Je to jinak

Je to jinak

Anotace: ...

Neonové poutače zářily pronikavě do snášející se tmy, ulice plnili chodci spěchající za svými každodenními povinnostmi a touhami. U stánku s teplými trdelníky nestál nikdo, ve vedlejším rychlém občerstvení bylo plno. Ulicí se nesl rádoby operní zpěv pouličního umělce, v klobouku na zemi měl pár drobných.
Ze dveří obchodního domu vyšla žena s asi sedmnáctiletým mladíkem.
„Tak jsi spokojený, ne? I když - za bundu dát tolik! A nemusíš přece mít tak drahé kožené boty… ještě že máš peníze z brigády. Něco ti přidám, ale stejně se mi to nelíbí. Pracovat do noci. Abys měl čas na učení.“ „Neboj mami,“ odpověděl hoch. „Všechno zvládám. A nech mi to prosím dnes udělat. Chci to jednou zkusit!“ a ulicí se rozlehl jeho veselý smích. „A dej mi ty tašky. Přece se s nimi nebudeš tahat!“ „No dobře,“ řekla žena. „Tak já ti dám recept a jsem zvědavá, jak ty koláče dopadnou.“
Vsedli na parkovišti do malého a auta a jeli. Asi za půl hodiny dorazili k paneláku. Vešli dovnitř, do výtahu, ten je vyvezl do pátého patra. Popošli ke dveřím naproti. Visel na nich krásný zelený věnec z cesmíny s červenou mašlí.
Žena odemkla, otevřela dveře, vešli. Nákup odložili na stěnu v předsíni, kabáty pověsili na věšák. V kuchyni pak vyndali veškerý nákup – vtom zazvonil chlapci v kapse mobil. Odešel do svého pokoje, kde přijal hovor. Řekl jen „Dobře, za chvíli jsem tam,“ vešel do kuchyně.“Mami, musím odejít. Volá mi vedoucí, potřebují mne na doplnění zboží v regálech.“ „No dobře, tak jdi. A pak hned domů!“ „Jo, se ví“ řekl mladík, popadl bundu a vyšel z bytu.
O několik ulic dál, ve Večerce, bylo rušno. Někteří zákazníci sem chodili pravidelně. A to z důvodu výhodných cen, rychlé a příjemné obsluhy. Stará paní o holi, postarší bělovlasý švihák v károvaném saku, přestože venku bylo zimní počasí, trochu foukal vítr a sem tam chumelilo, žena na mateřské dovolené, dělníci z nedalekého rozestavěného domu. Stará paní zaplatila, v jedné ruce hůl, v druhé nákupní tašku, zamířila ven. Zahleděla se do ulic, které osvětlovaly pouliční lampy, a povzdechla si – už aby bylo jaro, touto dobou budou ulice prozářeny slunečními paprsky – a vydala se cestou k domovu. Neměla to daleko, jen projít postranní uličkou, přes malý parčík, do starého obytného domu. Míjela stromy v parku, vtom jí cestu zastoupily dvě postavy, obličeje zakryté šátky. Jeden z nich k ní přiskočil, přimáčkl ruce k tělu, až upustila hůl, druhý jí vytrhl tašku s nákupem, oba se otočili a utekli do tmy. Stará paní zůstala stát a třásla se. Byl to mžik. Nestačila ani vykřiknout. V očích jí začaly pálit slzy. Sehnula se, zvedla ze země hůl, a těžce se o ni opírajíc, rozechvělá pokračovala ve své cestě. Musí zazvonit na souseda.
Oba mladíci se zastavili až o dva bloky dál. Prohrabali tašku, ale našli jen pečivo, balíček těstovin a mleté kávy. „Ty vole! Peněženka nikde! A já měl zrovna dneska takový výdej!“ hartusil jeden z nich. „Nojo, tak to zkusíme zase za dva nebo tři dny a na druhý straně města,“ prohlásil druhý. „A teď pojď, zvu tě na drink“ řekl, a oba zašli do dveří blízké hospody.
O dvě hodiny později jeden z nich spěchal domů. Prošel městem k paneláku, vyjel výtahem do pátého poschodí, odemkl si dveře, na nichž visel krásný zelený věnec z cesmíny s červenou mašlí, dveře za sebou zabouchl. Nastalo ticho.
Z věnce na dveřích se skutálela kulička červené cesmíny. Namířila si to rovnou ke dveřím výtahu. Chtěla odsud pryč. Jakoby věděla …
Autor Anděl, 12.01.2018
Přečteno 712x
Tipy 20
Poslední tipující: Papagena, danaska, Frr, Jort, jondys, Kett, Amonasr, Kubíno, ...
ikonkaKomentáře (23)
ikonkaKomentujících (9)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Docela hezké, jen jsem už od začátku tušila že to bude on, ale ten věnec na konci byl dobrý, také mě trochu zamrazilo...

22.02.2018 11:58:41 | Marry31

Moc děkuji za koment:)

22.02.2018 16:53:24 | Anděl

Dobře zpracovaný smutný příběh, až mě zamrazilo.

14.01.2018 19:04:29 | Slav Milo

Milo děkuji Ti...

14.01.2018 19:56:26 | Anděl

Nic moc. Námět dobrý. Těch 16 tipů ???

14.01.2018 08:01:44 | Penzista

18

14.01.2018 19:02:43 | Slav Milo

Milooo:):):) děkuju!

14.01.2018 19:57:09 | Anděl

Díky za koment.

14.01.2018 08:03:36 | Anděl

Moc dobře napsané, ale trochu z toho mrazí, tedy dost. Ale někdy to tak prostě bývá.
Souhlasím s Petrlesnou, ten věnec to pěkně provází.

