Most

MOST

„V tichu klidné noci se pod mraky objevil zářivý kruh. Osvětlil starobylý kamenný most, který v té nenadálé záři vypadal tajemně. Neproniknutelná tma vůkol, jen ozářený most. Ticho by se dalo krájet. Tu zaševelil jen padající list ze stromu. Snesl se s ladnou lehkostí na pěšinku. Stáli jsme tam a v úžasu se dívali na tu krásu.“ Najednou jsme uslyšeli jemné tóny krásné hudby. Co se to děje? Překrásná melodie pomalu přicházela k nám a my jsme byli až strnulí tou záplavou nádherných tónů. Celá ta scenérie byla překrásná. Naše studené ruce byly propletené a oči se upíraly k tomu kruhu. Z kruhu najednou jakoby vyplula postava. Zářivý šat jemně vlál kolem postavy, ale my jsme nemohli poznat, kdo to je? Postava plula směrem k nám. Natáhla k nám své ruce a hudba zesílila. Bože, to je tak nádherné… museli jsme jít. Za ní, omámeni tou krásou….pomalu jsme se začali také vznášet a jako by nás neznámá síla jemně táhla ke kruhu…v našem nitru byla nepopsaná radost, štěstí a láska….Nechceme již zpět…musíme jít za ní…musíme…..
Do ticha noci začaly kvílet policejní sirény. Sanitka přijela vzápětí. Hlouček lidí bezmocně stojí u ošklivé nehody. Ve zdemolovaném autě ruku v ruce propleteni, muž s mladou dívkou …