Pes přítel koně

Anotace: Jedna hodně starší věc. Inspirováno skutečnou událostí.

Už zase vedro. Musím polehávat ve stínu stromů a nic nedělat. Štve mě to. A myslím, že nejen mě, ale i celé mé stádo. Koně stojí u koryta s vodou a čekají, až někdo přijde s dlouhou zelenou hadicí a postříká jim rozpálená těla. Já jsem naštěstí pes a můžu bez problémů vlézt do koryta a opláchnout se. Bylo by to ale vůči mým koním nefér. Naštěstí se šeří a my za chvíli budeme moct do stáje. Teda aspoň myslím, že se šeří. Zvedám se a snažím se dostat na louku. Zpoza stromů na oblohu nevidím. S vyplazeným jazykem se pomalu táhnu pryč z chládku. Zvedám hlavu a upřeně pozoruju slunce, jak mizí za hromadou černých bourkových mraků. Chystá se pěknej slejvák. No aspoň se mé stádo ochladí. Dívám se zpátky ke svým koním. Pozoruje mě tmavě hnědý starý kůň s velkýma hnědýma očima. Jeho pohled mi prozrazuje, že ví, co se bude dít. Ostatní koně se očividně ničeho nevšimli a dál si navzájem odhánějí mouchy.
Z ničeho nic začne hrozně foukat. Stromy sklánějí své velké větve k zemi. Do očí mi litá suchá hlína a prach. Pomalu začíná pršet. Utíkám zpět ke svému stádu. Mladý bělouš mě sleduje vystrašenýma očima. Když už jsem skoro u koní, udeří první blesk. Několik málo vteřin potom se ozve i hrom. Koně se začínají plašit. Pozorně poslouchám, jestli nepřichází Pán, aby odvedl mé stádo do bezpečné stáje. Nic neslyším. Další blesk udeří opravdu blízko a vzápětí s ním i hrom. Vyděšeně se rozhlížím kolem. Mladší koně se vzpínají a starší čekají, co bude dál. Déšť sílí. Bílý blesk zasahuje strom, pod kterým stojí část mého stáda. Strom padá a koně prchají. Bez rozmýšlení se vrhám k ohradě a strhávám drát, který brání koním v útěku. Hlasitě štěkám, aby mě koně následovali. Slyším dusot splašených koňských kopyt. Vedu stádo do stáje. Doufám, že jsou všichni. Běžím tak rychle, že nevidím kaluž a kloužu po blátě. Cítím na sobě kopyta koní, kteří se v té rychlosti nestihli uhnout.
Aspoň, že jsem je zachránil. Další strom padá přímo na místo, které právě opustil poslední kůň.
Cítím se tak slabý... víčka jsou těžká a proto je zavírám a usínám. Navždy.