Dramat a Superlativ nestihli

Anotace: "...je úkolem dítěte osvojit si základní postoj zodpovědnosti za své činy. Svou iniciativu by mělo vnímat jako dobrou a mělo by v ní být okolím podporováno..." http://ografologii.blogspot.cz/2011/03/erik-erikson-osm-veku-cloveka.html

Když Dramat a Superlativ neměli coby, rozhodli se vyjet do Benátek. Po téměř 12 hodinové cestě strávené letargickým díváním se z okna Dramat a Superlativ konečně vystoupili. Vlhký vzduch a ranní mlha přístavního městečka stupňovali napětí dvojice. Dramat přemýšlel a plánoval. Superlativ nervózně přešlapoval
v očekávání ještě nezapočatého každodenního života Italů. Objevil se první běžec. Dramat zpracovával informaci o probíhající letní sezoně. Superlativ nechal projít hlavou myšlenku o tom, že by rád v městečku zůstal.

Do Benátek se celá skupinka cestujících dopravila lodi. Průvodce se pořad záhadně schovával v slepém úhlu aby na něj nebylo vidět. Po vynoření z neviditelnosti konečně krátce nastínil program.: Prohlídka historické části města s průvodcem…Byla přislíbena Piazza S. Marco s úchvatnou bazilikou, Dóžecí palác, Kampanila s možností fakult. Canal Grande, tržnice, Santa Maria Gloriosa dei Frari. Dramat byl natěšen. Jeho očekávání podpořila kvantita spoře popsaných památek. A ten historický význam..! Superlativ váhal. O žádné památce neslyšel nic konkrétního.
Průvodce přitvrdil: "Projdeme se nejkrásnějšími benátskými uličkami s nesčetnými kostely, paláci, mosty a náměstíčky, až ke slavnému mostu Ponte Rialto."
"Ano...to může být pěkné…“ snažil se Superlativ.
Průvodce opět záhadně zmizel. V ulici se objevil prví "původní obyvatel" s plně naloženou přepravkou. Vynadal na turisty překážející na cestě a zmizel v útrobách města. Výlet začal.

"…Piazza S. Marco s úchvatnou bazilikou. Je to vzpomínka na spojení Benátek s Byzanci. Jednou z dominant náměstí jsou Sloupy se sv. Teodorem a benátským lvem…“
Všude bylo plno holubu. Italové se snažili prodrat skupinkami turistů. Z jejích obličejů by se dala vyčíst věta: "Že jsem nešel jinam…“ Průvodce mluvil strašně potichu což značně deptalo dramat. Snažil se prodrat blíž a občas si zanadával v naivní víře anonymity ve vlastní turistické skupině. Dívky s růžovými vlasy pronesli kolem zmrzlinu.

"…Náměstí vzniklo v 9. století. Původně jako malý prostor před původní bazilikou svatého Marka. Do současného tvaru a velikosti upraveno v roce 1177."
"Myslím, že to má z Wikipedii... Čte úplně stejný text" pošeptal Dramatu Superlativ. Dále následovala ulička Spadaria. A další velmi podobné uličky.
V Marzaria del Capitello Superlativ upoutal karnevalní kostým Pierota. Most Rialto Bridge byl pravděpodobně velmi divácký atraktivním pro milovníky Selfie.
"…Vedle mostu byl trh zvaný Rialto, který zapříčil náhradu původního mostu mostem dřevěným…"

Café Saraceno svým lakonickým vzezřením připomnělo Dramatu, že má hlad...
"…Bylo to roku… " zněl robotický hlas průvodce.
"Ten průvodce furd mele, než aby tady zastavil na jídlo…“ podrážděně pronesl Dramat. Superlativ s otevřenou pusou sledoval obchod s ručně vyráběným papírem. Podráždění Dramatu rostlo. Očekával, že jeho hladové strádání bude sdílené.
"…Stavba byla založena na dvou šikmých rampách…"., "…Kanál Gradne..."., "…Jedna z hlavních dopravních tepen Benátek…“., „Nejkrásnější ulice světa…“.
Tralalalalalala…
"To je krása, co? To je takové působivé" řekl Dramat. Snažil se zapomenout na hlad. Proto vyhledával Superlativ. Něco, co zkrášlí poměrně nouzovou situaci.
"…Nejhlubší z benátských kanálů.!"., „30 až 90 m široký.“
Na Dramat se dalo zapůsobit velmi snadno. Superlativ neodpovídal. Nebyl zrovna v kondici. Proto myslel víc, než obvykle a mlčel… Konečně přestávka. Superlativ vyhledal kavárnu ve které byl v dispozici Baylis a dokonce led: "Super!" Superlativ koupil Dramatu cappuccino a unavená dvojice líně plánovala, co bude dělat ve vymezeném čase. Celá hodina!

