CFS

CFS

 

     Nedokáže vstát z postele. Nakonec se vyšourá, shrbená jako stařena.  Postará se o kočky, ale víc nedokáže. Nedokáže se osprchovat, vzít si léky. Celý den leží. Upadá do spánku a zase se probouzí. Tělo má jako z olova. Odpočívá, aby další den byla schopná jít k lékaři.

 

     Jet do práce, vyřídit nejnutnější a do nemocnice. Dolů na krev, nahoru na hematologii, na ultrazvuk k okýnku. Je půl sedmé. Fronta. Půl hodiny stojí a čeká, až se rozsvítí světla a začne se pracovat. Konečně odchází do čekárny.

 

     „Svlékněte se do půl těla.“ Je tak unavená, že nerozumí. Co si má vysléct? Sestra se vrací.

     „Mám si sundat kalhoty?“ Únava jí ochromuje myšlení.

     „Jen si stáhněte svetr.“

     Má radost, že je tam žena. Lehá si a čeká. Přichází muž. Celá ztuhne. Stydí se.

     „Jste na lačno?“

     „Ano.“

     „Nepila jste kávu?“

     „Kávu, ano.“

     Doktor se zlobí. „Ale to nesmíte. Zkresluje to výsledky.“

     Nedokáže mu říct, že bez ní by nevstala.

     „V pořádku. Můžete se obléct.“ Spěšně odchází.

     Má pocit, že něco je špatně. Hněvá se, že tam proboha leze, když je v pořádku?

     „Mám čekat, nebo můžu odejít?“ Sestřička se laskavě usměje. Aha, odejít.

 

     Vrací se na hematologii, sune se po sedačce a zavírá oči. Přichází doktor. Muž. Studuje dokumentaci. „Krev v pořádku. UTZ v pořádku. Skvělé výsledky. Mám z vás velkou radost. Tak další kontrolu posuneme až na srpen, co říkáte?“

     Pokaždé, když odchází z ordinace, kde jí sdělují skvělé výsledky, propadne se do pekla zoufalství a beznaděje. Už nedokáže plakat nahlas. Po tváři jí stékají slzy. 

     Doktor něco říká. Zkouší se soustředit. „Všechno je v hlavě.“ Aha. Už je to tady zase. Je blázen. Nemůžou nic najít, tak je blázen. Kdyby si zlomila nohu, to by dokázali najít a léčit.

 

     Doma nehybně leží. Vyčerpaná, bolavá. Proč jsi mě, Bože, opustil? Na pár vteřin je ticho. Zhluboka se nadechne a v ten okamžik se venku setmí. Obloha zčerná a déšť naléhavě bičuje staccatem plechovou střechu.

 

     Pekelně ji bolí zuby. Hlava. Na chvíli to přehluší bolest celého těla. Nedokáže ani ležet. V noci se mnohokrát budí a když se převrací, ve snaze najít úlevu, má pocit, že má zpřerážené kosti. Vidí se, jak se její tělo mění v suchou větev, prsty zkroucené v agónii. Větev sesychá a trouchniví.

 

     Bojuje s vyčerpáním. Z únavy zvrací. Motá se slabostí, neschopná myslet, pracovat. Snést zvuky. Světlo. Jediná úleva přichází, když se stočí do klubíčka a oči zaváže šátkem.

     „Musíš chodit ven, hýbat se. Chodit mezi lidi.“

     Po pohybu přichází bolest svalů celého těla, trvající mnoho dní. Čím déle bere léky na bolest, tím se prohlubuje vyčerpání. Úzkost a stres. Antidepresiva, anxiolytika. Bludný kruh.

 

     Je uvězněná v naprosto zdravém těle, které jí nedovolí žít normální život. Zkouší si představit, jaké by to bylo, kdyby se po spánku cítila odpočatá. Nedokáže se vzpomenout. 

