Anděl s jedním křídlem 1

Anotace: příběh na pokračování, o lásce, touze, sexu a také tvrdých životních zkouškách! Čtěte a hodnoťte, ať vím, jestli se líbí!!!:)

Vypadáš kouzelně když spíš, nevinně, dětsky a spokojeně. Říkám si v duchu, když pozoruji Honzu, který leží vedle mě.
Leží s spí!
Lehce ho zatahám za vlasy, ale on se probudí, v první chvíli neví, která bije, ale když uvidí můj škodolibý úsměv, hned mu dojde, co se děje.
Převalí se na mě, moje ruce podrží nad hlavou a já tak nemám šanci, abych se mohla bránit.
„Tak ty takhle!“ zašeptá s pohledem upřeným do mých očí a já mám pocit, jako bych se v těch hnědých studánkách ztrácela.
„Jak takhle?“ zeptám se nevinně.
„Moc dobře víš, co myslím,“ odpoví s hlasem zastřeným touhou.
Políbí mě.
Drsně, bez jakékoli něhy, ale o to víc mě to vzrušuje a o to víc se těším na to, co bude následovat.
Ruce mi stále drží nad hlavou, ale jednou rukou zajede pod peřinou a uchopí moje ňadro. Hraje si s ním a i když ví, že mě to vzrušuje nepřestává.
Naopak! Pokračuje!
Jeho ruka se sune níž a níž…
Cítím, že i jeho zmáhá touha. Pustí moje ruce a hladí, laská a mazlí se s celým mým tělem. Tělem, které je jako kus hadru! Omámené touhou a chtíčem. Chtíčem po teple a lásce, která přemůže všechno, co jí život hodí pod nohy.
„Chci tě!“ zašeptá.
„Tak si mě vem!“ odpovím mu mezi vzdechy a netrvá dlouho a oba dosáhneme vrcholu. Oba se v euforii dotkneme brány ráje.
Přitulím se k němu a on mě obejme a hladí.
„Zítra hraji na plese. Půjdeš se mnou?“ zeptá se po chvíli, kdy je slyšet jen tlukot dvou srdcí, které bijí jedno pro to druhé!
„Kde to je?“
„U nás. Ale pokud si myslíš, že by jsi tam byla zase sama, tak se neboj, domluvil jsem ti společnost.“ odpoví s úsměvem.
„Jo? A koho prosím tě?“
„Peťu!“ převeze mě.
„A co bude dělat Gábina?“ zeptám se.
„Gábina jede na sraz a sama to Peťovi navrhla. Tak co, půjdeš? Potom by jsi samozřejmě přespala u nás.“
„Tak dobrá, ale jen pod podmínkou, že si se mnou alespoň jeden tanec zatančíš.“
„Tak já doufám, že jich bude více než jeden, protože tam bude i DJ, který se s námi bude střídat, takže by to nemuselo být až tak špatné.“
„No tak to je novinka! Kdo to vymyslel?“
„No to opravdu nevím, ale alespoň se ti budu moci věnovat.“
„Tak v tom máš pravdu a věř mi, že se nezastavíš, jak si tě budu užívat!“ odpovím dvojsmyslně a on se jen lehce usměje.
„A opravdu nebude Gábině vadit, že tam budu s Peťou?“ zeptám se s malou obavou v hlase.
„Kdyby jí to vadilo, tak s tím stejně nic nenadělá. On jít chce a nemůže za to, že Gábina slíbila účast na tom srazu. Tak co by se měl omezovat!“ odpoví nezvykle tvrdě.
„No jo, ale oni jsou manželé. Tak by jeden měl ustoupit, nemyslíš?“ namítnu.
„A co má být, nemusí být neustále spolu!“ odpoví a já na to nic nenamítá, mám pocit, že se o těch dvou nechce nikdy moc bavit a já si nedokážu vysvětlit proč.
Z toho plesu moc nadšená nejsem. Myslela jsem si, že strávíme romantický večer ve dvou, ale to bych nesměla chodit s muzikantem. Hraje v kapele a ta každou chvíli někde vystupuje. Nejčastěji o víkendech a v plesové sezóně, je skoro nemožné strávit víkend ve dvou.
Potom už se o těch dvou nebavíme. Mazlíme se až do pozdního dopoledne a vstaneme jenom proto, že máme hlad. Najíme se znovu si zalezeme do pelíšku…

„Vypadáš krásně!“ zhodnotí Petr můj vzhled, když vyjdu v černých koktejlových šatech, které se zavazují za krkem, z Honzova pokoje, kde jsem se oblékala a připravovala.
„Děkuji za kompliment.“
„Neděkuj! Je to pravda. Půjdeme?“ zeptá se a nastaví rámě.
„Jistě, asi jsme poslední, že?“
„Jo, jsme, ale za to čekání to stálo.“ odpoví s lišáckým úsměvem a já mám chuť ho něčím pořádně praštit.
No tak mi to jen o chvíli déle trvalo, co má být?
Nemůžu za to, že se chci líbit a to ze všeho nejvíce Honzovi.
Když přijdeme do sálu, kde se ples koná, je tam plno lidí, ale huba nehraje. Už při odkládání oblečení se vedle nás zjeví Honza a ptá se: „Kde vězíte, my už jsme zahráli jednu sérii a vy nikde?“
„No na mě se nedívej, já jen čekal na svůj doprovod.“ hájí se Petr a já bych ho nejraději znovu bouchla.
„No tak…“
Je mi jasné, že chtěl začít nadávat a vyptávat se, kde jsme tak dlouho, ale něco mu vzalo dech.
„Vypadáš kouzelně!“ vydechne.
„Děkuji za kompliment,“ odpovím s úsměvem a dám mu malinkou pusu….