V lese

Anotace: Nosit houby z lesa když rostou, není žádná věda. Ale nosit houby z lesa když nerostou…..

Vyjdu z domu brzy ráno. Teď na podzim je vzduch ostrý jako břitva, je vidět daleko za obzor. Zvláště tady, na Vysočině. Vždy mne udivovalo, proč malíři kreslí vzdálené lesy modrou barvou? Ale dnes to vidím! Lesy v dálce jsou opravdu modré!
Vyjdu ostrý kopec, ocitám se na rovince mezi lesy.
Vždy se tady zastavím, jsou tu totiž nejkrásnější oblaka ! Je cítit les a hlína, čerstvě napadaná rosa se třpytí ve vycházejícím slunci, je ticho, občas se ozve křik káněte. Po obloze plují oblaka, ty nekonečné koráby moře…S úžasem pozoruji to nebeské divadlo! Vidím nekonečný oceán, ostré skály s příbojem. Na jedné stojí přikovaný Prométheus, o kus dál v zátoce kotví plachetnice. Posádka čeká na Herkula, až donese zlatá jablka ze zahrady Hesperidek. Někdy jsou oblaka jako talíře plné šlehačky, než rychle změní tvar.
Otočím se a vejdu do lesa. Je tady chládek, kužely paprsků se prodírají skrz stromy, tetelí se v nich částečky prachu, občas se ve vzduchu zavrtí spadlé semeno ze šišek. Cítím se jako v pohádce! Suché větvičky stromů mi křupou pod nohami, vidím první mochomůrky s červenými klobouky, pečlivě se jim vyhnu, nechci narušit jejich krásu. Po cestičce šupajdí mravenec, smrková šiška je pro něho nepřekonatelná překážka.
Vdechuji zhluboka lesní vzduch. Voní pryskyřicí, čerstvě narostlým jehličím, vlhkostí. Kráčím dál, nikde ani houbička.
V duchu zvolám: „Vzácná květeno, moudrá přírodo! Tolik vás mám ráda ! Jaké vy jste čarodějky!“.
A přijde čas na moje tajemství. Soustředím se, zavřu oči a zašeptám kouzelná slůvka čarodějnic bájných Keltů, skrytá v prastarých znacích run:
„ Les je můj bratr. A bratr sestře pomáhá!“.
Opakuji nejméně třikrát. Se zatajeným dechem pokračuji v chůzi. A hle! V trávě vidím prvního podhříbka ! Zajásám, vydloubnu ho ze země, očistím, dám do košíku a jdu dál.
Po pár krocích další a další! S vděčností v srdci pomyslím: „ Lesní duchové, pokud mne slyšíte, tolik vám děkuji!“.
Nasbírám tolik, co potřebuji, rozhlédnu se vůkol, obejmu pohledem celý les, cítím v srdci svobodu a lásku, a odcházím s hřejivým pocitem k domovu…..