12.01.2018 19:46:26 | danaska

Jé...opět moc děkuji:)

13.01.2018 13:07:20 | Anděl

Moc zajímavé čtení. A ten věnec to pěkně provázal, aby každý čtenář hned pochopil i bez vysvětlování. Každopádně není tak těžké, aby povídka vyvola smích, nebo pláč, ale povídka, která donutí k zamyšlení je teprve to co má ten pravý smysl pro lidi. Děkuji, něco mi to dalo.

12.01.2018 19:38:26 | Petrlesna

Jé, tak to moc děkuji....opravdu:)

13.01.2018 13:06:57 | Anděl

silné-andělinko takový to žánr jsem od Tebe nečekal...a velmi pěkně napsané...rosteš******:-D ST*

12.01.2018 19:25:45 | Frr

Frr...moc Ti děkuji za komentář...:)

13.01.2018 13:06:28 | Anděl

A až synáček jednou půjde do kriminálu, maminka ho bude všude obhajovat, že tak hodný kluk by nic podobného neudělal, že je to na něj ušitý komplot... Kolikrát si říkám, že každý zločinec měl nebo má svoji mámu, která v něm často nekriticky vidí toho svého hodného chlapečka... Myslím, že to často začíná už u "opičích" matek, které slepě obhajují prohřešky svých dětí ve škole a místo toho obviňují učitele a kdekoho ještě. Ale je to samozřejmě složitější... ;-) Líbí se mi, že se věnuješ i podobným tématům, která jsou na Literu málo zastoupená - literatura se přece nevyčerpává jen pitváním se pouze v sobě samém... ;-)

Pěkně napsáno :-) ST

12.01.2018 14:51:46 | Amonasr

Ami, moc děkuji za komentář...je to moc složité...ono mnohdy to ani rodiče nenapadne. dnešní děti jsou dosti yynalézavé, kolikrát člověk nestačí žasnout, co všechno nevymyslí...a jak se říká - tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. někdy to dopadne tak, že to dítě dostane facku od života, a srovná se...jen aby ta facka nebyla fatální pro celý jeho život...

13.01.2018 13:05:10 | Anděl

Souhlasím, je to vždy případ od případu... To se mi to "kecá", když sám děti nemám - ale nějaké ty "opičí matky" jsem už v životě potkal, tak jsem se zkrátka neudržel... Být po mém, tak bych klidně rákosky do škol zase zavedl - myslím, že leckterým dětem tyto preventivní výchovné lekce pak k jejich vlastní škodě v pozdějším životě zkrátka chybí... ;-))

13.01.2018 23:16:27 | Amonasr

Ami...pokud si vzpomínám, za celé školní období na základce jsem dostala jediný trest. (nemyslím být po škole či psát úlohy) A to při hodině zpěvu, kdy jsme museli v lavicích stát, a spolužák zpíval schválně nesmysly. Zasmála jsem se, vtom u mne byl učitel a odkázal mne stát po zbytek hodiny v koutě, obličejem ke třídě. Já - která se opravdu snažila být neviditelná! Bylo to ponižující...a vlastně pro co? Pro jedno zasmání? Ano - zavedla bych znovu rákosku. Možná by stačilo s ní švihnout o stůl, jako to udělal p. Tříska v roli učitele...myslím, že by to mělo také jakýsi "výchovný" účinek...děkuji Ti:)

14.01.2018 07:36:02 | Anděl

Každý jsme asi někdy byli tu či onde terčem nějaké nespravedlnosti. Když je to navíc od člověka s formální autoritou, od nějž se nějaká míra spravedlnosti právem očekává, je to o to smutnější. Ale i tím se člověk učí. Měl jsem v životě na učitele štěstí, vzpomínám na některé dokonce i s láskou, ovšem také jsem zažil na gymnáziu "pitomce", který neměl na to být učitelem... Naprostá dokonalost v životě holt neexistuje - nikde... ;-)

A pokud jde o tu rákosku - většině by jistě postačovalo to třísknutí s ní do stolu, ale výjimečně by se to asi nemohlo obejít ani bez přímého kontaktu s neposlušnou dlaní nebo zadkem... Nonverbální vysvětlení je někdy schopné přenést důležitou informaci k jejímu příjemci mnohem účinněji a rychleji, než bezzubé slovní... ;-))

14.01.2018 17:10:16 | Amonasr

Pokud jsi studoval gymnázium, pak máš i vysokou školu předpokládám....v Praze a už jsi tam zůstal.....myslím, že nejvíc zážitků máme ze základní školy. některé úsměvné, jiné smutné ale to tak bývá. Ami, děkuji za tvé komentáře. vážím si jich.

14.01.2018 17:27:45 | Anděl

Naprosto přesně - nemám co dodat :-)) Až na to, že i já si vážím Tvých komentářů, Anděli - děkuji :-)

14.01.2018 17:57:00 | Amonasr

Smutný, ale velmi aktuální a pravdivý příběh, kterých je v našich ulicích bohužel plno.

O to víc je to smutnější, když rodiče o ničem nevědí a snaží se "dítě" držet zkrátka, aby z něj něco pořádného vyrostlo. Nakonec však zjistí a většinou i nešťastnou náhodou, že už je dávno jednou nohou v kriminále.

Pěkně zpracované, ST :-)

12.01.2018 13:22:14 | Kubíno

Kubí...moc děkuji. Bohužel, je to tak, mnohdy rodiče nevědí. Pak je to bolestivé hlavně pro ně, když se na to přijde...ale ...i to je život...

12.01.2018 14:10:22 | Anděl

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí