Umělecký záměr

Kódl se přihlásil do výtvarného kurzu. Kurz končil samostatnou prací, kterou měli frekventanti prokázat míru zvládnutí řemesla.
Kódl se hodnou chvíli pachtil, pak, trochu rezignovaně, odevzdal výsledek svých snah.
„To není špatné," řekl lektor. „Víc než to. Opravdu podařené. Vládnete štětcem velice obstojně."
Kódl přebral osvědčení a domů.
„Tak co?" ptá se Marie.
„No, mám to," ukazuje diplom Kódl.
„A proč se tváříš jak neštovice? Dostals 'pass with honours'! To je výborný. Co bys chtěl, prosím tě?"
„Mně se to tak výborný nezdá. Moc se mi ta samostatná práce nepovedla."
„Jak to? Ukaž plátno."
Kódl rozbalí roli.
„To je nádhera, Kódle," jásá Marie. „Prostě nádhera. Mona Lisa jak vyšitá. To je umělecký triumf!"
„Jo, jenže já nemaloval Monu Lisu."
„Ty jsi maloval la Giocondu, viď?" Marie dobře ví, jaký je Kódl šprýmař.
„Ne," odvětí Kódl, „já maloval Munchův Výkřik."