Bez borovic celý les strachem třese se (1)

Sbírka: Bez borovic celý les

  Když se na Jeho ramena snesly první vločky sněhu, neudržel se a musel to říct. Tak začal poskakovat a bodat své sdělení do každého člověka, jenž byl vyšší než kuchyňská linka. Dostal se však do svízelné situace, když na něj jeho oběti začaly házet úlomky skla, které u sebe nosily v košíku. Jeho sklo nesnášel ještě více, než iridiové knoflíky, do nichž se občas zakusoval policista, který k němu zanedlouho přišel a v rámci zachování nočního klidu mu podřezal hrdlo. Policista poté odcestoval na exotický ostrov. Před odjezdem si nezavázal boty, a tak dorazil k odplouvající lodi příliš pozdě a stihl nastoupit jen jednou nohou. Tu si pak musel kvůli přetížení nechat uříznout. Stejně tak i druhou, která mu z několikadenního pobytu nad rozbouřeným mořem zvětrala. Léčil si tak díky policistovi pěkně namastil kapsu. Uřezané nohy se k jeho smůle ještě toho dne lehce nafoukly a začaly mu z kapsy vyčuhovat. Tohohle nechutného pochybení si všimla jeptiška. Pobouřena Léčilovým necitem k současné módě poprvé v životě promluvila.  Do dvou dnů zemřela na seschnutí jazyka, dědičné to choroby po matce. Ta samá jeptiška, v jiné realitě ve stejné situaci, se do Léčila zamilovala a vzdala se služby Bohu. V téhle realitě si Léčil nechal ušít kapsu o tři centimetry hlubší a policistovy nohy mu z ní ani po nafouknutí nevyčuhovaly. Šíček, který každý den přišil až padesát kapes, a v minulosti měl tu čest i s Léčilovou, byl ve volném čase tvůrcem osudu. Uvědomil si své pochybení a taky ho napravil. Po přepsání osudu se bohužel dostal do hluboké deprese, aniž věděl, že tou ho nakazil vyděšený les, jenž byl zbaven všech borovic.  Aby nemusel muka snášet sám, přidal se ke dvěma básníkům, které spatřil na střeše náhodného domu. Básníci hrdě drželi transparent s nápisem BEZ POEZIE BÁSNĚ TOŤ NAŠE DEPRESE a pramálo se zajímali o to, že se k nim někdo přidal. Zajímala se o to až zásahová jednotka, která všechny tři zatkla za narušování demolice. Soudce je poslal na dva roky do vězení s tím, že budou svůj trest odpykávat mimo celu. Tak zůstali všichni tři na chodbě před celou, jednou rukou připoutáni k mříži. Tou dobou už byl schválen zákon, podle nějž musely být všechny mříže, jakožto nástroj diskriminace, nahrazeny skleněnými stěnami. Vězňové, odpykávající si trest mimo celu, tak byli odesláni do laboratoří jako pokusné objekty.