12:45
"To je stejně na prd - nic nestihneš… Já bych, jsem se rád najedl! Celý den tady chodíme jak praštěné a žádné jídlo!".
"To je fakt." Souhlasil Superlativ "ale bere to sportovně a chce, abychom toho viděli co nejvíc, vlastně se snaží pro Nás…“ Superlativ si sundal brýle a promnul si oči.
"Je tady strašně hodně lidi...vadí mi to…“ Dodal.

13:00
Hodina v Benátkách začala...Nejprve Dramat s Superlativem namířili
k trhům s ovocem a rybami. Prodavači kuchali ryby. Dvě turistky požádali Superlativ o fotku s rozpůleným mečounem. Dramat zaujala chobotnice a včely, které oblétávali mořské plody. Jedna z včel dokonce stihla přistát Dramatu na krku a štípnout...
"Já nemám alergii...Že ne?" zeptal se Dramat.
"Já nevím…Ale nic tam nemáš. Ne, nejsi alergik, přeci bys měl ihned šok - anafylaktický šok a musel bys do nemocnice, začalo by se ti hůř dýchat, nebo tak něco" odpověděl Superlativ. Pro Dramat to bylo kontraproduktivní.
"Pleas, can we take a foto with him?" požádal zamilovaný par o fotku
s Dramatem, který stál na pozadí barevných vodních melounů a kokosů.
"Myslím, že se mi hůř dýchá..."
"Thank you, nice!"
"Great foto!"

13:15
"Poběž...tedy to ne, ale mohli bychom přidat" požádal Dramat.
Rychle občerstvení "Antico Forno". Wc. "Super!"
Superlativ zahlédl schovávajícího se průvodce. Dramat byl na WC dlouze…

13:25
"Tak...jsem ok. Můžeme jít, kolik máme času?"
"Málo" Superlativ schoval mobilní telefon, který se právě vybil...
"Pojď tedy...rychleji, Já si pamatují, kudy" pobídnul Dramat.
Museum Casa di Carlo Coldoni a půl hodiny času...Nic moc vyhlídka. Dramat si držel za kousnuty krk.
"V klidu, loď na ostrov Murano odplouvá ve dvě. Přidáme do kroku. Akord mi něco říká, že Casa di Carlo Coldoni je na opačné straně..." zkonstatoval Superlativ.
"Jak na opačné...Na opačné...Sakra...To…To je vše kvůli průvodci - pořádně nevysvětli kudy a ty pak běháš po Benátkách jako debil! Nestihneme to! Superlative, ty jsi sice v klidu! Ale my to nestihneme!“ Dramat zuřil.
Následujících půl hodiny byli strávené v běhu. Dvojice nasadila poměrně vysoké tempo a proběhla ulici

13:30
Calle dei Saoneri. Turisti plynule přibývali po cestě. Salizada San Polo. Můstek. "Pleas, we want to go to St. Marko street..." Dotázaná dvojice turistů nechápavě pozvedla ramena.
"Campanile!! Jsme skoro na místě – Super!" zajásal Superlativ. Dále očekával, že uvidí Pierota, to by znamenalo, že jdou správným směrem.
„Pierot“ potvrdil správnost úsudku Dramat.
U lékárny superlativ ztratil balerínu. Nějaká mladá slečna s širokým úsměvem vytáhla selfie tyč a snažila se o foto s pozadím z Benátských farmaků.
„My to nestihneme! Jsme daleko, teprve tady na můstků...Co ta loď - myslíš že počká?"
"Samozřejmě počká"
“Rialto Bridge! Super!"

13:35
Tempo se zvýšilo. Superlativ si užíval pocit výzvy. Napětí přivádělo k myšlence o překonané krizové situace. Četl o tom kdysi u Ericksona. Z každého překonaného konfliktu je ctnost. Tudíž každá dramatická situace, která se vyřeší je nosná pro vývoj lidské mysli a holistického přístupu k životu. Super...