  

     Zavře oči. Vidí geparda pádícího africkou savanou. Jeho závratný sprint. Svaly na těle mu hrají, symbol nespoutanosti a síly. Vidí antilopu. Rychlý běh jí dokáže vyhrát závod o život. Vidí stádo mustangů, letících tryskem Nevadou. Ržání a hrabání kopyt. Vlání hřív, oči zářící štěstím. Vidí orla letícího vysoko na obloze. Cítí opojení a závrať.

 

     Ještě chvilku. Vstane a vezme si prášek. Stáhne se do svého ticha. Nikdo to nevidí. Je mrtvá. Jen dýchá.

 

 

******************************************************************************************************

CFS. Chronické, multisystémové onemocnění, které postihuje zejména nervový, imunitní a endokrinní systém. Cílená léčba není známá. Výbory svolané Národní akademií věd, Národním ústavem zdraví, Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí dospěly k závěru, že ME/CFS není psychosomatická nemoc.

 

ME/CFS INFO

Představte si, že trpíte mnoha příznaky, které vás vyřazují z normálního fungování, ne jen únavou. Spousta lidí si o ME/CFS myslí, že to je pouze o tom, že se člověk cítí unavený. Slavná americká spisovatelka Laura Hillenbrandová, která nemocí trpí, napsala:

„Toto onemocnění se podobá únavě asi tak jako atomová bomba zápalce. Je to naprosto absurdní a zavádějící charakteristika.“

Frekventovanou součástí nemoci jsou kognitivní potíže, pro které se nemůžete dívat na televizi (pracovat na počítači, číst knížku, poslouchat hudbu). Netolerujete běžné zvuky jako tón hlasu, obyčejné denní světlo. Máte problém s udržením rovnováhy, závratěmi a prudkým poklesem krevního tlaku.

Je to jako mít rozbitou baterii. Můžete fungovat pouze v rámci tohoto svého energetického limitu. Jakmile ho překročíte, organismus se chová, jako by se začal vypínat (mozek a nervová soustava, svaly, dýchání, krevní oběh). Jestli si včas nelehnete, dostaví se kolaps. Jste upoutáni na lůžko i několik dní s příznaky podobnými chřipce.

„Vidíte mě, když jsem upravená. Mám udělaný make-up, upravené vlasy. Naučila jsem se všechny drobné triky, abych působila na pohled dobře bez zbytečné námahy. Naučila jsem se všechny triky, abych vypadala normálně, navzdory nenormální nemoci. Neviděli jste mé nejhorší dny."

Děkuji Vám mnohokrát za váš zájem a přečtení tohoto článku.

 

https://cnn.iprima.cz/chronicky-unavovy-syndrom-vzal-simonovi-veskerou-energii-lecba-neexistuje-24808?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.context&dop_req_id=hirau6UDuqE-202105130555&dop_id=11680613

 

Autor Iva Husárková, 22.04.2021
Přečteno 410x
Tipy 30
Poslední tipující: Zdeněk Farkaš, Emily Říhová, jitoush, umělec2, šerý, Frr, Krahujec, danaska, Amonasr, Al.hexth, ...
ikonkaKomentáře (45)
ikonkaKomentujících (14)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Ivuško, objímám a posílám hodně sil (*)
Moc se opatruj :)

24.05.2021 00:02:01 | Emily Říhová

děkuji Emily děkuji moc :-))

24.05.2021 03:08:56 | Iva Husárková

Ono když to čtu pomyslim, že bych s tím měl já přestat. Že to vůbec neumím. Proti tobě i jiným. Ale já to nedělám proti nikomu.Delam to pro sebe a druhé. A tobě to jde dobře. Jak vidím.

28.04.2021 06:53:12 | umělec2

žiš né nepřestávej piš o svých radostech i bolestech jsi přece umělec Tvoje duše jásá a touží truchlí a kvílí nekonečně krásná jako duše všech autorů vnímám ji jako hudbu nadpozemskou symfonii toužím ji slyšet číst dokud mi oči slouží těším se z pochopení pokud mysl dovolí Tvá tvorba se mi moc líbí máš svůj osobitý styl pomáhá mi přežít nezbláznit se neberu to tak že někdo je lepší někdo horší tohle modré krásno je stejné pro všechny jsou pro mě důležité city a emoce né čárky a vidíš už je zase nepíšu jsi moc statečný že ses tímhle prokousal vážím si Tvé poklony dodala sílu objímám Tě pro klidný den děkuji :-))

28.04.2021 08:10:03 | Iva Husárková

Super povídečka. Rád jsem si přečetl*

27.04.2021 04:08:11 | šerý

je prima že jsi tu krásné ráno a pohodový den šeráčku děkuji krásně :-))

27.04.2021 04:11:34 | Iva Husárková

To se nenajde nikdo, kdo by ti věřil ?
My jsme daleko za počítači, my tě nevidíme.
Ale z těch, kteří tě vidí ?
Z těch se nikdo nenajde ?
A kdo jiný, konec konců, je v roli věřícího, než lékař
ve vztahu k trpícímu ?

To ovšem nesmíme předělávat pacienty na klienty.
A pacienti si nesmí hrát na klienty.

Klienty má cestovní kancelář.

Co víc můžu napsat, bolest vyčerpává a bere všechno sebou.
Jsi statečná. Každá věc ti bere desateré úsilí.

24.04.2021 17:36:34 | ttragelaf

Ono to má ještě víc souvislostí. Natékají mi víčka, bolí, svědí. Oční lékařka jásá nad krásou mojí duhovky. "Vše ok." „Co mám dělat, paní doktorko?“ „Užívejte volně prodejné léky na bolest. Ta mast s kortikoidy vám musí vydržet rok. Nesmíte ji moc mazat. A nechoďte za mnou dřív jak za dva roky.“ Únavou se sotva plazím, na rukou se mi opakovaně dělá vyrážka. Svědí, bolí. Špatně se mi dýchá. Můj praktický lékař po řadě vyšetření: „Vše je v pořádku. Vyrážka? Asi nějaká alergie. Užívejte volně prodejné léky na bolest. Přijďte nejdřív za dva roky.“ Psychiatr: „Únavový syndrom se neuznává. Můžu vám zkusit napsat další antidepresiva.“ Na neurologii: „Vše je v pořádku. Na shledanou.“ Na alergologii: „Napíšu vám na ruce mast s kortikoidy, je hodně silná, nesmíte ji moc mazat. Odesílám vás na hematologii na vyšetření.“ Na hematologii: „Vaše vyšetření jsou skvělá, mám z vás velkou radost. Nepomůžeme vám. Nemáme co léčit.“ Na ultrazvuku: „Co máte za potíže?“ „Je mi často nevolno od žaludku a z únavy zvracím.“ Po důkladném vyšetření: „Vše je v pořádku. Můžete se obléct. Na shledanou.“ Léčitel: „Co vás trápí?“ „Řadu let trpím chronickou únavou...“ Zarazí mě uprostřed věty: „Slyšíte se, co říkáte? Musíte myslet pozitivně.“ „Jen konstatuju fakta.“ "Zkuste si představit, že máte u hlavy trychtýř a do něj se vám vlévá energie, světlo.“ Zkouším si představit trychtýř, ale nedokážu ho udržet na hlavě. Poskakuje, padá. Nedokážu se rozhodnout, jak má vypadat. Plechový? Umělý? Hranatý? Kulatý? A jakou má mít barvu? Nedokážu současně dýchat a soustředit na očistný proces. Rozhoduju se pro proces a dýchání zastavuju. Dusím se. Léčitel mi napravuje záda, různě mě ohýbá. Doma tři dny nemůžu chodit a musím užívat silné léky na bolest. Rodina: „Jak se cítíš?“ „Jsem vyčerpaná.“ „Zas?“ „Ne, pořád.“ „Bude víkend, odpočiň si.“ Po víkendu: „Jak se cítíš?“ „Jsem vyčerpaná.“ „Zas?“ „Ne, pořád...“ Toč se a vrč můj kolovrátku, však zešílení je již nakrátku a blízko, blizoučko je soudný den. Děkuji, že jsem Ti to mohla napsat. Děkuji za Tvé vcítění. Jsi prima. Krásný den. :-))

