Praha X.

Anotace: poslední pokračování. Loučím se s tebou Praho:)

Chystám se ven s Danielem, nečekala jsem, že se ozve tak brzy, ale osud tomu tak asi chtěl. Pozval mě do docela drahého baru, na aperitiv před večeří. V KU baru jsem nikdy nebyla, jen vím, že tam dělají dobré koktejly a že tam za ně člověk nechá majlant. A občas se tam vyskytují slavné osobnosti českého stříbrného plátna. Daniel mi vysvětlil, že dělá ředitele jedné Americké firmy tady na jejich pobočce v Praze. Takže obávat se nezaplacení účtu asi nemusím.

Okolo osmé si mě Daniel vyzvedne před našim panelákem. Už zase musím valit oči, protože mercedes cls 500 mě uchvátí. Nikdy v životě jsem ho neviděla tak zblízka, natož se v něm snad vozila.
„ You look so, so, a WOW, WOW!“ zakoktá se Daniel, když mě spatří v polodlouhé bílé sukni s okrasným opaskem, bílé upnuté košili s hlubokým výstřihem a korálkami přesně pasujícími k opasku. Své pěstěné tmavé vlasy jsem si vyčesala nahoru do drdůlku s pár uvolněnými prameny, co mi splývají podél obličeje. Dala jsem si záležet, no. Přeci jen, moc často se s tak exotickými muži nestýkám. A prostě, Daniel má v sobě takové kouzlo, že jsem na Jakuba úplně zapomněla.
„ Oh, Thank you! Budu se stydět!“ řeknu česky.
„ Ty nemusíš, ty být úžasná.“ Vytasí v úsměvu krásné rovné bílé zuby. Když vidím ten černý oblek, a bílou košili, černou kravatu a tu jeho kůži, tmavší o pár tónu, nemůžu si pomoct, ale jsem z toho strašně vykolejená, tudíž neschopná normální komunikace. Natož tak v cizím jazyce.
Zrůžovím.
Než dojedeme do KUčka dozvím se o něm dost věcí, že tady v Čechách jsou lidi dost rasisti, že je tady asi dva roky a žádná slušná holka s ním na večeři nešla. Což nechápu. Asi ne každá sní o čokoládovém klukovi. To já snad od puberty, jenže to byl nesplnitelný sen. No, vidíte asi tak nesplnitelný nebyl.
Za barem obsluhuje Karlos z Big Brother. Chvíli nemůžu uvěřit vlastním očím, ale je to tak. Sedneme si s Danem ke stolku pro dva s příjemnými měkkými křesílky. I když je tam ta malá jazyková bariéra, rozumíme si skvěle, občas ho škádlím tak, že se jeho neobratnosti směji. Což ho trochu rozčiluje, ale jak řekl, kvůli mým krásným zeleným očím by mi odpustil vše. Je opravdu okouzlující, je to něco úplně jiného než s Jakubem.
Stačí si na něj vzpomenout a je tu. Ano, dorazí v zástupu svých kolegů a hlavně kolegyň. Nejdříve si mě nevšimne, taky jak by mě tady mohl čekat. Vesele se vybavuje s nějakou tou začínající herečkou, drží je kolem pasu a něco ji šeptá.

Schválně se Danovi omluvím, abych kolem Jakuba mohla projít do suterénu na toalety. Chci vidět jeho pohled. Chci vidět jak se bude tvářit až mě uvidí takhle vymóděnou a krásnou. Cítím se krásná, protože mě celou dobu Daniel zásobuje těmi nejkrásnějšími lichotkami. Co nejladnější chůzí se prosmýknu davem.
„ Hele, všimli jste si té kočky?“ slyším čísi cizí hlas. Ďábelsky se usměji, ten dotyčný ani neví jak mi tím nahrál. Všimne si mě totiž Jakub, přistiženě pustí tu cuchtu, aby mě mohl dohonit, obejmout kolem pasu a říct:
„ Tohle je přece moje Verunka!“
Nechápavě se na něj kouknu. Vidím v něm tu nejistotu co tomu řeknu.
„ My se známe?“ ptám se líbezně, vysmeknu se mu a odkráčím jako královna na WC.
„ Počkej, Verun, jak my se známe?“ běží za mnou a dožaduje se odpovědi.
„ No já vás neznám. Toho Jakuba, co mi ho tak připomínáte jsme myslela že znám, ale spálila jsem se! Takže necháme to tak! Sbohem!“ řeknu a ztratím se na záchodcích.
Tak tady to máš, nasadila jsem ti broučka do hlavy, broučku? Pomyslím si uspokojeně.
Stojí přede dveřmi záchodků ještě dost dlouho chvíli, ale nakonec se objeví u své smečky a dělá, že se dobře baví, dokonce se i s těma cuchtama oblizuje. Tak nakonec to nejsem já, kdo je naivní, ale on, jestli si vážně myslí, že ve mně vyvolá žárlivost.

Bavím se s Danem stejně jako předtím. Jen se mě zeptal co to mělo být, vysvětlila jsem mu tu kratší verzi a zapomněla na to. Krásný večer, s krásným čokoládovým mužem.
Po nějakých těch koktejlech si uděláme procházku noční Prahou. Daniel mi koupí bonbonieru, jako dárek za krásný večer. Na Karlově mostě, kde v tak pozdní noční, nebo brzkou ranní hodinu moc lidí není, se opřu abych si mohla strčit bonbon napůl do pusy. Daniel ačkoli je cizinec, tohle gesto jasně pochopí. Vyzývám ho k polibku, věřte tomu nebo ne. Skloní se ke mně s pootevřenými ústy se dotkne mých rtů a ukousne kousek čokolády. Pak se jemně začneme líbat, je to jiné, než jsem kdy zažila. Je to jiné tím, že je černoch? To netuším. Vím však, že je to, to po čem jsem vždy toužila.

V tu nejméně vhodnou chvíli se mi mobil zblázní v kabelce. Podívám se na volajícího. Když vidím jméno Jakub, odmítnu hovor, vypnu mobil a přitisknu se k Danovi.
„ You are perfect!“ řeknu něžně s nastavenými rty.