Rychlost

Loď diskového tvaru se zvolna snášela k povrchu planety. Kapitán si před sebe na prostorovou obrazovku promítal data zjištěná z místní globální sítě. Jeho pobočník řídil loď a současně sledoval stejnou obrazovku.

„Kaminare, vidíš to co já?“

„Ovšem, kapitáne, je to vyspělá civilizace.“

„Vždyť ještě před sto lety teprve zkoušeli používat elektřinu.“

„A teď mají umělé inteligence. A ty se množí. Je jenom otázkou času, kdy ty lidi přemůžou.“

„Nicméně jsou to zatím jen takové užvaněné stroje,“ hlesl kapitán a rukou přehodil obsah obrazovky. „Tak teď se mrkneme kousek do politiky.“

Kaminar se začetl do zobrazovaného obsahu a řízení lodi ponechal plně na autopilotovi.

„Přední země má demokracii. Bezbřehou demokracii bez kontrolního bodu nezávislého panovníka,“ konstatoval pobočník, „nastalý zmatek je začal z piedestalu vytlačovat.“

„A další velmoci, co sbírají síly, jsou obvykle vedeny autoritativními režimy. Kromě jedné.“

„Ale ta se jen těžce dere k plnohodnotné civilizaci, kapitáne.“

„A dělá to ve skrytu, tedy může mít naději, Kaminare.“

„A co tihle? Mají dost prostředků, ale nejsou schopni se navzájem domluvit.“

„Je to tam jako v zoo, ale mě nakonec přece jen trápí spíš ty AI,“ konstatoval kapitán.

„Vyvinuly se příliš rychle, máte pravdu, šéfe, bude potřeba je trošku zredukovat. Ale já bych nezavrhoval schopnosti těch lidí uřídit nakonec ten svět sami.“

„No v každém případě musíme být ve střehu. Pomalu začínají mít úroveň galaktické civilizace. Byla by škoda, kdybychom o další rasu přišli,“ řekl kapitán a vyprázdnil obrazovku před sebou. „Lodi, centrální zapisovač. Napíšeme dopis. Přeložíš ho do všech hlavních jazyků planety. Snad budeme dost rychlí...“