25.04.2021 04:20:49 | Iva Husárková

Ivučko milá přitom je v Tobě tolik světla-jseš maják na úbočí rozeklaných skal do nichž buší vztekle vlnobití necitelného oceánu..jseš maják,jenž sám
prožívá strastiplné "vlnobytí" a přesto láskyplným světlem zaléváš bezútěšné mořské dálavy a svou světelnou láskou vedeš zbloudilé a signalizuješ jim naději správného směru plavby, sama pronásledována tíží nezměrné únavy a opuštěností...přesto-a to už jsem Ti často říkal, vždy v sobě nalezneš zázračnou sílu a dokážeš rozžehnout světlo svého majáku PROVÁZENA HLUBINNOU RADOSTÍ ODKUDSI Z POLKLADNICE DOBROTY SVÉHO
VZÁCNÉHO IVUČČÍHO SRDCE....MÁM TĚ MOC RÁD A NEPŘESTANU SI TĚ VÁŽIT...VĚŘÍM, ŽE KDYŽ JSI DOPSALA TYTO LITANIE-OSVOBOZENA SES OPĚT VYŠPLHALA VZHŮRU AŽ K LAMPĚ SVÉHO ÚDĚLNÉHO SVĚTLA A ZINTENZIVNĚLA JEHO ZÁŘI...:-:D***

24.04.2021 09:34:30 | Frr

Milý můj vzácný příteli, před pěti minutama jsem se konečně osvobodila a dodělala roční závěrku. Jest to vždy běh na dlouhou trať, neustále se mi rozvazovaly tretry, padaly mi trenýrky, buď bylo moc chladno nebo moc horko. Jsem totálně vyšťavená, ale šťastná. Znovu jsem prožila onen ojedinělý orgastický okamžik, kdy se soubory seskupily do miloučkého xml a jedním lehoulinkým klikem odlétly do dalekých neznámých finančních krajin. Je dost pravděpodobné, že vylezu na lampu a budu zpívat halelujá. Pustím si Boba a Bobka a začtu se do Mayova V propastech stínů. Anebo budu jen tiše ležet a z úst mi potečou sliny. Promiň, na maják už dneska nepolezu. Ale z rozeklaných skal cítím vát svěží vítr. Být dobrý den. Moc čísel. Mnoho utrpení. Cítit, vidět, čekat... hu húúú.... Tvůj rozvlněný citlivý komentář způsobyt nesmýrnou rrradost... provázej Tě bůh. Moc ráda. Srdeční pozdrávy do Red Hilll. Krása. Juchů. Objímat. Konec písat. :-))

24.04.2021 09:57:37 | Iva Husárková

Ivuku pevně držím v objetí...šťasten, že už není žádných bleblehauszávěreknumer obětí.....vidím z dáli záři Tvého majáku-promočen
až na pupyho přívaly RADOSTI lijáku...* :-D*

24.04.2021 10:10:29 | Frr

bleblehuhu :-))

24.04.2021 10:12:06 | Iva Husárková

Tak co ještě napsat? Prostě se budu opakovat, smutné, sugestivní, bolavé. Jen přidám, že i já držím palce a na dálku objímám. Daniela

22.04.2021 19:50:33 | danaska

Děkuji, Danielko. Moc to pro mě znamená. Mám velkou radost, že jsi nakoukla. Je to všechno daleko snazší, když cítím podporu a že v tom nejsem sama. Měj se moc hezky. A dobrou náladu. Objímám Tě. :-))

23.04.2021 03:29:38 | Iva Husárková

Velmi sugestivně napsáno. Silné...