Lékárna "Morelli".
"Tady jsme…Byli?" zeptal se upocený Dramat.
"Tady tu věž - šikmou - která vykukuje za tou budovou si pamatují. Aaa…Koukej! Pierot!“ pokračoval nadšeně, leč afektovaně.
"Ta naše byla víc šikmá, ale třeba se mi to jen zdá za běhu“ odpověděl Superlativ. Kanál.
"Wi need to go to port…Port..!" We have a boat"

13:40.
Další lékárna. Dramat si umotal z ručníku jakousi přikrývku hlavy.
"We are lookong for St Mark's Basilica"
"Ty turisti vědí prd" okřikl Dramat Superlativ, který přímo napadal turisty ve snaze dozvědět se směr. Dalších pět minut stavených v běhu.
Lekána Moreli a opět most Realto...11:50.Pierot. Je evidentně všude.

"Zavolej průvodci, řekneme mu, že nevíme, kde jsme a že dorazíme později" Dramat byl natolik upocený, že mu pot stékal po obličeji.
"Vybil se mi telefon. Ale mohu ti dát kartu a ty si ji dáš do svého. Je tam číslo"
"Není na to čas...Sakra. My to fakt nestihneme! Loď upluje a my budeme viset 2 hodiny tady v Benátkách..!“ Dramat byl v Amoku…“To je snad to nejhorší, co se může stát! No ještě k tomu nám určitě nevrátí 10 euro. 10 euro jen tak! Za 2 hodiny tady v tom blázinci. Jsme idioti!"
"Poběž" bylo jediné, co ze sebe dokázal vydat Superlativ.
Most...Turisty upustili do vody selfie tyč.
"We looking for...“, „Basilika...Port...,“ „Main street".

14:00
Další uličky. Dvojice už značně zmírnila tempo. Dalo by říct, že vlastně běhali jen tak po Benátkách čistě ze zvyku. Jako sportovci, kteří každý den splní nějaký dobře známy okruh. Ital plně naložený limonádami dal sportovně vypadajícímu Dramatu napit „Coca Coly“. Holubi kroužili nad hlavami dvojice. Občas pronesli v zobáku kus crossiantu. Superlativ pálila teorie Ericksona o překonaných překážkách. Vlastně to bylo jediné, co ho pálilo. Byl smířený se situaci. Sundal si brýle, protože mu už nezáleželo na tom, kam běží.
"Мы ищем Базилику св. Марка, или гавань, у Hac лодка в два часа "
" Ну..мы тут просто гуляем…сам не знаю "
Dramat naštvaně koukal na Superlativ. Pořad udržoval tempo. Nechtěl polevit a byl stále připraven k běhu.
"Řekli, že neví, jen se tady procházej" přišel s odpovědí Superlativ.
"Já se na to můžu…Už je to stejně jedno. Je 14:00 a my jsme někdy v Prčicích. Tady je všechno strašné podobné. Všechno tady splývá! Je tu vedro! Draho a..." Dramat si opět utřel pot "...A budeme tady tvrdnout ještě 2 hodiny!!!" To byla další rekce na kterou dramat byl připraven - rezignace.
"Ale řekli, že je to tam tím směrem" ukázal Superlativ.
Vyrazili.

Marzaria del Capitello. Superlativ ztratil druhou botu. Dramat nemluvil.
Na Mostě Ponte dei Bareteri Superlativ zakopl o mopse. 14:07. Ulice Spadaria.
začali se schylovat mraky a ve vzduchu opět zavonělo vlhkosti. 14:10 začalo pršet. Dvojice běžela tak rychle, že narážela do turistů, šlapala jim na nohy. Neomlouvala se. Triumfálně vyběhli k Bazilice. Shodili abstraktně nalíčené paní modrou zmrzlinu a uvedli do letu hejno holubů. Mraky ptáků nikdo nechtěl znepokojit a turisty je raději lakonický nechávali zobat. Dramat a Superlativ vypadali jako dostihové koně ve finální fázi dostihu. Jako lidi, které najednou začali tak silně v něco doufat, že uvěřili v možnost změny vlastním zapříčiněním.

14:15 průvodce zadupnul cigaretu a s úsměvem přivítal oba opozdilce na lodi. Dvojice nemluvila. Seděli tiše a opět téměř letargický. Koukali z okna
a snad i přemýšleli. A pokud ano, každý o něčem jiném. Zvednul se silný vítr, který nahrával moři. Moře bylo s větrem ještě mocnější, troufalejší. Spolu pohupovali loď. Déšť sílil. Vše kolem hravě a drze naznačovalo začátek bouřky. Loď vyplula přímo do ní.