VIRUS

Anotace: Nejnovější příspěvek do vznikající knížky krátkých, vesměs parodických sci-fi povídek.

Z mobilní základny na jednom z Neptunových měsíců jsme pobaveně sledovali marný boj pozemšťanů s našimi nanoroboty, které ve své tuposti pokládali za virus. Jakmile celkový počet napadených a usmrcených dosáhl několika tisíc kusů, začaly jednotlivé státy v panice uzavírat hranice v nesmyslné snaze zastavit nebo alespoň zpomalit postup našeho předvoje. Nanoroboti byli naprogramováni k útoku na plíce, o nichž vědecké oddělení naší firmy zjistilo, že patří mezi nejdůležitější lidské orgány. Totální rozklad plic trval tři týdny a bezpečně vyřadil pozemšťana z provozu. Zabránit se mu dalo jedině přeprogramováním nanorobotů, což však bylo zcela mimo možnosti tohoto technologicky zaostalého druhu, a tak se veškeré pokusy o vyvinutí vakcíny pochopitelně míjely účinkem. Jedna z pozemských mikrobiologických laboratoří sice vypustila domněnku, že virus byl vyvinut uměle, celý svět se však naštěstí té hypotéze vysmál. My jsme naopak řvali smíchy nad zprávami a záběry z té malé planety, řehtali jsme se všem těm chaotickým, hloupým opatřením, jako bylo třeba zavření restaurací nebo zrušení sportovních událostí. Postavy s komickými rouškami na ústech, rabující regály prodejen potravin, vyloudily úsměšek dokonce i na přísně stažených rtech Lu, šéfky našeho týmu.
Nebudu to protahovat, do roka bylo s celým lidstvem utrum. Nanoroboty jsme stáhli zpátky na základnu a vyslali čističe, aby zlikvidovali mrtvá těla a uklidili všechen bordel, který pozemská civilizace během své existence nadělala (přiznám se, že nikdo z nás nechápal, jak si lidé sami a dobrovolně mohli tak zaneřádit svůj domov; no, evidentně si ho vůbec nezasloužili). Trvalo další rok, než byla Země zcela vydezinfikovaná a připravena přijmout kolonisty. Nikdy nezapomenu na rozzářené oči dětí z rodin prvních laverdonských osadníků.
Za hladce provedenou misi jsme všichni čtyři dostali mimořádné prémie a dva týdny dovolené navíc. Kde ji strávit, o tom jsme nemuseli dlouho uvažovat. Zítra už však volno končí. Před chvílí mi sem na Azurové pobřeží, kde se válím na pláži, volala z Havaje Lu. Pozítří odlétáme do souhvězdí Kauris, přelidněný Sioran si tam prý vyhlédl planetu, osídlenou nějakými primitivy. Naše nanoroboty čeká další perná šichta.