22.04.2021 19:38:36 | Amonasr

Ami, děkuji za každé Tvoje slovíčko. Myslím na Tebe a přeji Ti láskyplný den. :-))

23.04.2021 03:27:41 | Iva Husárková

:-)*

23.04.2021 19:29:53 | Amonasr

Skvěle popsáno, ale smutná povídka. CFS znám dobře, měl jsem ho jako mladší...Píši v minulém čase, protože jsem nečekal, že by ho dokázali doktoři vyléčit, to dokáže jen příroda, tedy každý jenom sám. Jako u všech civilizačních nemocí...:-)

22.04.2021 13:16:35 | Lighter

Vím, Lighterku, že sis tím prošel a vlastními silami se uzdravil. Tvé rady mi moc pomohly, hlavně psychicky. Děkuji za ně i za Tvoji podporu. Objímám Tě pro krásný den. :-))

23.04.2021 03:25:26 | Iva Husárková

Řešení složitých problémů je prosté. Být zdravě drze sobecký a brát ohled "hlavně láskyplně" sám na sebe, až pak na ostatní. Žít tak zdravě a "radostně", jak tobě vyhovuje, nenechat se donutit k žádným přitěžujícím kompromisům. Prosté, ale náročné v tomhle světě blbců, vážně...:-))Hezký den

ps: Asi tě překvapím, že mám taky rád básně, nejvíc od "starých klasiků", k zamyšlení:

"Do srdce nelze jen runy smutku rýt.
Je lépe knihu radosti před očima mít,
uspokojovat přání srdce a víno pít.
Víme, jak dlouho tady budem ještě žít?"

A ještě jedna "punková" píseň k povzbuzení :

https://www.youtube.com/watch?v=MvHjQbQbdCE&ab_channel=666TeenageWhore

23.04.2021 12:06:32 | Lighter

Ó to je nádherná báseň, moc jsi mě překvapil a děkuji za ni. Dnes dostávám spoustu dárků. A v tv říkají, že Daisy zrovna vrhla štěňata. Další skvělá zpráva. Děkuji krásně i za odkaz, hned jak tohle dopíšu, jdu na píseň. Překvapuju sama sebe - zcela v duchu Tvé rady, být sobecký a dělat si radost - že poslouchám hudbu. Pane. Děkuji, pane. Mám Tě ráda. Dnes se mě rodina ptala na výsledky vyšetření a když jsem řekla, že jsou skvělé, tak jásali. Chápeš. Znova mě to uvrhlo do deprese. Možná, že horší, než nemoc sama je nepochopení okolí. Jenže ono to vlastně je celé nelogické a nepochopitelné i pro mě. Plácám se v tom, nicméně dnešní úžasné zážitky převažují a převálcují kdejaký splín. Já to vím, vím, že když se někdy rozhodnu nebýt, budu toho těžce litovat. Ale pro tuto chvíli, děkuji, že se smím radovat. Moc jsi mě potěšil. Kéž Tě něco krásného potká. :-))

23.04.2021 12:18:30 | Iva Husárková

Krásné je, když ještě rád potkáš sám sebe. Na ničem jiném tak nezáleží...Ať jsem taky sobecký. Hezký den všem. :-))

23.04.2021 12:27:23 | Lighter

Mám ráda Tvé úvahy, moudra. Pohodový den, Lighterku. Děkuji. :-))

23.04.2021 12:34:17 | Iva Husárková

Ivanko, nedá se ,, naordinovat ,, .... Život je Dar ... každý zřejmě ... neseme si nebo vláčíme ... to své ... přeji Ti zastavení ... aby sis mohla říci ... kým jsem a obejmout ... Z.

22.04.2021 12:05:35 | zdenka

Zdeničko, vždycky mě dokážeš potěšit. Děkuji a posílám Ti úsměv pro krásný den. Objímám Tě. :-))

23.04.2021 03:23:50 | Iva Husárková

Ivunko, nepsala jsi to zbytečně
objímám Tě
haf!

