Začátek

Anotace: Tohle je první kapitola jednoho z mých experimentů, snad se bude líbit :) Bude fajn, l když dáte vědět, jestli by jste chtěli pokračování O:)

Byla klidná letní noc. Hvězdy na obloze zářily jako malé naleštěné diamanty a slabý vítr se odrážel v korunách stromů. Osvětlená ulice byla prázdná, jen sem tam projelo nějaké auto. Hodiny na Lauřině stole ukazovaly 4:28, když se bleskovou rychlostí posadila a lapala po dechu. Ledový pot jí stékal po čele. Byla zvyklá na noci plné strachu. Chvíli seděla na posteli, potom vstala a šla si nalít sklenici čisté vody.
Když potichu procházela tmavou chodbou, aby nikoho nevzbudila, a míjela dveře svého bratra, přehrávala si sen, který ji vyděsil tak, že ještě teď se nemohla skoro nadechnout. Žena, kterou ve svých snech vídala čím dál častěji, ji byla povědomá, ale nemohla si ji zařadit k nikomu, koho znala. Žena menšího vzrůstu s dlouhými, černými vlasy a hnědýma očima, které měly tak pronikavý a prázdný pohled, ze kterého šel mráz po zádech. Tahle žena Lauře nedala spát.
Když Laura přišla do kuchyně a rozsvítila světlo, hned za ni přiběhl jeden ze dvou mourovatých kocourů jejich rodičů a začal se jí lísat k nohám. Ještě celá rozespalá si nalila sklenici vody a vypila ji. Pomalu obešla kuchyňskou linku a zamířila k lednici, ze které vytáhla zbytek mléka, nalila ho do kočičí misky, zhasla světlo a vydala se zpátky do svého pokoje.
Zrovna otevřela dveře svého šatníku, aby se mohla převléci z propocených věcí, když ji začal zvonit telefon. Podívala se na display. Volal ji Petr. Petr byl Lauřin dlouholetý kamarád a také pracovní kolega. Byl asi o hlavu vyšší, než Laura, krátce střižené vlasy si česal nahoru a jeho klučičí zelené oči mu pomáhaly k tomu, aby vypadal na míň let, než mu doopravdy bylo. Laura si řekla, že mu zavolá později, telefon vytípla a vrátila se ke sému šatníku. Vzala si náhradní pyžamové kraťasy a tílko a vydala se do koupelny. Zavřela a zamkla za sebou dveře, svlékla propocené oblečení a pomalu vlezla do sprchy. Zavřela oči a vychutnávala si ten pocit vlažné vody stékající po jejím těle. Krátké, hnědé vlasy se ji tiskly ke krku. Přála si, aby se čas zastavil a ona tam mohla takhle stát už napořád. Když vyšla ven, všimla si, že venku už začalo svítat a to znamenalo, že nezbývá moc času, než se její maminka probudí a začne chystat snídani. Oblékla se v naději, že se ji ještě podaří usnout a vydala se do svého pokoje. Její nadšení z vytouženého spánku se ale překazilo hned, jakmile se podívala na svůj telefon. 16x nepřijatý hovor a 6 zpráv. Od Petra.
Po přečtení těchto zpráv věděla, že spánek už nepřichází v úvahu. Vytáhla kufr a začala si balit věci. Plná smíšených pocitů zavolala Petrovi zpět. „Kdy přesně zmizel?“, zeptala se. „Včera se nevrátil domů, jeho matka tvrdí, že se to ještě nestalo. Myslí si, že se jedná o únos. “ Odpověděl Petr. Laura se odmlčela. Petr přesně věděl, co to znamená. „Jestli se na ten případ necítíš,“ začal pomalu, „nemusíš ho případ brát.“
Lauřin bratr, který byl také unesen, byl tenkrát zhruba ve stejném věku, jako chlapec, který včera přibyl na seznam pohřešovaných osob. Doufala, že tenhle chlapec bude mít více štěstí, než její bratr Tom. Tom byl dítě, jako každé jiné. Baculaté tváře mu překrývaly hnědé vlasy, které si podle nové módy česal do patky. Mamka mu nejednou říkala, že si je má dát pryč z očí, jinak se mu zhorší zrak. Byl to veselý kluk, který rád chodíval ven s kamarády a vyváděl s nimi jednu lumpárnu za druhou. Jednoho podzimního dne šel ven se svým kamarádem Honzou. Ale domů už se třináctiletý chlapec nevrátil. Mamka si myslela, že se jedná o další z jeho vylomenin, tak zavolala Honzovi, jestli je Tom ještě s ním. Dodala, že je pozdě a musí se vrátit domů. Honza ji ale řekl, že Tom odešel domů už před půl hodinou. Nebylo možné, aby se ještě nevrátil, Honza bydlel jen o 3 ulice dál, takže cesta by měla zabrat nanejvýš 10 minut. V ten moment zalitovala, že Tomovi nekoupila telefon. Byla totiž toho názoru, že je na něj ještě malý. Tomovo tělo se našlo o dva měsíce později v nedalekém rybníce. Zavřený v pytli plném kamenů, které ho držely na samotném dně.
Laura se nadechla a řekla, že nepřichází v úvahu, aby tenhle případ nevyřešila. Svému bratrovi pomoct nemohla, ale tomuhle chlapci může zachránit život. Její dovolená byla oficiálně u konce.