ji oživili. Zombie. Její dítě. Je pryč.

 

„Chceš-li, holka, vědět, chceš-li, holka, vědět, jaká strava má.“ Dýchej. Musí dýchat. Panika. Z očí se jí valí slzy. Cítí úzkost. „Ta pečínka koňská a voda dunajská, to je strava má.“

 

"Necítíte nic?“ Někdo na ni mluví. Je zombie. Nesmí cítit. Nemá sílu.

 

„Otevři oči!“

„Jdi pryč.“

„Kurva, otevři je!“ Joyce řve a kvílí.

Usíná za volantem. Už je pozdě. Moc pozdě.

„Hovnóóó…“

 

Musí je otevřít. Sesa je stará a neudrží moč. Posbírá počůrané deky, přihodí další pozvracené od Mii a zapíná pračku. Mia hubne. Má o ni strach.

 

Neklid. Nádech. Výdech. Dělat… věci… je… těžké.

 

Stojí ve sprše a třese se chladem. Horká voda stéká po těle, hladí ji, konejší. Ale má husí kůži. Trvá dlouho, než se zahřeje.

 

Všechno ji rozhodí. Jako teď. Mravenci. Lezou zpod prahu, zpod linky, černé mraky drobných migujících teček. Smrad. Zvedá rozpálenou pánev a zděšenýma očima sleduje ugrilované malé tvory. Je jí zle.

 

Když se lekne, přijde zimnice. Závratě. Chlad. Horko. Nejhorší je noc. Dlouhé hodiny se odkrývá a přikrývá, odkrývá a přikrývá. Zima. Chlad.

 

Leží stočená do klubíčka a sleduje svůj dech. Budí se po hodinách. Další taková noc. Škrábe si svědící pupence od mravenců.

 

Kdy naposled usínala s mužem v objetí? Šátrá rukou v peřinách a nahmatá pana Bonda, plyšovou opici s dlouhýma rukama. Přitiskne si ho pevně k hrudi.

 

„Je mi smutno, Joyce.“

„Ráno bude líp, spinkej.“

 

Neklidně se převrací a odkopává. Někdo přišel. Po hmatu pozná Tomovu srst a tenký ocásek. Přitiskne k ní chlupaté hřející tělo. Přede. Vnímá jemné vibrace a naslouchá uklidňujícímu zvuku. Silentium. Je v bezpečí.