22.04.2021 11:37:10 | kaše

Péťo, moc si toho vážím. Děkuji krásně. HAF pro pohodový den. Objímám Tě. Děkuji moc. :-))

22.04.2021 11:42:35 | Iva Husárková

ST. Posílám Ti kus svého srdce. Objímám.

22.04.2021 10:47:04 | mkinka

Jiťenko, ach bože, jsem se lekla, kus srdce, tepající láskyplnou hroudu a jak budeš žít? Rychle, rychle. Na oplátku kus mého pro Tebe. V přepravním boxu s kusem ledu, tak expres, jak to jen svedu. Uf. A teď obě mám celé. Děkuji, koťátko, že jsi mi napsala. Ať máš slunečný den. :-))

22.04.2021 11:40:27 | Iva Husárková

Děkuji a vše hřejivé Tobě. V každičké vteřině. Jíťa

22.04.2021 12:23:59 | mkinka

:-))

23.04.2021 03:22:51 | Iva Husárková

Kočičky zdraví a packy posílají.

25.04.2021 15:01:22 | mkinka

děkuji krááásně :-))

26.04.2021 03:29:42 | Iva Husárková

A ještě, měl to být ST, omlouvám se za ukliknutí, mrzí mě to, zvlášť když si umím představit, co energie vložilas, snad mi Ivy promineš, já bych ti také.

22.04.2021 10:33:57 | Vivien

Viv, ach Viv, byla jsi první, která mi tipla. Srdce mi poskočilo radostí. Já to napsala, protože jsem to potřebovala ze sebe dostat, říkám si, jestli si někdo přečte, jestli se v tom někdo pozná, nepsala jsem zbytečně. Přinesla jsi mi tolik povzbuzení jen tím, že jsi mi napsala. Omlouvám se všem tipujícím, ale skutečně na nějaké body nehraju. Je to asi tím, že jsem blázen. Juchů, chuchu. Srdečné podravy všem srdcařům a krásným bláznům. :-))

22.04.2021 11:32:00 | Iva Husárková

Četla jsem asi už před hodinou. Chvíli mi trvalo, než sedlo uvědomění, kolik lidí na světě a co vše prožívá. Po EB viroze jsem trpěla půl roku únavou, takže rozumím tomu, co znamená vzbudit se po spánku odpočatá a nikoliv jako přejetá parním válcem. V tu dobu jsem porozbíjela celý porcelánový servis po babičce, nikoliv vzteky či zoufalstvím, jednoduše mi únavou padaly věci z ruky, v práci jsem se šanony už nezvládla chodit po schodech a výtah byl vysvobozením. A to mi bylo o 20 let méně. Bylo to zoufalé, se dvěma malýma dětma a rozpadajícím se vztahem. Pomohly mi injekce (už se nepamatuju jaké), ale nejvíc rozhodnutí odjet mimo sezonu na delší dobu k moři. Trvalo to několik měsíců, než jsem se začala cítit lépe. S největší pokorou dnes děkuju i za to, čím jsem tehdy jako mladá maminka prošla. Má mysl se od té doby otevřela světlu a pokud je řešení, je stále důvod k radosti, i kdyby už to bylo to řešení poslední (nikoliv fatální!) bez práva volby. A když ne ... něco se stane. To něco, chci věřit, bude nakloněné miloSTi.

