Údolí bez borovic (část 2)

Sbírka: Bez borovic celý les

Stalo se jednoho dne, že Šíček zase šil kapsy horkou jehlou, kterou si pravidelně nahříval autogenem a omylem se stal Bohem. Od té doby všechno, co řekl, se stalo skutečností. Aniž o své moci věděl, řekl Šíček: „Dnes je den blbec“. A byl. Pak se stalo, že nakladatel přišel o hlavu a, zdráhám se to říct, ale taky o život. Jeho místo poté převzal Jeho syn, což není jeho syn, ale syn Jeho, což je sice úřední šotek, ale už se s tím nedá nic dělat. Alespoň, že Jeho syn započal s opravou nové části nakladatelova domu, kterou do základů zničil neznámý bobr.

Stavba se neuvěřitelně vleče, přestože na ní pracuje šest zedníků. Co byste však chtěli, když první stojí a opírá se o lopatu, druhý stojí a neopírá se o lopatu, třetí hlídá, jestli nejde kontrola, čtvrtý kontroluje třetího, jestli poctivě hlídá, pátý si dělá ambice na stavbyvedoucího a šestý jediný pracuje, jenže pouze během polední přestávky.

Truhlář měl ve zvyku pracovat pět minut přes čas přes půlhodinu přesčas, ale to mu tentokrát moc nepomohlo, jen si vzpomeňte, co řekl Šíček. Když hobloval poslední fošnu na nakladatelův dům, zamyslel se a prohobloval fošnu až na druhou stranu. Než sehnal nový materiál, ztratil tolik času, že musel fošny nakonec natírat za jízdy jednou rukou, kterou nedržel volant, smetákem, během cesty na stavbu. Stavba se táhla, až se protáhla sto metrů nad moře a následně se kvůli chatrným a od určité vzdálenosti i chybějícím základům zřítila. Zedníci, vida jak stavba pokročila, zdejchli se radši k Šesti kamarádům.