Slepota a drogová láska

Anotace: Když láska zajde moc daleko..

Konečky prstů se dotknou její tváře. Hřejí, hladí. Její rty získají úsměv, její oči naleznou jeho oči, spojí se. Pohled je dlouhý, pronikavý a něžný. Svíčky jemně plápolají a smějí se. Jejich srdce štěstím nadskakují a třesou se nedočkavostí kdy tělo obdrží další něžný dotek od druhého. Ruce se navzájem proplétají a hrají si. Rty se spojí v jedny. Teplo, radost a štěstí z nich vyzařuje až za okna, do tmavé a studené ulice. Teplo prohřívá padající sníh. Štěstí chytají vrány letící kolem a radost získá černá tma, která se těší až jí vystřídá slunný den a bude si moct odpočinout.

Usmívají se jeden na druhého, objímají se, milují se. Ani jeden přes zamilovanou slepost nemají přehled kolik je hodin, jestli je venku tma nebo světlo, jestli je zima nebo léto, ale hlavně, že mají jeden druhého. Hlavně, že se milují, věří a odpouští své nedostatky a hlouposti, které tropí každý člověk. Do ucha si šeptají zamilovaná slůvka. Nikam nespěchají, ví, že mají spoustu času, nic jim neuteče. Každá chvíle strávená spolu jim je dražší než život!

Nastal den kdy druhý už není. Druhému se zhroutí svět. Slzy jsou na jeho denním pořádku. Vleze k milovanému do rakve, obejme ho, zavře oči a nechá se s ním pohřbít. Láska je zbraň, milovat znamená odhodlání k hrůzným činům. Poslední myšlenky před pohřbením za živa zněla „Slunce zašlo kvůli Tobě, nemá proč svítit když tu nejsi a já také nemám proč žít, když tu nejsi“.