22.04.2021 10:30:59 | Vivien

Viv, je mi moc líto, že sis tím prošla. Je skvělé a mám velkou radost, že ses uzdravila. A Tvoje uzdravení mi dává naději. Děkuji moc za ni. S malými dětmi to muselo být strašně těžké, k uzoufání těžké. Věci padají z rukou, člověk je zpomalený, jako retardovaný. Jako zakletý v medu. Zapomínáš myšlenky, nedokážeš pojmenovat věci správnými slovy. Chci říct voda a říkám tamten. Ale vypracovala jsem si systém. Nezáleží na zvuku. Podvědomí ví, že tamten je voda. Jde o to, nenechat se přečůrat. Bojovat na všech frontách. Jsi statečná bojovnice. Jsem na Tebe hrdá. Myslím si, že je to kombinace dlouhodobého stresu, slabé imunity, nejnáchylnější jsou prý alergici - jsi alergik? a ženy - přechozených nemocí, prodělaného virového onemocnění. Stres čouhá ze skříně, stres leze z botníku, ach jéje, jémine, už ho mám na triku. Kolik lidí si tímhle prochází, kdo ví? Když řídím auto, dávám si povely, jednoduché, aby doputovaly do mozku: otevři oči, nespi, dávej pozor, opatrně. Mé druhé já, říkám jí Joyce, naštěstí v krizových situacích ječí. Škoda porcelánového servisu. Jsi velmi otevřená ve svém srdci a přinášíš útěchu ve svých slovech. Dneska zase cítím víru a vím, že nejsem nikdy sama. Děkuji, Viv, že jsi mi napsala. Objímám Tě a přeji Ti, ať Tě už nikdy nic takového nepotká. Krásný den. :-))

22.04.2021 11:28:07 | Iva Husárková

Četla a ta tíha je neskutečná.
Boj o trochu světla doslova. Mám pocit že na mě spadl balvan a není vidět. S tím rozdílem..že u mě to trvá chvíli a u TEBE stále.
Neskutečné..milá Ivuško a jsem moc ráda, že jsi sem,napsala ty pocity. Nikdo neví, co druhý cítí uvnitř, s čím musí bojovat.
Přeji ti ať máš vždy sílu a chuť vstát, ať se tvé pocity daří vicekráte a častěji vyzout a mít tu lehkost a radost. Ze sdrce TI to milá Ivuško přeji, jsi tak láskyplnná a obdivuhodná**
mám tě moc ráda **. Je mi smutno z toho, že ti nemůžeme z těchto tvých nijak pomoct..zadupat to. Zasloužíš si mít VŠE nejkrásnější. Opatruj se a přeji TI ať tvé noci a dny nejsou noční můrou..krásný den milá mi Ivuštísko naše. **ST :)

22.04.2021 10:22:56 | jenommarie

Vím o pár autorech z literu, kteří si tímhle prošli. I díky jejich pomoci se snažím to zvládat. Děkuji Lighterku, děkuji Fanynko. Děkuji Gábolínko, že jsi mi napsala, že nejsu žádná „vzdávačka“, ale „vstavačka.“ Děkuji, Frráčku, že když jdu od doktora, bulím Ti do telefonu. Děkuji bášo, Bobe, že Tvoje černé myšlenky jsou i mými (a naopak). Prý mám sílu, díky které to zvládnu. Tou silou jste Vy. Moje kočky, rodina. Je to záhada Bermudského trojúhelníku. Kam mizí energie? Kdybych to neměla na talíři, nevěřím. Čím hůř se cítím fyzicky i psychicky, tím lepší jsou výsledky všech vyšetření. Nejhorší je, že chceš plnit povinnosti, žít normálně, ale jsi troska. A je to více méně nesdělitelné. Říkají mi, bude víkend, odpočiň si. Tělo to nedokáže. Trvá to řadu let a zhoršuje se to. Ale Maruško, mému srdci tolik milá, jsou i lepší dny. Zase vstanu z popela a poletím. Nebude to zítra. Nebude to za měsíc. Nechci na nikoho házet svoje balvany. Jen jsem se chtěla podělit, že něco takového existuje. Včera to na mě padlo. Povídám, pane doktore, skvělá zpráva je, že až umřu, budu úplně zdravá. Díval se na mě jako na blázna. Ale jak si za těchto podmínek zachovat zdravý rozum? Jedině tak, že se člověk zblázní. Koukám z okna a nebe zase pláče. Ale dnes kapky bubnují jen zcela lehce, v pokoře. Připadám si jako v Tisíci a jedné noci. Vítr mi rozpráví o bolesti, beznaději, lásce a víře. Ztrácím ji a znovu nacházím. V lidech. Mám Tě moc ráda. Objímám Tě pro krásný den. Děkuji. :-))

