Na prvním dojmu nezáleží! 4. Díl

Anotace: Tak podelší pauze pokračování a zároveň už taky poslední díl. kdo jste zapoměli, co se stalo doposud neváhejte a přečtěte si to od začátku:) a jinak hodnoťte, kritizujte a jestli je co, tak chvalte. Šťastné a veselé!:)

… z ničeho nic se ke mně skloní a chce mě políbit, ale do mě jako by uhodil blesk.
„O co ti sakra jde?“ zeptám se ho vytočeně a odtáhnu se od něj.
„Nemyslíš, že bych si zasloužil malou odměnu za své hrdinství?“ zeptá se s lstivě.
„No tak to si opravdu nemyslím. Ty jsi vážně odporný!“
„Ale před několika minutami jsi byla ráda, že jsem tě zachránil, ne?“
změní se jeho tón.
„Jdi do háje!“ odseknu naštvaně a odejdu. Nesnaží se mě dohonit a to je divné.
Když jsem konečně doma, mám pocit, že jsem na něj nemusela být tak zlá. Přeci jen měl v něčem pravdu, byl mi dobrý, když mi pomohl, ale já jsem potom reagovala nepřiměřeně!
Nechápu sama sebe! Proč mi tak záleží na tom, abych před ním nevypadala jako namyšlená pipina, která lidi jen využívá a pak je odkopne.
Proč se vlastně objevil!
Proč si mě všiml a tehdy v noci na ulici mě políbil?
Proč jsem jen nemohla být šťastná s Adamem a nemohla jsem si užívat ničím nerušenou pohodu a lásku, kterou mi dává.
Jsem zmatená.
Sama sebou a svými city, jsou rozpolcené a já nevím, co cítím k Adamovi nebo Honzovi.
Nevím!!
Z mých úvah mě vytrhne zvonek. Jdu otevřít, ale nějak mě nepřekvapí, že ve dveřích stojí Honza.
„Ahoj!“ řeknu nervózně.
Neodpoví a rovnou mě políbí. Polibek mu vrátím. Plynule se přesuneme do kuchyně. Zbavíme se přebytečného oblečení a Honza mě posadí na kuchyňskou linku.
„Lásko, jsem doma!“ ozve se od dveří Adamův hlas.
Honza jen tiše zakleje a snaží se nasoukat alespoň do toho nejnutnějšího.
„Podařilo se mi přijet trochu d…“ svou větu, ale nedokončí.
„Ahoj,“ odpoví Honza nejistě.
„Co ty tady děláš!“ zasyčí.
„Adame já ti to vysvětlím!“ snažím se alespoň trochu zmírnit hněv, který mu sálá z každého póru jeho těla.
„Ty mlč!“ odsekne.
„Asi ti je jasné při čem jsi nás vyrušil. Nechci z tebe dělat idiota, to ty nejsi, ale víš Vik byla obrovská výzva a já ti nějak musel vrátit to, jak jsi spal na výšce s mou přítelkyní!“ odpoví ledově Honza a já mám snad pocit, že omdlím.
„Takže to byla jenom hra?“ zeptám se.
„Jo, tak nějak!“ odpoví mi ale ani se na mě nepodívá.
„Tak ty jsi na to věděl?“ zeptá se Adam udiveně.
„Jo, věděl, celou dobu, každou noc co jste spolu byli a já si pořád něco nalhával. Myslel jsem si, že jsme kamarádi a skončíš to s ní, ale to se nestalo. Milovali jste se každou noc a skončilo to až tehdy, když se dostala na tu stáž do Londýna.“
Při těchto slovech se Honza oblékl.
„Tak myslím, jsme si kvit. Nedokonal jsem svou pomstu do konce, ale to je možná ještě horší, než kdybych s ní spal! Měj se!“ odpoví Honza ledově a odejde. Bouchne za sebou dveřmi a mezi mnou a Adamem se rozhostí trapné ticho.
„Tohle je konec!“ zašeptá Adam.
„Já ti to vysvětlím.“
„Ne tohle nemá cenu. Měj se!“ řekne, položí na stůl malý dárek a odejde.
Já už nezadržuji slzy.
Skončilo to mojí vinou.
Byla jsem zaslepená a hloupá!

KONEC