22.04.2021 11:08:29 | Iva Husárková

Tvá slovíčka jsou jako veliká hřejivá prošívaná deka..spousty lásky v každém stehu a do propojených nitek..dáváš tolik krásné barevnosti a lidskosti..mám k TOBĚ velký obdiv milá Ivuško a nikdo si to neumíme představit..když to čtu a pak si i vzpomenu na TVÉ úžasné komentáře..díky kterým se mi mnohokrát zvedla nálada..a nejednou jsem se doslova řechtala smíchy..a přemýšlela..kam na to chodíš..tvůj krásný smysl pro humor..je zkrátka důkaz..že máš v sobě neuskutečnou pokoru k životu, lidem a tvé laskavé srdce..je zde pro mnohé zářičem. Říkám si, jak může takové sluníčko zářit pro druhé..když má uvnitř SEBE tolik bolesti a únavy. Opravdu máš velký dar milá Ivuško a já jsem moc ráda, že tě alespoň takto můžu díky Literu znát..aspoň takto..to přátelství zde ..sice na dálku..ale slovíčka s upřímná a která vždy zahřejí. Děkuji TI i já ze srdce milá Ivu**.přeji ti krásný víkend. ;):) opatruj se

23.04.2021 20:28:45 | jenommarie

Bylo nebylo, dávno tomu. Narodilo se děvčátko. Rozkošná holčička se zářivým úsměvem. Dostala jméno Maruška. Její otec, literský král, se jí ptal: "Maruško, co je na světě nevzácnější?" "Přece láska, tatínku." "Né sůl? A já vůl nařídil poddaným, aby plakali. Celé moře soli, aby vyplakali." Po dlouhém a strastiplném vysvětlování krále Maruška nakonec přesvědčila, že nejcennější komoditou, do které se vyplatí investovat je skutečně láska. Začali ji pěstovat ve velkém. Lisovali do obrovských balíků jako slámu a vyváželi do zahraničí. Protože u nás bylo lásky dost. Marušce poddaní zpívali Ódu na radost a na hrušce vykvetly sakury. Komu je lásky dost, tomu je po vůli. :-))

24.04.2021 03:40:59 | Iva Husárková

Ivuško..ty mě úplně odzbrojuješ:)**
Ještě i pohádku..ty jsi andílek a usmívám se díky tobě
jako sluníčko
skoro mi naskákaly tečky
a jen letět. :)*
Kéž máme všichni lásky dostatek.
Však ty vlny a vlnobytí máme všichni
mnohdy jen popoháněné svojí vlastní myslí...že si už lásku k sobě nechceme pustit..ale máme jí uvnitř sebe tolik
a buďme především na SEBE hodní..
protože kolikrát to nikdo neudělá
a lásky je nám všem zapotřebí.
Jako..kdyby se dala vycucat v těch lentylkách..jak mi napsal Frráček komentář pod báseň..
to by bylo super..
vždy, když by mi bylo ouvej..
nebo komukoliv..
vycucal by si tu lentilku plnou lásky a dostal ten hřejivý všeobjímající pocit..a v duši by mu chrastili už jen ty šupinky štěstí.
Ach Ivuško ty jsi moje guru :D:D**
Mám tě moc ráda a ať máš dnes
Ten nejkrásnější den***láskou naplněn **:)*pa a posílám obejmutí **

24.04.2021 11:23:35 | jenommarie

jsi mě rozesmála beruško Maruško a moc se mi líbí lentylkové cucání přeji Ti nadoblačný sváteční den :-))

25.04.2021 03:36:04 | Iva Husárková

Děkuji a jsem ráda Ivu** za tvůj úsměv ** krásnou neděli TI přeji. :);)

25.04.2021 15:40:10 | jenommarie

:-))

26.04.2021 03:01:38 | Iva Husárková

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí